Démon alkohol: Alkoholické memoáry
Jack London
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/526797/bmid_demon-alkohol-alkoholicke-memoary-655b602c3d4c1.jpg
4
610
610
Román sugestivně odhaluje nejniternější zákoutí lidské duše i nejdrastičtější myšlenkové pochody alkoholem štvaného, přesto však vzdorujícího člověka. Kniha je považována za sociologickou studii o alkoholismu a nemálo přispěla i k tomu, že byla v roce 1919 ve Spojených státech zavedena prohibice.
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2023 , Fortuna Libri (ČR)Originální název:
John Barleycorn, 1913
více info...
Přidat komentář
Kniha ma nebavila... Po 20 stranach som ju vymazala z čítačky. Dookola autor píše to isté. Tie isté frazy a 'pravdy' a 'filozofovanie'...dakujem nič pre mňa
Vůbec jsem to nebrala jako nějakou osvětu o alkoholu, nýbrž jako brilantní autobiografické dílo. Po dlouhé době jsem měla pocit, že čtu literaturu a vpíjím se do stránek, prožívám sto let starý život. Moc jsem si četbu užila a jsem ráda, že jsem na knihu narazila.
Skvělá sebeanalýza pádu nealkoholika do spárů Démona. Obvzlášť když víme, jak Jack dopadl. Jak se stane něco odporného nepostradatelným. Velmi doporučuji pro každého, kdo se rád podívá na dno skklenky.
Dovolím si lehce kacířskou tezi- Démon, jejž měl Jack London v sobě byl více či méně ztělesněním toho, jak slavný spisovatel žil, kde se zrovna pohyboval nebo kterou práci zrovna vykonával. Víc než o alkoholových opojeních zde London rozehrává studii trpící lidské duše, jež zažila genezi z těžkých podmínek oaklandského resp. sanfranciského zálivu. Chtěl chodit s děvčetem za ruku, moc mu ta sounáležitost nešla. Uvykl si masívně číst tiskopisy, monografie, cestopisy či poezii, avšak když došlo na změnu životních (ne)jistot (např. otrocké práce vykládání uhlí, jež se spalovalo), okamžitě těchto kratochvílí musel zanechat. Bylo to minimálně 15 hodin denního odříkání se, makání jako šroub, aby vůbec mohl jakž takž žít. Svého Démona nikdy nepřevezl, protože se potkával s takovými chlápky, u kterých by se nepití bralo jako urážka potažmo zrada.
75% hodnocení.
Kniha pěkná ve svém vyprávění a děsivá ve svém sdělení. Je úžasné, že Jack i přes to, že pil jak duha a bez panáka nedokázal vstát, psát ani spát měl neustále dojem, že má pana Ječmínka pod kontrolou a dle svých slov nebyl nikdy alkoholikem. A také ukazující na velmi rozšířené mínění, že pokud si nedáte s ostatními panáka, tak jste divní nebo nemocní. Na druhou stranu i v knize se ukáže několik opravdových chlapů, kteří jsou abstinenti. Ovšem Jack se vždy drží a vždy vzhlíží k těm, kteří si svoji mužnost potvrzují pitím, protože vlastně nikdy nevěděli, že mají i jinou cestu.
"Proč jsem pil? Jaký jsem měl k tomu důvod? Byl jsem šťasten. Pil jsem proto, že jsem byl příliš šťasten? Byl jsem silný. Pil jsem proto, že jsem byl příliš silný? Či snad proto, že jsem měl příliš mnoho životní energie? Sám nevím, proč jsem vlastně pil. Nemohu na to přesně odpovědět, ale mohu vyslovit podezření, které ve mně stále vzrůstá. Až příliš mnoho let jsem se důvěrně stýkal s Démonem alkoholu. Levák se může stát dlouhým cvikem pravákem. A stal jsem se snad já, nealkoholik, dlouholetým cvikem alkoholikem?" (s. 176)
Bilanční vyprávění, vyprovokované hlasováním o úpravě volebního zákona - o přiznání volebního práva ženám. London hlasuje pro, protože ženy budou hlasovat pro prohibici - a "zarazí Démonu alkoholu hřebíky do rakve". Už tohle zdůvodnění následující procházky po autorových životních peripetiích naznačuje, že nepůjde jen o alkohol - ale hlavně o prodírání se k jakémusi pochopení života a jeho smyslu - a také o to, jak velkou úlohu hraje v naší existenci sebeklam. Protože levák se cvikem pravákem nestane, jen jeho způsob psaní přejme - a jak dnes víme, zaplatí za to neúměrnou a zbytečnou cenu. A to, že člověku pití nechutná a následky pití nejsou podle jeho tvrzení dlouhá léta fatální, neznamená, že se alkoholikem dávno nestal (ti kvartální a tajní vědí).
Jack London a maličko jiný šálek kávy. Za přečtení jistě stojí, zejména pro ty, kteří znají démona alkohol, i když asi ne v takové míře jako sám London. Jak již je tady v mnoha komentářích zmíněno, naivita reformy volebního práva žen a její dopad na užívání či spíše nadužívání alkoholu je až téměř směšná. Myslíš, že by se London až divil, jak reforma s alkoholismem skutečně "nezamávala".
Můj mozek nebyl prostě schopný tvořit vhodné myšlenky, poněvadž ho stále pronásledovala jedna jediná myšlenka, že na druhém konci mého pokoje číhá ve skříni Démon alkohol.
Alkohol je metla lidstva, ale záleží na tom, jak každý nechává sám sebou zametat. Ano, London měl působivé dospívání a prožil za těch pár desítek let svého života mnohé, na co nestačí několik životů, nicméně jeho zpověď/obhajoba mě nijak zvlášť neoslovila. Nejsilnější myšlenkou byla záchrana světa právě tím, že se něžné polovičky postarají o likvidaci alkoholu tím, že dostanou právo volit a tím spasí nejen sebe, ale hlavně všechny pijany ... cheers ! - 55 %
Londonovi rozumím, chápu ho, ztotužnuji se s ním...
PS: Až na naivní představu o reformě problematiky alkoholu důsledkem udělení volebního práva žen, se jedná o nejreálnější, nejkomplexnější a nejpoutavější výpověď o alkoholu, jakou jsem kdy četl / viděl ve filmu.
Vyprávění o životě Jacka Londona, zaměřené především na jeho setkávání se s Démonem. Celkem syrový popis tehdejší společnosti i toho jak plíživě si alkohol počíná, než vás úplně pohltí ve chvíli kdy to nejméně čekáte. Na druhou stranu je kniha napsána spravedlivě, autor přiznává, že pokud by nepil tak by neprožil tak zajímavý život, přišel by o většinu svých nejlepších zážitků a nesetkal se s tolika zajímavými lidmi. Dobrá je i jeho (z dnešního pohledu) naivita, kdy předpokladá že schválením volebního práva pro ženy se okamžitě alkohol navždy zakáže. Nečekal, že ženy místo zákazů začnou pít sami :) Moc mě to bavilo, moje první setkání s Londonem a určitě ne poslední.
Kniha, která místy vtipně, místy smutně, místy dobrodružně a místy fylozoficky popisuje život autora s jeho dlouholetým společníkem Ječmínkem.
Ze začátku byla pro mě Kniha zajímavá, ale postupem času se můj zájem vytrácel a já měl velký problém knihu vůbec dočíst.
Schizofrenní rozhovory
permanentní duše bol
řež obžaloby s obhajobou
Jack London versus alkohol…
Oceňuji autorovu otevřenost, ale i tak mi přišlo že si fandí. Celou dobu ujišťuje čtenáře i sebe že nemá fyzický návyk, alkohol mu nechutná a pití má pod kontrolou, a přitom nezřízeně chlastá a nehodlá s tím přestat. Krátké chvíle kdy alkohol nepotřebuje si hýčká a používá je jako důkaz své pevné vůle, ale k pití se vždy ochotně vrací. Jack London má talent psát poutavé příběhy a tak nevadí, že si zpověď trochu přikrášlil, nebo upravil. Jen ta úvaha o volebním právu žen je úplně mimo. Alkohol byl paradoxně zakázaný jen v zemích, v nichž ženy volební právo neměly.
Drsná, ale skvělá autobiografie Jacka Londona, který se nebál popsat svůj život i to jak procházel alkoholovými eskapádami. Ne každý dokáže narovinu vylíčit svůj život ač není možná příkladný a démon alkohol nad ním vítězí
Neskutečně výborná kniha výborného spisovatele. Inu dobrá, možná jsem se nechala trochu unést, ale když tam je tak vysoká koncentrace formulací a vět, které mě zasáhly či způsobily čirou radost z četby. Někdy mi snad viděl i do hlavy... Nečetla jsem Démona poprvé a jistě nastane za čas chvíle, kdy mě popadne nutkání ji znova otevřít.
Sto let staré dílo a tak současné! Alkohol je stále všudepřítomný a společensky akceptovaný. Jack London by byl zklamaný. Autorův pestrý životní příběh, úvahy o životě a smrti a vždy připravený Démon alkohol. Bavilo moc.
Štítky knihy
paměti, memoáry americká literatura psychologické romány alkoholismus alkohol
Autorovy další knížky
| 2020 |  Tulák po hvězdách |
| 2002 | Démon alkohol |
| 2003 | Bílý tesák |
| 1974 | Bílý Den |
| 1988 | Mezi zlatokopy |
Kniha, na kterou jsem se hodně těšil a dokonce jsem si ji koupil. Z knihy jsem přečetl asi prvních 50 stránek a pak jsem sáhl po elektronické verzi takže v podstatě můžu hodnotit knihu pod názvem Démon alkohol. Nemůžu se zbavit pocitu, že autor se strašně opakoval. Trochu nechápu, proč je kniha tak dlouhá. Je psaná formou deníku a neustále opakování je až příliš patrné. Tři hvězdičky dávám spíš z empatie