Dějiny Japonska
Edwin Reischauer , Albert M. Craig
Monografické zpracování japonských dějin v kontextu historického vývoje východoasijského regionu (pravěk - 90. léta 20. stol.) Dotisk v roce 2012.
Literatura světová Literatura naučná Historie
Vydáno: 2009 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
Japan, 1997
více info...
Přidat komentář
Až po Tokugawu jedním dechem.
A pak, jako by to začal psát někdo úplně jiný...nějaký politický/politologický nadšenec, který nutně potřebuje, abychom se dozvěděli všechno o formování ústavy, o střídání ministrů a premiérů, o politických stranách, o procentuálním zastoupení věkových kategorií voličů...ach jo, proč?
Dobré pro základní přehled dějin Japonska. První polovina byla skvěle shrnutá, bylo vysvětleno, jak jisté změny ovlivnily celek, byly popisovány větší souvislosti. Nešlo jen o seznam jmen lidí, kteří něco udělali, aniž by z toho jasně nevyplývalo, jaký to mělo dopad na stát a společnost. K tomu bohužel kniha spadla v druhé polovině, kdy se dostáváme k moderním dějinám Japonska. Zejména období Meidži, období největších změn v nejkratším časovém měřítku, bylo v tomto ohledu chaotické. V této části už se kniha nečetla snadno.
Celkově však přínosné a dobré pro odpich na vyhledávání podrobnějších informací pro ty, kteří mají o historii Japonska hlubší zájem.
Zevrubná kniha o dějinách, kde přeci jen trochu chybí úplně ranné dějiny. Naopak oceňuji 15. století, tam bylo vše popsáno skvěle.
Kniha je dobrá (a nevšimnul jsem si, že by byla nějak proamerická), ale mohla by být ještě o trošku lepší - proto dávám čtyři hvězdičky. Například ale velmi dobře je v ní popsáno, jak se postupně vlády ujímala vojenská klika, což vedlo až k válkám ve třicátých a čtyřicátých letech.
Nad touto knihou jsem strávila mnoho času. Je to nejspíše jediná obsáhlá kniha o japonských dějinách na našem trhu. Ano, obsahuje málo informací ohledně raného období, ale kniha se zaměřuje spíše na moderní dějiny (20. století). Politiky je v ní samozřejmě hodně, kvůli tomu, že politika je s historií neodmyslitelně spjatá. Řekla bych, že kniha popisuje historii objektivně a žádných proamerických názorů jsem si nevšimla (jako bylo zmíněno zde v hodnocení). Pokud hledáte spíše nějaké informace o kultuře, tak bych sáhla po Vějíř a meč případně i kulturní antropologii Chryzantéma a meč, která dobře popisuje vzorce chování Japonců.
Celkem dobře zpracované dějiny. Jako všeobecný úvod přehled postačující, nezabíhají do zbytečných podrobností, je to celkem čtivé.
Výtku bych měl k tomu, že v závěru uvedená tabulka událostí dle roků obsahuje i pár událostí v knize nepopsaných - člověk tak musí hledat jinde (zejména Matsukawa incident).
Knize bych vytknul snad to, že jde o takové ty klasické neosobní dějiny - přehled dat, politických a diplomatických událostí atd. Situací ve společnosti se v podstatě nezabývá. Pokud chcete vědět, v kterém roce vypukla válka, padla vláda, atd., zde se to dočtete. Pokud chcete vědět proč, a jak to vnímali aktéři i veřejnost, co je motivovalo atd., musíte hledat jinde. Ale to je u podobných knih celkem obvyklé, navíc by pak byl rozsah knihy úplně jiný.
Je vidět že to psal Američan některé názory jsou takové pro americké.
Je tam na mně moc politiky a málo historie.
Místy dost nepodrobná kniha, hlavně co se týče raných období. Dějiny Japonska od Zdeňky Vasilijevové jsou z mého pohledu lepší (i když jsem měl období, kdy mi prostě nešly číst). Tyto ale jako úvod do obecných souvislostí bohatě postačí a doba od reforem Meidži zde bude možná popsaná dokonce lépe, bez ideologického zabarvení.
Přestože nedosahuje kvalit Dějin Číny nebo Spojených států z hlediska čtivosti, rozhodně patří k tomu lepšímu, co edice nabízí. Jak předkomentátoři uvedli, od reforem Meidži, zejména po druhé světové válce přechází výklad k podrobnějším informacím o změnách vlád, stranických hrátkách, rozvrstvení stranického systému. Kdo nechce být zahlcen přemírou podrobností o té či oné osobě či události, takto stručně podaná historie postačí.