Dědictví intrik
Ilona Pospíšilová
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/453486/bmid_dedictvi-intrik-WYE-453486.jpg
3
8
8
Příběh se odehrává z převážné části v malebném a poklidném okolí penzionu Na Kopečku, posazeného do krásné přírody Šumavy. Do tohoto penzionu přijíždí Daniel, spolumajitel realitní firmy. Chce se zdokonalit ve vedení rodinného podniku, proto v nedalekém městečku bude několik dní navštěvovat kurz. Hned na recepci se seznámí s Eliškou, vnučkou majitelky. Ačkoli každý pochází z dosti odlišného prostředí, rychle k sobě nacházejí cestu a z přátelství se začíná rozvíjet láska. Při vzájemném vyprávění o sobě a o svých rodinách si Eliška uvědomí, že vlastně nic neví o otci, kterého nepoznala, ani o matčině smrti při autonehodě. Babička na její otázky vždy odpovídá neurčitě až vyhýbavě. Svěří se o svých pochybnostech Danielovi. Ten se nadchne pro pátrání v minulosti Eliščiny rodiny a začne ji v něm povzbuzovat. Ze začátku vše bere jako hru, ale postupem času zjistí, jak moc minulost křehkou Elišku zraňuje. Snaží se jí být oporou i ochráncem, ale ani jeden z nich netuší, co vše se před nimi ukrývá za spletitým labyrintem lží a intrik.... celý text
Přidat komentář
Kniha nebyla psána očividně pro mne, ale pro životem usmýkané, po odpočinku toužící a hlavně důvěřivé. Naprosto nepravděpodobný příběh se zápletkou jako z přeslazených filmů z 1. republiky. Chtěl bych něco pochválit, ale nemám co.
(SPOILER) Nechci tuto knihu úplně hanit, ale pravděpodobně se tomu nevyhnu. Zaujala mě obálka knihy, která je opravdu povedená. Za tu palec nahoru. I samotný název knihy je zajímavý a výstižný. Teď přijde to zrádné ale.. Asi jsem od knihy měla vysoká očekávání. Největší problém jsem měla se stylem psaní. Připomnělo mi to mé doby na střední škole, kdy jsme psali slohovky. Nějak takto vypadaly. Hrozně laciné. Nemůžu se přes to u této knihy přenést. Neříkám, že někomu to nemůže vyhovovat, to rozhodně může. I přes styl psaní je kniha čtivá, to potvrdit můžu. Částečně za to asi může tajemství, které ukrývá. Zprvu jsem byla nadšená, miluji, když hlavní hrdinka v knížkách odkrývá minulost. Ale když jsem už po pár stránkách tušila, co tušila, na 100% procent věděla, s kým mám tu čest, rázem mě nadšení přešlo. Můžu slíbit jediné, že alespoň konec překvapí. Otázkou je v jakém smyslu, mě tedy spíš negativně. Autorka to nemohla ještě více zamotat. Celou knihu jsem věděla kdo je kdo a znala jednotlivé vztahy mezi postavami, ale na posledních cca 10 stránkách se autorka rozhodla vše změnit. Za mě tedy k horšímu. Kdyby tento krok udělala někde v půlce knihy a zbytek stránek by bylo o tom, jak se s takovou pravdou všichni vyrovnali i třeba s odstupem let, asi bych na knihu pohlížela jinak. V tomto případě nicneříkající reakce byla shrnuta na stránce a půl. To je u této knihy můj největší problém.
Ano, příběh je velice čtivý, o tom není pochyb. Ale mně strašně vadila předvídatelnost. Už před polovinou jsem si byla jistá, že vím, kdo je kdo. A uhodla jsem. Na začátku toho pro mě bylo prozrazeno (nebo spíš naznačeno) příliš.
Předvídatelnost mi nevadí u romantických knih, ale vadí mi u knih, kde se něco vyšetřuje - ať vraždy, či třeba rodinná tajemství, jako v tomto případě. Chci být na konci aspoň trochu překvapená a tady jsem prostě nebyla. Možná jediné, co mě teda překvapilo, byla babička. Tohle bych do ní neřekla.
Navíc mi vadila naivita Elišky. Bylo mi jí hrozně líto, chápala jsem, že se jí zbořil svět - prakticky celý život ji lhali. Ale byla až moc naivní. U Daniela se mi naopak líbila proměna z nafoukaného frajírka v muže, který se chce prosadit a ukázat, že v něm něco je. Nakonec dávám 3* za nápad, čtivost, obálku.
Příběh velice čtivý od začátku je opředený tajemstvím lží a intrik.I když je konec trochu divoký,ale nějak jsem ho čekala -přesto dávám celých pět hvězdiček za čtivost.Odpočinková kniha.
S minulostí se musíme vyrovnat,ale přítomností musíme žít,protože je daleko důležitější.
Dědictví intrik
Po dočtení jsem se opět ujistila, že tento druh literatury není pro mě. Bylo to čtivé, ale opravdu hodně předvídatelné, dočetla jsem to jen proto, že jsem neměla nic jiného po ruce.