Dědictví
Eva Tvrdá
Slezská trilogie série
1. díl >
Rámcová novela odehrávající se na Hlučínsku v době od třicátých let 20. století do počátku 21. století.
Přidat komentář
"Dědictví je charakterizováno tím, že si je nevybíráme, že si naopak nekompromisně volí ono nás." (J. Derrida)
Půvabné vyprávění o životě hrdinky Agnes v Darkovicích na Hlučínsku. Obyčejné lidské hrdinství obyvatel tohoto 'razoviteho regionu'. Jejich starosti, radosti, bolesti a víra v běhu událostí, kdy Hlučínsko přecházelo z područí do područí, osudy mužů nucených narukovat do wehrmachtu a bojovat za Hitlera. Osudy rodin, žen a dětí, kteří zde žili, bydleli a prožívali své osudy tak těsně spojené s tímto zvláštním až odstrkovaným krajem po válce a za nástupu komunistů. Dojemné vyprávění o pokračování historie v dětech, vnucích a pravnucích, kteří již nepamatují a nemají ponětí o těžkém životě svých prarodičů, ale přesto si nesou jejich dědictví v sobě a ve svých životech. Slzy se tlačí do očí při čtení těch laskavých a dojemných osudů, nad snášením příkoří těch obyčejných lidí, kteří vidí své štěstí ve svých dětech a vnucích. Ty střípky osudů se zrcadlí a třpytí v životě pravnuků aniž mají vědomí o tom, že je to dědictví, které i oni jednou předají dál...
Kniha je doplněna dobovými autentickými (samozřejmě černobílými) fotografiemi z nichž na čtenáře dýchá opravdovost příběhů z né tak dávné minulosti.
Spisovatelka velmi zaujatě a s citem vypráví o ne zrovna tak pradávné minulosti místa mně ne až tak cizího. Jsem ráda, že se někdo konečně rozhodl psát o oblasti Hlučínska, myslím, že je to region velmi zajímavý.
Nicméně z pohledu literárního musím přiznat, že 'Třešňovou alejí' je pro mně stále favoritem. Toto dílo se mi také líbilo, ale především příběh Agnes. Je mi jasné, že v ostatních částech se autorka chtěla podělit o skutečné osudy a vyprávění lidí, kteří válku ve Slezsku skutečně zažili a po dlouhé době se pokusili 'vrátit do minulosti', ale nějak mi prostě nepřirostli k srdci tak, jako s hrdinkou na začátku knihy.
Nicméně doufám, že toto není poslední autorčin román odehrávající se v malebné krajině Hlučínska. A pokud jí bude docházet inspirace, nebude mi vadit, pokud se zaměří na mou rodnou, nedaleko se nacházející Opavu, bývalé hlavní město Slezska s mnoha památkami a kulturním vyžitím, místu mému srdci tak blízkému. :)
Silné příběhy žen,těžce zkoušených nelehkým údělem.Při četbě osudů hrdinek,jsem si okamžitě vzpomněla na svoji Omu.Na její vypravování,na její drsné upracované ruce,kterými mě hladívala ve vlasech.Na vypravování o Opovi,který zahynul v uniformě Wermachtu v nesmylsné válce....Kdo nepoznal Hlučínsko nepochopí...
Příběhy v knize jsou neuveřitelně silné. Možná je to protože patřím mezi potomky lidí z prajzké a poznávala jsem v tom svou babičku a její rodinu, pradědu bojujícího za wermacht,pobožné Kravaře a pro mě dnes už nesrozumitelné nářečí. S věkem se člověk začne zajímat o své kořeny a chce vědět kam patří. Docela jsem si poplakala.
Štítky knihy
20. století Slezsko psychologické příběhy poválečná doba osudy žen ságy Hlučínsko, Prajzsko české novely
Autorovy další knížky
2008 | Třešňovou alejí |
2010 | Okna do pokoje |
2017 | Mrtvou neměl nikdo rád |
2015 | Pandořina skříňka |
2016 | Divné dny: Láska v pěti novelách |
Nádherná knížka, až mě mrazilo. Hrozná doba, ale úžasně napsáno. Moje první knížka od této spisovatelky. Hned se vrhnu na další, a vřele doporučuji přečíst.