Démonologie všedního života
Jan Stern
Bylo by lépe se vrátit zpátky ke Gottwaldovi? Obstál by Bůh před zrakem recenzenta? Jaké je to s Milošem Zemanem v posteli? Mají ženy sexuální fantazie o jogurtu? I na tyto otázky dostanete odpověď v dosti populárně pojaté učebnici moderní démonologie. Devadesát humoristických fejetonů, které jistě vstoupí do zlatého fondu, za jehož výnosy však nakladatel neručí. Jedná se o fyzické vydání elektronické knihy "Se Zemanem v posteli aneb démonologie všedního dne".... celý text
Přidat komentář
Nejlepší co se dá číst v Novým prostoru. S tím borcem se tak nějak stotožňuju a plně mu rozumím :)
Fejetony Jana Sterna jsem neznala, takže pro mne překvapení. Všechny krátké, lidsky pravdivé a většinou inteligentně humorné. V knížce se sice najde pár slabých kousků, ale třeba to bylo mojí vinou, že jsem zrovna tyto správně nepochopila.
Zajímavý je ambivalentní vztah autora k ženám (bohyně vs. mrcha) - no, doma jej nemám, takže to příliš neřeším - možná byl tento přístup nezbytný, aby mohly vzniknout také ty "druhé" fejetony.
Za mne drobná ukázka, která mluví za vše:
"... A když má pocit, že jí cíl uniká, přesedne na rotoped a na místě dokonce jede. (Zde lze prokázat dokonce empiricky, že já na svém gauči dojel přesně tak daleko, jako má žena na rotopedu). A to vůbec nemluvím o tom, že aby se ten zázrak pohybu na místě mohl odehrát, musí v Temelíně spustit záložní reaktor..."
Stojí za přečtení, plná dobrého humoru, trefných postřehů, ale i lidskosti. Navíc není tak těžké stát se bezdomovcem, těžší musí být sebrat sílu a odvahu poprat se s osudem a stát se třeba prodejcem Nového prostoru, proto jsem ráda podpořila polovinou ceny právě toho jednoho, co svůj osud nevzdal. Ale tu podporu dostal vlastně od Jana Sterna - díky!
Autorovy další knížky
2008 | Anální vesmíry |
2006 | Média, psychoanalýza a jiné perverze |
2007 | Totem, incest a odkouzlení buržoazie |
2009 | Mystika západu |
2010 | Psychoanalýza všednosti |
Fejetony Jana Sterna skvěle tepou do absurdní modernosti dneška. Autor se stylizije do prostomyslného pozorovatele, aby mohl naivníma očima odhalit nesmyslnosti světa. Přitom čtenář vnímá jeho všeobecný přehled, jazykovou bohatost a vzdělání. Pro mě jsou nejlepší jeho fejetony o něm, jako nesmělém staromilském muži, kde popisuje "všechny formy maskulinní trapnosti" a také o ženách ("Ženy nenávidí muže, to je všeobecně známá věc"). A další vtipnosti, kde konečně ženské čtenářky mohou pochopit, co znamená mužský svět ("Muž permanentní blízkost ženy nesnese a vyloženě ho vyčerpává. Všichni to víme. Ale nikdy se to přeci nesmí říkat, proboha!"). Právě v těch osobních fejetonech je cítit něco opravdového, lidského... zrnka mužské podstaty.