Dědečkův rok
Alois Bohumil Kohout
Moc krásnou formou popsaný život na vesnici ke konci 19. století, tak jak ho vidělo malé dítě, které vyrůstalo v plně fungující rodině, kde vztahy mezi rodiči, dětmi i vnoučaty stoprocentně fungovaly. Velmi poutavě popsanou formou je tam popsán život lidí i zvířat, popisuje i náboženské svátky a jejich zvyky, pro děti velmi srozumitelnou formou popsány náboženské obřady, ale i třeba jak probíhala taková zabíjačka.... celý text
Přidat komentář
Ták na tuhle knihu jsem natrefila, když jsem po půdě hledala, co budeme o prázdninách s vnučkou číst. Dostal ji můj tatínek, když byl ještě menší než moje vnučka nyní, četla jsem ji já, moje děti ji prázdniny co prázdniny louskaly u dědy na půdě a teď nastupuje 4 generace čtenářů. Myslím, že jako reklama je to naprosto dokonalé.
Jsou knihy, ke kterým se vracíte, protože je v nich něco skryto, něco co ve vás i po letech vzbuzuje pocity klidu a míru. Pro mě je to tato kniha. O dětství mého dědy, který mi knihu četl, když jsem já ještě neznala písmenka, Je v ní popsaná rodinná soudržnost, která se nerozpadne ani po odchodu nejstarší generace. Touha po tom, mít někde svojí rodinu, kam se člověk vrací , když rodiče, ta pevná spojnice rodiny, odejdou. Tak jednoduché a přitom tak těžké. Naši předci byli v tomto dalece před námi- uměli ocenit soudržnost rodiny, vážili si pospolitosti a ...prostě spolu žili...