Dějiny inkvizice
Iosif Romuaľdovič Grigulevič
Historie, dějiny, činy a zločiny, myšlení a přesvědčení hlavně portugalské a španělské inkvizice, "ozbrojené" pěsti katolické církve.
Náboženství Literatura naučná Historie
Vydáno: 1982 , SvobodaOriginální název:
Inkvizicija, izdanije vtoroje, ispravlennoje
více info...
Přidat komentář
Nemá cenu rozčilovat se nad tím, že autor je (nebo hraje, že je) agilní komunista a marxista. Tak to u knížek ze 70. let chodí.
Samozřejmě, že z toho vyplývají rezervy, například apriorní zaujatost vůči církvi, která Griguleviče nutí vidět všechno ploše a černobíle. Srovnání církve s nacisty je přitažené za vlasy – ostatně autor nebyl ochoten naslouchat ani katolicismu, ani nacismu, takže se není čemu divit, že nepronikl do podstaty žádného z nich. Generální inkvizitor Tommaso Torqumada by si spíš než spílání a tirády zasloužil pořádnou, porozumivou a empatickou analýzu, které by měl být schopen dobrý historik. Proč smýšlel tak, jak smýšlel? Čemu vlastně sám věřil? Vedl to, co bychom mohli nazvat svatým (tedy nepokryteckým) životem?
Jinak je to ale dílo dobré, možná dokonce velmi dobré. Bohatá, zevrubná faktografie, navíc podaná čtivě. Kdyby něco podobného vyšlo dnes, byla by to předražená, senzacechtivá šartéka na křídovém papíře, kde by překlad plný věcných chyb a překlepů kompenzovaly křiklavě barevné obrázky. Proto chvála múzám za Griguleviče, i když je to Sovět.
PS. Naprosto brilantní mi přišly pramenné ukázky. Díky nim jsem viděla, že instituce inkvizice byla mnohdy traumatizující pro samotné inkvizitory, o ostatních katolících ani nemluvě. Nikdo, komu záleží na církvi, zřejmě nebude inkvizici bezuzdně velebit – už proto, kolik utrpení způsobila svým vlastním lidem.
čtenáře dnes asi odradí množství faktů bez ilustračního doprovodu, ale i tak doporučuju k přečtení všem, kdo se zajímají o téma inkvizice
množství informací o procesech ve Španělsku
Celá kniha je z velké části souhrnem různých dobových písemných materiálů o způsobu a průběhu boje katolické církve proti čarodějnictví a kacířství, vlastních úvah autora tu zas tolik není, ovšem když na ně dojde, tak to stojí za to. Vzhledem k datu vydání a národnosti autora se nedá předpokládat že se kniha dočká nadšených ovací. Srovnávání inkvizice s nacisty? Ach ano, ovšem - schváleno. Ovšem když se na roveň středověkých mučitelů postaví i američtí šiřitelé svobody ve Vietnamu, to už je pane jiný oříšek, tomu už současné veřejné mínění tak snadno netleská. Jenže musela bych být skutečně hodně bigotní katolička nebo mimořádně otrlý cynik, abych tuto knihu odkládala bez pocitu hnusu, že se představitelé církve (katolické, jaké jiné) stále ještě dokáží pohybovat mimo kanalizační prostory a někdy dokonce šířit perly ve stylu: "No ano, pár chyb inkvizice udělala...". Inu drzé čelo lepší než poplužní dvůr.
No, myslím, že si marx-leninští bolševici se svými tajnými službami (KGB, STB, STASI apod.) a katolická církev se svou inkvizicí nemají navzájem vůbec co vyčítat. Moc korumpuje, absolutní moc korumpuje absolutně.
Štítky knihy
inkvizice jezuité, Tovaryšstvo Ježíšovo upalování čarodějnic právo útrpné
Autorovy další knížky
1973 | Dějiny inkvizice |
1965 | Pancho Villa |
1987 | Pápeži 20. storočia |
1959 | Vatikán |
1977 | Salvador Allende |
Po dlhej odmlke prvý komentár...
Vcelku syntetické dielo o inkvizícii, písané z pohľadu dogmatického marxizmu-leninizmu v dobách Brežneva a Husáka, v dobách normalizácie.
Prišlo mi zaujímavé, že na začiatku knihy Grigulevič hodnotí súveké a staršie diela, pojednávajúce túto tému, negatívne ako zaujaté a nekritické, ale počas túry naprieč stredovekým svetom ich stále cituje a šikovne obracia vo svoj prospech. Niektorým pro-cirkevným autorom vytýka slabú argumentáciu a nepodložené fakty, pričom on sám pri svojich úvahách schádza do neprebádaných vôd bez dôkazov...
Z hľadiska komunistickej propagandy chcem hodnotiť len kapitoly o konci 19. storočia a o 20. storočí. Tu bola fakt neúnosná a z komunistov sa stávajú "poľutovaniahodní mučeníci". Celé mi to vyznelo ako hádka dvoch malých súrodencov: "Mami, Cirkev ma prekliala a vyobcovala z jej lona všetkých komunistov. Povedz jej niečo, lebo budem plakať! To sa nerobí!" V konečnom dôsledku mi prišli trochu zbytočné, aj keď chápem, že inkvizícia fungovala až do II. vatikánskeho koncilu a treba opísať aj jej posledné výkriky, či nástroje jej činnosti. Ale aby sa celé točili len okolo - komunisti zakázali cirkev, lebo ona zakázala ich / cirkev zakázala komunistov, lebo oni zakázali ju - tak to potom nie, ďakujem.
Opis najznámejšej epochy od Jany z Arku, cez Husa, Bruna až po posledných portugalských kacírov stál za prečítanie. Dokumenty od priamych účastníkov opisovaných udalostí sú neoceniteľným prínosom, prehľad o tom, o čo komu / kde / ako išlo, má aj dnes vynikajúcu historickú výpovednú hodnotu. Nie je to senzačné čítanie s prehnaným výpočtom múk, vrážd, upaľovaní. Naopak vysvetľuje inkvizíciu ako celok, osobitnosti jednotlivých "národných" pobočiek tejto inštitúcie a všeobecný prehľad priebehu inkvizičného procesu. Menej alebo vôbec autor spomína protestantskú odnož (Nemecko, Anglicko, USA). Hoci bol vraj odborníkom na tému Latinskej Ameriky, kapitola o terore v kolóniách sa mi zdala príliš zostručnená.
Napriek roku vydania mi preklad robil veľké ťažkosti - je v dosť archaizujúcom štýle (podmieňovacie spôsoby, predminulé časy a pod.). Čítal som v češtine aj staršie vydania, ale nerobili mi takýto problém.
Knihu odporúčam, už len kvôli bohatej bibliografii (ku ktorej sa dostať je dnes už jednoduchšie) a celkovému vyzneniu, či príjemnému doslovu od českého historika. Ale treba ju čítať najmä kriticky a nebrať vážne každú úvahu a detaily. Ak vás inkvizícia zaujíma, ale nemáte o nej ani poňatia, a chcete sa dozvedieť, čo vlastne robila, čo sú Suprema a autodafé, ktoré mená sú s ňou spojené - čiže mať všeobecný prehľad, tak Dejiny inkvizície vám vaše otázky zodpovedajú.