Daj mi tvoje meno
André Aciman
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/420133/bmid_daj-mi-tvoje-meno-zx5-420133.jpg
4
1029
1029
Dej mi své jméno série
1. díl >
Môže vás niekoľkotýždňový vzťah poznačiť na celý život? Čo ak v sedemnástich rokoch prežijete tú najintenzívnejšiu skúsenosť, ktorá sa už nikdy nezopakuje? Daj mi tvoje meno je strhujúcim príbehom lásky, ktorá vzplanie medzi 17-ročným Eliom a 24-ročným Oliverom, hosťom Elieho rodičov, počas jedného leta na slnečnej talianskej riviére. Obaja najskôr predstierajú ľahostajnosť, ale postupne ich čoraz viac pohlcuje vzájomná príťažlivosť – prerastajúca do posadnutosti aj strachu, fascinácie i túžby. Úprimná, nesentimentálna pocta ľudskej vášni od oceňovaného autora Andrého Acimana sa stala predlohou pre rovnomennú filmovú adaptáciu nominovanú na Zlatý Glóbus a Oscara vo viacerých kategóriách vrátane ocenenia za najlepší film roku 2017.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2020 , Slovart (SK)Originální název:
Call Me by Your Name, 2007
více info...
Přidat komentář
Z této knihy jsem bohužel velmi zklamaná. Film naprosto zbožňuju a rozhodně patří mezi mé nejoblíbenější, proto jsem měla vysoká očekávání. Vůbec mi nesedl styl psaní autora a tak mi trvalo týden, než jsem tuto krátkou knížku přelouskala. I přesto se mi ale líbilo prostředí a postavy. Elio a Oliver jsou skvělí. Možná si knihu někdy v budoucnu přečtu znova a třeba se mi bude líbit víc, ale teď je to bohužel jen velké zklamání.
Knihu mi odporučilo niekoľko ľudí, má aj dosť vysoké hodnotenie. Ale sklamala ma. Možno keby som ju čítala ako YA, tak by ma oslovila.
Kniha je psaná formou Eliova vyprávění. Vzájemná přitažlivost a LGBT tématika. Láska a touha má různé podoby. Tady se mladý Elien setká se starším Oliverem. Krátká, vzrušující vášeň vzniká pozvolna zkoumáním, oťukáváním a čekáním něčeho..... Tajemství, intimita, ale i výčitky. Je to jen výstřelek nebo něco víc? Kniha zanechá ve čtenáři plno myšlenkových pochodů , ale i otázek. Velmi se mi líbil a potěšil rozhovor otce s Elienem a jeho slova . "To, jak žiješ svůj život, je jenom tvoje věc." Kéž by všichni rodiče stáli za svými dětmi a žít svůj život by měl každý sám za sebe.
Moře, vila, meruňky a broskve, červené plavky, dva zamilovaní muži... Miluji tu atmosféru Italské riviéry. Zpočátku jsem si myslela, že mi styl autorova psaní nebude sedět, ale když jsem se do ní pořádně začetla, zjistila jsem, že kniha bude skvělá stejně jako film natočen podle ní. Doporučuji. :)
Zklamání. Autorovo styl psaní mi ani trochu nesedl.
Musela jsem se přemáhat, abych knihu dočetla.
Marně jsem se snažila najít nějaký děj.
Za me teda ne, knihu jsem ani nedocetla. Nemam proste rada takovyto styl psani. :-/
Tento příběh jsem si neskutečně užila. A to je knížka tak jiná od těch, které normálně čtu.
Hlavní hrdina Elio je ve spoustě věcech naivní, nerozhodný a pere se svými emocemi. A přesně takový je celý příběh. Je tu hodně přemítání, přemýšlení nad různými věcmi, lidmi nebo situacemi a mě to neskutečně bavilo. Je to poetické a až neskutečně reálné. Styl psaní autora mi v tomto velmi sedl, i když jsem místy měla problém s angličtinou. Vše to skvěle doplňuje i místo, kde se kniha odehrává a to jih Itálie během léta. Děj je uvolnění a nikam nespěchá, takže celkové budování vztahů mezi Eliem a Oliverem postupuje pomaleji a klidněji a k nějakému většímu rozhovoru mezi nimi se dostaneme až skoro v půlce knihy. Mě to takto, ale perfektně vyhovovalo a užívala jsme si toto pomalejší tempo. Konec vás zničí. I mě zničil. Jak jsem již zmiňovala, knížka působí velmi reálně a to i tím nehezkým hořkým způsobem, který vás dostihne na konci.
(SPOILER)
Po celou dobu mi hlavou běžely dvě otázky: Propána, jak mohl někdo podle této knihy natočit film? A druhá: Jak je možné, že se tato kniha stala tak populární?
Hlavní hrdina, rozervaný mladinký intelektuál mi byl od prvního řádku sympatický, košaté filosofické rozbory mě bavily. Tak nějak do půlky. Pak už jsem si četbu musela dávkovat a zachránilo ji pouze stoupající žhavé erotično. Na druhou stranu mi věčné rozbory „ach, tak moc ho miluji, ach, ale vlastně je mi lhostejný a miluji Marzii“, takové to typické „vím, že ví, že vím“ už začaly připadat úmorné. Z Elia se stal rozmazlený manipulativní fracek, z filmové hvězdy Olivera, působícího zprvu jako světák s nadhledem, se vyklubal stydlivý, bázlivý gay.
Bolestně mi scházel děj, zápletka, sebeslabší napětí. Polovinu knihy se čtenář zmítal v nejistotě, zda vůbec k něčemu dojde. Když už tedy tato otázka byla zodpovězena, vlastně se ukázalo, že se jedná jen o letní románek bez úmyslu hlubšího a delšího přesahu.
V důsledku mi byl osud hrdinů dočista ukradený, protože si ho nechali ukrást úmyslně a cíleně. Jediné překážky, které překonávali, si do cesty nastavěli oni sami, a to je pro mě prostě málo. Nedokážu se dost dobře vcítit do postavy, která hazarduje se svými city (Oliver a jeho svatba), životem, potažmo jeho smyslem, s láskou, která podle všeho oba zasáhla.
Spousta moudrých postřehů, hlubokých citů, realistických situací, stejně tak spousta jalového žvanění, neupřímnosti (včetně k sobě samému), bezohlednosti (Elio a Marzia). V takové zašmodrchané falši bych nedokázala žít.
Italský jih, majestátní vila, vlhký mořský vzduch, táhlé rozhovory u večeře, broskve a meruňky, červené plavky, vůně tabáku a knih, štěrkové cesty lemované vysokými stromy a jeden mladý muž v rozevláté, s kytarou a se srdcem roztříštěným na milion kousků. Emotivní pochoutka. Neuvěřitelné vykreslení postavy prostřednictvím myšlenek až jsem se skoro já Eliem během čtení stala sama. Sledujeme jeho pocity od prvního střetnutí s Oliverem až do toho posledního pohledu. Autor popisuje lásku tak, jak si ji podle mého všichni přejeme zažít - silnou, chaotickou, spalující, neznající hranic studu, naprosto odevzdanou a až fyzicky bolestivou. Po dočtení jsem chtěla obrátit stránky a začít znova. Romantických knih jsem nepřečetla mnoho, ale Dej mi své jméno pro mě bude už navždy unikátem.
Jak já se na knihu těšila a jak jsem se trápila... Nějak mi vůbec nesedl styl psaní, takže jsem si děj neužila tak, jak jsem očekávala :-/ Ach jo.. a přitom tyto knihy mám moc ráda. Na film se podívám, jsem hodně zvědavá na zpracování.
Dej mi své jméno...
Když přemýšlím nad touhle knihou. Ano, je to kniha pro lidi kteří chtějí uletět z reality, ale ten konec je tak reálný až s vámi hodí o zem. Najednou nebudete vědět kam se slzami, ale zároveň si budete říkat skončilo to vůbec nebo Oliver svou manželku vůbec nemiloval. Nikdy nezapomenu na to co popisuje Elio v posledním odstavci, jen na to vzpomenu a nevím co na to říct, ale kdo ví možná v dalším životě si dali opět svá jména.
Kniha pro mě má z nějakého důvodu stejné vibes jako písnička "right where you left me".
Buď je to váš šálek kávy, a potom je to soulmate lovestory masterpiece, nebo není, a pak je to relativně patetická sbírka nadnesených rádoby chytrých replik.
V některých ohledech chápu i druhou variantu, ale pro mě to byla rozhodně ta první. Pro Elia bych obětovala levou ledvinu.
Z tohohle literárního zážitku se budu muset vzpamatovat. Nejspíš u filmu.
(SPOILER)
Elio a Oliver jsou popravdě asi jedna z mých nejoblíbenějších literárních dvojic. Jejich krátký vztah je tu popsán tak plasticky, že po přečtení mám pocit, jako bych ho s nimi snad prožíval. Elio jako vypravěč může působit lehce nespolehlivě, ale každý kdo někdy procházel nějakou formou přiznávání si vlastní odlišnosti, stejně tak jako každý, kdo byl někdy zamilovaný, musí pochopit jeho někdy zmatečné, rychle se střídající a často i protichůdné myšlenkové pochody ve vztahu k Oliverovi. Jako postava je díky tomu uvěřitelnější než Oliver, který je vylíčen jako až příliš dokonalý. Není mi jasné, jak by během pouze šestitýdenního pobytu stíhal všechno, co je v knize popsáno (od sepisování filosofického spisu, práci pro Eliova otce, cest do města za překladatelkou po tenis, poker a spoustu nicnedělání, ke kterému středomořské prostředí přímo láká) a do toho ještě navázal tak pozitivní vztahy se všemi, které potkal. Kniha je o jejich vztahu, další postavy nejsou podrobněji popsány, i když u některých z nich najdeme zajímavé motivy (Vimini, Eliův otec).
První dvě části knihy (Kdy, když zatím ne? a Monetova pěšina) jsou pro mě nejzdařilejší a možná by výsledný dojem byl ještě silnější, kdyby se tu příběh zakončil. Vůbec se tak nedivím tvůrcům filmové adaptace, že další dvě části v podstatě vypustili. Tempo první poloviny je sice pomalé, ale zároveň tak příjemně připomíná líné, prosluněné dny na Riviéře, které Elio popisuje. Zaznamenal jsem, že někteří čtenáři mají v těchto částech problém s 2 věcmi - přehnaným filosofováním a explicitními sexuálními scénami. Ani jedno mi osobně nevadilo. Filosofie a odkazy na umělecká díla byly používány v míře, kdy to pomáhalo dokreslovat charakter postav. Nikdy jsem zároveň neměl pocit, že by tyto odkazy byly nesrozumitelné nebo natolik detailní, že by z autorova pohledu působily snobsky nebo povýšeně. Sexuální scény a obecně Eliovy představy jsou sice jistě pro některé čtenáře za hranou snesitelnosti a minimálně hraničí s fetišem, ale přiznejme si - kdo někdy alespoň nemyslel na něco neobvyklého...
Třetí část Syndrom svatého Klimenta je pro mě asi nejproblematičtější. Nálada se příliš změní a ve chvíli, kdy jsem čekal nevyhnutelné emočně devastující vyvrcholení celého příběhu, jsem se dočkal líčení nepříliš zajímavých a se zbytkem příběhu pouze okrajově souvisejících událostí s nepřehledným množstvím postav, které nic zásadního nepřináší. Poslední čtvrtá část Místa duchů, ač značně zkratkovitá a odehrávající se v epizodách s dlouhými intervaly v průběhu 20 let, vede k poměrně důstojnému zakončení a onoho emočně vypjatého zakončení jsem se tu přece jen dočkal. Mám ale pocit, že události z této části mohly být blíže rozpracovány v dalším díle, protože změna příjemného tempa z prvních dvou částí je tu až příliš patrná. Pokračování nakonec vzniklo a já se na něj chystám se zvědavostí, ale i mírnými obavami, protože podle anotace má být děj zasazen někam mezi již odvyprávěné události a nejsem si tak jistý, jestli vůbec dokáže příběh Elia a Olivera nějak obohatit, když známe začátek a nejspíše i konec.
Recenze může působit daleko negativněji, než jsem ji původně zamýšlel. Většina knihy je pro mě ale velmi silná a na Elia jsem se dokázal opravdu napojit. Kvůli výše zmíněnému, ale nemohu hodnotit plným počtem hvězd, přestože moc nescházelo.
Tahle kniha mě vůbec, ale vůbec nechytla. Téma je už strašně ohrané, připadá mi, že téhle tematiky jee všude kolem nás nějak moc. Děj i dialogy jen tak kloužou po povrchu. Ale jak je vidno, jsem tady spíš v menšině.
Tohle rozhodně není optimální čtení pro racionálně smýšlející realisty, je to spíš atmosférická jednohubka plná chtíče, nadřženosti, zamilováných pocitů a poznávání sebe sama.
Pokud přijmete fakt, že děje je zde poskromnu, zato dumání a erotiky až dost, může se vám Dej mi své jméno zalíbit.
Pro strhující pobláznění a obrovskou touhu bych i měla pochopení, bohužel postava Eliema mi přišla až přespříliš hloubající a málo uvěřitelná, díky tomu jsme se nedokázala do knihy dostatečně ponořit.
Knihu jsem vyhledala na základě filmu, který je hodně zdařilý a z knihy vytahuje to podstatné. Kniha je pro mě hodně zdlouhavá. Myšlenky a úvahy hlavního hrdiny byly zajímavé ale pro mě v některých bodech až nudné a pro příběh a čtenáře mnohé z nich nepodstatné.
Co mě na knize hodně nadchlo, tak to je popis prostředí kdy přesně vidím léto, moře, sad a vilu... Postavy byly také hodně dobře komplexně popsány, což je velké plus.
Štítky knihy
homosexualita umění láska zfilmováno 80. léta 20. století Itálie posedlost léto pro dospívající mládež (young adult) bisexualita
Autorovy další knížky
| 2018 |  Dej mi své jméno |
| 2020 |  Najdi mě |
| 2020 | Enigmatické variace |
| 2024 | Džentlmen z Peru |
Nádherná kniha plná mladej lasky, nehy, túžby aj sklamania. Tempo je síce pomalšie ale práve vďaka tomu naplno prežijete cely príbeh. Úžasne hlboké a živé postavy a naozaj emotívny zážitok. Maximálne odporúčam!