Démanty noci
Arnošt Lustig
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/217075/bmid_demanty-noci-XxG-217075.png
4
243
243
Kniha povídek a novel Démanty noci byla vydána poprvé v nakladatelství Mladá fronta v roce 1958. V češtině a četných překladech pak vyšla ve světě ještě několikrát. Spolu s románem Dita Saxová patří nejen k vrcholům Lustigovy tvorby, ale také do zlatého fondu poválečné literatury. Na rozdíl od původní verze (obsahuje devět povídek) je do této knihy zařazeno povídek jedenáct. Některé z nich, zejména pak novela Poslední den ohňů, doznaly díky autorovým zásahům významných změn. Podle scénáře, na kterém se Arnošt Lustig rovněž podílel, byly Démanty noci v režii Jana Němce roku 1964 zfilmovány a patří ke klenotům české kinematografie.... celý text
Přidat komentář
Strhující a opravdu paráda .od Arnošta Lustiga se mne osobně knihy čtou velice rychle a lehce a plynule, a je to i občas i když je to vlastně smutné tak se u toho člověk zasměje...v leckterých částech..je to lidské čtivo a výborně vedený sled... Knihy od pana Lustiga mám ráda. Navíc je to pravděpodobně i z jeho prožitku a zkušeností...velice dobré
(SPOILER)
Sbírka příběhů o židovském ghettu. Všechny jsou těžké a smutné.
Autoru se perfektně podařilo zprostředkovat pocity postav, například když se chlapec snažil králíka ukázat své kamarádce a uvědomil si, že se s nemocí nevyrovnala, já jako bych sám ocitl na jeho místě, s tím pocitem beznaděje a prázdnoty. Podobné pocity se objevily ve mně i v ostatních příběhech, například když Ervin potřebovаl citron...
Nelituji přečtení této sbírky, líbila se mi, na film se asi taky někdy podívám.
Ani si neumím představit jak lidé šoa prožili, jen vím, že to nebylo nic hezkého. Kniha velmi zajímavá a obdivuji autora za odvahu utéct z něčeho takového. Doporučuji pro čtenáře zabývající se válečnou tématikou.
(SPOILER)
Soubor devíti povídek, zaměřený převážně na židovské dětské hrdiny konfrontované s mezním prožitkem šoa. Oslava nezdolnosti lidské důstojnosti, kontinuity života, ztělesňované mladými lidmi. Snaha o zachování lidské tváře v beznadějných situacích - jak píš autor zachytit záblesky "démantů čistých srdcí v temnu noci všeobecné beznaděje". Symbolika démantů jako symbolu lidství a naděje. Oslava činů jako východiska vítězství lidskosti nad lhostejností a brutalitou absurdní nacistické mašinerie, naděje nad rezignovaností. Formování etických hodnot hrdinů povídek skrze mezní zkoušky, kterým jsou vystaveni. Vědomí, že člověk svojí reakcí a činem nemusí vždy zvítězit nad situací, ve které se ocitl.
Sousto:
Příběh malého chlapce Ervína z prostředí lodžského ghetta. Ervínovi zemřel otec, nejspíše hlady, matka a sestra Miriam jsou vyhladovělé a nemocné a všichni spolu živoří v rozpadlém bytě v ghettu. V mezní situaci chlapec svleče otci kalhoty a chce je vyměnit prostřednictví kamaráda Čikyho za nějaké jídlo. Podaří se mu tak získat trochu chleba. Sestra trpí avitaminózou a Ervín poprosí Čikyho, aby opatřil citron. To je snad možné za zlatou náhradu, kterou má Ervínův mrtvý otec v ústech... Povídka o svědomí a snaze přežít tváří v tvář bezmoci, nemoci i hladovění, v prostředí všeobecné rezignace na lidství.
Druhé kolo:
Autobiografická povídka. Snaha o získání chleba hladovějícími chlapci z proviantního vagonu a neobyčejné gesto statečnosti tváří v tvář hrozby smrti, kdy se jeden z nich postaví před hlaveň strážcovy zbraně. Následuje překvapivá reakce vojáka. Povídka je protkána niterními osobními myšlenkami chlapců.
Bílý:
Židovský chlapec se ve snaze o obveselení nemocné dívky odhodlá ukrást bílého králíka, kterého chová v ghettu starý žid pro SS komandanta. Jakmile se to však stane a chlapec chce králíka dívce ukázat, je dívka již pryč, pravděpodobně podlehla svému onemocnění. Situace bezvýchodnosti.
Starci a smrt:
Povídka o starých lidech, živořících na pokraji smrti v terezínském ghettu ke konci války. Vnitřní monology a myšlenky na předešlý život. Kontrast smrti (popisované jako "ona chvíle" či "chvíle") a všeobecné naděje v brzké osvobození, která je patrná mezi obyvateli ghetta.
Začátek a konec:
Příběh židovských chlapců v pracovním táboře v Německu, konfrontovaných s náletem na blízký muniční sklad. Jeden z chlapců se dobrovolně přihlásí na odklízení trosek a mrtvých po náletu a přemýšlí nad osudem a životem zabitých německých vojáků i nad jejich lidstvím.
Michael a druhý s dýkou:
Autobiografická povídka. Židovský chlapec Michael zachrání chlapce z Hitlerjugend, který se zřítil z rozvalin továrny. Mravní přesah, projevená statečnost a vůle proti tyranii i za cenu možného trestu (vraždy). Vnitřní výčitky, kdy se Michael předtím nezachoval dobře ke staršímu vězni, kterého posléze dozorce zavraždil. Touha po morální pevnosti a vůli nepoddat se odlidštění a nelidskému zacházení.
Poslední den ohňů:
Příběh chlapce s přezdívkou Kuřátko a jeho děda Emila z období povstání ve varšavském ghettu. Kuřátko se zapojuje do odbojové činnosti a snaží se přežít v rozvalinách ghetta se svým dědem. Emil je slepý a vede s chlapcem dialog o osudu jejich rodiny, který je protkaný niterními myšlenkami obou postav. Kuřátko, který není zatížen, oproti starci, minulostí, s dědou polemizuje a zpochybňuje jeho postoje a interpretaci minulostí. Jeho snahou je bojovat a přežít v přítomnosti. Tragický konec - chlapec umírá v boji, v den konečného zlomení odporu obránců ghetta.
Chlapec u okna:
Chlapec Vincent se po roztržce se svým otcem zapojí na konci války do pražského povstání. Podaří se mu ukořistit pistoli od vojáka wehrmachtu a připojuje se do bitvy na barikádách. Posléze se zúčastní noční akce, kdy ve snaze získat nějaké jídlo zemře jeden z chlapců, se kterými se setká. Vincent se poté sblíží s židovskou dívkou, kterou skrývají v nemocnici. Odbojová činnost chlapce je také snahou odčinit zbabělost jeho otce a setřást ze sebe pocit viny za ni.
Černý lev:
Tři kluci, Drobeček, Kudrnáč a Černý lev, kteří utekli z transportu do koncentračního tábora, se v květnu 1945 připojí k příslušníkům revolučních gard při pronásledování Němců, kteří ještě zůstali v Praze. Chlapci touží po spravedlivé odplatě. Pocit spravedlivé pomsty je vystřídán uspokojením, kdy při domovní prohlídce v bytě německého vojáka chlapci najdou jídlo. Autobiografická povídka o touze po spravedlivé pomstě a odplatě, ovšem bez svévolného a neospravedlněného násilí.
Díky knihám jako je tato si vždy uvědomím neskutečnou vděčnost za to, že starosti, které mám ve svém životě, jsou zcela nicotné, proti utrpení, kterému byli někteří lidé vystaveni...
Nebýt čtenářské výzvy, přiznám se, nesáhla bych po této knížce. Proto, díky za tyto čtenářské výzvy! Příběhy silné a otřesné,které si sotva umíme představit. Jen jsem měla problém se stylem psaní,ale to byl čistě můj problém.
Knihu jsem pořídil a přečetl kvůli čtenářské výzvě. Jinak bych se k ní nedostal. Je to jistě klasika protiválečné literatury v té syrové a čerstvé podobě jak vycházely brzy po válce. Povídky mají různou úroveň, ale pouze kvůli rozsahu črt, které popisují nejrůznější situace v nejsmutnější době a nejhorších místech které si lidé navzájem připravili. Ač byly napsány v době další totality, jsou povídky veskrze apolitické, zaměřené na člověka jako jedince v těch mezních situacích, které my těžko můžeme chápat. Rozhodně by si měl sbírku přečíst jednou v životě každý.
Velmi silná kniha, zvláště některé povídky. Hrdinové si navzdory zlu, jemuž musí čelit, snaží zachovat lidskost. Mnohdy jde o děti, které o tom, co se děje, příliš nepřemýšlejí, chtějí jen udělat něco dobrého pro lidi, které mají rádi. Hrdinové některých povídek, většinou již mladí dospělí či lidé na prahu dospělosti, by měli příležitost i dobrý důvod zabít – a přesto to neudělají. A pokud ano, vidí, že zabít druhého člověka není jen tak, když někoho zastřelím, navždy mě to změní.
Navzdory krutému osudu hrdinové povídek soucítí s ostatními lidskými bytostmi – a to mi na knize připadá nejcennější a nadčasové. Svědectví o zlu, které se dělo, přináší mnoho knih, ale přitakání životu a dobru se objevuje jen v menšině z nich. Zajímavé je, že autoři, kteří tu krutou dobu a mnohdy i mučení sami zažili, bývají smířlivější než ti, kteří se narodili mnoho let po válce. Možná je to tím, že si pamatují své vlastní slabosti, vědí, že absolutní odvaha a statečnost je iluze, že i ten, kdo se nenechal zlomit, občas vnitřně pochyboval, že zkrátka nejsme dokonalí... a co může být silnější než touha po životě, kterou má každý živý tvor v genech. Pan Lustig dobře věděl, o čem píše, prošel si koncentrákem a to, co neprožil sám, jsou zřejmě vzpomínky a vyprávění jiných lidí.
Vyprávění je místy velmi strohé až syrové, což se však k tématu hodí. Povídky jsou psány pěknou češtinou – velký kontrast s tím, co všechno popisují. Autor jasně poukazuje na zvrácenost války a neomezené moci. Bohužel, ani v 21. století mnoho lidí – a zejména pak politiků – evidentně nechápe, že válka znamená smrt, chudobu, hlad, nemoci, pláč a smutek, zničené životy těch, kteří přežijí, ale mají již po zbytek života pocit, že dávno zemřeli...
KV: databáze knih.cz, téma 13: cena Franze Kafky
K povídkám: Příběhy nijak veselého tématu, z lágrů a koncentráků psané z velké části autorova prostředí, kde byl nucen několik let žít. Spisovatel stejně jako nespočet dalších, co měli štěstí a přežili napsal velké množství knih na výše zmíněné téma. Krádež chleba a únik zastřelení v povídce druhé kolo je ve filmu Colette.
Co autor prožil, sdílí dál. Jako by nám dovolil nahlédnout do kraje své duše, která viděla zlo. Neskutečně trýznivými obrazy přibližuje historii všem, kdo se jí stále víc a víc vzdalují. Jeho realismus s nepoloženými otázkami nabízí nespočet odpovědí. Není lehké kamarádit se s těmito povídkami, ale otočit se k nim zády nemůžete.
Toto byla druha kniha od pana Lustiga, kterou jsem cetla a nemohla jsem se do ni oproti te prvni vubec zacist. Nektere pribehy se opravdu dlouho tahly a ja jsem je cetla i nekolik tydnu, ackoliv byly dlouhe jen 40-50 stran. Jine pribehy jsem hltala a precetla jsem je velmi rychle. V cele knize lze citit, co nam chtel autor rict. Podat nam pribehy neobycejnych lidi, kteri byli ovlivneni valkou. Obdivuji ruznorodost pribehu. Snad se nekdy jeste jednou vratim k tomu si knihu znovu precist a budu z ni mit lepsi dojem nez ted.
Tato kniha, kterou jsem si vybrala do letošní Čtenářské výzvy, se mi poměrně těžko hodnotí. Ze začátku jsem se do ní nedokázala ponořit tak, jak bych si sama přála. Možná to bylo i tím, že se jedná o knihu povídkovou, protože ty já vyhledávám jen velice vzácně, a většinou si je umím vychutnat jen u několika málo osvědčených spisovatelů. Kromě toho jsem měla pocit velké roztříštěnosti a rozkolísanosti, pokud jde o uchopení jednotlivých příběhů. Některé jsem doslova hltala a zase u jiných jsem měla problémy s jejich pochopením. Autor píše sice dobře, ale jeho styl mi většinou nevyhovoval, bohužel. Přesto knihu jako celek hodnotím poměrně vysoko, ubírám pouze jednu hvězdičku – hlavně z úcty k autorovi a potom také proto, že kniha nemůže za to, že nebyla můj šálek čaje ;-). Jsem si totiž jistá, že své čtenáře, kteří ji dokáží docenit tak, jak si zaslouží, si najde i přes všechny moje výhrady…
Jen tak myšlenky samy tepou, unášejí, smýkají... duši z trýzně vyrvat, zahnat, oddálit. Útěkem ze soukolí bolesti, cestou nenávratnou, neb cíle bez samovznícení nelze protnout.
Velmi silná, jímavá a smutná kniha. Některé povídky mě naprosto strhly a do jiných jsem se zase pro jejich lyričnost nemohl začíst. Rozhodně se jedná o úctyhodné dílo, i když asi nepatří k těm, k nimž bych se (určitě hlavně kvůli náročnému válečnému tématu) chtěl někdy příště vracet.
Tato kniha pro mě byla velmi těžká ke čtení, ačkoliv jsem na toto téma přečetla mnoho děl. Možná to bylo stylem vyprávění, možná hrůzou toho, co sám autor prožil v koncentračních táborech.
Jedna z nejsmutnějších knih tohoto autora, podle mého názoru. Nicméně je důležitým svědectvím o totalitě a zlu s ním spojeným.
Do knihy jsem se nedokázal úplně začíst - určitě ne do všech povídek. Některé mě zaujaly víc, z jiných jsem si po přečtení moc nezapamatoval.
Lustig čtenáři v jednotlivých povídkách dává velmi sugestivně, byť zprostředkovaně, prostřednictvím narace, vývoje děje a jednáním jednotlivých postav, pocítit, jaké to bylo žít ve špinavých stísněných prostorech židovských ghett a transportů, jaká morální dilemata museli lidé co si tím vším prošli řešit a jak se chovali v mezních situacích. Velmi působivé a silné dílo podložené vlastní životní zkušeností, jedno z nejlepších svého druhu.
PS: Je až smutné, kolik brakové literatury zaměřené na židovskou tématiku dodnes vychází a ve velkém se prodává, když existují tituly jako Démanty noci, Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou nebo třeba Weilův Život s hvězdou...
Velice náročná kniha, ve které jsem se dosti ztrácel a dočetl ji pouze kvůli čtenářské výzvě s tématem holocaustu. Jediným pro mě světlým momentem byla poslední povídka "Chvíle hned po ránu", ve které byly dosti surově vylíčeny ve vzpomínkách události právě uplynulých válečných let. Jinak bych zájemcům o tuto tématiku doporučil za sebe určitě jinou knihu.
Štítky knihy
Část díla
Autorovy další knížky
| 2002 |  Démanty noci |
| 2001 |  Colette z Antverp |
| 2007 | Dita Saxová |
| 1968 | Hořká vůně mandlí |
| 2003 | Krásné zelené oči |
Přečteno před lety.
O povídkách celkově: příběhy z táborů a ghett tvořené hlavně z prostředí, kde autor musel žít jako vězeň. Stejně jako nespočet dalších měl spisovatel to štěstí , řádění Němců přežil a napsal řadu knih na tohle téma.