Dědictví

15.04.2012

Již během pár stránek jsem nabýval silného dojmu, že jsem to snad kdysi viděl jako televizní adaptaci. Hezky, svěže a realistickým humorem (ve smyslu, že to primárně snad ani není psané jako komedie s přehršlí vtipu, ale celá ta komediálnost vyplývá tak nějak z plynulého ubíhání děje v daných prostorách s danými postavami za daných situací) napsaný krátký komický příběh. Pohled do vyšších sfér, ne že by hnaný ad absurdum, ale je jakýmsi shrunutím, ztělesněním a kompilací všeho prohnilého, trapného a komického z těchto vyšších sfér (ovšem, ne že by to bylo průvodním jevem jen těchto sfér - jak se říká, nic lidského lidstvu není cizí). Stručná a výstižná "kritika" lidského pokrytectví, morální prohnilosti a humanitní degenerace. Aneb co všechno dokáže vidina milionového dědictví. Je to příjemné čtení, příběh se čte strašně rychle, Maupassant se s ničím nezdržuje. Je to zábavné, nenáročné. prostě dobré. Jen je to jaksi předvídatelné a jak postupné odvíjení příběhu tak ani jeho závěr v žádném případě nepřekvapí, neboť se to odvíjí a skončí přesně tak, jak si myslíte. Ale ono to jaksi nevadí a na čtivosti to nijak neubírá.