Dělníci moře
Victor Hugo
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/5741/bmid_delnici-more-0Dm-5741.jpg
4
141
141
Světoznámý román francouzského klasika. Hrdinou je rybář, výjimečný jednotlivec, který bojuje s oceánem. Je dostatečně silný v zápase s přírodou, avšak slabý v boji s lidskou přirozeností, s láskou. Děj se odehrává v drsné a krásné přírodě Normanských ostrovů, kde Hugo strávil bezmála 20 let svého politického exilu.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1969 , OdeonOriginální název:
Les Travailleurs de la Mer, 1866
více info...
Přidat komentář
Pozornost zasluhují všechna stará ilustrovaná vydání, kde si různí malíři nádherně představuji Gilliatův boj z chobotnicí.
Rozhodně to nebylo špatné čtení ... to ne ... děj se mi líbil ... jen mi připadá, že z knih, co jsem četla od Victora Huga, mě tato bohužel tolik nezaujala ... kdybych předtím nečetla od něj jiné knihy, určitě bych dávala 5 hvězd :)
Prišla som na to, že aj mňa by mohli volať Talíř polévky honem sem:D ako Ninfielda Scotta. Hugo nesklamal, pokiaľ ide o jazykový štýl, je to proste klasické dielo, rýdza hugovčina so všetkými jeho pravidlami. No zrejme som neprečítala tento príbeh v najlepšom období, pretože ma celkom slušne rozladil záver, ale nebudem prezrádzať nič. Pre môj osobný pocit by som ale Hugovi veľmi krivdila, takže u mňa za štyri hviezdy, a keby neskritizoval tak chobotnicu, moju obľúbenú zver:D, tak aj za päť. Ale ba. Stále by to bolo za 4, pretože jeho najlepším literárnym skvostom u mňa zostáva Chrám Matky Božej v Paríži a Človek, ktorý sa smeje. Chudák všetky chobotnice na svete. Veď majú krásnu formu a určite aj dobre chutia...
Na záver Hugova suspenzia typických jazykových prejavov:
More je v spojení s vetrom skladiskom síl. Loď je skladiskom strojov. Sily sú stroje pôsobiace do nekonečna, stroje sú sily, ktorých pôsobenie je obmedzené. Medzi týmito dvoma organizmami, z ktorých prvý je nevyčerpateľný a druhý riadený rozumom, nastáva zápas, ktorému sa vraví plavba.
Voda je poddajná, protože je nestlačitelná. Uniká pod každým tlakem. Přitisknuta z jedné strany, druhou vyklouzne. Takovým zpúsobem tvoří voda vlnu. Vlna je projevem její svobody.
Sen je akváriem noci.
Mysliaci chce, snívajúci znáša.
Je to prostě klasický Hugo, příběh plný popisů, ale skvělá zápletka a psychologie postav.
Jeden z mála nedoceněných milostných příběhů za mě. :-) Moc pěkný knížka ale rozhodně je to náročnější četba, která se ale vyplatí.
Dalsi kniha genia. Silne popisne a odborne (namornicke) pasaze. Delsi popisny uvod. Proste vam musi vyhovovat tento huguv styl. Zde silne zameren na prirodu a more. Kostra dramaticko romantickeho pribehu bavi. Vyvrcholeni knihy na Douvry jsem sice jiz trochu preskakoval, ale i tak si odnasim silny pocit. Tak blizko a pritom tak silene daleko napr.od zvonika. Kazdopadne hugo je genius.
Rozhodně se nejedná o lehké čtení a tato kniha není pro každého. Děj je pomalý a prostředí je květnatě popisováno. Hlavním hrdinou je mladík, který je hrochu naivní a myslí si že dokáže vyhrát neopětovanou lásku pomocí hrdinského činu. Samotný příběh poté popisuje jeho strastiplnou cestu jejíž velkou část stráví o samotě mnohdy bojem o svůj holý život. Rozhodně se nejedná o pozitivní příběh. Já osobně vlastním vydání z r. 1931, které má svá jazyková specifika a osobně mohu říci že příběhu to neškodí možná naopak. Upřímně jedná se o jednu s mých oblíbených knih.
Tato kniha se bohužel nemůže zařadit mezi ty, o kterých bych mohla říci, že jsem je s oblibou četla. Knihu jsem si vybrala díky čtenářské výzvě a známému jménu. Nastalo však zklamání. Nejsem zastáncem vleklých popisů, nedostatku dialogů a množství cizích slov, které ruší při čtení. Ano, pár kapitol by se našlo, které nebyly špatné, ale bohužel jich bylo pomálu. Věřím, že si přesto kniha najde své čtenáře a okouzlí ho popis drsné přírody a člověka, který s ní bojuje.
Když pominu první část, tak nemohu říci, že by mi popisy připadaly zdlouhavé (ačkoli musím přiznat, že první část šla opravdu jen obtížně zdolat, zejména když se popis některých květin i živočichů zdá spíše jako sci-fi, neboť jejich tehdejší jména v dnešním slovníku ani neexistují…)
Kniha je příjemně čtivá a napínavá. Některé pasáže jsou velice slibné, některé samozřejmě o něco slabší. Rušivé je velmi časté opakování a opakované vysvětlování téhož, které občas vyvolává dojem, že šotek některý text nechal vytisknout dvakrát. Mám pocit, že se při psaní mírně „ztrácel“ i autor a zapomínal, co již napsal a co ještě napsat chce. Děj je poměrně předpokládatelný, nedá se očekávat, že by hrdina díla dopadl „na jedničku“, je to přeci jen Hugo…
V knize (vydání 1953) jsou velice hezké a hojné ilustrace.
Kniha je to poměrně pěkná, vlastně nic ale nevybízí k opětovnému čtení a z mého pohledu je poněkud opomíjená celkem právem. Málokterý autor dokáže mít se svým jménem po takové době spojeno více knih a vedle Bídníků i Chrámu Matky Boží prostě zůstává stranou...
Musím říct, že ty květnaté popisy a filozofické úvahy, které se mnohdy protáhly na celé strany, mi občas dost vadily. Nicméně tento pán psát umí, kniha byla moc hezká a s velkým přesahem. Gilliatt mi byl velmi sympatický, především tím, že byl sám sebou bez ohledu na to, co si o něm kdo myslí. Konec byl stylový, plně poplatný jeho samotářské a romantické osobnosti, byť nezasloužený.
Pár citátů z knihy:
"Trčí-li člověk jako hora nad svým stoletím a stane se vtělením pokroku, přestává být předmětem kritiky, může být jen předmětem nenávisti."
"Ve svém mínění o kněžích byl neochvějný. Měl svoje vlastní výrazy, pokud jde o pobožné. Místo jít ke zpovědi říkal "učesat si svědomí"."
"Stal se současně revmatikem a zámožným mužem. Tyto plody práce se rády drží pohromadě. Člověk zbohatne a je ochromen. To je koruna života. Pak se řekne: Teď užívejme."
Musím uznat, že Hugo umí skvěle popisovat věci živé i neživé. Popisů si člověk užije v knize dost, ale mě se to moc líbilo, protože nejde jen o popisy konkrétních lidí a přírody, ale hlavně o oslavu práce člověka, sílu jeho rozumu, jeho vytrvalosti a vítězství nad přírodními živly.
Victor Hugo byl rozený vypravěč, o tom není pochyb, ale občas do vyprávění v Dělnících zabředl tak, že začal u A, skončil u Z a pak se horko těžko vracel zpět k tématu, některé myšlenky zase opakoval několikrát dokola. Trochu rušivé pro mě bylo i mnoho použitých jmen a cizích slov, naštěstí ne vždy bylo nutné je pro kontext znát, případně byl v zadní části k dispozici slovník. Co ale rozhodně musím pochválit, to je umění překvapit. Finále bylo super, takový vývoj jsem neočekávala a byl krásný, skoro až dojemný.
Kniha je z 3/4 zdlouhavá, zeměpisné popisy jsou celkem nudné a ne moc se do knihy hodí, na konci se děj stupňuje, napětí vrcholí, ale ten konec ?
První část knihy se zabývá obšírným popisem ostrova, kde se bude následující děj odehrávat. Ačkoliv se jedná skutečně o pouhý popis, i zde autor ukazuje své schopnosti a dokáže čtenáři vykreslit celou scénu před očima. Nadcházející děj ještě vyzdvihuje vše, co jsme se zatím dozvěděli a nabízí čtivé a poutavé milostné drama.
Tohle bylo těžký čtení, ale autor věděl co píše, závěr je famózní a dodává celému vyprávění smysl, ale chápu že prokousat se celou knihou je docela zahul.
ups, to je jak cist umelecky ztvarnene popisy jednotlivych snimku artoveho romantickeho filmu nataceneho vysokorychlostni kamerou. Jestli existuje nejaky romantismus, tak tohle je jeho extrémně realistická podoba:) Jestli tohle dolouskám tak si...tak si...přečtu zas něco jiného:) že by devadesátrojku?
Po Zvoníku u Matky boží a po Bídnících jsem se vrhl i na Dělníky moře. Možná jsem očekával něco trochu jiného, možná jsem očima člověka přelomu 20. a 21. věku už nepostřehl to podstatné. Ale stalo se, že se nestalo nic. Kniha mě vůbec neoslovila. Nemůžu tvrdit, že by byla nudná, to rozhodně ne, ale prostě děj plynul a plynul až uplynul a nic...
Štítky knihy
moře a oceány francouzská literatura Normandie mořeplavci plachetnice převyprávění, literární adaptace světová literaturaAutorovy další knížky
| 2014 |  Chrám Matky Boží v Paříži |
| 1928 |  Bídníci |
| 2000 | Muž, který se směje |
| 1975 | Bídníci I. |
| 1967 | Devadesát tři |
Hugo tímto románem, který jsem z nějakého důvodu tak dlouho přehlížel, stvrdil svou pozici mého největšího oblíbence.