Dej mi své jméno
André Aciman
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/492919/bmid_dej-mi-sve-jmeno-GW8-492919.jpeg
4
1032
1032
Dej mi své jméno série
1. díl >
Příběh nečekané a silné lásky mezi dospívajícím Eliem a o pár let starším Oliverem, odehrávající se ve vile na jednom útesu italské Riviéry. Ani jeden z nich není na následky vzájemné přitažlivosti připraven, oba proto nejdřív předstírají lhostejnost. Jenže v průběhu následujících neklidných letních dnů jejich vášeň nesená neúprosnými proudy posedlosti, strachu, fascinace a touhy vzrůstá a oba mladíci začínají opatrně prozkoumávat své pocity. V hloubi jejich duší se zrodí láska trvající šest týdnů a přinese jim zkušenost, která je poznamená na zbytek života. Ti dva totiž na Riviéře a během jednoho dusného večera v Římě objeví něco, co možná už nikdy znovu nenajdou: naprostou důvěrnost. André Aciman zachycuje ve své upřímné, nesentimentální a srdcervoucí elegii na lidskou vášeň psychologické manévry doprovázející přitažlivost tak bravurně jako málokdo. Román Dej mi své jméno se čtenářem nezachází v rukavičkách, nedělá si žádné iluze a je zcela nezapomenutelný.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2022 , #booklabOriginální název:
Call Me by Your Name, 2007
více info...
Přidat komentář
K přečtení téhle knihy mě vlastně donutila filmová scéna s proslovem Eliova otce, ve které hovoří o Eliově a Oliverově krásném přátelství (možná více než přátelství). Upřímnost a pravdivost života obsažená v proslovu mě zlákala přečíst si předlohu a nezklamala mě. Četla jsem ji v angličtině a vězte, že je to jedna velká poezie nejen ve slovech, ale především v obsahu. Protože ať jste jakékoliv orientace LÁSKA je prostě LÁSKA a každičký cit, který v životě se všemi jeho strastmi a slastmi prožijeme, bychom měli procítit naplno.
"... just this once, turn to me, even in jest, or as an afterthought, which would have meant everything to me when we were together, and, as you did back then, look me in the face, hold my gaze, and CALL ME BY YOUR NAME."
"If he knew, if he only knew that I was giving him every chance to put two and two together and come up with a number bigger than infinity."
Četla jsem ji když bylo venku přímo nechutné vedro a lepší knihu jsem si nemohla vybrat. To horko jen podpořilo úžasnou letní atmosféru v knize - letní ospalou Itálii, měla jsem pocit, jako bych tam, byla s nimi a z povzdálí celý příběh pozorovala.
Od knihy Dej mi své jméno jsem (se vší upřímností) čekala klasickou YA knihu. Opak je pravdou.
Příběh je jedním z nejoriginálnějších, co jsem kdy četla. Námět je sice tuctový, ale v této knize úplně jinak vyobrazený.
Hlavní hrdiny jsem si okamžitě zamilovala, přestože byli docela zvrhlí. Byli sympatičtí, se skvělou a originální osobností.
Kniha se četla dobře, hlavně díky originálnímu a zajímavému stylu psaní. Autor píše opravdu skvěle!
Příběh se hodně pomalu, až napínavě rozjížděl. Moc se mi líbilo, že se skládá hlavně z myšlenek.
Romantická linka není vůbec typická.
Kniha má mnohem větší hloubku, než jiné YA příběhy. Rozhodně se řadí mezi mé nejoblíbenější.
Elio, proč jsi jenom Elio...
To jediné, co mi zbylo z jednoho velkého, ne však tak dlouhého přátelství, je tato kniha. A v tom to pro mě byla výhra. Rozhodně jsem tím nakonec víc získala. A přesto, že jsem nedobrovolně znala dopředu celý příběh, bylo v tom něco, co mě přimělo, abych si to přečetla znova a sama. A teda - páni! Tomuhle říkám ta pravá literární atmosféra.
Nedivím se, že tak zahýbala světem, protože tohle je fakt nářez, jak příběhem, myšlenkami, tak stylem psaní a literární hodnotou. Domnívala jsem se, že to bude spíš nějaká jednodušší četba pro mladé, ale tohle je plnohodnotná a kvalitní literatura od pana spisovatele s velkým S. A v souvislosti s tímto tématem jsem se s ničím a nikým takovým ještě nesetkala. Rozhodně je to jedna z těch nejlepších knih, co v tomto odvětví bylo kdy napsáno - a že toho je - a jedna z nejlepších, co jsem kdy měla možnost číst. Kdybych si mohla přečíst nějakou knihu ještě jednou poprvé, byla by to určitě tahle.
André si tím podmanil celý svět, no i kdyby ne, tak mě vcucnul tak, že bych vydala za celý jeden svět. Takovou souhru emocí, myšlenek a atmosféry jsem dlouho nezažila. Ono je to vlastně o všech a pro všechny, ať máte jakoukoliv orientaci, tak moc dokázal vystihnout lidi, vášeň a lásku. A to je na tom ta největší perla. Chtěla jsem s nimi ještě chvíli zůstat. Někdy se vám líbí knížka, ale právě proto chcete víc příběhu, víc detailů, víc možností. Tenhle příběh bych ještě chvíli ráda četla. Doufám, že přesně takové dvě lidské bytosti, jako je Elio a Oliver, skutečně někde existují a žijí tento příběh, a věřím v to, pak totiž můžu v klidu umřít.
Moc krásná a dojemná knížka. To italské a letní prostředí je něco úžasného. A nádherný byl i závěr knihy, který ve filmu nebyl. Brečela jsem u knihy a myslím, že nebudu sama:D Na příběh Olivera a Elia ještě dlouho nezapomenu. Takže DOPORUČUJU!!!
Severní Itálie, moře, cikády a jedna velká láska, na kterou už nejde zapomenout. Krásně vylíčená jižanská atmosféra a až autobiografický popisy těch nejniternějších pocitů. Pro mě jedna z nejlepších knížek roku.
Možná, že kdybych tu knihu četla když mi bylo 16, byla bych nadšená. Jenže je mi dvakrát tolik, a tak bych obsah shrnula cimrmanovským "nuda, nuda, šeď, šeď". Je to taková červená knihovna s LGBT přesahem, babrání se v pocitech, ale jinak naprosto ploché (o Eliovi vlastně nic nevíme), letní poflakování v luxusní vile u moře (možná ze mě mluví závist), nějaký ten sex, láska a problémy (ano, milé Bravíčko) a sebelítostivá poslední kapitola. Nesmím zapomenout ani na ten příšerně lyrický jazyk, plný vzletných obratů, který mi vůbec nesedl. Zkrátka ne, ne, ne. Nejsem cílová skupina, sorry. Bylo to několik dlouhých dní čtenářského utrpení.
Dočteno jen ze dvou důvodů: kniha se mi hodí do čtenářské výzvy + nerada nechávám knihy nedočtené (ale příště se na to vykašlu).
Tahle kniha mi byla doporučena jedním uživatelem zde a musím uznat, že má mé velké poděkování.
Děj knihy není moc závratný, ale samotný má obrovskou hloubku. 90% knihy jsou myšlenkové pochody mladého chlapce, který bojuje sám se sebou a vším okolo. A Oliver mu rozhodně nepřidává. Ale bez něj jakoby nebyl celý.
Zajímavá byla část po jejich první společné noci, kdy Eli cítí zhnusení a odpor k sobě samému a k tomu, co vlastně udělali. A to patří k životu, k postkoitálnímu "vystřízlivění", které občas každý zažije...
Komu bych dal v knize víc prostoru, je otec Eliema.
A na broskve budu asi pohlížet v jiném světle...
Kniha se mi opravdu líbila a myslím, že ji zařadím do své knihovny.
První polovina knihy byla poněkud rozvláčná - a proto jsem byl zoufale nepřipraven na tu emocionální smršť ve druhém poločase.
Co ještě napsat? Tváří v tvář nebývale smutnému závěru mi docházejí slova. Omezuji se tedy na neopominutelné vzdání holdu autorovi a bez váhání uděluji maximální počet hvězdiček.
Připojuji se k předešlým komentářům, knihu nelze nedoporučit. Tématem lásky se zabývá opravdu do hloubky, dějovost je značně potlačena a v popředí je vykreslen vášnivý vztah dvou mužů. Kniha se přitom výrazně liší od běžných příběhů, kde v hlavních rolích vystupují homosexuálně orientované hlavní postavy, neboť nepůsobí lacině a nesnaží se hystericky dokazovat utrpení homosexuálů ve společnosti (k tomu totiž příběhy o homosexuálech často sklouzávají a je to škoda). Naopak, v poetických větách zobrazuje krásu skutečné lásky a o nic jiného zde prakticky nejde.
Obdivuhodné jsou také popisy italské přírody, venkova, měst a navození nezapomenutelné atmosféry italského léta, která čtenáře nutí ihned vyrazit do podobných míst. Film natočený podle knižní předlohy je stejně kouzelný a vzbuzuje velmi podobné emoce jako kniha, byť mnohé je značně zjednodušeno nebo zcela vynecháno.
Co by však čtenáře mohlo odrazovat jsou jisté poměrně nechutné situace v poslední třetině knihy, jež jsou snad až za hranicí zvěřinné živočišnosti, nicméně jejich funkce je jasná a myslím si, že myšlenku jsem nakonec pochopil a přijal, byť se mi z toho zvedal žaludek.
Na závěr si dovolím jen poznamenat, že Dej mi své jméno je krásné umělecké dílo, které i přes nižší počet stran není vhodné pro rychlé čtení, neboť právě rychlé čtení nás připraví o většinu myšlenek, které jsou zde obsaženy a především nám neumožní nechat se pomalu unášet kouzelnou letní atmosférou, v níž se odehrává příběh Elia a Olivera.
Tak krásná, tak poetická, a přitom tak neskonale smutná knížka. Užíval jsem si každé slovo.
Nedočetla jsem to. Nelíbil se mi jazyk, ne že by byl špatný, ale nebyla jsem na něj naladěna. Možná, kdybych sama nebyla na noční v práci, ale někde na letním bytě, kde bych hostila samé intelektuály a neměla na práci nic jiného, než jíst, sportovat a hrabat se ve svém nitru... Pak bych ocenila hloubku a sílu a animálnost a inteligenci a tu rozervanost. Takhle jsem nebyla dobrý čtenář a autorovi se omlouvám, říkala jsem si, kluci běžte do práce, ono vás to přejde
Tak trochu Zkrocená hora, tak trochu Muzeum nevinnosti, hojně zalité Itálií uprostřed léta.
Kniha o oblékání kůže Milovaného, o tom, že i když se s druhým dokážeme plně prolnout, dokážeme se stát Jím, dokážeme akceptovat a plně přijmout jeho nejprachsprostější lidskou podstatu i s veškerým jejím, v romantických novelách nikdy nezmiňovanými, vyměšováním a potřebami, pořád nás svět, konvence, realita a onen "paralelní" život, jenž jsme nuceni mnohdy žít, abychom si mohli uchovat masku, kterou jsme se rozhodli nosit (nebo kterou nosit musíme, abychom mohli být tím, čím být chceme) může od sebe odtrhnout.
Kniha o bolesti, nejistotě, tápání a tělesnosti plná úvah, myšlenek a postřehů, které budete mít možná chuť si někam zapsat.
Kniha o animálnosti touhy uprostřed rozpáleného léta s atmosférou popsanou tak, že nedá vydechnout. O lidech, s nimiž byste se chtěli scházet u jednoho stolu, protože by vám mohli tolik dát (a jejichž dny musí mít oněch mysticko-magických 72 hodin, jinak to snad není možné). A pro některé z nás možná i vzpomínka na nějakého našeho Olivera.
A ano, jsou tam scény, ze kterých se křiví pusa, ale mají svůj smysl, alespoň já ho v nich nacházím, byť připouštím, že na broskev se asi minimálně nějaký čas nebudou dívat jako dřív.
(Zábavná představa: kniha v rukou homofoba: "Vraťte mi peníze! Vymažte mi ty obrazy z hlavy!")
(Posloucháno v originále; narátor Armie Hammer dodal svým přednesem knize další, úchvatný rozměr.)
Letní atmosféra na italském venkově a právě se rodící silný cit. Jemné a silné zároveň.
Jsem z téhle knížky docela… mimo. Docela dost. Doslova mnou vláčela, chvíli mě nechala toužit po krásných letních večerech, broskvích a něčem podobně silném, co bylo mezi těmi dvěma, a najednou mi bez varování zlomila srdce. A ve filozofickém rozměru toho v ní bylo tolik, že přemýšlím, zda vůbec má cenu se pokoušet to všechno popsat. Nějakým zvláštním způsobem obsahuje stejné myšlenky, které - aniž bych si to kdy předtím uvědomila - mé nitro obsahuje také. Jako by mě postupně odhalovala. Ona a já se prolínáme - na jakési hlubší myšlenkové úrovni jsme propletené stejně jako Elio a Oliver. Dala mi své jméno a já jí dala to své.
Táto kniha bola pre mňa utrpenie. Nemyslím si, že takto niekto zmýšľa. Naozaj mi nevadí láska ľudí rovnakého pohlavia, ale určité "prejavy" lásky boli naozaj úchylné.
28. 5. KONEČNĚ jsem to dočetl!
Příběh není vůbec špatný, jenže styl psaní mi nevyhovoval. Kolik sedmnáctiletých kluků má takové filozofické myšlenkové pochody?
6.6. Viděl jsem film a jsem rád, že jsem se knihou prokousal. S jistou úpravou jsem počítal, ale filmový Oliver může působit jako floutek, který si přijel jen užít a napáchat citové zmatky. Závěr filmu je jiný - useknutý.
Štítky knihy
homosexualita umění láska zfilmováno 80. léta 20. století Itálie posedlost léto pro dospívající mládež (young adult) bisexualitaAutorovy další knížky
| 2018 |  Dej mi své jméno |
| 2020 |  Najdi mě |
| 2020 | Enigmatické variace |
| 2024 | Džentlmen z Peru |
Zprvu jsem si nebyla jistá, zda se knížky chytím, ale později tato myšlenka zcela zanikla v proudu těch Eliových. Mám pocit, že jsem četla slova lásky samotné. A ať to byla jakákoliv láska, promlouvala s hloubkou, s hladem, s vášnivostí a touhou. Kdybych neviděla film dříve než četla knížku, zřejmě bych si jen těžko dokázala představit prostředí děje nebo vzhled postav samotných, ale došlo mi, že na tom v této knize záleželo jen pramálo. Závěr mě nadchl, bylo to upřímné, reálné, Elio s Oliverem prošli mnoha změnami ve svém životě a působili mírněji a zkušeněji, přestože i v ten moment v nich stále přebývala jiskra starého ohně. Překvapivé nadšení, které mě velmi potěšilo.
Mimochodem, film je také moc povedený.