Dědeček v růžových kalhotách
Lucie Hášová Truhelková
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/480930/bmid_dedecek-v-ruzovych-kalhotach-FLm-480930.jpg
4
66
66
Laskavý obrázkový příběh o prarodičovské lásce a ohleduplnosti k přírodě. Dědeček z našeho vyprávění není jako ostatní prarodiče – nosí totiž růžové kalhoty! A vůbec se někdy chová legračně a lidé si o něm povídají, že je podivín. Někteří si dokonce myslí, že je zlý. Jak ale jeho vnouček roste, pomalu začíná chápat, proč dědeček provádí tolik divných věcí a nechce se vzdát těch směšných kalhot. V příběhu s přesahem a poselstvím děti zjistí, že nenápadné hrdinství může být působivější než tisíce velkých gest.... celý text
Přidat komentář
Taková drobná milá agitka na téma životního prostředí, mezilidských vztahů, a o tom, že si člověk má stát za svými názory a přesvědčením, i když se tím může stát terčem posměchu nebo nedorozumění.
Hezký příběh s pěknými obrázky, který by stál i za obsáhlejší zpracování. Poselství ale zůstává, a to je nejdůležitější.
Proč jsou laskavost a ekologie postaveny na opačnou stranu spektra? Proč nemůže být dědeček hodný ke svému okolí (včetně své ženy) a zároveň myslet na planetu? Proč jí nemůže natrhat k narozeninám kytici lučních květů? Proč babiččino použité oblečení neodnese do second handu a zároveň si tam nekoupí oblečení, kterým by babičku neztrapňoval? Proč nemůže babičce své chování vysvětlit? Proč nemohou společně nalézt životní styl, který vyhovuje oběma a který je zároveň ekologický? Jaký má smysl zachraňovat planetu, když se nechováme hezky ke svému okolí? Tyto otázky ve mě kniha vyvovalala, když jsem ji četla své tříleté dceři. Pokud tedy tuto knihu dětem číst, tak jedině jako odrazový můstek k poměrně komplexní diskuzi o hodnotách, z nichž ty nejdůležitější podle mne hlavní postavě bohužel chybí.
5/6
Žil byl jednou jeden muž, který nikdy neměl na nic náladu. Svou ženu nikdy nepotěšil, okolí ho nevidělo se usmívat. Změnil ho až vnouček a jedna položená otázka.
" Dědo, proč jsi ke mě hodný a na ostatní zlý? Následovaly další, všechno situace, kterých si bystrý vnuk všiml.
"nezáleží na tom, co si o tobě myslí cizí lidé. Důležité je jen to, co si myslí ten, kvůli komu to všechno děláš."
Tento příběh se může brát také jako forma, jak naučit děti již od malého věku, že se máme chovat k planetě ohleduplně, že nosit staré oblečení, dokud se nevynosí, není zas tak špatné, ale to, za jakých podmínek se to oblečení vyrobilo, už špatné je.
Pro děti 4+
Na mě byl tento příběh až moc eko, bio, ezo atd. atd. A to mám tyhle věci vlastně dost ráda.
Jak už někdo psal níže, jsou i jiné cesty. Trochu mi přišlo, že dědeček se až moc vyčleňuje a dělá to spíš natruc. Můžeme přece žít život v souladu s přírodou, ale zároveň být šťastní a milí i na ostatní lidi.
Dědeček nemusí kupovat babičce kytky ze zahraničí, stačí je vypěstovat na zahrádce nebo utrhnout kytičku na louce.
Dědeček si nemusí napouštět plnou vanu, ale může se krátce osprchovat.
Dědeček nemusí plýtvat potravinami, ale nakupovat, jen to co spotřebuje.
Hlavně by ale dědeček neměl být škaredý na ostatní lidi a už vůbec ne na babičku. Nemůžeme přeci učit děti, že máme být hodní jen na jednu nám srdci blízkou osobu a na ostatní se budeme mračit. Jedinou optimistickou věcí na této knížce byly ty růžově svítící tepláky.
Opravdu toto chceme učit naše děti? "Dědeček neměl rád lidi a lidi neměli rádi jeho." Byl dědeček v životě šťastný? Chtěli bychom s takovým člověkem žít? S člověkem, který se k nám chová špatně a nic nám nevysvětlí? Chyběla mi tam komunikace a láska ke svým blízkým. Podle mě je dost nebezpečné ospravedlňovat takové jednání tím, že je to ekologické. Nakonec podle stejného principu můžeme i lidi zabíjet ve jménu ekologie. Hodnotím jako odpad. Pokud dětem číst, tak jedině s vysvětlováním.
Velké myslenky...snad pro starší děti. Kniha ve mně vyvolala velkou uzkost příběhem i kresbami. V dnešní době žijí deti v neustálém strachu (covid, války, atp.)... asi pro mne jim poskytnu raději více smíchu a bezstarostnost. A tím nemyslím, že žijí bez povinnosti a pravidel. Už jim to znovu nechci číst. Omlouvám se...
Že jsme jiní a pro ostatní divní, nám často ani nepřijde.
O jinakosti, z které pramení neporozumění a neznalost, o ekologii a lásce vnoučkovské.
Dárek po pětiletou dceru. Knihu jsem zakoupila hlavně kvůli ilustracím Andrey Tachezy, která je pro mě zárukou kvalitní knihy. Původně jsem si myslela, že příběh malé dítě nezaujme, ale opak byl pravdou. Knihu jsme četly už několikrát za sebou, postava dědečka a jeho na první pohled zvláštní chování dceru zaujaly, stále se vyptávala proč dědeček určité věci dělá, a proč je z nich babička smutná, výsledkem byla nazpaměť naučená kniha a její "čtení" ostatním členům rodiny. Pro malé dítě rozhodně doporučuji. Ač nejsem ekologická aktivistka ani typ "biomatka," příběh byl velmi pěkně a jednoduše popsán a hlavně umožní malému dítěti dojít k poznání, že za tím, co vidí na první pohled, se skrývají určité důvody, proč to či ono někdo dělá a určitým způsobem se chová.
S autorkou se díky této knize seznamuji poprvé. Její “TRAKTORY” jsem zaznamenala, ale jako maminka dvou holčiček je pro nás tématem nezajímavá (i když… třeba mám jen předsudky:)).
Dědečka jsem si koupila hlavně kvůli ilustrátorce, Andree Tachezy, její tvorbu obdivuji a díky ní u mě knížky nabývají na hodnotě.
Obsah této útlé knížečky mě mile překvapil. Musím se přiznat, že mě napoprvé i dojala, tak snad se při dalším čtení otrkám a budu schopna přednést ji dětem nahlas:). Má určitý přesah a určitě mám v plánu s ní pracovat i ve školním kolektivu.
Přemýšlela jsem nad několika komentáři níže, totiž ze babička zůstává smutná, že je jí dědečkovo chováním ubližováno. Myslím ale, že nám autorka ukázala přesně to, co chtěla abychom viděli, jen určitou část celku, na základě které si bez znalosti veškerých možných skutečností vytváříme mnohdy mylné představy, ony předsudky. Jsem zvědavá, až i tuto stránku knížky probereme s dětmi, určitě přijdou na něco, co mě (jako vždy) překvapí.
Jo, líbilo - krásně a jednoduše napsáno, takže si určitě i malé dítko uvědomí, že kdybychom tenhle přístup vzali za svůj všichni, máme vystaráno, tedy hlavně naši potomci. Ovšem na druhou stranu souhlasím i s poslední větou komentáře mrabla: pokud jsem součástí nějaké rodiny, pak bych měla své názory a chování objasnit všem jejím členům, abych jim svým přístupem neubližovala.
A úplně vidím některé děti, jak vznášejí stejnou námitku jako právě mrabla, jak je jim líto babičky . . .
ANO! Více takovýchto knih prosím. Ten děda je má krevní skupina, hlavně co se toho splachování záchodu týče :) Je až strašidelné číst knihu, kde máte pocit, že někdo sepsal a tajně vydal vaše myšlenky. Děkuji autorce! Skvělý počin.
Určitě je tu pěkně vyjádřen šetrný přístup k planetě, ale opravdu nevím, proč musí být kolem tohoto dědečka lidé nešťastní. Jediný, s kým hezky komunikuje, je jeho vnuk. Babička samozřejmě nemusí dostávat růže ze Španělska, ale kytička lučních květů nebo ze zahrádky by jí určitě taky udělala radost, zvláště, když by věděla proč to dědeček dělá. K čemu je zachraňování planety, když ubližujete lidem kolem sebe?
Koupila jsem sedmileté neteři k Vánocům. Kraťoučký příběh, ale s hlavou a patou a "morálním přesahem". Na rozdíl od komentáře pode mnou se mi ilustrace líbí, ano, nejsou prvoplánově pěkné, ale hodí se ke knížce - která je i jinak graficky pěkně zpracovaná.
Moc krásný příběh. Pokud se také snažíte o šetrný přístup k naší planetě, tak vás pohladí po duši. Je to kratinký příběh, ale je v něm vše, včetně protichůdných emocí a nepochopení okolí. Ideální startovací bod pro otevření tématu s dětmi. Souhlasím s uživatelkou mone, také se mi moc nelíbí ilustrace Andrei Tachezy, nejsou prvoplánově líbivé. Ale právě proto k tomuto příběhu skvěle pasují.
Takovej Horáček v sukni, vlastně v růžových kalhotách. Přečetla jsem to hned v knihkupectví a musím říct, že mě to skoro dojalo. Moc pěkný! Ilustrace paní Tachezy, upřímně, moc ráda nemám, ale tohle je tak kompaktní celek, že se mi ty její, pro mě nehezký obrázky snad ještě začnou líbit. Takže pět hvězd, dědo, a běda, jak si tě někdo půjčí z mé knihovny a nevrátí!
Autorovy další knížky
| 2021 |  Dědeček v růžových kalhotách |
| 2020 | Traktory |
| 2005 | Kniha živých |
| 2008 | Rozhovory o matkách a mateřství |
| 2023 | Vlaky |
(SPOILER) Tak trochu úvod do enviromentálního žalu pro nejmenší. Ale milý.
Knížka, která dětem ukazuje, že nic není černobílé a podivíni mají své důvody, proč se chovají jinak, než ostatní.
A ruku na srdce, pár takových melancholických lidí okolo sebe máme.
Tříleté dceři se příběh dědy v růžových kalhotách moc líbí. Je jednoduchý, srozumitelně podaný a doplněný půvabnými ilustracemi. A závěrečná věta? Ta dojala i mě, protože „nezáleží na tom, co si o tobě myslí cizí lidé. Důležité je jen to, co si myslí ten, kvůli komu to všechno děláš. Tvůj vnuk.“