Dekameron
Giovanni Boccaccio

Vrcholné dielo talianskej novelistickej tvorby. V novelách autor prináša nezvyčajné príbehy a kresby charakterov. Mnohé z príbehov Dekameronu sa neskôr stali podkladom pre ďalšie spracovanie. Vyšlo v edícii Čítanie študujúcej mládeže. Preklad, doslov a poznámky: Mikuláš Pažitka. Verše prebásnil Ivan Štrpka. ... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1969 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Decamerone, 1353
více info...
Přidat komentář

kniha se mi moc libila, vybrala jsem si ji do maturitni cetby. byla hezky napsana a cetla se mi svizne, ackoliv jsem ji nedocetla celou. pokud vahate, urcite doporucuji precist, je to nenarocne cteni.


Četla jsem Dekameron snad někdy před dvaceti lety, i tehdy se mi některé povídky líbily víc a některé míň. Ale tenkrát byl celkový dojem lepší, než jaký mám z knížky teď. Proto jsem přidala hvězdičku navíc. Asi je to vše způsobené tlakem momentální situace. Měla jsem si vybrat jinou knížku, ale když už jsem ji rozečetla....


Mohu se přidat ke komentáři čtenáře "konicekbily". Skutečně velký rozdíl v názoru na knihu v rozpětí let. Také jsem ji kdysi dávno četl, tentokrát jsem se k ní vrátil s jistým očekáváním a dočetl s poněkud, řekněme zklamáním. Spíš než vtipné a lechtivé je to, tak jak je pojmenováno ve zmíněném komentáři, úsměvné. Dočetl jsem s námahou a přiznávám velmi nepozorně a možná, že bych knihu odložil nedočtenou, kdyby nespadala do Výzvy 2021. Tím se tak trochu přiznávám k účelovému znásilnění svého čtenářského vkusu :-(.

Sedm žen, tři muži, každý vypráví své příběhy. Některé více zajímavé, některé méně. Nicméně i přes stáří knihy a autorův styl se mi četlo dobře, většina příběhů mě rozesmála nebo aspoň vykouzlila úsměv na tváři a příběhy se sexuálním podtextem mě překvapily dost velkou odvážností, na tehdejší dobu jsou celkem peprné.


Mě se to líbilo. Místy úsměvné a hravé, místy kruté, krvavé a nemilosrdné. Stejné jako svět, ve kterém se příběhy odehrávají. A ačkoli svět je dnes jiný, lidé se příliš nezměnili.
Hrajeme si s city, milujeme a nenávidíme, intrikujeme, zrazujeme, zabíjíme - a někdy toho litujeme a někdy taky ne.
Láska, vášeň, smích, nevěra, odplata, smrt. I tak by se dal shrnout děj všech těch příběhů. Bavilo mě to. Dobře se to četlo. Někdy jsem měla na rtech úsměv a jindy slzy v očích. Jako na houpačce - nahoru, dolů. Láska, zrada. Život, smrt. Naděje, beznaděj.
Budeme někdy jiní?
Myslím, že ne...


Klasická sbírka většinou úsměvných a eroticky naivně laděných povídek a příběhů z renesanční Florencie v době šířící se epidemie moru. Na tehdejší dobu revoluční dílo, které si i v dnešní době určitě najde spoustu obdivovatelů. Možná i proto, že lidská povaha se vlastně od 14. století příliš nezměnila.


Samotná kniha, resp. povídky v ní, mě až na výjimky příliš neuzaujaly.
Za fascinující ovšem považuji úvod k tomu, jak se vlastně vypravěči do své situace dostali. Boccaccio byl jeden z přeživších morové epidemie a podává neocenitelné očité svědectví této katastrofy.


Knížku hodnotím tak vysoko ne nutně proto, že by byla nějak čtivá (to ona totiž moc není), ale kvůli tomu, že perfektně odráží svoji dobu a ukazuje, jak lidé přemýšleli a chovali se, což pro mě - fanouška dějepisu a literatury - je opravdu cenné. Po Dekameronu jsem sáhl při první vlně coronaviru, protože se mi líbilo, že i hlavní postavy se schovávaly před epidemií. Dekameron mě zaujal svojí atmosférou, spoustou drobných příběhů - některé byly nudné, některé mi připadaly nezajímavé, ale některé mě dokázaly vtáhnout, rozesmát, znechutit, přemýšlet,... zkrátka cokoliv. Připadá mi, že Dekameron je jedna z knih, kde si každý může najít kus toho svého. Určitě se alespoň k některým povídkám v budoucnu vrátím. Dekameron je taky snad jediná kniha, která u mě dokázala vyvolat tolik rozporuplných emocí.


Dekameron, to je klasika. A bude zajímavé s odstupem sledovat, jaká literatura vznikne v dnešní době, po překonané karanténě "covid".


Počestné paní, moudří muži, je mi ctí vám oznámit, že jsem dostála svého předsevzetí, a tudíž, přečíst Dekameron. Mohu se tedy od této chvíle nazývat Kulturní ženou. Mám však k tomuto dílu pár připomínek, možná nějakou kritiku, ale i pochvalu. Omluvte mne proto za delší komentář.
Nejprve musím převelice pochválit pana autora, jenž slul Giovanni Boccaccio, za jeho úvod a autorův závěr, jelikož tyto dvě nedlouhé části byly vskutku úchvatné. Mám proto veliké hoře, že se celá kniha neskládala jen z těchto dvou pasáží.
Nemohu však říci, že by se mi nápad a zpracování vůbec nelíbily. Naopak, jsem toho názoru, že kniha účel splnila. V chvílích, kdy jsem neměla nic na práci, těšila jsem se, kdy si zase přečtu nějaký ten pěkný příběh z Arcikuplířky. A skutečně některé byly pěkné, žel ty méně pěkné, se opakovaly stále dokola jen z jinými jmény. Na ty vtipné, trefné a milé příběhy tedy zbylo nemnoho místa. A to je veliká škoda.
Abych vás však nenudila příliš dlouho, napíšu už jen, že dílo mi přišlo velice nadčasové a krásně napsané. Nápad jsem taktéž ocenila, jelikož, shodou okolností naše doba se velice podobá době, v níž byl cyklus sta novel napsán. Překvapilo mě, že i po tak dlouhé době se kromě nových technologií a rovnoprávnosti žen skoro nic nezměnilo.


Deset deka povídek podobných jak vejce vejci, několik bylo vcelku zajímavých, většina spíš méně, ale je asi třeba brát dílo v kontextu doby, kdy vzniklo. Že zrovna tato kniha přežila šest století na výsluní, je pro mě trochu záhadou. Pobavilo, že už Boccaccio znal anekdotu o tom, jak Karel přišel vrátit Frantovi pět litrů a otevřela mu manželka...


Dny povinné četby už mám sice za sebou, ale Dekameron jsem si už dlouho chtěla přečíst, protože jsem kdysi jednu povídku z knihy četla a moc se mi líbil autorův styl psaní. Povídky se kupodivu četly docela rychle, ale s odstupem času musím říct, že mi zkrátka valná většina z nich splývá dohromady a až na pár výjimek mi jich v hlavě moc neutkvělo. Možná se k této knize ještě někdy vrátím a sem tam si nějakou povídku přečtu. 4/5


Povinná četba na střední, ke které jsem se dostal až při korona karanténě. Příběhy od A do Z, kvalitou od slabých až po zajímavé. Celkový dojem byl dobrý a jako oddechová četba staršího ražení naprosto dostačující. Na pročištění hlavy si ji vytáhnout z knihovny a dva tři příběhy si přečíst, naprosto ideální.j


Knihu jsem přečetla před mnoha lety v rámci povinné četby. Některé příběhy pobaví, některé mi přišly i tehdy hloupoučké. Dnes bych se k ní už rozhodně nevrátila, snad jen kdybych musela studentům přiblížit Boccacciovu tvorbu.


Vlastně je to příjemné čtení, i když dlouhé a díky tomu možná postupně ztratíte pozornost a soustředění..ale jsou příběhy, které opravdu stojí za to. Jednou za čas prostě klasika přijde vhod.
Štítky knihy
láska mor zfilmováno 14. století italská literatura rozhlasové zpracování renesance (literatura)Část díla
![]() |
Den čtvrtý: Příběh čtvrtý 1352 |
![]() |
Den čtvrtý: Příběh desátý 1352 |
![]() |
Den čtvrtý: Příběh devátý 1352 |
![]() |
Den čtvrtý: Příběh druhý 1352 |
![]() |
Den čtvrtý: Příběh osmý 1352 |
Autorovy další knížky
1975 | ![]() |
1964 | ![]() |
1992 | ![]() |
1984 | ![]() |
1992 | ![]() |
Od Dekameronu jsem očekávala nějaký vyšší smysl - kritiku lidské povahy, lidského konání, nebo něco podobného. Už předmluva mě z tohoto naivního obláčku srazila, jelikož sám autor svému dílu nepřiznává vyšší ambice, než pobavit "domácí hospodyňky". Možná jsem prudérní suchar, ale drtivá většina povídek mě nejen že nepobavila, ale některé mě znechutily natolik, že jsem si musela dát od čtení na delší dobu pauzu (4 měsíce v rozečtených je pro beletrii rekord). Ze 100 povídek se v budoucnu vrátím k 16, což je docela slabé skóre. Hodnocení přidávám za to, že autor (i když některé povídky byly dosti přehnané) celkem dobře vystihl různorodou podstatu člověka. Celkové hodnocení 2,5*. Mi scusi, Giovanni.