Dekameron

Některé příběhy nebyly špatné, ale knihu jsem ani nedočetla. Nebavila mě a nemít jí k maturitě, tak bych jí dobrovolně číst ani nezačala.

Dlouho mi trvalo než jsem knihu dočetla. Musím říct, že některé příběhy mě zaujaly, ale názorově s příběhy nesouhlasím (myslím tím ty těžko spočitatelné nevěry).

Skvělá kniha, která se právem stala jednou z klasických knih. Některá povídka je lepší, některá horší, ale vtip ani nádherný jazyk tomu nechybí:-)

Zacala jsem číst asi v 15 a co pár let se k tomu vracíma doufám že někdy dočtu.... celkově povídkové knihy čtu navíckrát. Nějaké povídky jsou opravdu dobré, a jiné jsou takové... nic moc

Nevěděla jsem, jak tuto knihu ocenit, jelikož jazyk se zdál být občas těžký a některé pasážě byly příliš zdlouhavé. Přiznám se, že jsem knihu nepřečetla celou, spíše jsem v ní tak listovala a četla si, co mi právě přišlo pod oči :) Někdy zajímavá, někdy nudná... každý to asi vnímá jinak.

Některé příběhy mi přišly nudné, některé zajímavé. Objevilo se tam i pár vtipných situací. Rozhodně doporučuji k přečtení.

Nejdřív jsem se k dílu stavěla dosti odmítavě, protože jsme jej měli v povinné četbě a už z principu jsem jí číst něchtěla, ale nakonec jsem se do Dekamerona zamilovala.

Přečetla jsem skoro všechny příběhy, na gauči u dědečka , hlavně ty s šťastným koncem jsou krásné.

Trochu se bojjím si představit, jaké reakce vyvolala kniha v 14. století, když já se u toho samého díla o zhruba 650 let pěkně červenám, Poprvé jsem knihu nedočetla, nyní po 10 letech jsem jí naprosto uchvácena :)

Poprvé jsem knihu nedočetla, byla pro mě příšerně nudná...možná, že za to mohl i věk, bylo mi 18, ale nyní o dva roky později se mi kniha líbí. Krátké nenáročné příběhy. Doporučuji, když se chcete odpoutat na chvíli od reality.

Překvapivě rozverná, rozmarná a lechtivá četba z renesanční Itálie. Pro navození atmosféry té doby jistě skvělé. Z dnešního pohledu už příběhově i literárně průměr.

Tato kniha mě velmi, ale velmi mile překvapila. Nevěřila jsem, že něco, co bylo napsáno tak dávno a za tehdejších podmínek dokáže zaujmout i mladou čtenářku, jako jsem já. Přiznávám, že občas mi připadaly témata některých příběhů vesměs stejné, ale i tak jsem u většiny z nich zůstala, pozorně je přečetla a došla až k jejich závěru. Docela mě také udivilo, jak neměla tehdejší společnost problém mluvit na téma erotika. Ač může někomu kniha připadat poněkud rozsáhlá, za mě doporučuji.

Četl jsem jen několik příběhů. Už to nebylo k vydržení. Považuji to za pokleslou literaturu, že by se červenala i červená knihovna. Ztráta času.

(Uwaga spoilery!) Když nám na jednom ranním semináři vrcholného středověku rozdali úvod Dekameronu, abychom ho rozpitvali jako seriózní pramen, myslela jsem, že mi automat zase namíchal moc slabé kafe. Po prohlášení: "Tohle je Dekameron. Giovanni Boccaccio, znáte ho. 14. století. Je to jeden z nejdokonalejších popisů moru a jeho následků. O 700 let později nevíme vůbec nic navíc. Všechno, co víme, tehdy napsal Boccaccio." jsem na sebe v tichosti vylila poslední hlt.

Je pravda, že Boccaccio při popisu Florencie v roce 1348 trochu kecal a přibarvil počet obětí, atmosféru černé smrti a rozkladu ale uměl popsat jako nikdo jiný. To jen jako bonus k tomu, že Dekameron je víc než 100 příběhů v tlusté vazbě. Má i jinou, vážnější polohu, na kterou by se nemělo zapomínat a už vůbec ne ji drze přeskakovat. Se samotnými příběhy je to podobné jako u jiných sbírek: některé jsou lepší, snadno zapamatovatelné a vtipné, s jinými už to není tak slavné. Po čase se začnou zajídat, stejně jako picnutej kudu N°38 Ernieho H. a další. Sbírkovej syndrom.

Na Dekameronu potřeba ocenit dokonale skrytý výsměch středověké upjatosti, přesvatýmu desateru a dalším aspektům, bez nichž by zbožná gotika nemohla existovat. Ukazuje reálné lidi s jejich touhami a přáními, kteří často hřeší a navíc hřeší s potěšením. Ještě před stoletím naprosto nemožné. Církev ztrácí zbožštělou tvář, kněží jsou pod černou slupkou sutany stejně zkažení jako všichni ostatní. Jak skandální! Pro Boccaccia není větší zábavy než neustálý výsměch lidské hlouposti, baví se rozmanitostí a boří předsudky o společenských vrstvách. Lidská nedokonalost je přece tak krásná. Každá stránka Dekameronu odklání literaturu a myšlení pryč od gotiky a blíž k užívání si pozemského života. Našli jsme výkladní skříň renesance se vším, co k ní patří. A na to bych si dala sklínku Chianti. Grazie.

Koho nedostane příběh Chichibia je totální suchar. 4/5.

No 14. století. Pokud chcete číst všechny příběhy najednou, tak se užerete nudou. Doporučuji přečíst si pár zajímavých příběhů a zbytek přečíst, když budete mít čas a náladu. Nebo nedočíst. -Radši, než si knihu zprotivit. Jinak celkem dobrá kniha.

Ve své době to musela být bomba, dnes už zaujme hůř. Jednotlivé příběhy velmi podobné, trochu prázdné, z některých jsem moc nepobrala poučení, vtip nebo rozhořčení, které v nich mělo být obsaženo. Každý si ale určitě najde několik skvělých příběhů. Knížku jsem ani na druhý pokus nedokázala přečíst celou, kdo to dal, má můj obdiv.

Já jsem tuto knihu přečetla snad naráz :-D patřila mezi knihy, se kterými obědváte, snídáte, chodíte ven, usínáte, ,,učíte se", relaxujete a prostě všechno :)

.."Ten sprosťák co napsal Dekameron.." říká se v jedné povídce Šimka a Grossmanna..né každá příběh se povedl, ale některé jsou perfektní.

Docela sranda....