Dekameron
Giovanni Boccaccio
Italské město Florencie je zaplaveno vražedným morem. Někteří lidé se zavírají do svých domovů, neboť nemoc se šíří velmi rychle. Jiní měli opačný lék na to, jak se této nemoci vyhnout – užívali si zábavy, hodně pili a žertovali. Lidé po tisících umírali, a tak je na márách nosili hrobaři z drobného lidu a jen málokdy pro nebožtíky někdo truchlil. V té době se v kostele Santa Maria Novella sešlo sedm dam. Autor dle svých slov nechtěl uvádět jejich pravá jména, pojmenoval je tedy: Pampinea, Fiammeta, Filomena, Emilia, Lauretta, Neifilie a Elisa. V kostele se náhodou setkají se třemi mladíky (Pamfineem, Filostratem a Dioneem), které přemluví, aby s nimi odešli z města. Poté se odeberou do jakéhosi sídla. Domluví se, že každý den bude zvolen král či královna a každý den si všichni připraví příběh na dané téma pro ostatní. Každý den je tedy vyprávěno 10 příběhů. Po deset dní přebývají v sídle a jedenáctý se vrátí zpět do Florencie, kde mladíci zanechají dámy v Santa Maria Novelle, na místě, na kterém se s nimi poprvé setkali.... celý text
Přidat komentář
Začala jsem číst, pak odložila. Příběhy působivé, jen se mi připadají pořád stejné. Ale já to nevzdám mám v plánu ji dočíst.
Ze začátku se mi kniha líbila, ale poté si byly příběhy příliš podobné, takže brzy začalo být čtení dost zdlouhavé. Zvládl jsem knihu přečíst do poloviny, ale dále to nešlo :(.
Ano to je pravda, určitě nedoporučuji číst od začátku do konce. Doporučuji knihu zakoupit a u přečtených povídek si dělat tužkou tečky. :-) Je to lehké čtení ale je toho moc, i pro toho nejvytrvalejšího čtenáře. je škoda si knihu, která vás vtáhne do Itálie 14. století kazit .
Některé příběhy byly vtipné, některé zajímavé. Příběhy si však byly dost podobné, a tak se mi čtení zdálo příliš dlouhé, nekončící. Ke konci to bylo až vyčerpávající. Lepší číst po určitých odmlkách.
Přečteno dvakrát a jistě ne naposledy. Vtipné, lehce nemravné i poučné. V dnešní uspěchané době hodné ke kafíčku. Čtenář nemusí sledovat dějovou linku, ale má-li čas, přečte si povídku o pár stranách a má-li chuť, dá si další a další a další.....
Za mě teda výborná kniha. Reakce na zkaženost církve, kterou v té době chápali už i prostí lidé. Prostě parádní čtení :)
V poslední době jsem se přesvědčila o tom, že čím víc jsou knihy delší, tím jsou lepší. Totéž platí i o knize Dekameron. Zpočátku se mi kniha zdála nekonečně dlouhá a nebyla jsem si jistá, jestli ji vážně dočtu, ale protože čtení nebylo nijak náročné a namáhavé, stránky ubíhaly rychle. Jednotlivé příběhy byly svižné a nechyběl jim humor, čtivost ani pointa v závěru. Některé novely dokonce končily tak, že jsem se nad nimi musela zamyslet. Kniha skrývá spoustu důležitých myšlenek a filosofických úvah, které však nebyly už tolik čtivé a zajímavé, a proto mi jejich přečtení trvalo déle.
Mnohdy jsem také nechápala chování postav a sama jsem uvažovala nad tím, jak bych asi jednala na jejich místě. Prostředí jsem si díky autorovu poutavému vyprávění dokázala živě představit.
Příběhy byly buď jednostránkové, nebo dlouhé a bohaté tak, že jsem se někdy v ději i ztrácela a jelikož těch příběhů bylo tolik, ke konci se mi pletly s těmi předchozími. Některé náměty se mi líbily více, některé méně; každopádně jsem si z mnohých vzala ponaučení. Kniha se mi celkem líbila a hodnotila bych ji kladně. :)
Kniha se mi vůbec nelíbila. Skoro v každé povídce byla obhájená nevěra, podlé vtipy nad ostatními a satira na duchovní. Podle mě to svědčí o jednom: že Florencie byla v té době tak zkaženým městem, že tohle vše jim přišlo normální a přirozené, když si ty povídky vyprávěli k pobavení. Knihu jsem nedočetla, prostě nedokázala. Ale abych jenom nekřivdila, byly i povídky, které na mě měly přesně opačný vliv.
Na svou dobu jistě jeden z největších literárních úspěchů. Některé příběhy mě skutečně zaujaly a pobavily, ale celkově bylo čtení Dekameronu poněkud zdlouhavé a často se opakující náměty tomu také moc nepřidaly. Každopádně ale přečtení tohoto středověkého pokladu nelituji.
Kniha je klasika, povinná četba a já nevím co ještě. Jsem docela otrlý čtenář, ale dokonce jsem ji nedočetla a to proto že je to zkrátka nuda. Opakující se námět povídek po čase omrzí.
No..já ani nevím co napsat.. Kniha se mi vůbec nelíbila, kdybych nemusela nikdy bych ji asi nečetla.. kvůli ní jsem na dlouhou dobu přestala číst což mě strašně štve, protože čtení miluju!
Kniha byla docela zábavná, ale kdyby byla nejmíň o polovinu kratší, nijak by jí to neublížilo.
Kdybych tušil, jak je tahle knížka zábavná, pustil bych se do ní už před 25 lety na střední. Na druhé straně se nedivím, že ji učitelé příliš nepropagovali, dokonce se divím, že ji vůbec zařazovali do doporučené četby. Kdoví, co by některé povídky s těmi puberťáky dělaly, k čemu by je inspirovaly. Dneska už asi nic, svět se přece jen poněkud hnul.
Zlaté veledílo renesanční literatury. Podle mého názoru příběhy nejlépe doceníme, pokud alespoň občas se začteme jako bychom byli vrcholně středověkými čtenáři krátce před reformací zkažené katolické církve. Pak vám opravdu příjdou k smíchu, od srdce se zasmějete, doznáte jak trefné příběhy jsou, jak odráží tehdejší život a jak knihy byla ve své době odvážná. Mrzí mě že většina dnešní mládeže tu knihu nikdy neocení, protože neví skoro nic o té době a navíc je už znechutí to, že je to tlustá povinná četba... Pro mě velice zábavná, poučná a mistrovsky sepsaná. :)
Ve své době asi veledílo,já jsem ji dočetla do půlky a dál mi přijde zbytečný pokračovat.
Žádná další zápletka než nevěra,popřípadně majetek.
Chápu, že v době, kdy jeden šel na trh koupit si husu se džbánem vína a musel mít na paměti, že se může vrátit domů jako potenciální mrtvola,
kdy měšťan či sedlák vítali každý ozbrojený oddíl táhnoucí krajinou jako ten nepřátelský, neb v tom nebylo většího rozdílu,
kdy většina sňatků byla na základě domluvy - - - NEZBÝVALO než si hledat trochu radosti v tomhle životě plném nejistoty.
Jenomže téměř pokaždé je jádrem vyprávění nevěra. Jednou - haha. Podruhé - haha. Potřetí - zase? Počtvrté - opět? Popáté - listuji dál a hledám jiné téma.
P.S. Oddechové čtení. Zřejmě v tehdejší době, díky ostřížímu zraku církve jako takové, šlo o odvážné a humorné dílo, avšak dnes tak odvážné není. A humorné? To je na vás. Za sebe dodám - nic zvláštního.
Právem jeden z klenotů světové literatury. Výborný příběh, který se nebojí ukazovat na neduhy tehdejší doby, o deseti lidech, kteří se rozhodli uniknout ze strašlivé realitvy všedního života plné černého moru, do říše příběhů, kde je všechno možné. Jakékoliv neduhy autor obhájil sám ve svých zápiscích, já snad jenom dodám, že některé myšlenky řečené v příbězích a pointy, které jsem měl možnost číst, mne fascinují doteď a proto nemohu tomuhle mistrovskému kousku dát méně jak pět. Na tehdejší dobu velice pokroková a především kvůli církvi odvážná práce.
Štítky knihy
láska mor zfilmováno 14. století italská literatura rozhlasové zpracování renesance (literatura)Část díla
Den čtvrtý: Příběh čtvrtý
1352
Den čtvrtý: Příběh desátý
1352
Den čtvrtý: Příběh devátý
1352
Den čtvrtý: Příběh druhý
1352
Den čtvrtý: Příběh osmý
1352
Autorovy další knížky
1975 | Dekameron |
1964 | Navštívení krásy – italská renesanční lyrika |
1992 | Malý Dekameron 1 aneb Podoby lásky |
1984 | Fiesolské nymfy |
1992 | Malý Dekameron 2 aneb Obratnosti lásky |
Duch starých časů. Místy sice trochu nudné a dlouhé, ale je to střídáno skvělými a zábavnými zápletkami.