Děkovačka bez pugétu
Adolf Branald
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/469101/bmid_dekovacka-bez-pugetu-I88-469101.jpg
5
5
5
Vzpomínky na divadlo z doby mezi koncem habsburské říše a současností.
Přidat komentář
a ještě jedna ukázka:
- Já vám je pustím, slíbil nám prezident Zápotocký, - jenom Palivce ne. To je agent Vatikánu a já musím postupovat podle jistých direktiv. Těm druhým řekněte, že se budou mít venku hůř, než se mají teď. Nikdo je nezaměstná.
- Mohl bys přece, soudruhu prezidente, pokusil se Nezval.
- Mohl, ale ty nevíš, co dokážou střední kádry. Co by si pálili ruce. Půjdou od toho pryč. Já je znám.
Připomínám rozhovor z pětapadesátého roku. Prezident Zápotocký držel slovo. Pustil je, až na "agenta Vatikánu" Palivce. Pokud šlo o ty ostatní, nemýlil se. Knap a Křelina se stěží uchytili u zedníků, Bedřich Fučík, Prokůpek, Kalista, stejně jako Renč, Zahradníček, Rotrekl, Kuncíř a jiní protloukali se všelijak, riskujíce, že je při nejbližší pouliční lustraci občanských legitimací pošle estébák za katr jako příživníky a nezaměstnané.
Autorovy další knížky
| 1955 |  Dědeček automobil |
| 2006 | Vandrovali vandrovníci |
| 1968 | Stříbrná paruka |
| 1967 | Vizita |
| 1959 |  Král železnic |
Pan Branald toho za svůj dlouhý život prožil hodně. A taky, nejen o tom, hodně napsal.
V děkovačce se především soustřeďuje na dění v, a kolem svazu/ klubu českých/ československých spisovatelů. Byl jeho členem a nějaký čas zastával funkci v tzv. litfondu. I díky tomu poznal mnoho úžasných osobností. A tak si říkám: jaký je to pocit, když chataříte v jedné osadě s Hrabalem, přátelíte se s Boudou, nebo Hrubínem, Werichovi rozmlouváte emigraci, na návštěvu zvete Seiferta....
Něco z toho knížka naznačuje.
Určitě si přečtu i další autorovy knihy.