Rytíři kříže
Tom Harper (p)
Demetrios Askiates série
< 2. díl >
Monumentální příběh intrik a zrady za křížové výpravy Rytíři z celé Evropy se vydali ve svatém zápalu na křížovou výpravu, aby dobyli Jeruzalém, ale cestou se musí zmocnit Antiochie, města v tureckém držení. Při jejím vleklém obléhání na jaře a v létě roku 1098 je trápí hlad a choroby a sami se dostávají do prudkých sporů, při nichž dojde i k záhadným vraždám. Není v pozadí nová kacířská sekta? To má vyřešit byzantský „detektiv“ Demetrios Askiates s pomocí lékařky Anny a věrného varjažského žoldnéře Sigurda, které všechny známe z předchozí Harperovy knihy Mozaika stínů, na niž Rytíři kříže volně navazují.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Historické romány
Vydáno: 2012 , BB artOriginální název:
Knights of the Cross, 2006
více info...
Přidat komentář
„Přiznejte hříchy, očistěte svá srdce a připravte své duše na věčné vítězství. Jsme bratrstvo Kristovo, jedním chlebem a jednou krví jsme spojeni. Díky Boží milosti a Boží vůli zvítězíme.“ Píše se rok 1098 a před hradbami Antiochie stojí křižácké vojsko, které bojuje nejen proti nepříteli. Nesmiřitelná řevnivost panuje i mezi jednotlivými národy, účastnících se tažení. V této atmosféře pátrá Demetrios Askiates po vrahovi Draga z Melfi, jednoho z rytířů normanského velitele Bohemunda. Rytíři kříže jsou bezesporu kruté, drsné a krvavé čtení. Není tu nic, co by odlehčilo ponurou, temnou a bezútěšnou scenérii. Pohříchu tu bohužel není ani žádná progrese, něco, co by táhlo děj kupředu a nabízelo zajímavé okamžiky. Neustálá snaha ospravedlnit všechno to zvěrstvo a krutost Božího záměru se velmi rychle zajídá a unavuje svou jednotvárností. Harper v některých pasážích nefabuluje, ale káže. Celému tomu pokryteckému řečnění chybí zaujetí a nějaký dramatický prvek. S přibývajícími stránkami jsem stále více podléhal apatii a osud hrdinů mě přestal zajímat. Závěrečné rozluštění smrti Draga z Melfi mě tak zanechalo už zcela chladným a nezúčastněným.
O něco slabší než díl první: „Mozaika stínů“. Detektivní linka trpí závažným problémem, autor nám sice poskytne oběť (mrtvolu jaksi navíc ku přirozenému množství válečných obětí), neposkytne však detektiva; pokud nebudeme za detektiva pokládat paní náhodu. „Luštitel tajemství“ Demetrios Askiates má jiné starosti než hledat pachatele – zmítá se (vlastní vinou či z vůle autora) v pochybnostech ohledně víry, ohledně oprávněnosti tažení křižácké Boží armády územím (nyní) ismaelitským a trpí nesmírnými skrupulemi vůči boji proti tureckému muslimskému nepříteli – poněkud únavné. Historická linka - vyprávění o pokračování první křižácké výpravy (poté co velitelé křižáků složili lenní přísahu císaři Nového Říma a vyrazili proti nepříteli Víry, dobyli Nikaju, Edessu, porazili Turky v bitvě u Dorylaea) se soustředí na obléhání, dobytí a udržení starobylého města Antiochie (prapůvodně římské metropole) oproti turecké přesile - je zajímavější. Opět jsou východiskem historické prameny, takže líčení bojů o Antiochii odpovídá historické skutečnosti. Tom Harper předkládá obrazy utrpení a strastí příslušníků Boží armády při několikaměsíčním obléhání Antiochie. Obrazy intrik, chamtivosti, mocichtivosti knížat a jejich neshody i tváří v tvář společnému nepříteli. Obrazy fanatismu masy nevzdělaných, nemajetných poutníků, táhnoucích na popud lidových kazatelů ze svých vzdálených domovů do krajů Asie. Předkládá, byť zjevně nerad, triumf křižácké Boží armády nad muslimským nepřítelem. Upozorňuje se zde i na nejednotnost v táboře nepřítele – muslimové, ovládající bývalé provincie říše římské nejsou jednolitá masa, i mezi nimi panuje nenávist (mocenský zápas sunnitských Seldžuků s šíitskými Fátimovci), která by se dala s trochou chytrosti využít (bohužel se tak nestalo, naopak Turci využili nejednotnost křesťanů). V knize, vedle smyšlených, vystupují povětšinou historické osobnosti: normanští a provensálští velitelé křižáckého vojska: Hugo z Vermandois, Godefroy z Bouillonu, Bohemund z Tarentu, Raimond de Saint-Gilles, velitel kontingentu byzantských žoldnéřů Tatikios. Pro mne byly zajímavé dvě postavy – v podstatě dva bytostné protiklady. Z prostého lidu vzešlý náboženský horlivec bez vzdělání, který je hlasem masy „křižáků“ – chuďasů; studie typu odporného člověka, přesvědčeného o své vyvolenosti Bohem – tzv. Petr Poustevník (historická postava). A zástupce inteligencí nadané menšiny lidstva - legát římského papeže biskup Adhémar z Le Puy, typ odvážného člověka, držícího Boží armádu pohromadě, a to pouhou silou své neobyčejně silné vůle (historická postava).
Závěrem. Z knihy je patrné, že autor nemá západní, latinské rytířstvo příliš v lásce, vykresluje je především pomocí negativních vlastností, nepřizná jim přitom ani příliš vojenského umu a odvahy – aniž vysvětlí, jak mohla armáda takových „nemotorů“ porážet muslimská vojska.
Autor, jen on ví proč, cítil nutkání a uposlechl jej, přibarvit vyprávění o hereze šířící se ve vojsku – to může a nemusí (můj případ) vyhovovat.
Hlavní „hrdina“ příliš připomíná světské intelektuály, jeho věčné pochyby o znovudobytí bývalých římských provincií na Turcích a osvobození Jeruzaléma jsou trapné; typově odpovídá dnešním Evropanům, posedlým odporem ke svému národu, ke své rase, ke své civilizaci na straně jedné a nekritickou náklonností k rasám a civilizacím cizím na straně druhé.
Suma sumárum, stále ale jde o lepší standard historického románu.
Stejně jako první kniha i druhý díl má vše potřebné pro dobrou četbu - detektivní zápletku, originální prostředí, zajímavou historii. Jenže i když vezmeme tohle všechno, autor z toho nakonec mohl vytěžit mnohem více. Neříkám, že by to byla špatná knížka, ale v rámci všech historických románů, které mám zatím za sebou, je Demetrios Askiates stále průměrem, na který si po chvíli nevzpomenu.
Od tohoto autora jsem si přečetla dvě knihy (Kniha tajemství, Lazarova krypta) a jelikož se mi líbily, zkusila jsem další. Rytíři kříže se mi četli opravdu dobře. Autor psát umí. Jen je třeba nečekat klasickou detektivku, knihu bych spíš označila historický román s detektivní zápletkou.
Zajímavé líčení průběhu první křížové výpravy. Ta je tématem více než avizované řešení záhadných vražd vojáků, které se během krátké doby dostane do pozadí a vyřeší se úplně na konci "tak nějak sami od sebe", jakoby mimochodem. Kdo očekává detektivku v pravém smyslu slova, bude zklamán, příznivec historických románů snažících se o dobovou věrnost, bude spokojen.
Ačkoliv první díl se mi moc nelíbí, tak druhý díl Rytíři kříže byl o něco lepší. Hlavní hrdina i zde je spíše hlupáček, ale vraha najde ( i když zase spíše jen náhodou ). Podstatně více knihu zachránil popis bitev a obléhání hradů, i když popis bojů je spíše trošku laické. Uvítal bych podrobnější popis bitvy, soubojů trošku krve - no Bernard Cornwell to není. Dávám zase jen 3 hvězdičky. Je to spíše průměrná kniha.
Na druhý díl jsem čekala dlouho, v knihovně byl pořád vypůjčený, četla jsem totiž tradičně napřed třetí:) Kniha se mi líbila. Ráda jsem se znovu setkala se Demetriosem. Potoky krve a utrpení ve jménu Krista mne už nepřekvapily, člověk si zvykne na všechno.
Kniha nebyla moc záživná. Hodně slabá detektivka z prostředí křižáckých výprav. Žádné překvapení, napětí. Docela předvídatelné a nudné. A závěr...škoda slov.
Druhý díl už nebyl tak poutavý jako Mozaika stínů, ale i tak ho můžu doporučit. Jsem zvědav co díl třetí.
Druhou část historické trilogie z dob křížových výprav jsem přečetl pomalejším tempem než knihu "Mozaika stínů". Děj měl ale opět spád a popis událostí mě také zaujal i když dějiné souvislosti znám i z jiných pramenů. Jako oddychovou četbu doporučuji i když někdy bylo krve až, až.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2018 | Kořist |
2020 | Tajemný oheň |
2009 | Ztracený chrám |
2011 | Lazarova krypta |
2022 | Divoký příliv |
Po nadšení z 1.dílu přišlo značné zklamání. Zmizelo prakticky vše vynikající. Počínaje zajímavou zápletkou, přes reálie starého Cařihradu po rodinné komplikace hlavního hrdiny. Nahrazeno jednoduchým, spíše válečným příběhem, ve kterém si ale ani bitev moc neužijete. Zápletka nuda. Tajné organizace to taky nezachrání.