Najdi mě přehled
André Aciman
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/419313/bmid_najdi-me-WSs-419313.jpg
4
255
255
Dej mi své jméno série
< 2. díl
Autor světového bestselleru Dej mi své jméno znovu oživuje své postavy, aby si položil otázku: může opravdová láska uvadnout? V novém románu zachycuje Eliova otce Samuela na cestě z Florencie do Říma, kam jede navštívit svého syna, nadaného koncertního klavíristu. Náhodné setkání s krásnou mladou ženou však Samiho plány obrátí vzhůru nohama a navždy změní jeho život. Elio se brzy přestěhuje do Paříže, kde i on naváže milostný vztah, zatímco Oliver, nyní ženatý vysokoškolský profesor v Nové Anglii, začne znenadání uvažovat o návratu do Evropy. Nezapomenutelný román Andrého Acimana Dej mi své jméno svým líčením podstaty lásky dnešní čtenáře oslovil jako žádné dílo z nedávné doby. Jeho pokračování Najdi mě zve čtenáře, aby si nepřestal klást otázky o tom, co láska je.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Najdi mě. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (68)
Mně připadal druhý díl slabší. André píše zajímavě, ale já se, co se první části týče, nemohla vůbec do knihy začíst. Až se na scéně objevil znovu Ellio, začalo mě to opravdu bavit, ale i tak m i všechny ty příběhy připadaly jako narychlo napsaný, klidně bych je rozepsala o něco více.
Acimanova témata – partnerství s velkým věkovým rozdílem a homosexualita (nebo bisexualita) – se opakují v různých variacích, sjednocena jeho filosofií času. Lidský život coby jednotka biologického času se totiž, filosofuje autor, nepřekrývá s lidským životem coby osudem, smysluplným příběhem jedince. Naopak, občas se obě veličiny tragicky míjejí (to když nevedeme své životy tak, aby byly hodny žití), anebo vytvářejí paradoxy (tak jako když v jednom z Acimanových příběhů čtyřicetiletý syn stane na hrobě svého dvacetiletého otce, zahynuvšího za války, a pocítí k mrtvému spíš otcovskou něhu...). Bravo.
A pak – vedle času a lásky – je tu prostředí (Říma, Paříže). Protože u Acimana netvoří popisy architektury a soch nebo hudební imprese pouhou kulisu, jsou... emanací jeho vnitřní kultury. Fungují jako nositelé smyslu, tvůrci příběhu. Třeba Práxitelův Apollón Sauroktonos ve Ville Albani – nebo poesie Konstantina Kavafise. Samozřejmě, že kavafisovský motiv se tu neocitl náhodou; autora, alexandrijského Žida, spojuje s největším básníkem Řeků víc, mnohem víc než Alexandrie.
Podobně jako Kavafis Aciman oslovuje a vyslovuje nejzažší nitro člověka (přinejmenším člověka, který není hetero, ale předpokládám, že nejen). Oba mluví o fyzičnu tak explicitně, že u jiných autorů by to hraničilo s cynismem; oba popisují vášně tak, že u druhých by to vyznívalo dekadentně. Jenže oni z toho vyrobí cosi něžného a v podstatě estetického. A proto, proto může ta kniha být tak strašně osobní; v podstatě v ní jde o hledání krásy. (Dobře, a lásky, ale to už zní jako kýč, jímž tahle próza není.)
Čímž netvrdím, že je román – nebo spíš zvláštní jednota čtyř povídek – dokonalý. Když pominu formální stránku, odumíral mi mozek u všech pasáží, v nichž Aciman bez organického vztahu k ději rozebírá svoje židovské záležitosti. Jako by se s ním člověk procházel po ulici jeho díla, během procházky poslouchal jeho názory na lásku a čas a směřoval k určitému cíli, totiž sdělení. Jenže pokaždé, když zcela nahodile míjejí synagogu, Aciman ho popadne za límec a šoupne dovnitř: koukej se, člověče, poklonit před Hospodinem, bohem zástupů, a jeho lidem. – Děkuju, ne.
Nicméně literárně je to skvělé (fakt že jo), tematicky, jak jsem říkala, notně osobní a... a asi si přečtu i ten první díl.
Související novinky (1)
Knižní novinky (44. týden)
27.10.2019
Citáty z knihy (1)
„Hudba nedává odpovědi na otázky, které neumím klást. Neříká mi, co chci. Připomíná mi, že jsem asi pořád zamilovaný, i když už nevím jistě, co to znamená. Pořád myslím na druhé, ale ublížil jsem mnohem víc lidem, než jsem chtěl. Už ani nepoznám, co cítím, i když něco cítím pořád, ačkoli je to spíš pocit nepřítomnosti a ztráty, možná dokonce selhání, otupělosti nebo naprosté nevědomosti. Kdysi jsem si byl sám sebou jistý, myslel jsem, že něco vím, že se znám, a lidi měli moc rádi, když jsem se jich snažil dotknout, vpadl do jejich života a ani se neptal, dokonce nezapochyboval, že možná nejsem vítán. Hudba mi připomíná, jaký by můj život měl být. Jenže mě nemění. Možná nás hudba tak moc nezmění, a nezmění nás ani velké umění. Spíš nám připomíná, kým jsme ‐ jak jsme vždycky věděli ‐, kým jsme navzdory všem svým tvrzením a svému propírání byli a kým máme zůstat. Připomíná nám milníky, které jsme pohřbili, ukryli a pak ztratili, lidi a věci, na kterých navzdory našim lžím, navzdory všem těm rokům záleželo. Hudba není nic víc než naše lítost vyjádřená v kadenci, jež čeří iluzi radosti a naděje. Je to nejjistější připomínka toho, že jsme tu na velmi krátkou chvíli a že jsme na svůj život zapomněli, ošidili ho nebo, což je ještě horší, nedokázali ho žít. Hudba je neprožitý život. Žil jste špatný život, příteli, a ten, který jste dostal, jste málem zničil“
Kniha Najdi mě v seznamech
| v Právě čtených | 8x |
| v Přečtených | 348x |
| ve Čtenářské výzvě | 70x |
| v Doporučených | 17x |
| v Knihotéce | 211x |
| v Chystám se číst | 163x |
| v Chci si koupit | 48x |
| v dalších seznamech | 4x |
Štítky knihy
Židé homosexualita láska americká literatura Itálie porozumění vztahy klasická hudba bisexualita
Autorovy další knížky
| 2018 |  Dej mi své jméno |
| 2020 |  Najdi mě |
| 2020 | Enigmatické variace |
| 2024 | Džentlmen z Peru |
Prvé dva príbehy sa mi páčili a tam to podľa mňa mohlo skončiť. Autorov prejav a myšlienky sa mi veľmi páčia, ale za mňa príbeh prvej knihy nepotreboval žiadne pokračovanie. Pre mňa bol koniec prvej knihy jednoducho koncom a nič viac už som nechcela, aj keď to bol bolestný koniec. Niekedy je ale dôležitejšia emócia než happyend, a v tomto prípade ma emócia konca druhej knihy minula. Škoda. Tempo a Kadencia sú ako dve poviedky alebo krátke novely o láske, ktorých rozprávačov už trochu poznáme a tušíme, čo majú za sebou, a teraz spoznávame útržky ich ďalšieho života. Nič viac to nechcelo, ďalšie kapitoly sú len násilným otváraním a nešikovným znovuuzatváraním starých rán.