Děkanský chrám svatého Jana Křtitele a Panny Marie Ochránkyně města ve Dvoře Králové nad Labem

13.12.2020

„Obraz tento přežije nás, a až dotkne se ho ruka Vaše, bude prach z těl našich daleko již větrem rozmetán. Představte ale přece sobě, že stojíme jako živoucí přede věží [kostelní] a že hledíme zbožně, jak se vztyčuje na ní symbol víry naší, obejměte v duchu bratrském dávné děti města Dvora Královnina a ať uslyší duše naše v onom světě z úst Vašich jako velebný hlahol zvonů sladké jméno MARIA.“
(vzkaz „Budoucím“ uložený v kostelní báni, 1893)

Regionální dějiny mě nikdy nezajímaly a k téhle knížce jsem se dostala jenom proto, že jsem sestře pomáhala se seminárkou z dějin umění. I tak pro mě byla překvapivě zajímavá. Uznávám, že má něco do sebe číst o místech, kudy člověk denně chodíval, a sledovat, jak se „velké dějiny“ projevují mimo hlavní dějiště, v malých obcích. (Jasně, jasně, právě jsem objevila Ameriku, já vím a docela se stydím.)
Děkanství pro mě má najednou úplně nový význam, když jsem zjistila, že tam za války o bavorské dědictví bydlel můj milovaný Josef II. – a že o kus dál, v kapli, měl hlavní stan můj neméně milovaný Fridrich Veliký. A kdo by býval řekl, že za první republiky spolu katolíci a husité (z Církve československé husitské) o kostel svedli boj, který zahrnoval obléhání, šperháky a spouštění z kruchty po lanech? V roce 1919! Parádní.

Zajímavý pro mě byl i uměnovědný popis interiéru a exteriéru. Upozornil mě na detaily, kterých bych si sama od sebe nevšimla, a obohatil můj slovník o pár užitečných výrazů.
Hvězdičku ubírám za češtinu, která má dost rezerv (včetně i/y). Také je hodně znát, že knihu psal laik, protože historik by jakživ nepoužil tolik letopočtů. :) Zato se mi moc líbí neskutečně neprofesionální, ale roztomile cituplná obhajoba mého zbožňovaného pátera Koniáše. ♥