Děkuji, mám se výborně
Ivan Medek
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14370/bmid_dekuji-mam-se-vyborne-xRU-14370.jpg
5
22
22
Kniha vzpomínek významné osobnosti českého veřejného života, hudebního publicisty a organizátora, jednoho z prvních signatářů Charty 77, v 80. letech spolupracovníka vídeňské redakce Hlasu Ameriky, v 90. letech vedoucího Kanceláře prezidenta republiky. Ivan Medek (* 1925) vzpomíná na své prarodiče, rodiče (jeho babička byla ženou malířů Antonína Slavíčka a Herberta Masaryka, tatínek, generál Rudolf Medek, byl významný legionář, básník a prozaik) a bratra Mikuláše, jednoho z nejvýznamnějších českých malířů 20. století. Poutavě líčí své dětství a mládí, zachycuje setkání s T. G. Masarykem, vyslovuje se k osobnosti Emila Háchy, líčí své zážitky z pražského květnového povstání 1945 a svá setkání s Edvardem Benešem a Zdeňkem Nejedlým. Podstatná část vzpomínek je věnována české hudbě, zejména osobnosti dirigenta Václava Talicha. Poté Medek líčí svůj vztah k okruhu katolických kněží, vězněných v 50. letech (Antonín Mandl, Anastáz Opasek), zrod Charty 77, práci sanitáře v nemocnici Na Františku, exil v Rakousku a svou tamní intenzivní novinářskou práci. Vzpomínky se uzavírají shrnutím zkušeností z 90. let až do současnosti, kde autor načrtává drobné portréty řady významných osobností (Pavel Tigrid, Václav Havel). Knihu, doplněnou unikátní fotografickou přílohou a jmenným rejstříkem, předmluvou uvedl spisovatel Ivan Binar.... celý text
Přidat komentář
Zajímavý osud, zajímavý člověk, vše výstižně napsáno na 107 stranách formátu A5+rodinné fotografie. Co ještě více si může pozorný čtenář přát. Ivanu Medkovi se v jeho krátkém, ale dějově obsáhlém životopise podařilo zmapovat velkou část dvacátého století. Otec generál a spisovatel Rudolf Medek, matka dcera malíře Antonína Slavíčka. Ivanův bratr-známý malíř Mikuláš Medek. Jak může, nebo spíše nemůže žít člověk, který podepíše Chartu 77, následná léta v rakouském exilu, práce ve vídeňském studiu Hlasu Ameriky, ale i práce v uprchlickém táboře, kde můžete narazit i na takové čerstvé emigrantské idioty:.,,Pane, to nemáte představu, jak mne pronásledovali. Pět krát jsem se hlásil do KSČ, ale nevzali mne,, Ale tohle byla skutečně kuriózní výjimka dodává Ivan Medek, který s noblesou zvládl nakonec i pozici kancléře prezidenta Havla. Doporučuji.
Dovedeme si dnes představit, že 20-letému studentovi se hodně nelíbí, jak se v této zemi s někým nakládá, tak požádá o schůzku s prezidentem republiky, za pár dnů jej navštíví a vyloží mu problém tak, že dojde k nápravě?
- Místy se to čte, jak příběhy z jiné planety, jiné země a úplně jiného století, než jaké znám já. Medkovy autentické osobní zážitky a obdivné, ale místy i ironické postřehy na adresu Masaryka, Beneše, Havla i Klause dokládají, že ani oficiální autority v něm nepotlačily střízlivý pohled na svět a odstup od "výšin politky", o nichž dobře veděl, jak jsou pomíjivé.
Jeho vzpomínky - to je katalog událostí 20. století. Žil jak na houpačce - prominentní postavení střídal s deklasovanou pozicí, ale v každé situaci zůstával svůj. Povaha a mravní integrita, jaká se dnes už nevidí.
Napsáno krásným jazykem. Takoví lidé jako pan Medek v dnešní společnosti velmi chybí.
Opravdu bez komentáře. naprosto dokonalé. Noblesní pán s humorem a moudrostí až do posledních dnů života.
Skvělé tak, že snad nemám slov. Pana Medka jsem si velice vážil, byl skutečnou elitou našeho národa.
Výprava do dějin 20. století s výjimečnou osobností Ivana Medka (doporučuju i jeho komentáře Jak to vidím), vynikající čtení!
Autorovy další knížky
| 2005 |  Děkuji, mám se výborně |
| 2003 | Jak to vidím |
| 2010 |  Malinký peníz na jeden telefonát do nového života |
| 2004 | O čem přemýšlím |
| 1968 | Hádejte 10x |
Velmi stručně, přehledně. Bez hany, s pokorou a úctou zdůrazněno to dobré.