Dějiny psychologie
Alena Plháková
Nástin vývoje oboru psychologie v kontextu novodobé evropské filozofie, kdy pozornost je zaměřena na hlavní psychologické směry 19. a 20. století, a to včetně postmoderní psychologie. Kniha se skládá ze čtyř částí. První zachycuje vývoj psychologických idejí v kontextu novodobé evropské filozofie. Druhá část se zabývá vznikem psychologie jako samostatné vědy na přelomu 19. a 20. století. Třetí část seznamuje s hlavními směry psychologie 20. století. Čtvrtá část pak prezentuje u nás doposud nepříliš známé, ale stále aktuálnější téma postmoderní psychologie, ukazuje některé její trendy a směry. Na závěr nechybí ani věcný a jmenný rejstřík doplněný o seznam literatury. Autorka se snaží poukázat na proměnlivost psychologického vědění, která se odvíjí od závislosti na celkovém kulturním a dobovém kontextu, ale také na soukromém životě samotného tvůrce-psychologa. Proto v knize co nejvíce využívá primární prameny a citace, vyhýbá se sekundárním interpretacím a také stručně zmiňuje život a dílo významných osobností působících v oboru.... celý text
Přidat komentář
U nás už zažitá učebnice, klasika mezi svým oborem. Některé kapitoly jsou ale poměrně nevyvážené, nové vydání aspoň obsahuje fotografie jednotlivých "otců psychologie":
Tohle zpracování historie psychologie se mi zdá poněkud nepřesné.
Jednotlivé směry se mi nezdají správně vysvětlené a přehršel nevýznamných autorů k jednotlivým směrům na úkor vůdčích osobností, se mi nezdá správně zvolený přístup.
Pro základní uvedení do psychologie ovšem dostačující.
Z těchto dějin jsem trochu na rozpacích. Na jednu stranu vcelku dobře vysvětluje jednotlivé školy a směry a s tím i spjaté autory. Na druhou stranu nechápu to, že se zde objevuje mnoho jmen, které (s prominutím) nejsou tak moc podstatné pro dějiny psychologie, ale za to autoři, kteří nám nechali nemalý odkaz, jsou zde opomenuti. Jeden příklad který mluví za vše, je absence Eriksona. Jak zrovna ten může chybět v dějinách psychologie mi zkrátka hlava nebere.
Jinak se jedná o dobře srozumitelný text, v němž základní a důležité informace jsou (tedy většinou), ale jako samostatný materiál pro okořenění vědění bych tuto knihu určitě nedoporučil. Ačkoliv jsem si vědom toho, že se jedná „pouze“ o dějiny daného oboru, tak je zkrátka třeba další literatura - už jen z toho důvodu opomenutí některých autorů.
Na tomto díle se mi líbí, že kniha obsahuje spoustu zajímavostí o psycholozích všech směrů. Pravdou je, že mohla více vystihnout dané směry a lépe některé uspořádat a dát tam to, co je opravdu podstatné. Něco se mi zdá zbytečně rozsáhlé. Jako materiál k učení ji však doporučuji, základní informace v ní jsou.
Tuto učebnici nepovažuji za příliš povedenou. Autorce se, podle mně, často nedaří vystihnout podstatu příslušného směru či teorie určitého velikána psychologie, naopak odbíhá k detailům, které pak nemají smysl. Co na knize ocenuji, je mnoho úryvků a citací z původních zdrojů.
Zaujalo mně, že autorka v učebnici umístila "báseň-nebáseň", poetickou reflexi amerického psychiatra Ronalda D. Lainga, autora slavného výroku "život je sexuálně přenosná nemoc". Takže jen tak k zamyšlení...:
Nakolik musí být člověk chytrý, aby mohl být hloupý?
Ostatní jí říkali, že je hloupá.
Tak ze sebe dělala hloupou, aby neviděla, jak byli hloupí,
když si mysleli, že je hloupá,
protože bylo špatné myslet si, že jsou hloupí.
Ona dala přednost tomu být hloupá a dobrá,
radši než být špatná a chytrá.
Štítky knihy
psychologieAutorovy další knížky
2005 | Učebnice obecné psychologie |
2006 | Dějiny psychologie |
2010 | Psychologie osobnosti |
2013 | Spánek a snění |
2003 | Temperament, inteligence, sebepojetí: nové pohledy na tradiční témata psychologického výzkumu |
Z učebnice jsem dost rozpačitá. Autorka si nedrží nestranný postoj a k některým směrům vyjadřuje osobní názor (ten podle mě do daného formátu nepatří), k jiným, které by se daly úplně stejně zpochybnit, se nevyjádří. Navíc mi přijde, že tam některé směry a významné osobnosti zcela chybí. Jestliže si kniha klade za ambici přehledovým způsobem pojmout dějiny psychologie, výsledek bych hodnotila jako zcela nedostačující a bohužel i zavádějící.