Dějiny římské říše za soumraku antiky
Ammianus Marcellinus
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57713/bmid_dejiny-rimske-rise-za-soumraku-anti-ose-57713.jpg
4
20
20
Historické dílo Ammiana Marcellina je základním pramenem k dějinám pozdní římské říše a autor je pokládán za nejlepšího římského historika po Tacitovi. Jeho líčení začíná tam, kde skončilo dílo Tacitovo, ovšem prvních třináct knih se nedochovalo. Zachovala se nicméně významnější část, knihy 14 – 31, popisující události, jichž byl autor současníkem a často účastníkem: jeho vyprávění začíná rokem 354 a končí rokem 378. Koncepcí díla navázal Marcellinus na svůj vzor tacia a na metody klasické historiografie: čerpal ze spolehlivých autorů, vyhledával očité svědky, pracoval s archivními dokumenty a především vycházel z vlastních zkušeností a poznatků. Ammianovy Dějiny jsou nesmírně důležitým pramenem k poznání politické a vojenské historie 2. pol. 4. století.... celý text
Literatura naučná Historie
Vydáno: 2002 , Baset , AristaOriginální název:
Rerum gestarum libri qui supersunt, I–II
více info...
Přidat komentář
Autor je pohan takže dáva trochu pohľad aj z,, druhej strany "ale zároveň nie je vôbec odporca kresťanstva.
Cisára Juliána obdivoval celkom otvorene - a aj ho osobne poznal a podrobné opísal. Ale vyčíta mu aj chyby. No a scény plnú vpádov Isaurov, intríg, vrážd a vojen opisuje dokonalo.
Perfektne opísaná história súmraku rímskej říše. Pri vyhliadnuti si knihy som si myslel, že dostávam do rúk komplexné dejiny Ríma od vzniku až po jeho zánik. Ammianus však opisuje pomerne dlhé obdobie, akurát prvá časť jeho diela sa nezachovala a tak máme možnosť dočítať sa už len o záverečnej etape existencie západnej ríše. Paradoxne v tomto chaotickom období vládlo pár silných cisárov. Páčilo sa mi, že sa nezameral len na Rím, ale veľa priestoru venoval aj okrajovým častiam ríše.
Najzaujímavejšie sú ale pre mňa opísané práve boje s barbarmi. Opis Hunov, ich spôsob života a bojov je neskutočný, rovnako ako opis vpádu gotskych kmeňov, zrejme preto, že Ammianus bol vojak. Na to, že Ammianus žil kedy žil, jeho spôsob písania je úchvatný a ľahko čitateľný, ako román.
Překvapivě zajímavá a poměrně slušně čtivá kniha o nepříliš známém úseku římské historie. Je pravda, že jsem nebyla schopná celou dobu pozorně vnímat text, nicméně u pasáží, kdy autor popisoval (občas vtipně zaujatě) charakteristiky různých národů, zvyky, krajinu apod. jsem se vždy probudila - přestože zrovna tyto informace nebyly hlavním tématem knihy. Holt každý si v ní může najít to své...
Obzvlášť zaujme, že sám autor bol vojak a veľa z bojov čo popisuje aj osobne zažil a najmä obliehanie Amidy je ozaj epické.
Veľkolepé dielo z čias pádu jednej veľkej civilizácie. Takto sa píšu dejiny. Julianus samozrejme úplne úchvatne vykreslená postava, ale aj s chybami a Constantius a Gallus sú zaújmaví tiež.A potom popis,, vpádu migrantov "Vizigótov ktorý tak desivo evokuje našu nedávnu situáciu. Plastický popis doby a postáv, bitiek a vojnovej techniky a mohol by to byť vzor pre nejedného moderného historika.
Nádherné dílo pozdně antického dějepisectví. Když se přenesete přes velmi těžkopádný styl, otevře se plastický svět římské říše, střízlivě hodnocený, jako by to psal náš současník. Zkrátka tisíc šest set let aktuální dílo.
Velkolepé dílo. Ammianus Marcelinus si zřejmě po právu zaslouží přízvisko posledního velkého historika antiky. Musím říct, že jeho dějiny se mi nečetly vůbec lehce (Ammianus píše neuvěřitelně šroubovaně, v dlouhých souvětích s mnoha odbočkami), přesto jsem ani na chvilku nezapochyboval, že jeho dějiny dočtu. Když čtenář jeho složitý styl akceptuje a trochu si na něj zvykne, dozví se o krátkých cca 25 letech třetí čtvrtiny 4. století n. l. opravdu hodně. A mnohdy jsou to překvapující věci – např. mnohé paralely tehdy upadající říše s dnešní dobou či podobné jednání lidí tehdy jako dnes.
A podruhé, ještě hloub musím smeknout před Ammianem za to, že nejenže všímavě a podrobně vylíčil dobu a události, které sám zažil, ale především se snažil o líčení s nadhledem a maximální mírou objektivity. Mnozí by se od něj mohli učit. Jistě, jako umírněný pohan v již křesťanské době, mu byl velmi sympatický císař a (částečný) filosof a odpadlý křesťan Julianus. Přesto i tohoto Juliana dokáže Ammianus v konkrétních případech pokárat a naopak pochválit jeho předchůdce Constantia a následníky Valentiniana (a bratra Valenta), kteréžto císaře rád zjevně nemá (pro přísný byrokratický aparát prvního resp. prchlivou povahu a krutost druhých).
PS: Několik (z mnoha zajímavých) pasáží jsem si neodpustil opsat do autorových citací.
Skvělá kniha o úpadku Říma. Ammianus silně nadržuje Julianovi, který vládl jen něco málo přes dva roky, ale který, alespoň dle Ammiana, dokázal svým způsobem stabilizovat situaci na severní hranici, tj. Germánii a Gállii a asi by se mu i v důsledku podařilo porazit Peršany a stabilizovat tak Východ. To se totiž moc nedařilo jak Constantiovi tak pozdějším císařům Valentianovi a Valensovi. Těžko říct, jestli by filosofický Julianus dokázal odvrátit tu definitivní krizi na konci 4. a počátku 5. století, kdyby tak brzy nezemřel. Svým stylem vlády mi připomněl Marca Aurelia.
Skvělé jsou pasáže Ammianova útěku z obleženého města Peršany a jeho velmi plasticky vylíčené popisy bitev. Musím říct, že se mi i dost líbil Ammianův archaizující styl (sám Ammianus se o něm zmiňuje jako o vysokém stylu), který výborně do češtiny převedl Josef Češka. Knih dobových historiků a autorů z období konce 4. a 5. století moc není. Tahle patří jistě k těm nejlepším. Za sebe bych pak pro zájemce o úpadek Říma doporučil především Stesky posledního Římana od Zosima a dále ze stejné edice Na přelomu věků a dvě knihy Válek od Prokopia - to už je ale spíše k dějinám Byzance. Doporučuji.