Nový svět

31.07.2022

Velice zajímavě pojatá historie: autor ji vypráví jako beletrii - spíše jako učitel dějepisu na základní či střední škole a nikoliv jako historik, neshromažďuje data nezkoumá příčiny - jenom vypráví o historii tak, jak ji sám nastudoval a pochopil. A proto je to pro mne tak zajímavé. Když píše o druhé světové válce, v níž byl aktivní jako státník vítězné mocnosti, tak tam je to zase dokonalé literatura faktu - s dokládáním písemností, fotografií a osobního svědectví.

03.04.2022

Churchill chápal dějiny z hlediska příslušníka vládnoucí vrstvy a proto jeho dějiny zde již Spojeného království jsou pojímany především z hlediska politické moci a zápasů o její získání a kontrolu. Pohled na tyhle dějiny je skvěle romantizující a má své místo v knihovně každého, kdo se o ostrovní (a americké) dějiny zajímá. Churchill nebyl právník, filosof ani historik. Vyprávěl věci, tak jak se staly, aniž by se pouštěl do často problematických a ryze subjektivních rozborů jejich hlubší podstaty a širších souvislostí. Proto jsou tyto dějiny tak čtivé a zábavné. Přitom tak nějak postřehl paradox tzv. krvavé rebelie, kdy parlament se postavil proti králi, protože Karel I. nedodržoval především zvykovou část ústavy a byl pasován na tyrana, ale na druhou stranu sám parlament se v okamžiku vítězství začal chovat stejně a změnil se v tyrana kolektivního. Jediná podobnost s francouzskou revolucí je v tom, že poprava krále byl poněkud nečistou událostí přes všechna negativa, která je možné Karlovi přičíst na vrub. Ve skutečnosti Cromvellova poměrně krátká éra byla kromě zvěrstev v Irsku pro vlastní Británii velmi užitečná a nebyla zdaleka tak temná a bigotní, jak je i zde podávána. A nejzajímavější je, jak se Britové dokázali poučit, v tzv. slavné revoluci vyexpedovali Jakuba II. skoro proti jeho vůle z Británie, aby nevytvořili nového mučedníka a tím asi nejvíc ze všeho udělali krok ke skutečné parlamentní demokracii, ovšem s velkým otazníkem, protože onu demokracii reprezentovalo pouze několik set předních rodin a třeba srdce celé země - Londýn v parlamentu nebyl zastoupen vůbec. V knize se mi líbí, jak Churchill neopomenul zmínit jistého Rogera Williamse, pozoruhodnou a zapomenutou osobu, která je pro mně symbolem hledání nejvyšší možné míry svobody. Z univerzity byl vyhnán Karlovým věrným arcibiskupem Laudem, ale po příchodu do Bostonu zjistil, že oni protestanti, kteří v Anglii byli pseudokatolickou anglikánskou církví utiskováni a pronásledováni, jsou u moci v kolonii stejně fanaticky bezohlední a netolerantní. Urychleně před nimi musel opustit i Boston. O jejich "kvalitách" svědčí fakt, že ho chtěli posadit na loď a poslat tam, odkud oni sami utíkali před "nesnesitelným" útlakem - tedy zpátky do Anglie. Svobodu pro sebe a jiné našel Williams až v divočině, byl zakladatelem nejmenšího státu pozdější Unie Rhode Islandu a města Providence a bylo to první místo na světě, kde jeho "konstituce" zavedla absolutní náboženskou svobodu a předevěím odluku církve od státu...známe jména tisíců hrdlořezů (vznešeně nazývaných vojevůdci), mocichtivých psychopatů (politiků, podle mně k nim ale Churchill rozhodně nepatřil), pseudoumělců a nejrůznějších historických celebrit, ale jméno Rogera Williamse zná málokdo a v obecných, i když dost podrobných dějinách se vyskytuje poměrně málo. A gusto, s jakým mu Churchill věnuje onu půlstránku tohoto dílu je ukázkou toho, jak Sir Winston dějiny miloval a vyprávěl.

12.05.2020

Pokud v první části sledoval dobrodružný zrod anglicky mluvících národů a postupně se vyvíjející specifický vztah k pevninské Evropě, ve druhé části už tato fáze tvoří hlavní část knihy. Samozřejmě, vedle toho nejvýznamnějšího objevu v historii Evropy, objevení Nového světa.
Vývoj na ostrovech probíhal velmi podobně, jako na pevnině a v hlavní roli bylo náboženství ve všech jeho podobách. Zneužívané, používané, krvavé, destrukční i posouvající společnost dopředu.
I Británie měla své varianty "hugenotských" válek, ale na rozdíl od pevninské Evropy se nepropadla do naprosté destrukce.
Počátky demokracie a omezení moci monarchů - to vše je zde vylíčeno s láskou k historii vlastní země a autor dokáže přenést tento pocit i na čtenáře. Alespoň v mém případě se mu to povedlo.
Opět skvěla napsané, čtivé a třeba pro mne osobně plné zajímavých nových informací.

A nezbytná ukázka z pasáže, která mě pobavila a týká se dvou soupeřících stran počínajícího parlamentu:
"Žádné strany však nemohly existovat pod nálepkou „žadatelé“ a „odpůrci“. Místo, aby stoupenci obou směrů pojmenovali sebe, dali jméno svým protivníkům.
Výraz „whig“ označoval zatrpklého, bigotního,pokryteckého a hrabivého skotského presbyteriána, zatímco „toryem“ byl nazýván irský katolický lupič plenící panství a zámky. Ani jedna z obou stran nepostrádala schopnost urážet druhou. „Tory je monstrum s obličejem Angličana, srdcem Francouze a přesvědčením Ira. Stvoření s vysokým čelem, obrovskými ústy, měkkou zadnicí a bez mozku. Je druhem divočáka, který by vykořenil ústavu... pokoutními metodami rozmetal v mžiku obě bašty naší svobody, parlament i poroty. Z první by učinil parlament Paříže, z druhé pouhý nástroj, který by jako ozvěna bezduše opakoval milostivá rozhodnutí soudce.
Na druhé straně whig ,nemluví o ničem jiném než o novém světle a proroctví, církevních důchodech, vnitřních silách, emanacích, manifestacích,zpovědních tajemstvích.. čemuž také jeho nadšené huhňání dodává nemalou působivost....Tato malá hlásná trouba mluví a mluví a její řečí je převrat, převrat. Modlitba whiga je rapsodií zbožného koktání, svatouškovského pokašlávání, osvícených vytřeštěných pohledů, vzdychání, štkaní, úpění a sténání.
Modlí se za krále, covenant však přijímá s většími vnitřními výhradami, než by čestný člověk měl.“
Z těchto slov plných pohrdání a nenávisti vidíme, že Anglie jen o vlásek unikla další kruté a krvavé čistce. Přesto se jména whig a tory všeobecně ujala a ti, jimž se tak říkalo, začali své přezdívky dokonce s láskou hýčkat a chlubit se jimi."

26.03.2016

Opět velmi zajímavé vyprávění o dějinách anglicky mluvících národů. Oproti prvnímu dílu zahrnuje kratší období a jde tudíž do větší hloubky, což občas činí obtížnějším udržet si přehled o všech jménech a událostech.