Dědeček automobil
Adolf Branald
Román o autech, závodech a závodnících.Dědeček automobil je úsměvný román o pionýrských dobách motorek a podivných automobilů. Je o nekonečném nadšení věčných kluků k motorům, k závodům, vůni benzínu, ale především je o šikovnosti lidí s umem chtít něco dokázat. Je to knížka pro kluky, kteří chtějí vědět víc o krásných veteránech v době, kdy Laurin and Klement byla světová jednička a kdy jedině Češi diktovali světu, jak má auto vypadat.... celý text
Přidat komentář
Před nedávnem jsem navštívila Národní technické muzeum v Praze a znovu jsem žasla nad lidskou vynalézavostí a umem. Také nad lidskou zarputilostí, touhou po dobrodružství a snění. Bez toho všeho, by se lidstvo nikam moc nepohnulo... ; )
A o tom je i tahle knížka. Krásný, zděděný Dědeček automobil, který mi je velice milou vzpomínkou na dětství.
Jsa vlastníkem a šofééérem vlastního motocyklu, otevřela jsem knihu, protože jsem "chtěla vědět víc o krásných veteránech", jak se píše v anotaci. Asi jsem od knihy na základě anotace čekala něco výrazně více informativního, třeba aspoň to, že se dozvím něco více o Laurinově práci a nějak uceleně opravdu o těch počátcích motorek a aut. A toho se mi nedostalo. Vyprávění bylo zajímavé, ale co jsem čekala, jsem tedy nedostala.
Sympatická knížka, která i ve filmové verzi má své kouzlo. I když kniha vždycky obsáhne větší část děje, postav a rozhovorů a poskytne celkově lepší dojem než film, do kterého se samozřejmě vejde jen zlomek z knihy, ale jádro příběhu zůstává stejné.
Trochu mi to připomnělo knihu o Elišce Junkové. Má to podobnou motoristickou atmosféru.
Knihu jsem dostal v dětství a byla to jedna z mých nejoblibenějších knih, kterou jsem přečetl vícekrát. Počátku automobilismu v Čechách, začátky dnešní Škody. Krásné a jednoduché seznámení s tím vším, díky knize, která se četla sama.
Knihu jsem četl několikrát a vždycky se mi víc líbila než film.Začátky motorismu v Čechách mě vždycky zajímaly a kniha je napsaná dost reálně.Autoři dokonce prý jezdili i pro některé ověření údajů do Škodovky,takže i různé údaje jak o strojích,tak i o závodnících jsou pravdivé.
Knížku jsem původně zakoupila pro mého chlapa, ale nějak mi to nedalo a přečetla jsem si ji dřív. A nelituji toho. Báječně zpracovává téma vzniku prvních motorek a automobilů. To vše je ještě doplněno o nádherné obrázky. Doporučuji přečíst všem milovníkům automobilů, rallye a nadšencům historie.
Naprostá klasiky pro kluky všeho věku (dámy snad prominou). Jen ten film mě zklamal, ale to sem nepatří. Tady je karter, karburátor, kardan, setiny vteřiny, zapalování a praporkový zákon. A Češi byli u toho všeho. (Dneska už pomalu není kde zaparkovat, u aut nerozhoduje ani tak zrychlení z 0 na 100, nýbrž jak dobře je propojitelné s chytrým mobilem.) Dědeček automobil vypráví, jak to celé začalo, jak se vlastně naše civilizace postavila na kola. A hlavně nezapomenout na brambory!!! Vivat Vondřich!!!!
Knihu jsem četl někdy v dětství a teď po poslechu dílu Toulek českou minulostí, který pojednával o firmě Laurin a Klement, jsem se rozhodl si ji přečíst znova. Přestože jsem ji četl hodně dávno, spoustu věcí jsem si pamatoval, autorovy popisy závodů z počátku 20. století jsou výborné, stejně jako postava Františka Projsy, která spojuje jednotlivé kapitoly.
Zas to bude vypadat, že jsme s woodwardem jedna rodina, ale průkopníky a objevitele můžu taky:-) Prostě všechno co voní benzínem, mne jako menší robě fascinovalo. Netuším, jestli by to šlo napsat líp. Myslím, že nešlo.
A taky si myslím, že knížku potřebují dostat do ruky všichni ti, co jsou ještě malí. Aby věděli, že auta jsou tu pro nás, nikoli my pro ně. Že jsou k vožení, nikoli balení ženských. Že jsou pomocníkem, nikoli pánem. A že tím, že se stávám jejich řidičem, nestávám se bohem.
Melancholická pointa mne netypicky dostala, v moderní tech-pohádce docela nečekaná, tak pac, pusu, do postýlek a za pět hvězd! :-)
Klasika, není třeba moc dodávat. Film Dědeček automobil, zmiňovaný v knize, jsem na základě knihy také zhlédl, ale na rozdíl od knižní předlohy mě nezaujal.
Tuhle knihu jsem milovala, měla jsem pocit, že Frantíka Projsu, hraběte Kolowrata nebo "cestujícího kováře" znám osobně. Mnoho míst, o kterých A.Branald psal, mi bylo blízkých, protože jsem celé dětství jezdila k babičce do Mladé Boleslavi. Neumím si představit nikoho, kdo by lépe ilustroval příběh Laurina a Klementa, než K. Lhoták...
Příběhy o průkopnících miluju ve všech podobách. Ať jde o objevitele zámořských zemí a kontinentů, první letce, motoristy, kosmonauty, vynálezce či konstruktéry čehokoliv, zajímá mě to - a když se k tomu nachomýtne skvělý autor jako je Adolf Branald, je to paráda.
Jedna z knížek mého dětství. Četli jsme jí jako mimočítankovou četbu ve škole, byla jsem tenkrát jediná holka, co nereptala, že čteme klučičí knížky :) Hrozně jsem se těšila, že si tu knížku znova přečtu, i ty ilustrace mi okamžitě ožily v paměti. Asi jí zařadím mezi své srdcové záležitosti, bůhví proč mě auta zase chytla. A taky se mi líbí, že se na začátku zabývají i motocykletami a i zmínka o letadlech... že je to všechno vlastně pravda, nebo tenkrát aspoň byla, to je takový krásný bonus. Číst a připomenout si všechny ty, bez kterých bysme ještě chodili pešky nebo koňmo, co se hnali za pokrokem a stáli u zrodu toho všeho... Poslední kapitola mě trochu dojímala. Jojo, čas se nezastaví a nestojí pro nikoho z nás. Fakt krásná, tahle knížka, hlavně ty začátky...
Velice pusobiva a ctiva kniha, ktera by nemela chybet v zadne knihovnicce automobiloveho a motocykloveho nadsence. Trochu mi dojem kazil az zaver knihy, dokazal bych si predstavit o fous jinaci konec, ale respektuji pana spisovatele a urcite bych knihu doporucil k precteni. Nadech starych casu z knihy primo pristi a o zadne takove knize jsem dosud neslysel, ktera by tak hezky popisovala technickou historii.
Štítky knihy
zfilmováno auta, automobily motocykly, motorky, skútry automobilový sport automobiloví závodníci veteráni, historická vozidlaAutorovy další knížky
| 1955 |  Dědeček automobil |
| 2006 | Vandrovali vandrovníci |
| 1968 | Stříbrná paruka |
| 1967 | Vizita |
| 1959 |  Král železnic |
Jak je sakra možný, že já tuhle knížku nejspíš nikdy nečetl, když ji mám doma nejmíň 35 let v jejím vydání z r. 1986?!? Letos se mi náramně hodí do 4. bodu Výzvy - Dosud nepřečtená kniha z vlastní knihovny.
Ačkoliv je to knížka vlastně pro děti, i já jsem ji zhltnul jak malinu. O to větší bylo možná i mé překvapení, když jsem zjistil, že je to vlastně celkem věrohodně zpracovaná (tedy v těch základních bodech a historických faktech) historie počátků firmy Laurin & Klement, resp. dnešní Škody. Defiluje tu celá řada jmen, které mi rozhodně nejsou neznámá, a možná že jsem si ji užil o to víc, než bych si ji užil coby malý kluk, kdy mi taková jména jako Toman, Vondřich, Podsedníček, Kolovrat (i když je to správně Kolowrat), stejně jako různé značky a typy historických vozidel zase tolik neříkaly.
Adolf Branald tu zcela bravurně vystihl atmosféru počátku 20. století, kdy se průkopníci motorismu dostávali od jízdních kol přes motocykly k samohybům na čtyřech kolech, s větrem ve vlasech zdolávali stále nové a nové rychlostní rekordy, takoví jezdci jako třeba právě "cestující kovář" Vondřich se účastnili prvních závodů, ze kterých se vraceli (pokud se tedy vrátili, to také nebylo úplně samozřejmé) bohatší o nové zkušenosti, poznatky, co a jak na svých strojích vylepšit. I díky těmto průkopníkům se automobil a automobilismus jako celek dostal tam kde je dneska, i když tedy dnešní výhledy do budoucna směřují někam trochu jinam, ale to je jiná kapitola, to sem nepatří.
Nádherná knížka s nádhernými ilustracemi Kamila Lhotáka, které tam prostě sednou jak p***l na hrnec. Teď mi vlastně dochází, že už si ani nepamatuju, kdy jsem naposledy četl nějakou takhle "klasicky" ilustrovanou knížku, dneska už se to moc nevidí.
Jen nějak úplně nevím, jestli by to nebylo snad i trochu lepší bez těch posledních dvou kapitol, které mi přišly tak trochu "budovatelské" nebo do knihy trochu násilně naroubované. No ale dejme tomu, kvůli tomu všemu, co je před nimi, hodnocení snižovat nebudu.