Dějiny NDR

Hodnotiť nemôžem, pretože aj napriek úpornej snahe som to ďalej ako po stranu 100 nedoklepal. Skôr som si podvedome začal vizualizovať autora... ulízané vlasy, silné dioptrie, šedý oblek (nie, radšej tmavo zelený), cigaretu odklepáva do masívneho skleneného popolníka...
Ono je jasné, že história NDR je spolitizovaná a v prvom a poslednom rade sa jedná naozaj len o politiku. Ale pre Boha živého, však aj iné veci sa tam museli diať. Toto je len opis zasadnutí, valných zhromaždení, spájania a rozdeľovania partají, tisíc Gustavov, Erwinov, Eberhardov a Hansov k tomu. Obsah niektorých strán tvoria snáď z jednej štvrtiny skratky SED, SMAD, SPD, KPD, LDP, CDU... (borec používa skratku SED od úplného začiatku, no jej význam vysvetlí až na strane 64). Príliš technokratické a pramálo zaujímavé, dalo sa to iste aj inak...

06.07.2022

Helmut Müller, Hanna Vollrath a Karl Friedrich Krieger sepsali velmi polopaticky a učebnicově dějiny celého Německa od počátku jeho existence, spíš jako oblasti, něž států. Ale našel jsem v ní spoustu zajímavých a podnětných věcí, zejména z oněch dějin novodobých. Dějiny NDR tvoří jen zlomek předmětu jejich knihy a jsou i přes poměrnou stručnost podané v celoněmeckém kontextu velmi dobře. Očekával jsem, že kniha, která zahrnuje cca půstoletí a má k dispozici 420 stran, bude podrobnějším a hlavně vícevrtevným pohledem na čtyřicet let existence prvního státu dělníků a rolníků na německém území. Jenže ona populárně informační hodnota, kterou v de fakto literatuře faktu předkládá Hemann Weber je, co se týká vlastního NDR mnohem menší, než je tomu na ani ne sedmi stech stranách dejin celého Německa.

Jak východní Němci žili, co si vlastně mysleli a jak konkrétně proběhly některé klíčové události (s výjimkou onoho třiapadesátého, kdy se proti SED postavila ona dělnická třída stejně jako ve stejném roce u nás proti KSČ v důsledku měnové reformy) se vlastně ani moc nedozvíme. Zato jsme doslova zaplaveni soubory jmen funkcionářů nejen SED, ale i ostatních kolaborujících partají a "společenských" organizací i vybranými statistickými údaji, podávanými převážně v textové a ne tabulkové formě a dost nesystematicky. Z hlediska způsobu vládnutí zjistíme, jak to zde bylo úplně stejné jako za Hitlera i u nás a místo sondy do běžného života, ekonomiky i třeba kultury jsou zde uváděny monotónní údaje o skladbě nejrůznějších orgánů a institucí a jejich personální změny. Pár informací na vysvětlení se tady sice taky najde, ale je jich zoufale málo. A tak se nedozvíme konkrétně jak se utíkalo přes západní Berlín ani jak byla tato enkláva vlastně spojená s NSR, ona blokáda Berlína a hlavně famózní letecký most je odbyt pár slovy a o východoněmecké části železné opony (nemyslím vlastní Zeď) se už nedozvíme vůbec nic. A to už ani nezmiňuji běžný každodenní život, tedy tzv. "malé" dějiny, jak jsou třeba perfektně popsány v dějinách Británie i Irska.

Prostě, to co mě hodně zajímalo a co člověk s potěšením najde v jiných knihách této edice tady prostě není. Fakt, že každý šestý (!) občan NDR byl členem komunistické strany je jistě pozoruhodné zejména s ohledem na to, že my jsme podle některých tady z nás byli ti "nejhorší", přitom KSČ měla v době normalizace 1,5 milionu členů při patnácti milionech obyvatel a v NDR to bylo 2,5 milionů členů SED při milionech šestnácti. Jiným zajímavým údajem jsou i počty členů podstatně militantnější FDJ oproti SSM a snad nejcennější údaj je zde o počtech osob, které do roku 1961 utekly a po roce 1961 (spíše v sedmdesátých letech a později) požádaly o vystěhování na západ. O Stasi tady taky nic není, snad jenom o tom až neuvěřitelném počtu jejích pracovníků a násobku oněch udavačů oproti nám. Jenže bez konkrétní znalosti měnícího se prostředí a celkového ovzduší v zemi nelze z těchto suchých čísel stejně nic poznat a pochopit. Takže dost velké zklamání. Autor sice svoje levicové zaujetí projeví při zmínění pražského jara, ale nějak hlouběji nerozebírá, že východoněmečtí soudruzi byli vůči pražskému jaru ještě více vyhranění než samotní Sověti. Proč, je celkem jasné. Odpadnutí Československa (jakkoliv absurdní a ve své době nerálné, stejně jako v případě Maďarska v roce 1956) by vedlo nakonec k tomu, co se stalo v roce 1990.

A tak jediným poučením, které mě četba téhle knihy pořinesla je fakt, že NDR vznikla více vůlí německých komunistů než samotného Stalina, který vytvořením vnitroněmecké hranice ztratil možnost zasahovat do západních sektorů. Ale o vztazích s ostatními socialistickými, nebo naopak nepřátelskými státy, o peripetiích a uznávání i neuznávání NDR tady vlastně taky nic moc není. Stejně třeba o zajímavých osobnostech, jako byl na jedné straně poražený od Stalingradu Paulus nebo na druhou stranu pokrokový zpěvák Dean Reed. Ani třeba o propagandistické roli sportu v NDR. Škoda, ale tahle suchý výklad by stačilo vydat jako paperback v nakladatelství AV a ne jako populárně naučnou knihu...