Dej mi své jméno
André Aciman
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/492919/bmid_dej-mi-sve-jmeno-GW8-492919.jpeg
4
1032
1032
Dej mi své jméno série
1. díl >
Příběh nečekané a silné lásky mezi dospívajícím Eliem a o pár let starším Oliverem, odehrávající se ve vile na jednom útesu italské Riviéry. Ani jeden z nich není na následky vzájemné přitažlivosti připraven, oba proto nejdřív předstírají lhostejnost. Jenže v průběhu následujících neklidných letních dnů jejich vášeň nesená neúprosnými proudy posedlosti, strachu, fascinace a touhy vzrůstá a oba mladíci začínají opatrně prozkoumávat své pocity. V hloubi jejich duší se zrodí láska trvající šest týdnů a přinese jim zkušenost, která je poznamená na zbytek života. Ti dva totiž na Riviéře a během jednoho dusného večera v Římě objeví něco, co možná už nikdy znovu nenajdou: naprostou důvěrnost. André Aciman zachycuje ve své upřímné, nesentimentální a srdcervoucí elegii na lidskou vášeň psychologické manévry doprovázející přitažlivost tak bravurně jako málokdo. Román Dej mi své jméno se čtenářem nezachází v rukavičkách, nedělá si žádné iluze a je zcela nezapomenutelný.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2022 , #booklabOriginální název:
Call Me by Your Name, 2007
více info...
Přidat komentář
Tahle kniha je psaná hlavě popisem, ani tam nebylo moc akce, dělo se tam vlastně skoro všechno dokola a stránky taky neubývaly moc rychle ale ani chvilku jsem u čtení neměla pocit, že by mě to nebavilo nebo bych se nudila. Příběh byl originální a postavy taky byly sympatické a dobře vykreslené. Některé scény na mě byly asi už trochu moc. Viděla jsem i film a filmové zpracování se mi líbilo asi víc i když obojí mělo něco do sebe a obojí bylo trochu jiné. V knize se určitě dozvíte víc z Eliových myšlenek a tak trochu asi víc porozumíte postavám. Některé pasáže mi přišly trochu zmatené, že jsem nevěděla jestli si to Elio jen představuje nebo jestli je to pravda a nebo jestli už se to stalo. Taky tam občas nebylo poznat kdo co říká, ale možná to byla moje chyba, že jsem se to snažila brát jako letní oddechovku a moc nad tím nepřemýšlela. V knize jsou taky hrozně pěkné myšlenky a citáty nad kterými se musíte pozastavit a popřemýšlet. Ten konec mi tam moc neseděl, víc se mi líbil konec ve filmu. Nějak jsem si to neuměla představit a podle mě by bylo lepší kdyby to skončilo normálně bez těch kapitol „ o pár let později".
Určitě to není nejlepší kniha co jsem četla, ale jako letní čtení fajn. Možná si to někdy přečtu i znovu.
4,5⭐/5⭐
nechápu co se každému na tom líbí. za mě nejzajímavější a jediné stránky, které stály za to byly 64-65 a 144-148
Nádherný milostný příběh, který není pojat klasicky tak, jak jsme zvyklí. Nejde jen o to, že jde zde o lásku dvou mužů, ale především o autorovo pojetí.. nebo lépe řečeno o autorovu poetickém vyprávění, o propojení lásky a umění. Přiznám se, že jsem jako první viděla film, který mě svým pojetím naprosto uchvátil, což ještě umocnil jeho dokonalý soundtrack. Jenže jak jsme zvyklí, kniha má zase jiné přednosti. Pro některé se může zpočátku zdát, že se kniha táhne, a ano, je to v podstatě pravda, jenže v tomto případě jde o účel, jde o to procítit, co autor předává. Za mě jde o jeden z nejromantičtějších příběhů, které jsem měla možnost přečíst.
Pokud u čtení hledáte i něco jiného než si jen oddechnout, tak určitě doporučuji..
Zatím..
S láskou,
Rose
Uf. Tato kniha mi dala zabrat. A marne se snazim pochopit, cim sve priznivce natolik uchvatila.
Pribeh je pomaly, pardon, p o m a l y.
Je to o hodne specificke lasce. Elio je primo posedly Oliverem.
Nejen ze potajnu cucha k jeho plavkam, ale dokonce i veri, ze v nich najde neco vic pizmoveho.
Diky knize pouha predstava, ze mi nekdo nabidne vykostenou broskev, zveda zaludek.
(SPOILER) Na jednu stranu bravurně technicky napsaná kniha. Obdivuji autory, co dokáží z poměrně banální zápletky tak poetickým vypravěčským stylem udělat skvost. A skvost to je, alespoň co se technické stránky týče - Acimanova hra se slovy a fantazie jde mimo univerzum. Na druhou stranu jsem plna rozporuplných pocitů, protože některé scény jsou až příliš za hranicí únosnosti - čichání k Oliverovým plavkám, vyvrcholení do meruňky, kterou Oliver nakonec sežvýká (fujtajbl), vymočení se do záchodu a "Nesplachuj, chci se podívat! Tak a teď už před sebou nemáme žádné tajnosti!" Nevím, přijde mi, že Aciman žije asi na jiné planetě, pokud mu tohle připadá tajemné a sexy. Zkuste se jít někam vykálet do záchodu a zavolat k tomu partnera, ať se koukne a ještě u toho vzrušeně vzdychá. Jakože WTF?! První polovina je skvěle vystavěna, až do okamžiku, kdy spolu spějí a Elio se ráno probudí rozhozený a zahanbený sám ze sebe. Jo, holt mu Oliver asi moc ojel prdel a bolelo to, což vášeň kompletně zruinovalo, co už. Na druhou stranu s ním v dalším okamžiku hned do postele skočil znovu, to už se mu bebínko dostatečně "zatáhlo" (nevymýšlím si, to fakt v té knize bylo). No, možná kdyby autor místo toho Elia napsal o té Elii, ta by uměla Oliverův nástroj přijmout snáz, je k tomu anatomicky uzpůsobená a chudák malý Elio by nemusel trpět při jízdě na kole, kdy se mu sedátko nepříjemně zařezává do roztaženého konečníku. V tomhle ohledu byla kniha k zblití, nemůžu si pomoct.
Přečteno v rámci výměny knížek (jinak bych po tom nikdy nesáhl).
Červená kniha o tom, jak někdo po někom hodně touží/posedlost až se mu chce celý odevzdat (Dej mi své jméno). Napsané to je od mistra, ale příběh jak z Bravíčka. Nedokážu pochopit, jak někdo může po někom takhle toužit a napsat o tom celou knihu. Jednou ho chce, pak je na něj naštvaný a pak říká ne, ale myslí jo :D a pak chce zničit, čuchat k jeho plavkám atd..
Myšlenky tam nejsou vůbec špatné k závěru je jich víc a dávají větší smysl, ale možná je to tím, že už jsem finišloval a konec knihy byl na dosah a já měl radost.
Scéna s ovocem What? nechápu proč.
A nesplachuj chci se podívat. What?
V první půlce jsem byl fakt naštvaný jak mě to nebavilo a musel jsem to číst po malých dávkách. Od 2. půlky to trochu šlo.
Nechápu to vysoké hodnocení. To bude asi tím, že to čtou ženy.
3/5 za ty myšlenky
PS: Barbarelo už nechci knihu, kde po sobě touží dva chlapy a přemýšlí jak se jeden druhému dostat do zadku. Dvě mě stačili.
Nejdříve jsem viděla film, ten se mi líbil, tak jsem se rozhodla přečíst si i knížku. V první chvíli jsem se nemohla začíst, děj ubíhá totiž nejdříve dost pomalu, nakonec jsem si ale knížku zamilovala. Čekala jsem oddechovku, ale to vůbec! Je hodně pocitová se spoustou hlubších myšlenek a věcí k zamyšlení. Líbilo se mi, že to není povrchní lovestory. Pocit z celého příběhu ve mě zůstal ještě docela dlouho.
Čím jsem starší, tím častěji se v literatuře snažím vyhledávat nějaký hlubší smysl, něco, co by mě donutilo o té dané knize přemýšlet. A Dej mi své jméno to do puntíku splňuje. Na první pohled by se mohlo zdát, že se tato knížka neliší od jiných současných youngadultovek. Příběh je vcelku jednoduchý, nenajdeme tu žádnou super originální zápletku, hlubokomyslné dialogy či dechberoucí popisy prostředí. Kouzlo této knížky totiž spočívá především v úvahách a myšlenkách hlavních hrdinů.
Na rovinu říkám, že pokud nejste fanoušci knížek s pomalu plynoucím příběhem bez nějaké větší akce, Dej mi své jméno se vám pravděpodobně příliš zamlouvat nebude. Mě samotnou hodně překvapilo, že jsem celou knížku zvládla přečíst v průběhu jediného dne, a že navzdory pomalému ději byla knížka neuvěřitelně čtivá. Z velké části na tom má podíl autorův nádherný, skoro až poetický styl psaní, který tento všední příběh dokázal pozvednout úplně na jinou úroveň. Knížka mě donutila přemýšlet - o životě, o lásce a touze, o ztrátě blízkého člověka. Všechny ty myšlenky a pocity, které se v knize objevují, jsou popsány tak reálně, jako bych to prožívala já sama. Autor navíc dokázal krásně vystihnout bezstarostnou letní atmosféru prosluněné Itálie, díky čemuž jsem měla pocit, jako bych sama trávila prázdniny na italské Riviéře.
(SPOILER) Přiznám se, že jsem nejdříve viděla film, takže jsem byla celkem na knihu připravena. Co mě však zaskočilo byl postoj Olivera ke vztahu, který spolu s Eliem měli. Dle knihy to vypadá, jakoby to pro Olivera byla pouze letní romance. V některých chvílích mě skutečně naštval například, když chtěl Elia seznámit se svými syny a manželkou, velice necitlivé.
Úžasná kniha, chvilku trvá se do ní začíst, ale pak si uvědomíte jak je skvělá. Jsem ráda že jsem ji dočetla.
Další z knížek, kterou jsem četla až po shlédnutí filmu, a musím říct, že i když film nebyl špatný, kniha je mnohokrát lepší! Moc se mi líbil popis vztahu těchto dvou kluků, bylo to procítěné a něžné. Jsem ráda, že se mi kniha dostala do ruky.
Do knihy jsem se ze začátku nedokázala začíst, na nějakou chvíli jsem ji odložila. Ale nerada nedávám knize šanci. Musím říct, že toho nelitují. Kniha byla neuvěřitelná bomba. Nic tak krásného, jemného a něžného jsem nečetla.
Bez výhrad pět hvězd!! Krásná procházka srdcem zamilovaného člověka, všech jeho tužeb, strachů, radostí, slastí, smutků. André přesně vystihl, kam chce milující srdce dojít, totiž tak moc blízko ke své lásce, až s ní splyne. V mnoha věcech, které by spoustu lidí asi ani nenapadly, se dá splynout. Tím byl tento příběh skvělejší než jiné, jak byl v prožitcích detailní. Jeden by jim ty týdny až záviděl, ačkoli pak přišlo nevyhnutelné rozloučení. On byl já, já byl on.. protože sama moje bytost je on...
Dlouho jsem se na tuhle knihu chystala a nakonec na ni došlo. Četla jsem ji tak trochu na "hulváta" tzn. část jsem si přečetla a pak pustila film a takhle jsem to střídala. Musím říct, že mě to ohromně zasáhlo, protože kniha je výborně napsaná, ty myšlenky a celkově ty pocity a zase film je skvěle zahraný, takže dohromady to tvoří jeden velký zážitek.
Proboha. Něco tak poetického a hluboce procítěného jsem ještě nikdy nečetla. Ano, nepočítejte s příběhem nabitým akcí, jako spíše nabitým neskutečnými emocemi a vnitřním bojem. Myslím, že každého, kdo někdy miloval, se kniha dotkne velmi velmi hluboko. Zlomí vám srdce, naplní vás nadějí a dá vašemu pohledu na svět úplně nový rozměr.
Přítel mi jednou řekl, že tuhle knihu pochopí správně jenom ten, kdo někdy přišel o někoho, koho miloval. Skutečně miloval. A asi měl pravdu. S knihou, ač je nádherně psaná, lyrická a emotivní a plně si zaslouží veškerou chválu, kterou dostává, jsem se přes specifickej styl psaní prostě nedokázal sžít (tak jako například s filmem, kterej na mě zapůsobil mnohem víc) a po několika letech už si jen mlhavě vzpomínám na to, co jsem cítil při jejím čtení. Možná se k téhle knize jednou vrátím a budu vše vnímat jinak... a možná taky ne. Jestli jsem někdy četl knihu, která byla spíše jakousi těžce zachytitelnou myšlenkou nebo pocitem vmáčknutým do několika stovek řádků slov, a ke které si člověk musí skutečně něčím projít, aby plně pochopil to, co říká, je to právě tahle. ... "Pokaždé, když si začneme s někým novým, tak tomu člověku můžeme nabídnout stále méně a méně."
Štítky knihy
homosexualita umění láska zfilmováno 80. léta 20. století Itálie posedlost léto pro dospívající mládež (young adult) bisexualitaAutorovy další knížky
| 2018 |  Dej mi své jméno |
| 2020 |  Najdi mě |
| 2020 | Enigmatické variace |
| 2024 | Džentlmen z Peru |
To si tak začnete číst, čtete a čtete, a najednou zjišťujete, že vám každá další věta víc a víc láme srdce, až máte chuť celou knížku strčit do mrazáku. Nejspíš jsem nikdy nic krásnějšího nečetla. Myslím, že by kniha měla mít nějaké varování pro vysoce citlivé čtenáře - během čtení vás rozloží na prvočástice a zase složí zpět. Ale už to nebude jako dřív.