Dekameron
Giovanni Boccaccio
Dekameron je soubor sta novel o lásce rozdělených po deseti na deset dní. Příběhy si vypráví deset mladých lidí, kteří utekli z města na venkov, aby se zachránili před morem, který vypukl ve Florencii roku 1348. Dekameron napsal Giovanni Boccacio v letech 1348 až 1353. V úvodu Dekameronu je rovněž jeden z nejvýznamnějších a nejpodrobnějších popisů moru ve středověku. Příběhy Dekameronu a jejich náměty ovlivnily řadu dalších uměleckých děl v podstatě ve všech oblastech umění.... celý text
Přidat komentář
Dneska opravdu úsměvná, tehdy erotická. A já si z ní toho moc nepamatuju. Jenomže jsem ji určitě nečetla celou. Bylo nás na jednu knihu moc - celá třída. Každý chtěl aspoň kousek přečíst a poslat ji dál. My jsme Boccaccia probírali docela podrobně.
Moje první "erotická" kniha, přečetl jsem ji na střední škole, tenkrát to pochopitelně nebyla povinná četba. Hned na to přišel do kin stejnojmenný film na téma autorových povídek. Vstup byl od osmnácti let, měl jsem sedmnáct let a vklouzl jsem tam a byl jsem považován za průkopníka. V té době - polovina století dvacátého- nebyl velký rozdíl v chápání sexu a erotiky od století čtrnáctého a oboje - kniha i film byly velké trháky! Jak moc se toto za posledních padesát let změnilo! Z pohledu dneška je to úsměvná knížka.
V době ve které autor žil, musel svou tvorbou spoustu lidí, hlavně církev pobuřovat...V dnešní době, působí některé jeho povídky ve srovnáním s tím, co se o sexu a erotice píše, dosti úsměvně. Ale ono by to tak vlastně mělo být. Nad spoustou věcí mít nadhled a s úsměvem jít, žít dál.
Pro mě je kniha stále dobrou klasikou.
Kniha se čte dobře, na to jak je tlustá, tak i velmi rychle. Taková oddechovka, která i pobaví.
Lehce lechtivé příběhy, které však namísto pornografie nabízí pouze závan erotiky, namísto obhroublosti jemný humor. Kniha rozhodně neurazí, ale potěší. Snese srovnání s Rozmarnými povídkami od Balzaca.
Kniha je dlouhá to je pravda, ale mě to po několika prvních příbězích velice rychle ubíhalo. Čte se toto dílo docela dobře a pokud nevadí vyjadřování a psaní ve starším jazyce..určitě doporučuji.
Ano! Sakra, mám to za sebou! Takhle dlouho jsem ještě žádnou knihu nečetla (od začátku června do konce listopadu). Čtení jsem přerušovala jinými knihami, abych to vydržela, ale nakonec se povedlo. Proto rozhodně doporučuji brát jen jako doplňkovou četbu pro čekání na zastávce.
Nechápejte mě špatně. Ta kniha nebyla vyloženě špatná. Poté co jsem si zvykla na styl psaní, ženyurážející názory a poněkud zvrácený pohled na morálku se to dalo zvládnout. Jen mám pocit, že v téhle knize není třeba hledat a snažit se jí chápat jako nějaký vyšší smysl, je to prostě jen kniha chlápka, který měl rád dramatické příběhy a dokázal jich sepsat sto (což už se mi zdá jako trochu moc).
Četla jsem asi týden, když v roce 2007 vyšlo vydání v levných knihách (tehdy jsem měla ohromnou radost že mám knihu doma) . Ještě za středoškolských let na mě kniha udělala neuvěřitelný dojem. Příběhy jsou z běžného života a mnoho z nich můžeme přenést do dnešní uspěchané doby a v mnoha dalších se poznáme , protože některé situace jsou nám více než dobře známé , něco je úsměvné něco smutné tak jako v životě.
klasických 100 příběhů Giovanniho Boccaccia, převyprávěných za dlouhých večerů. Nečetla jsem najednou, ale několik týdnů postupně.
Skvělé klasické dílo. Plno příběhů, čtivé, vtipné, zajímavé. Sice jsem nepřečetl na jeden zátah, vždy jsem tuto knihu vzal, přečetl nějaký příběh a četl jinou knihu, ale vždy jsem se k Dekameronu rád vracel. Je ze 14. století a jak moc se lidé změnili? Přiiš ne.
Četba této knihy mi trvala déle, než jsem myslela, že bude trvat, ale ve zkratce, opravdu to stálo za to! Některé příběhy mne velmi zaujaly, některé méně, a tak jsem je četla déle, ale celkově jsem byla uchvácena množstvím autorových námětů. Při četbě jsem se setkala se zlými komentáři od svého okolí, což mne velmi mrzelo, protože dle mého názoru to není pravda. Každý, kdo má špatné mínění o Dekameronu by si ho měl nejprve přečíst a teprve potom něco říkat. Zvláště autorův závěr vše skvěle objasňuje. Nejvíce mne uchvátil odstavec: "Které knihy, která slova, které listy jsou světější, důstojnější a úctyhodnější než Písmo svaté? A přece bylo mnoho takových, kteří je chápali falešně, čímž přivodili záhubu sobě i jiným. Každá věc sama o sobě je k něčemu dobrá, ale je-li jí nesprávně použito, může tuze uškodit. To tvrdím i o svých příbězích." To dle mého názoru mluví za vše.
Jako je to rozhodně pozoruhodné dílo a jsem ráda, že jsem ho zvládla přečíst. Ale byla to docela výzva. Překvapivě se to čte velmi dobře, příběhy jsou pestré, různorodé, vtipné i smutné, někdy tu vystupují stejné postavy, většinou ale různé, víceméně se odehrávají v Itálii a týkají se zásadně mezilidských vztahů. Nejčastěji mezi mužem a ženou. Snad i proto se to tak dobře četlo, co si budeme povídat. Nevěřila bych, že čtrnácté století po sobě zanechá takovýto odkaz, ale je to vlastně skvělé, protože člověk získá pocit, že homo sapiens sapiens byl před sedmi sty lety stejný jako dnes. Není to ale jen o nějakém ukájení tělesných potřeb, právě to se mi na tom líbilo. V příbězích hrálo důležitou roli také přátelství, důvtip, odvaha, nějaké ty láskyplné ideály. Postavy vyjadřovaly své pocity a mnohdy jsem zjišťovala, že mi vůbec nejsou cizí.
A proč mi to tedy trvalo tak dlouho, než jsem knihu přečetla? Asi proto, že jsem četla hodně nárazově. Přečetla jsem deset povídek a dala jsem si týdenní pauzu, protože tohle se prostě nedá číst úplně nejednou, stejně jako jsou povídky rozčleněny po dnech, měl by i čtenář být trochu pomalejší. Ke konci jsem už opravdu mlela z posledního. Některé příběhy jsem, přiznám se, moc nevnímala, nezaujaly mě nebo si je prostě z nějakého jiného důvodu nebudu pamatovat. Nad mnohými jsem se pousmála. A právě pro pobavení byla tato kniha kdysi napsána a s tímto účelem jsem ji četla. :)
Příběhy nás uváději do doby 14.století do krásné Itálie. Bohužel přesně v tuto dobu se zde rozmohl mor. Proto se sedm žen a tři muži rozhodnou utéct. A pri společně tráveném čase si po 10 dní vypráví každý den 10 příběhů.
V knize najdete radost, humor, vtip, ale hlavně erotiku :-) Nesmíte zapomenout, že je z doby 14.století - neočekávejte od ní takový náboj jako od Padesáti odstínů šedi - je to přeci jen úplné jiná doba.
Vřele doporučuji k přečtení.
"V tom spočívá to největší mé štěstí, že jak já jemu, tak on mně se líbí.
Toť, Amore, tvé dílo,
žes ráčils všecko pozemské mi snésti."
U Dekameronu záleží na tom, jak k jeho četbě čtenář přistoupí. Důležité je hledět na něj optikou doby, v níž vznikl, kdy opravdu mohl způsobit skandál mnoha lechtivými povídkami, které by dnes mohly sloužit jako scénář k pornu a nemusely by se moc upravovat, upozorňováním na rozmařilost církve, hloupost lidí a naopak jejich "vyčůranost". Z dnešního pohledu je pochopitelně kniha strašlivě naivní, nepropracovaná, a jelikož se skládá jen z povídek, nemá jednolitý děj a záleží, co koho baví. To, jak Boccaccio dokázal eufemisticky popsat soulož, ale zaslouží obdiv, protože v jeho podání působil tento akt až roztomile a romanticky, nejlepší je za mě jednoznačně vymítání ďábla a zahánění ho do jeskyně, to nepřekonalo nic, navíc jsem toto spojení ihned zařadil do svého slovníku. Jestli je ale kniha něčím cenná, je to poměrně drsný a realistický popis morové rány, který je hned na začátku, a který evokuje to, jak bezmocní proti ní všichni byli. Dekameron není jednoduchá četba, ale rozhodně se vyplatí do něj alespoň nahlédnout a jeden den z něj si přečíst, aby si člověk udělal představu o tom, jak se literatura za ty stovky let vyvinula. 70 %
Kdyby kniha měla desetinu rozsahu, pokládala bych to za tak akorát – neustále se totiž opakuje. Ze skvostné předmluvy soudím, že se Boccaccio ponížil hluboko pod svou úroveň, aby, jak píše, pobavil italské hospodyně. Nevadí mi ani tak lascivnost jako spíš celková plytkost a cynismus (advokáta Riccardina mi bylo upřímně líto). Není téměř nikde původní, nevyniká zvláštní estetickou ani morální hodnotou, oddá se laciné, samoúčelné snaze zabavit. Na druhou stranu lze pochválit vystižení psychologických typů.
Ze čtenářského deníku (15 let): Mrzelo mě, že je Dekameron psaný jazykem příliš jednoduchým a málo bohatým, čímž se vlastní text lišil od vložených poznámek. Chápu ale, že se autor přizpůsobuje modelovému čtenáři. Obdivuji Boccaciovu vzdělanost a místy důmyslný humor. Z jednotlivých novel se mi nejvíc líbila ta o šlechtici, jenž předloží své milované posledního sokola, a přirozeně obě novely, kde se vyskytuje můj zbožňovaný sultán Saladin.
Štítky knihy
láska mor zfilmováno 14. století italská literatura rozhlasové zpracování renesance (literatura)Část díla
Den čtvrtý: Příběh čtvrtý
1352
Den čtvrtý: Příběh desátý
1352
Den čtvrtý: Příběh devátý
1352
Den čtvrtý: Příběh druhý
1352
Den čtvrtý: Příběh osmý
1352
Autorovy další knížky
1975 | Dekameron |
1964 | Navštívení krásy – italská renesanční lyrika |
1992 | Malý Dekameron 1 aneb Podoby lásky |
1984 | Fiesolské nymfy |
1992 | Malý Dekameron 2 aneb Obratnosti lásky |
Pěkné počteníčko, doufám, že autor vydá pokračování. ????