Dekameron
Giovanni Boccaccio
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/1178/bmid_dekameron-Cxd-1178.jpg
4
1591
1591
Italské město Florencie je zaplaveno vražedným morem. Někteří lidé se zavírají do svých domovů, neboť nemoc se šíří velmi rychle. Jiní měli opačný lék na to, jak se této nemoci vyhnout – užívali si zábavy, hodně pili a žertovali. Lidé po tisících umírali, a tak je na márách nosili hrobaři z drobného lidu a jen málokdy pro nebožtíky někdo truchlil. V té době se v kostele Santa Maria Novella sešlo sedm dam. Autor dle svých slov nechtěl uvádět jejich pravá jména, pojmenoval je tedy: Pampinea, Fiammeta, Filomena, Emilia, Lauretta, Neifilie a Elisa. V kostele se náhodou setkají se třemi mladíky (Pamfineem, Filostratem a Dioneem), které přemluví, aby s nimi odešli z města. Poté se odeberou do jakéhosi sídla. Domluví se, že každý den bude zvolen král či královna a každý den si všichni připraví příběh na dané téma pro ostatní. Každý den je tedy vyprávěno 10 příběhů. Po deset dní přebývají v sídle a jedenáctý se vrátí zpět do Florencie, kde mladíci zanechají dámy v Santa Maria Novelle, na místě, na kterém se s nimi poprvé setkali.... celý text
Přidat komentář
Bohužel nedočteno.
Knihu jsem začala číst sama od sebe - ne kvůli povinné četby, ale dokázala jsem se prokousat jenom prvním dnem.
Všechny povídky mi přišly na jedno brdo a navíc zdlouhavé a nudné. V podstatě si pořádně nepamatuju ani jednu.
Jedna hvězdička za nápad a to, že i po tolika letech od vydání, mě kniha neunudila k smrti a někdy i pobavila.
Asi jsem od toho čekal něco jiného, ale kniha mi přišla neuvěřitelně nudná. Vyprávěné příběhy mají triviální a očekávatelné pointy .
„Počíná se kniha nazvaná Dekameron, přezděná Arcikuplířka ...“
Evropou se přehnala morová smršť, která radikálně zredukovala počty lidí v středověkém světě, ... a to všech, bohatých, chudých... smrt si nevybírala, nepomohly ani modlitby a nabádání k asketickému životu, jak to po dlouhou dobu temného středověku praktikovala, nebo spíš přímo diktovala, církev, a tak bylo načase otočit se zpět k člověku ... proto se Boccaccio rozhodl ve svém Dekameronu beze studu ukázat, jaký život opravdu je, cíl měl jediný ... pobavit a nemoralizovat :-).
V příbězích tak máte jedinečnou možnost seznámit se skutečnými lidmi, kteří už sami sebe nechápou jen jako „nepatrnou část božího plánu“, ale naopak ukazují čeho všeho je člověk schopný ... ukazují cestu od lidského zla k lidské dobrotě. A mají na té cestě dobré průvodce ... Štěstí, Lásku a Intelekt :-).
Máte tedy v rukou sto příběhů „krve a rozkoše“ ... je v nich erotika, je v nich vtip, je v nich oslava života ... navzdory tomu, že se „zrodily“ ve 14. století v bezprostřední blízkosti morové smrti, a nebo možná právě proto, a možná taky právě proto jsou psané pro potěšení všem (ne jen vybrané společnosti) ... ale především ženám, jak říká Boccaccio, protože ... „Copak může někdo popřít, že útěchu, ať už je jakákoli, je třeba uštědřovat daleko častěji půvabným paním než mužům? ... Jelikož jsou bojácné a stydlivé, a tají své milostné plameny, leč city skryté mají větší sílu než city zjevné, což dobře vědí ti, kteří to zakusili ...“
„V těchto vyprávěních je možno nalézt radostné i žalné milostné příběhy, jakož i četná dobrodružství, jež se zběhla v těchto dobách, ... přijde velmi brzo příjemnost a zábava, kterou jsem vám předtím slíbil ...“
A mě se to, vážení, líbilo, ... Boccaccio splnil, přesně to, co slíbil, neměl v úmyslu umravňovat ani napravovat předsudky, ale oslavovat lidskou přirozenost a pak taky vysmát se lidskému pokrytectví. A navíc, jazyk, jakým Boccaccio píše, to je prostě výborné, vezměte si dobu, ve které se takhle vyjadřuje, je to naprosto něco nového, až převratného ... je to živé, realistické a kultivované vyprávění ... je to „přehlídka“ nejrůznějších podob lidských charakterů podaných v rozmanitých, tematických milostných příbězích ... „hovoří se o rozmarech Štěstěny, o vyplněných milostných tužbách, o lstivých kouscích mazaných žen, o žertech a podvodech, na něž doplácejí hlupáci a paroháči, o tragických událostech a konečně o velkých a ušlechtilých skutcích“ ... jak vidíte, každý si vybere :-) ... ale především, největší část je věnovaná rozmanitým podobám lásky v jejím pozemském ! pojetí ... se vší smyslností a tělesností ... protože Boccaccio ji nepokládá za hřích, ale za přirozenou součást člověka, za přírodní zákon, kterému všichni podléhají :-).
Dekameron je zosobnění únikové literatury (tedy té, jejímž smyslem je umožnit člověku zažít něco, co v reálu nezažívá). Boccaccio hned v úvodu píše, že kniha patří do rukou smutných duší, které by se rády rozveselily a právě tomu odpovídá i kompozice díla.
Skupina mladých lidí prchá před morem, tak jako čtenář prchá před svými smutky. Následuje část ve kterých si mladí lidé sdělují své historky, které fakticky nemají žádný mravní ani informační rozměr, častá sexuální témata a hrátky se slovy. Tahle kniha čtenáře nikam dál neposunula, jen se při ní odreagoval.
Mor je veliká katastrofa, se kterou toho ve středověku příliš nesvedli, zosobňuje problém, který hrdinové nedovedou vyřešit a nemohou se mu postavit, a tak prchají a čekají, až to přejde. (Mimochodem Bocciacco napsal Dekameron v návaznosti na slepou zamilovanost, která má mnohé z výše popsaných rysů.)
Únik samotný se týká deseti lidí a zase zpátky k úvodu, i na začátku Bocciacco psal, že v jeho soužení mu byli nejsilnější oporou právě přátelé. K této mladé skupině se navíc váže neúcta k přežitkům - církevní moci, tuhé sexuální morálky, se kterou však kontrastuje nejeden odkaz na zlaté staré časy, kdy byli lepší komedianti atd.
Podtrženo sečteno, stranou nepříznivých a beznadějných podmínek je skupina mladých lidí, která se prochází v přírodě a povídá si nemravné historky (velmi často o tom, co kdy kdo řekl). Je to pro ně jistě velmi milé, avšak nikterak perspektivní. Není možné žít jako vypravěči Dekameronu, ale to nevadí. Úniková literatura není od toho, abychom podle ní žili. Dobový čtenář Dekameronu se tak jako jeho hrdinové izoloval, vyslechl pár úsměvných slov a vrátil se do zajetých kolejí.
Na začátku čtení jsem si nemyslela, že se mi knížka bude líbit. Ale nakonec se celkem líbila.
Kdyby to šlo, dala bych 3,5 hvězdy. Prostě u několik set let starého díla nemůžete očekávat, že se u toho budete smát až se budete za břicho popadat a že to bude celé strašně originální. Každopádně fakt, že i dnes si to ještě někdo přečte (a není nás málo) a lidem se to líbí, svědčí o tom, že je to fakt dobrá kniha. Myslím, že některé příběhy i dnes pobaví, v té době to musel být hard core.
Jo... tak teď už chápu, jak může kniha považovaná za literární skvost, dostat od někoho nižší hodnocení, než pět hvězdiček. Nějak jsem dospěla k tomu, že mám mezeru ve vzdělání a je tedy na čase sáhnout po Dekameronu. Vyloženě jsem se na tu delikatesu těšila. Výsledný pocit je ale výrazně slabší. Asi bych ještě snesla, že většina povídek je poněkud perverzních (v dobách končící přísně duchovní gotiky a začinající svobodomyslnější renesance, se to dá pochopit). I fakt, že v Itálii ve 14. stoeltí přišly lidem směšné i věci, kterými bychom dnes pohrdali jako zvrhlostí či dokonce trestným činem, lze vysvětlit rozdílnou mentalitou a akceptovat. Většina povídek je ale na jedno brdo, čímž kniha pro dnešního čtenáře ztrácí na atraktivitě a stává se poněkud nudnou. Abych jen nekritizovala, některé povídky jako by vystupovaly z té jednotvárné řady a naopak mi připadaly velmi pěkné, opravdu vtipné a skutečně poučné -většinou se jedná o povídky prvního a pak destého dne. Kdyby šly dávat půlhvězdičky, dala bych 3,5.
Kniha se nečetla zrovna nejlépe a docela jsem se při jejím čtení "nadřel".Některé povídky jsou aktuální i dnes,některé odvál čas a některé jsou už jen úsměvné.Hvězda navíc za to,že kniha byla zařazena pro nemravnost na Index librorum prohibitorum.70%.
Knihu sem v polovině odložila s tím, že se k ní vrátím později. Prozatím, ale ta polovina dobrý, jen všechny příběhy jednoho dne na stejné bázi takže mě spíše nebavila.
Přečíst Dekameron stylově za deset dní jsem nebyl schopen ani náhodou. Už chyběl kousek, ale vlastně jsem to po dvou měsících zbaběle na konci devátého dne vzdal. Zkrátka toho na mě bylo moc a začal mě zžírat pocit, kolik skvělých knih jsem mohl místo Dekameronu přečíst. Povídky se přeci jenom dost často opakují. Boccacciův styl psaní mi přišel strohý, pouze opisující události bez popisu atmosféry a větších detailů (je to z úplně jiné doby, já vím...), byť nepopírám, že místy opravdu vtipný i čtivý. Nejslabší byly povídky, kdy se vyžívá v popisu zmatečného, trochu odysseovského cestování z místa na místo po Středomoří. Naopak zábavné byly většinou historky o hříšných mniších a jeptiškách, i některé klasické o lásce, které ostatní nepřejí, nebo o nevěře.
Pokud si chcete udělat o Dekameronu obrázek i bez čtení, doporučuji Pasoliniho film, který skoro slovo od slova zpracovává ty lepší z povídek s řekl bych odpovídající pozdně středověkou atmosférou.
Nakonec podepisuji Boxasův názor... kdybych neměl před maturitou, dám Dekameronu nikoliv deset, ale sto dní. A nebo mu dám čas zkrátka kdykoliv, kdy na praotce lehkovážné literatury dostanu chuť.
Kniha obsahuje 100 novel, je pokládána za základní dílo světové renesance. Tato kniha je někdy také nazývána "knihou krve a rozkoše".
Tuto knihu jsem četl poměrně dlouho. Některé novely byly velmi pikantní. Z dnešního pohledu si myslím, že novely jsou stále čtivé. :)
Nakonec jsem dočetla. Některé příběhy se povedly, ale těch nudných a opakujících, bych řekla, že převládá.
Uff, dala jsem to. Četla jsem to dokonce na dvakrát, poprvé jsem se nedostala dál než za tři dny a až na podruhé jsem to dočetla. Mezitím pauza rok a pak to šlo kupodivu líp.
Když přihlédnu na dobu, kdy dílo bylo napsáno, tak je to docela dobré. Oceňuji, že vtipné i erotické příběhy vznikaly v období moru. Věřím, že v té době mohlo dílo vyvolat docela pozdvižení.
Kniha je napsaná celkem přijatelným jazykem, ovšem některé povídky bylo hrozně dlouhé a nezáživné. Naštěstí se tam našly i zábavné v kombinaci s erotikou.
Top je pro mě zahradník mezi jeptiškami .
Kvůli písemce z češtiny mi stačilo si přečíst jen první dva dny, ale i tak jsem si stihla udělat na knížku názor.
Nedokážu říct, jestli se mi Dekameron líbí, nebo nelíbí. Některé povídky mě zaujaly a pobavily, jiné zas tak moc zajímavé nebyly. Kniha je napsána poměrně čtivou a v rámci možností moderní češtinou, takže jsem neměla problém se v jednotlivých příbězích orientovat. Kdo ví, možná si Dekameron za několik let přečtu celý.
Dekameron som skutočne prečítala za 10 dní a osvedčilo sa mi to, rozprávaniami som sa nestihla presýtiť. Nad niečím som sa bavila, nad iným neveriaco krútila hlavou (hlavne nad určitými drsnými "žartami"). Každá jedna poviedka má na začiatku stručne vyznačené, o čom je v nej reč a mne sa to veľmi páčilo. Po dočítaní mám len jednu otázku: Kde sa dá, do pekla, zohnať nejaká podobná kniha?
Knížku jsme si přečetla hlavně kvůli povinné četbě. Ale i přesto mě ze začátku její tloušťka neodradila. Později jsem ale zjistila, že styl, kterým je psána mi nevyhovuje. Častá dlouhá souvětí mi občas nedávala smysl. A tak jsem musela odstavec číst i třikrát. Myslím si však, že to bylo způsobeno slovy a slovními spojeními, která se dnes už nepoužívají. Třeba se ke knize v budoucnu vratím, můj názor se změní a já tak budu moct dát vyšší ohodnocení.
Knihu celkově hodnotím velice kladně. Zajímavý příběh, dobrý překlad (archaismy tomu dodávají tu správnou atmosféru). Boccaccio je úžasný vypravěč. Jenom mor, který řádil ve Florencii dokázal popsat na 15 stranách. Ale velmi poutavě, ne, že jsem chtěl po dvou stranách spáchat sebevraždu. Jedinými mínusy je délka knihy a ne příliš velká originalita příběhů. Základem je vždy láska dvou osob, láska jim je občas dopřána, občas ne. Velmi často se objevuje téma nevěry.
Ale klady jednoznačně převyšují nad zápory. 90%
Štítky knihy
láska mor zfilmováno 14. století italská literatura rozhlasové zpracování renesance (literatura)Část díla
Den čtvrtý: Příběh čtvrtý
1352
Den čtvrtý: Příběh desátý
1352
Den čtvrtý: Příběh devátý
1352
Den čtvrtý: Příběh druhý
1352
Den čtvrtý: Příběh osmý
1352
Autorovy další knížky
| 1975 | Dekameron |
| 1964 |  Navštívení krásy – italská renesanční lyrika |
| 1992 | Malý Dekameron 1 aneb Podoby lásky |
| 1984 | Fiesolské nymfy |
| 1992 | Malý Dekameron 2 aneb Obratnosti lásky |
Povinná četba a no.... na mě moc příběhů a některé se od sebe lišily jen detailem. Určitě to patří mezi klasiku, ale myslím si, že by stačilo si přečíst jen pár příběhů.