Horoucí láska
Robert Merle
https://www.databazeknih.cz/img/books/76_/76389/bmid_horouci-laska-dnb-76389.jpg
5
162
162
Dědictví otců série
< 5. díl >
Pátý díl románové fresky o osudech Petra ze Sioraku na stále pitoresknějším pozadí náboženských válek ve Francii v druhé polovině 16. století nás zavede do vzrušené doby od zavraždění Jindřicha z Guise a Jindřicha III. po definitivní uznání Jindřicha Navarrského za krále Francie. Nyní již markýz ze Sioraku věrně slouží budoucímu Jindřichovi IV. a v růzých převlecích proniká do obležené Paříže, kde je svědkem hrůzných scén za uměle vyvolaného hladomoru: znásilňování, drancování, pojídání zemřelých dětí, vraždění... Spolu s protagonistou prožíváme napjatá léta boje o moc ve Francii, kdy Jindřich Navarrský musí volit mezi zodpovědností ke svému národu a věrností vlastní víře. Sledujeme, jak se s postavou panovníka mění i obecný mrav v zemi: za zjemnělého a překultivovsného Jindřicha III. vládla Francii změkčilá elegance, kdežto živočišný a vojácký Jindřich IV. vtrhne do francouzských obyčejů jako vichřice. Jako vichřice směřující k toleranci a národní pospolitosti, po nichž v oné době touží již téměř celý francouzský národ.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1987 , OdeonOriginální název:
La violente amour, 1983
více info...
Přidat komentář
,,Toť dobře vykaděno a vyzpíváno."
Čeština je opět skvostná, i když může čtenáře trošku ve čtení zpomalovat a to nemusí být úplně na škodu.
Petr ze Sioraku je jedním z nejbližších spolupracovníků krále Navarrského, plní pro něj různá tajná poslání přímo za hradbami Paříže a takřka pod nosem Svaté katolické ligy. Opět prožívá milostná dobrodružství s různými komornými, služtičkami, ale zároveň i s vévodkyněmi a anglickou lady Markbyovou. Miroul stojí pevně po jeho boku, ovšem doma to má trošku nahnuté.
Zkrátka a dobře, čte se to opět libově i vzhledem k trochu pomalému rozjezdu a znovu si vytvoříte obrázek jak to mohlo vypadat ve Francii v době Jindřicha IV. Navarrského a jeho nástupu na francouzský trůn.
To byla moje první kniha této série, kterou jsem si přečetl. Půjčila mi ji teta a já ihned začal po antikvariátech shánět ostatní. Co dodat úžasné napsáno. Jedním dechem čtené.
Neustále souboje mezi hugenoty a katolíky protkané flirtováním se ženami...ale proč ne. Díl je stejně skvělý jako předešlé.
Další díl o Petrovi ze Sioraku zachycuje konec období vlády Jindřicha z Valois, kterého Petr zbožňoval, a nástup Jindřicha Navarského na trůn. K tomu má Petr určité výhrady, hlavně co se vojáckého chování a vzhledu týče, ale nakonec si jej také oblíbí.
Zemí pořád zmítají boje mezi hugenoty a katolíky, dojde i na hladomor. Některé scény působí až apokalypticky.
Zajímavá je i část románu, kde Petr ze Sioraku netuší, kdo je vlastně jeho manželka. A samozřejmě, i jako ženatému a už trochu zestárlému muži mu nechybí chuť neustále laškovat se ženami, ať už z jakékoliv společenské vrstvy.
Celá série je psána archaickým jazykem, takže i v tomto díle jsem si užíval mnoho různých slovních spojení, v dnešní době nepoužívaných. Je od autora skvělý počin a další díly si nenechám ujít.
I přes název Horoucí láska mi přišlo, že oproti některým předchozím dílům nebylo toliko mnoha celování, líbání i nitěrných prožívání. O to více bylo intrik, tajných jednání, jednání v anonymitě a postupného získávání staronových přívrženců krále.
Je to vynikající sonda do života společnosti v období náboženských válek ve Francii na konci 16. st.
Hlavní postavou je opět Petr ze Sioraku v přestrojení za kupce.
Petr ze Sioraku se již naplno lékařství nevěnuje, zato se věnuje jiným věcem, některým roztomilým, některým nebezpečným. Nemohu vynechat ani písmenko, byť se popisuje vládnutí ve Francii, nebo ne zrovna veselý život chudiny. Jsem ráda, že tuto ságu znova čtu...
Po dvou skvělých románech Smrt je mým řemeslem a Malevil jsem sáhl potřetí po Merlem. Bohužel tato kniha u mě totálně propadla. Archaický styl jazyka bych ještě překousl, po chvíli se na něj dá zvyknout a není až tak těžké ho číst. Horší je to s dějem. V historii této doby a místa se neorientuji a tento román mi v tom ani nepomohl. Absolutně jsem se ztrácel a po první kapitole jsem skoro nic nepochopil. Tato kapitola má téměř 50 stran a dál už jsem nepokračoval, jelikož to pro mě bylo utrpení a ztráta času. I když jsem pak na dovolené přečetl další knihy a poslední den už neměl co číst, raději jsem koukal do blba, než abych pokračoval v tomto románu. Celkově nemohu hodnotil, když jsem nepřečetl celou knihu, ale za první kapitolu max 1*. 17.-18. 9. 2020.
Tak jsem toho měla dost archaismu i náboženských válek. Nějak mě na Francii tato doba vadí. Takže tedy nic moc kromě jedné věty nebo spíš takové .. privátní věci", kde jsem si zrovna vzpomněla s dnešní realitou , která je považována nemoc koronaviru a s ním související tyto věci : Když Petr ze Sioraku jde na špionážní misi určenou králem Jindřichem do města Paříže. Král mu poskytne potraviny. Do Paříže se Petr dostane a za nedlouho vypukne hlad. Jeho sluhové ho přemlouvají, že budou jíst z jejich zásob neboť ceny potravin velmi stouply. Petr vydá rozkaz, že potraviny se kupují za jakoukoliv cenu. No nebude to za chvíli stejný pokud se vykupují obchody? Za chvili to zvednou možná taky no ne? Ale zpět. Jenomže tohle je 15. století. Ale teď jinak Na chvíli si asi dám od této knihy pokoj
I v páté části zůstává Petr svůj. Jindřich Navarský se stal konečně králem.
Králem, který:
„žádal slovy laskavými- káral s mírností- odpouštěl s milostivostí- chválil jemně"
Některé části mě nudily, ale určitě si přečtu pokračování. Chvíli si ovšem od archaismů musím odpočinout.
Tak jsme se, Petře, opět setkali, ... Vy jste se stal rytířem, a taky důvěrníkem Jindřicha III., ... šťastně jste se oženil, ... a za své služby králi si vysloužil titul barona, ... mezitím se vévoda z Guise stal „pánem Paříže“ podporovaným katolickou církví a vlastně celou katolickou Evropou, ... jeho Liga se stala nebezpečnou, pronásledujíc a štvavými řečmi rozpoutávajíc projevy netolerance vůči „obnovenému náboženství“ ... a tak Vás, při našem dalším shledání čekalo opět hodně překážek a dobrodružství ... a mě moc těší, že jste se stal milujícím manželem, a přesto neztratil nic ze své schopnosti dobývat ženská srdce :-) ... tato Vaše, mnou obdivovaná, schopnost, je Vám stále k převelikému užitku, protože král (ať už Váš vřele milovaný Jindřich III., nebo jeho nástupník Jindřich IV.) moc dobře pochopil, že mu je převelice velmi k užitku a tak v zájmu francouzské koruny dále „sbíráte“ polibky šlechtičen i prostých krásek :-) ... a já Vás, při Vašem tajném poslání (při kterém „brousíte“ a „vypilováváte“ své galantní erotické umění :-)), za které jste si vysloužil titul markýze ... tuze ráda provázela :-) ... a opravdu velice velmi nerada se s Vámi loučím, ... jen proto, abych se s Vámi s libostí a potěšením opět brzo shledala v dalším pokračování ... Vaše spanilá čtenářka :-).
Jsem na tom trošku jako baron Quéribus, taky mi tolik chybí můj vřele milovaný pán Jindřich III., i když mám (a vždycky jsem měla) Navarrského, totiž krále Jindřicha IV., jinak bych se vyjadřovala jako arciligistka, tuze ráda. Po vzoru mnohých z vás nebudu tentokrát komentovat ani děj ani konání postav ani genialitu autora a překladatele, což jsem zdostatek učinila v předešlých, nýbrž přidám pár úryvků z knihy, s nimiž se ztotožňuji nebo se mi veskrze zamlouvaly a které její hrdiny (a tím i knihu samotnou) charakterizují.
Nakladatelství Odeon, 1996, s.135
„Jindřich IV., kteréhož od tohoto okamžení nadále budu na těchto stránkách s veškerou úctou, láskou a podřízeností nazývat králem, třebas se mi srdce svírá, že takto nazývám jiného vládce než svého vřele milovaného pána… Já pak, kterýž jsem hleděl na krále, kterak sem a tam přechází po velké síni domu, poslouchaje rady jemu dávané a slovíčkem na ně neodpovídaje, musím věru přiznat, že Jeho Veličenstvo nebylo tak majestátní jako můj zesnulý pán a že, jsouc zvyklé spíše být soldátem než králem, toliko s namáháním hrálo panovnickou osobnost. Mám-li být upřímný, jeho tělesnost se k tomu zdaleka tak dobře nehodila, poněvádž Navarrský měl nohy krátké, tělo dlouhé, ve své neohrabanosti byl málo elegantní, nemaje Jindřichovu královskou postavu a chůzi, jeho souměrné oudy, skvělé odění, velkolepou nehybnost, ani při pohybu jeho klidná gesta, ani při hovoru jeho libozvučné rétorství, ani rysy tváře tak jemné, ani oči tak krásné, tak výmluvné a zařící. Král jehož jsem tu viděl, páchl ležením, kůží a potem…Snídal krajíc chleba s cibulí, zapíjel to kořalkou, usínal na otýpce slámy, osmnáct hodin vydržel sedět v sedle, bojoval jako lev, uvažoval jako mudrc… Jeho tvář nebyla nijak krásná, jsouc možná přes míru tučná na jeho tělo, nos měl zahnutý a dlouhý – delší než jeho království, říkalo se při jeho nastoupení – a s tímto nosem brada měla jakousi příchylnost se spojit. Nicméně král vystupoval po svém zvyku tak nezkrotně, tak bodře, tak vesele, tak žertovně a tak duchaplně, a v každou hodinu a na každém místě nacházel pro jednoho každého slovo tak příhodné a tak lichotivé, že neznám nikoho, kdo by dokázal jeho neodolatelnému kouzlu odolat.“
Nakladatelství Odeon, 1996, s. 291
„,Nuže, barone, pravila, ,nehýbejte se, spoušť těchto bambitek je tuze jemná. Jsem věru ráda, že jste odpověděl na svoje jméno, než po pravdě měla jsem málo pochybností co do vaší osoby, jakkoli dokonalé bylo vaše přestrojení. Vaše oči vás prozradily. Zdaleka nikoli jejich tvar nebo barva, než způsoba, kterak jste na paní z Nemours pohlížel. Vaše láska horoucí k osobám našeho pohlaví, mladým či starým, vás o život připravila, barone!‘“
Nakladatelství Odeon, 1996, s. 343
(a ne, ten úryvek si nakonec nechám pro sebe, týká se vévodkyně z Nemours, neboť mě převelice těší, lichotí a dojímá, že i my, ženy ne už v rozpuku mládí s "vlasy pudrem ojíněnými", můžeme být pro někoho o dvacet let mladšího půvabné a žádoucí ;-), byť se tak děje jen v knize).
Já tuto sérii knih od Merleho doslova miluji. Horoucí láska je opět kniha plná krásného jazyka, úchvatných metafor, vynikajícího a velice vytříbeného humoru. Obdivuji autora, že umí nenucenou a naopak velice poutavou formou do svých románů vložit takové ty "životní pravdy" nebo "základní moudra". Velice vzácné je podle mého také to, že celý román je zasazen do reálného historického kontextu, a to navíc tak citlivě, že dějinné události nenarušují příběh a naopak jej krásně doplňují. Prostě je to celé hezky "vykaděno, vyzpíváno", abych zmínil jedno z vtipných rčení, kterých se čtenář v této knize opravdu nabaží. Na pozadí životního příběhu Petra ze Sioraku je v 5. dílu fresky doba krále Navarrského ve Francii v poslední třetině 16. století. Země byla vnitřně rozpolcena a sužována neustálými spory, mnohdy přecházejícími až do podoby velkého násilí, tzv. hugenotských náboženských válek, mezi katolíky a hugenoty, kteří vzájemně soupeřili o moc v zemi. Jádrem příběhu 5. dílů je obléhání Paříže vojskem krále Navarrského a s tím spojený hladomor.
Petr ze Sioraku stále zůstává věrný králi Jindřichu III. a po jeho smrti se přimyká k jeho následovníku Jindřichu IV. Tento "hugenotský" král má od počátku velmi těžkou pozici, protože země je rozdělena a on vládne pouze její menší části. Katolická většina Francie nového krále odmítá a bojuje proti němu. Naštěstí Jindřich IV. je natolik dobrý válečník a zároveň prozíravý státník, že postupně odstraňuje jednu překážku za druhou a přibližuje se k hlavnímu cíli - získat zpět Paříž, hlavní a nejdůležitější město království.
A v této snaze mu velmi účinně pomáhá právě Petr ze Sioraku, jehož král využívá především jako svého tajného agenta, plnícího rozličné úkoly. Ten nejtěžší pak je vydržet v obležené Paříží i dobu hladomoru a přinášet svému králi důležité informace. Petr zažívá opět různá dobrodružství jak životu nebezpečná, tak i romanticky milostná.
Autor čtivou formou přibližuje další zajímavý úsek dějin pozdně středověké Francie - dobu, kdy proti sobě stále nesmiřitelně bojovaly různé náboženské proudy v křesťanství a kdy si na královský trůn brousili zuby mnozí členové vládnoucího královského rodu. Zdůrazněna je také horoucí láska, jež ke své zemi a ke svému lidu měl král Jindřich IV.
Další pokračování příběhu o osudech lidí žijících v době Jindřicha Navarského. Paříž a okolní města. I v té době žili lidé a byla jich většina jako dnes, které drželo heslo "Kam vítr tam plášť". Jinak celá sága 6dílů stojí za přečtení.
Moc se mi libi cela saga Dedictvi otcu, nezklamal me ani tento dil. Rozhodne doporucuji, zvlaste milovnikum historie Francie, ke kterym patrim i ja.
Horoucí láska k Paříži, která tíží Jindřicha IV. a přece se opět nemůže volně stát králem, ačkoliv jím je, a je obklopen stále těmi lidmi, které sám sobě volí a které už mu zvolil osud. Liga se nevzdává ani po smrti Jindřicha de Guise. Horoucí láska Petra ke králi ho vede jak do bitev tak znovu do sítě jemných intrik v pařížských ulicích, kterou je král nucen pět let obléhat, protože ji nechce mečem zasáhnout, jde na to jinak. Ale co je pro čtenáře románu důležité: Horoucí láska k Robertu Merlovi a jeho historické skice kterou s absolutní bravurou a mistrnou sytostí opět předvedl.
Ale jinak, komu bych chtěla doporučit Horoucí lásku, musím mu předně doporučit celé Osudy Francie (nebo známěji celé Děditství Otců), protože jak řekl klasik " začiínat se má od Adama" ( a v tomto případě musí). Pokud si chce někdo přečíst Horoucí lásku musí začít prvním dílem v této první sérii, který se sám o sobě jmenuje Dědictví Otců, potom přes další díl V rozpuku mládí, k Mé dobré město Paříž, po Vladaře na scéně.
No a kdo je jíž světákem a dobře se zná s Vladařem na scéně tomu není třeba knihu ani doporučovat, ten už je natolik zcestovalý že se vyzná sám.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Smrt je mým řemeslem |
| 1974 | Malevil |
| 1989 | Dědictví otců |
| 1974 |  Až delfín promluví |
| 1989 | V rozpuku mládí |
Další historický díl o Petrovi ze Sioraku, hodně stránek prvních kapitol, díky archaické mluvě jsem se musela přemáhat, ale musela jsem se dočíst o další část historie Francie a sousedních malých království v tomto případě království Navarrského Jindřicha, který se stal i francouzským králem. Autor děj podal podrobně. Siroak se musel potýkat s různými nástrahami boje mezi Hugenoty a Katolíky a nástrahami u francouzského dvora. Pro toho, kdo se zajímá o historii je kniha zajímavá.