Dej mi své jméno
André Aciman
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/374388/bmid_dej-mi-sve-jmeno-QHc-374388.jpg
4
1029
1029
Dej mi své jméno série
1. díl >
Příběh nečekané a silné lásky mezi dospívajícím Eliem a o pár let starším Oliverem, odehrávající se ve vile na jednom útesu italské Riviéry. Ani jeden z nich není na následky vzájemné přitažlivosti připraven, oba proto nejdřív předstírají lhostejnost. Jenže v průběhu následujících neklidných letních dnů jejich vášeň nesená neúprosnými proudy posedlosti, strachu, fascinace a touhy vzrůstá a oba mladíci začínají opatrně prozkoumávat své pocity. V hloubi jejich duší se zrodí láska trvající šest týdnů a přinese jim zkušenost, která je poznamená na zbytek života. Ti dva totiž na Riviéře a během jednoho dusného večera v Římě objeví něco, co možná už nikdy znovu nenajdou: naprostou důvěrnost. André Aciman zachycuje ve své upřímné, nesentimentální a srdcervoucí elegii na lidskou vášeň psychologické manévry doprovázející přitažlivost tak bravurně jako málokdo. Román Dej mi své jméno se čtenářem nezachází v rukavičkách, nedělá si žádné iluze a je zcela nezapomenutelný.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2018 , #booklabOriginální název:
Call Me by Your Name, 2007
více info...
Přidat komentář
Nečekaná láska mezi sedmnáctiletým Eliem a o pár let starším Oliverem se rozhoří během jednoho léta v době pár týdnů. Kniha plná niterních pocitů, myšlenek a touhy hlavního hrdiny, psaná poetickou formou. Zajímavá čtivá kniha, která se ale určitě nebude líbit všem.
Teprve az film me dostal ke knizce a ackoliv mam vetsinou knihy radsi nez filmova zpracovani, tady to bylo naopak. Myslim, ze mi tady asi nesedl moc ten styl psani. Precist knihu mi trvalo dyl, nez bych cekala. Kupredu me pohanela jen zvedavost, jestli se to bude nejak zasadne lisit od filmu.
Ale jinak to byl velmi krasny pribeh s myslenkovymi pochody, ktere zanechaji dojem.
Ke knize jsem se dostala čirou náhodou, tudíž jsem k ní přistupovala nezatížena předsudky. Po troše tápání hned v úvodu jsem se začetla a shledala city hlavních hrdinů velmi pochopitelnými a přes jejich banalitu i hlubokými.
Už od první strany jsem věděla, že tuhle knihu budu milovat.
Styl psaní je velmi ojedinělý, nikdy jsem nic podobného nečetla. Vlastně mi trochu připomínal mého milovaného Gatsbyho, ale byl zároveň úplně jiný. A pokud mi něco připomíná Gatsbyho je to většinou velké plus. Četla se hodně pomalu, ale vůbec mi to nevadilo. Právě naopak jsem si tu knihu ještě více vychutnala. Dej mi své jméno obsahovalo několik věcí, které by mi u knihy normálně vadily, ale tady ne. Tady jsem si užívala každou větu, slovo, písmeno. Nejradši bych zvýraznila každé slovo.
V hlavním hrdinovi Eliovi se každý aspoň trochu vidí. Olivera si zamilujete, protože má na lidi prostě takový efekt. A pak tu byla Vimini. Vimini se tolik neobjevovala, ale už po pár řádcích jsem si ji zamilovala.
Teď k té věci s broskví. Budu dál jíst broskve, ale už se na ně nikdy nebudu dívat stejně. Vlastně se po přečtení této knihy nebudu dívat stejně na hodně věcí.
Posledních třicet stran knihy jsem v kuse probrečela. A ta poslední věta… Nemyslím si, že existují slova, která by dokázala vyjádřit, jak moc mě tahle kniha ovlivnila. Dej mi své jméno mě roztříštilo a znovu dalo dohromady.
Tato kniha se uvádí jako poetický příběh, co se týče prostředí, to takové rozhodně bylo - malebná vilka na pobřeží prosluněné Itálie - co víc si přát, romantika přímo vystřižená. Nicméně, ta intimita, která zde vznikla mezi hlavními hrdiny, hraničila spíše s posedlostí. Obzvláště pak některé pasáže působili až zvrhle??? A ostře kontrastovali s tím poetickým prostředím, ale třeba právě to byl autorův záměr. Zkrátka příběh jednoho léta, kdy si dva lidé vzájemně dovolili něco, co možná neměli, ale kdyby to nezkusili, asi by si to do konce svých životů vyčítali... Knížka by si zasloužila vlastní debatní kroužek, první otázka: Má smysl pouštět se do něčeho, o čem víme, že nemůže mít dlouhé trvání, ale přesto po tom hladově toužíme? A podobných otázek je tu více. Doporučuji přečíst.
Itálie, léto, osudové setkání, touha, vášeň. To, že jde o vztah dvou mužů, je v příběhu důležité jenom proto, že je to vztah v jejich očích nesprávný, nemožný, zakázaný a bez budoucnosti. Zbudou zlomená srdce a smutek. Podobné třeba Věku nevinnosti. Za mě kniha o trošku lepší než film, i když i film byl super.
Krásné, ale přitom bolestivé. Plné poetiky, lyriky, krásy. Plné touhy, důvěrností, lásky, poznávání sebe sama. Tohle je jedna z těch knih, kdy vůbec nevadí, že dějová linka tu je spíše na pozadí, protože děj není důležitý. Důležitá je atmosféra, myšlenky, niterní prožívání, vztahy, emoce.
Jednu hvězdu jsem ubrala za to, že jsem se v některých pasážích musela opakovaně vracet k některým větám, abych jim správně porozuměla, abych je uměla správně vnímat. Což mne trochu zadrhávalo při čtení a kazilo mi to plynulost příběhu. Ale jinak jsem si knihu zamilovala. Tohle je jedna z těch knih, která se čte srdcem. Určitě se k tomuto příběhu ještě někdy vrátím.
Neobvyklá kniha o touze, o lásce, o sbližování, o pochybnostech, o hledání sebe sama.
Knihu jsem poznal až poté, co jsem zhlédl film. Čekal jsem, že film bude vcelku věrným přepisem knihy. Ve skutečnosti je v knize mnoho věcí jinak než ve filmu, dokonce i závěr a s ním celé vyznění příběhu. Film hraje více na romantickou notu, v knize je hodně psychologie (vnitřní svět protagonisty), která čtenáře vtáhne, ale není to vždy snadné čtení. Řekl bych také, že kniha má více sexuálních, až lascivních momentů, ale je taky možné, že to dělá český překlad, který mi přišel místy nemotorný. I to však odpouštím, protože je to neobyčejný příběh. Hrozí, že maximálně pohltí vaše chutě, touhy, představivost i vzpomínání na mládí...
Na knihu jsem se těšila.. Jsem na 120 straně a nějak mi to nesedlo a neoslovilo.. Jsem z toho psaní nějak zmatená, asi knížku odložím.
Dlouho jsem se tomuhle slavnýmu materiálu vyhýbala, protože vzhledem k zařazení do sekce "young adult" jsem logicky měla za to, že se jedná o nějakou béčkovou literaturu, která byla napsaná za jedinym účelem - totiž podpořit sebevědomí dospívajících gayů (a taky si namastit kapsu, protože literatury pro dospívající gaye furt neni zas tak moc). Když jsem si před pár dny ten film konečně pustila, vcelku rychle mi došlo, že se tady zmýlil můj neomylnej instinkt. Viděla jsem (a potom přečetla) nádhernej lyrickej příběh o letní lásce která dokáže bolet navzdory času, autorovi předlohy se podařilo nespadnout do sladkýho patosu i když chvílema dost balancoval na hraně. Za některý myšlenky, který čtenářovi nabídl, by se nemusel stydět ani maestro Kundera. Přesto se kniha v dialozích rozkecává a obnažuje na můj vkus zbytečně moc - nejlepší srovnání nabízí poslední nostalgická kapitola, kterou autor natáhl na dvacet stran a několikrát vyždímal všechny emoce až na kost, ale režisérovi filmu na tohle všechno stačila jediná scéna mlčky plačícího Timothéeho Chalameta, při který tryskaly slzy proudem i mně, královně všech cyniků.
Úžasná a skvělá kniha. Autor skvěle popisuje pocity Ellia. Z knihy je cítit touha, vášeň a zamilovanost. Hlavní postavy jsem si zamilovala oblíbila jsem si jméno Mafalda a vztah Vimini a Olivera. Děj mě vtáhl do Itálie a já si představovala, že jsem tam s nimi. Jediné co mě dostalo byla scéna s broskví. Knihu doporučuji všema deseti.
Vubec jsem se nemohla zacist, nesedl mi styl psani. Docetla jsem, ale nebylo to uplne ono. Takze hodnotim 3 hvezdami.
Mám z této knihy rozporuplné pocity. Nemůžu říct, že by se mi to vyloženě nelíbilo, ale jsem ráda, že už to mám za sebou. Knížka se čte dost špatně. Děj téměř žádný a samé hodnocení výrazu, slov, co má dělat aby to nevydalo tak či onak. Asi střed knihy mě na chvíli bavil, ale konec to úplně zkazil. Absolutně to nechápu a ocenila bych, kdyby mi to nějaká dobrá duše vysvětlila. Na tohle jsem se moc těšila a mrzí mě, že mě to neoslovilo. Možná někdy v budoucnu se k ní vrátím a pochopím ji...
Při čtení knihy jsem byla občas lehce zmatená, protože je napsaná filozofickým stylem, takže bych ji doporučila spíše sečtělejším čtenářům. Bylo skvělé, že jsem se v průběhu čtení knihy dozvěděla, co název znamená a to mu dodává nový rozměr. Vyvolávala a vyvolává ve mně docela silné emoce a na konci jsem si i poplakala, což se mi u knih nestává skoro vůbec. Musím přiznat, že ta scéna s broskví je opravdu trochu zvláštní. Jednou bych určitě chtěla zhlédnout i film :) A nakonec... miluju tu obálku!
Jsem v šoku, takže pan Aciman je ženatý a má tři děti? Pak tedy klobouk dolů, něco takového spisovatel, jakkoliv dobrý, nevytvoří bez předchozí zkušenosti!
Ale jak se tak prokousávám jeho životopisem, nepřekvapuje mě, že svůj jedinečný příběh zasadil do intelektuálního prostředí, do míst, která jsou jeho srdci nejbližší. Málokdo dokáže tak věrně zachytit atmosféru nočního Říma a kouzelného italského venkova!
A málokdo dokáže zachytit něco tak křehkého, jako je zprvu něžný, poté živočišný cit dvou mladých mužů, aniž by se uchyloval ke klišé! Elio je fascinující, jeho žízeň po životě (a Oliverovi) je odzbrojující, navíc ozvláštněná jeho mladickou naivitou a především vysokou inteligencí (v 17 letech hovoří tolika jazyky, že člověka automaticky napadne, zda-li už se vědoucím nenarodil?). Inu, v prostředí vzdělanců, v němž se konverzuje na jakékoliv téma v jakémkoliv jazyce, to asi jinak nejde - co se v mládí naučíš... upřímně mu závidím. Nejen jeho schopnosti, také jeho chápající, milující rodiče. Nechali byste snad svého syna odcestovat do velkoměsta s chlápkem, ke kterému ho táhne víc než jen pouhé přátelství? Právě důvěra v toho, koho vychovali, z nich činí osoby vědoucí a život beroucí takový, jaký je.
Závěr jednoznačně vede ve filmové podobě, chcete si zachovat pohled na vzlykajícího Elia u plápolajícího ohně daleko víc než pohled na Elia ve středním věku se strništěm na tváři.
Přes všechny slzy a miniaturní duši, kterou ve mně jak kniha, tak i film zanechaly, je to, co panu Acimanovi a filmovým tvůrcům neodpustím, natahování příběhu jeho druhým dílem.
Štítky knihy
homosexualita umění láska zfilmováno 80. léta 20. století Itálie posedlost léto pro dospívající mládež (young adult) bisexualita
Autorovy další knížky
| 2018 |  Dej mi své jméno |
| 2020 |  Najdi mě |
| 2020 | Enigmatické variace |
| 2024 | Džentlmen z Peru |
Jsem ten typ čtenáře, který zhltne knížku za jeden den. U téhle to tak nebylo. Možná to bylo tím, že tam tak úplně nebyly kapitoly. Možná to bylo tím, že tam byly dlouhé části pouhé úvahy bez přímé řeči. Takže tuto knížku jsem četla více dní. A jsem za to ráda. Na tuhle knihu si opravdu udělejte čas a náladu. Sedněte si na zahradu nebo do parku, kde budete mít klid. Protože jedině tak dokážete vstřebat a správně pochopit pocity a city jednoho kluka z Itálie , který se zamiloval do mladého muže. Kniha je nevinná, ale i tak plná sexuality a vášnivých chvilek. Takže jestli uvažujete o téhle knize, tak si udělejte čas a čtěte ji, prosím, s otevřeným srdcem.