Válka za bílého dne
Peter V. Brett
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/187904/valka-za-bileho-dne-wIB-187904.jpg
4
638
638
Démonská série série
< 3. díl >
Válka za bílého dne, dychtivě očekávaný třetí díl Brettova mezinárodního bestselleru Démonského cyklu, je pokračováním příběhu o poslední vzpouře lidstva proti démonským hordám, které noc co noc vycházejí na povrch a požírají jej. Zejména za novoluní povstávají démoni v plné síle a jejich kýženou kořistí jsou dva lidé. Každý jeden z těch dvou má šanci stát se legendárním Osvoboditelem, mužem, jenž má podle proroctví sjednotit rozprášené zbytky lidstva ke konečnému tažení a zničit démonské plemeno jednou provždy. Arlen Sedlák býval obyčejným člověkem, ale nyní je z něj něco víc – Tetovaný, posetý tajuplnými chranami tak mocnými, že z něj dělají rovnocenného soupeře pro jakéhokoli démona. Ahmann Jardir již sjednotil bojechtivé krasijské pouštní kmeny do velkého vojska a prohlásil se Šar’damou Ka, Osvoboditelem. Jeho vzestup zařídila jeho první manželka Inevera, chytrá a mocná kněžka, ovládající hrozivou magii démonských kostí, která jí umožňuje nahlížet do budoucnosti. Kdysi si byli Arlen s Jardirem blízcí jako bratři. Nyní jsou z nich úhlavní sokové. A zatímco nepřátelé lidstva sílí, jediné dva muže, schopné je porazit, znepřátelí ti nejvražednější a nejzáludnější ze všech démonů – ti, kteří číhají v lidských srdcích... celý text
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno:
2013
,
Triton
Originální název:
The Daylight War, 2013
více info...
Přidat komentář
U Everamova vousu, ten konec nemá chybu...teď se mi hlavou honí asi tři verze pokračování.
V každém případě jsem si zase užila časovou smyčku jako ve druhém díle, tentokrát o Ineveře. Je to zajímavý autorův prvek, když nám ukazuje pohnutky postav, jejichž činy vedou k nelibosti čtenářů. Zbylé postavy už dobře známe, ale přesto se dál vyvíjí. Rojer, Arlen a Jardir mě baví nejvíc, Leesha a její chování mi malinko vyráží dech (hlavně po návratu do Kotliny) a Renna je pro mě záhadou. Logika mi velí ji nemít v oblibě...ale to jsem původně neměla ani Jardira a Ineveru.
Start stejný jako u druhého dílu, opět jsem to víceméně přežíval. Jakmile došlo na opravdové pokračování tak to bylo jiný kafe. Arlen znovu používající své jméno, což jsem bral jako obrovské plus, (nikdy jsem si nezvykl na to říkat mu Tetovaný, zní to divně :DD), dospělý Rojer s dvěma umíněnými Krasjiskými manželkami a čím dál více prohnanější Leesha byli jen špetkou naprosto dechberoucího čtení. Ten závěr mě úplně dostal. Kvůli startu knihy ubírám jednu hvězdu, ale jinak už se nemohu dočkat čtvrtého dílu.
Třetí kniha a třetí vyprávění téže části příběhu opět z pohledu jiné osoby, tentokrát Inevery. Ale jelikož pohled je ve výsledku dosti podobný jako u Jardira, tak se v první půlce knihy nedozvídáme nic zásadně nového a jen se stále dokola omílá to samé. V druhé půlce se sice vrátíme k vyprávění nových věcí z různých pohledů všech hrdinů, ale děl vlastně nikam nepostupuje a vše jen tak nějak zmateně přešlapuje na místě. Oproti první dvěma dílům obrovský propad kvality a můžeme jen doufat, že čtvrtý díl se vrátí ke kvalitě prvních dvou.
Opravdu dost dobré. Lepší jak dvojka. Mohla bych o těch jejich pletichách číst nonstop, ať už jsou v Rizonu nebo v Kotlině. Jediné, co mi vadilo byl začátek, kde byly noc co noc souboje s démony, bylo jich totiž až moc a byly všechny na jedno brdo. Knihu jsem dočítala s přesvědčením, že jeto teprve díl druhý a tudíž, že mám ještě díl třetí a ono ne! Jsem z toho ještě celá vyšokovaná, že to byl opravdu třetí a na čtvrtý si musím zase počkat (teď vůbec pořád jenom čekám na další díly:/, příště čtu jen dopsané série! Tohle mě mučí!).
Výborné pokračování, postavy poznáváme více a více do hloubky (pořád nemusím Rennu a Ineveru, ale mám raději Ahmana a doufám, že se Osvoboditelem stane nakonec Abban:), jo, ten by jim to spočítal:)) a maximálně doporučuji každému, kdo četl dva předešlé díly.
Za dobu co čtu tuto sérii sem si oblíbil charaktery, které se někam vyvíjí, ale něco mi zde chybělo, něco hodně zásadního. A to byl nějaký posun v ději, který je minimální. Bohužel.
Kniha bola po predchádzajúcich dvoch obrovské sklamanie a vyvracia všetko, čo sa mi páčilo na tých prvých. Príbeh bol nuda. N-U-D-A. Takmer celý dej sa točil okolo ničoho. Neuveriteľne mi išla na nervy dejová línia s Rojerom, ktorý bol 20x za knihu rád, že má voľné gate, s Arlenom Sedlákom, ktorý už nie je žiaden odťažitý samotár a má rád všetkých naokolo i Rennou a Ineverou, ktorých úseky sú rozvláčené a opäť o ničom. Možno nie je fér, že hodnotím knihu, ktorú ešte nemám prečítanú celú, ale to, že sa asi pol roka neviem prehrýzť cez posledných 100 strán z môjho pohľadu hovorí minimálne o tom, že ma tretia kniha Démonckého cyklu príliš neoslovila a nemám chuť ju ani dočítať celú. Stále som verila, že príde nejaký zlom a ja sa opäť ponorím do čítania. Žiaľ, nestalo sa :-)
No tak i na tuhle sérii asi dolehl syndrom akutního rýžování na fanoušcích série.
Začíná se nám to trochu Martinovatět (rozuměj. natahovat). Moc se tam nedělo, jo nějaká bitka, ale já moc nejsem na gigantické bitvy, které na stránkách nikdy nejsou tak gigantické.
Leeshu jsem začal bytostně nenávidět, tu tetovanou sqaw jsem si moc neosvojil, Arlen se sultánem v pohodě, Inevera taky v pořádku, Souboj titánů se sice konal, ale prostě mi to už zapadlo do osidel průměrnosti.
Ale jako oddychovka dobrý, děj plyne pomalu, pomaloučku. Dobrý těsně před spaním.
Tuhle Brettovu sérii jsem si zamilovala. Po prologu jsem si říkala, že se mi v pořadí již třetí kniha Démonského cyklu asi bude líbit méně než díly předchozí, pokud bude celý jen o Ineveře. No opak byl pravdou, v knize se krásně střídají všechny postavy známé z předchozích dílů. A kniha, ačkoli pro některé byla možná trošku rozlváčnělá, krásně ubíhala. A já si ji užívala od začátku do konce. Musím říct, že možná se mi i Válka za bílého dne líbila více než díly předchozí.
Jen doufám, že Trůn lebek vyjde u nás brzy, když originál má vyjít už v březnu.
Bohužel jen 3 hvězdičky. Celá kniha byla rozvláčnělá a téměř bez děje. Velké zklamání. Nejlepší byl první díl - Tetovaný. Další šli od desíti k pěti.
Z prvních dvou (a zejména z druhého) dílů této série jsem byl nadšen, a tak jsem po dílu třetím sáhl takřka ihned poté, co se objevil na pultech. Tento díl (po výtečném úvodu s minulostí Inevery, který jsem zhltl jedním dechem) se však zhruba před polovinou dostal do fáze, kdy se děj natolik zpomalil a rozmělnil, že jsem skoro úplně ztratil chuť knihu číst. Příběh byl bez napětí (byl-li vůbec jaký), postavy (zejména z linie Arlena, Rojera a spol.) se chovaly tak, že mi jejich osud byl lhostejný. Celkově kvalita "pseudoarabské" krasijské linie převýšila ty ostatní - jakmile skončila a autor přešel k liniím ostatním, šel prožitek rapidně ke dnu. A lze jen souhlasit s ostatními čtenáři v tom, že kniha nemá žádný konec, byť aspoň dílčí. Pro mě jedno z největších zklamání v sériích vůbec, nicméně mám obavu, že jakmile vyjde další díl, že mi autor vytáhne z kapsy dalších pár stovek a stejně si ho přečtu. Už mi ovšem současná záliba (nejen fantasy) autorů v sériích začíná lézt krkem.
Myslím, že autor si udržuje v třetím díle víceméně úroveň dílů předchozích. Méně v některých nudných dějových linkách. Ač nejsem žádný šovinista, tak nutno podotknout, že kapitoly Inevery se moc nepovedly. Ne že by byly nějak hloupě napsané, ale prostě jsou nudné. Naneštěstí má tahle postava opravdu hodně prostoru. Občas jsem měl z některých dialogů pocit, že čtu nějaký hloupý román ala červená knihovna. Vztahy mezi Rojerem, Leeshou a Krasijakmi potažmo Jardirem mi prostě přišly špatně a zdlouhavě napsané. Konec byl naopak strašně useknutý, ale to možná autor napraví v dalších dílech. Brett má dobré nápady, ale co se týká formy, tak za autory jako je Miéville, Martin nebo i Bakker prostě zaostává. Na druhou stranu některé postavy jsou napsané opravdu dobře. Oba hlavní hrdinové jsou sympaťáci a čtenář nemá problém se s nimi ztotožnit. Přitom to nejsou žádní Dušínové, mají své slabosti a špatné vlastnosti, což jim dodává lidský rozměr. To, že jsou v antagonistickém postavení dodává knize ty správné grády. Pohled na stejné události z různých pohledů, jak to píše např. Martin v Písni ledu a ohně je opravdu zajímavý a zatím neotřelý spisovatelský tah.
Takže zatím trilogii považuji za nadprůměrnou a relativně čtivou, ale o top fantasy se nejedná.
Doufám že Peter V. Brett bude psát rychle, když takle 3 díl ukončil :D...Ale jinak pro mě prostě úžasná serie :) až na Rennu pásáže s ní mi občas lezou na nervy...
Brett není Martin a selhává tam, kam ho jeho vypsanost dokopala a čím se (nejspíš) snaží děj obohatit. Na poli intrik a pletich není pánem a na čtivosti je to bohužel znát. Neúčinkuje ani minulost Inevery. Ta postava mi k srdci nikdy nepřirostla a její životní peripetie mi byly upřímně u prdele. Což o ostatních postavách říct nemůžu. Brett je vynikající vypravěč a exceluje hlavně ve volně plynoucím ději nebo v akci, takže doufejme, že v dalších knihách opustí od ševelení kdo komu vrazí kudlu do prdele a bude se věnovat tomu, v čem je dobrý. Začátek knihy dobrý, prostředek nic moc, konec kulervoucí.
A zakončení bylo prostě epické, tak tu nebrečte, že tohle spisovatel posral a že tohle se čtenářovi nedělá. Autor se skvěle vyhnul stereotypu běžných příběhových konců a za to má u mě plus.
Zatim posledni dil trilogie u me zanechal rozporuplne pocity. Nebylo mi echt vracet se minulosti do Ineverina mladi, ale libil se mi zaver - bitva a jsem zvedav na dalsi dily. Podle dovetku, co jsem cetl od prekladatele, by mely vyjit jeste dalsi dva - The Skull Throne a The Core.. nu, uvidime
//edit: nasel jsem na autorovych strankach uryvek ze ctvrteho dilu.. nekoho by mohlo zajimat.. LINK: http://www.petervbrett.com/excisions/skull-throne-chapter-1-the-hunt/
Ještě teda nejsem úplně na konci, zbývá mi asi padesát stránek do konce, ale jsem z Války naprosto nadšená :)
Nechápu čím to je, ale Válka se mi četla nejlépe ze všech dílů, přitom třeba takový Tetovaný je po dějové lince daleko zajímavější. Tetovaným jsem se ale prokousávala více než měsíc a Válku mám do týdne přečtenou :D
Štve mě, že nemůžu říct nic o Ineveře. Vždycky si na ní vytvořím nějaký názor a ona pak udělá něco úplně opačného a já musím názor zase měnit :D
Nelíbí se mi Leesha. Dřív jsem jí fandila, teď se ovšem chová dost divně.
Zato ale musím pochválit Rojera, oblíbila jsem si ho víc než předtím :D S Amanvou a Sikvou je roztomilý :)
Měla jsem radši Arlena jako tajemného Tetovaného, ale zase to není tak strašné. Jen nechápu proč si dřív dělal takovou starost s tím, že nechce děti, nevypadá to, že by se s Rennou v tomto směru nějak omezovali :D
A poslední Renna. Stvořiteli, víc protivná být asi nemohla co ? Ta tu knížku úplně kazí :D
Čekal jsem na knihu poměrně dlouho a hodně jsem se těšil.
Bavila mě jen část o Inervě a ze zbytku jsem byl docela zklamán. Čekal jsem, že to bude trilogie. Kniha sice byla čtivá, ale už jsem se nebavil tak jak u předchozích dvou.
Doufám, že čtvrtá a poslední část bude lepší.
Původně jsem myslel, že se jedná o trilogii, ale po dočtení je jasné, že musí následovat další díl. Ani ne tak kvůli zpřeráženým Jardirovým kostem, jako spíš o dořešení problému s démony.
Kniha velice čtivá, poutavý příběh, který strhne kde koho a kniha se těžce odkládá. Přesto nedávám úplně plný počet, protože mi vadí pár slovních spojení, která se velice často opakují. Nevím, zdali je to překladem, nebo zdali to autor opravdu takto často opakuje, ale zkuste zavzpomínat, kolikrát si za všechny tři díly někdo odfrkl, případně někdo někoho probodl pohledem jako dvě kopí, nebo dva nože :)
Každopádně serii řadím mezi velice kvalitní a těším se na pokračování...
Válku za bílého dne jsem musela začít číst ihned po Pouštním kopí. Byla jsem na pokračování opravdu natěšená a opět mě autor nezklamal. Kniha je velmi kvalitně napsaná. Řekla bych, že se mi četla o trochu hůř, než předchozí dva díly, neměla tolik zvratů a děj spíš jen plynul, bylo méně bojových scén. To ale neznamená, že by byla nějak výrazně horší než předchozí díly. Až tedy na ten konec, to jsem dočetla opravdu s „otevřenou pusou“. Na další straně jsem hledala, jestli tam není pokračování. Ušetřím vám námahu a rovnou prozradím, že tam opravdu není. Musíte si počkat na další díl.
Štítky knihy
démoni postapokalyptická sci-fi
Autorovy další knížky
| 2010 |  Tetovaný |
| 2010 | Pouštní Kopí |
| 2013 | Válka za bílého dne |
| 2015 | Trůn lebek |
| 2018 | Jádro |
Po dočtení musím konstatovat, že se mi tento díl četl ze všech tří doposud vydaných nejlíp. Pasáže o Ineveře a jejích pohnutkách nebyly tak dlouhé jako o Jardirovi, což je moudrá volba, protože podruhé by to nemuselo fungovat jako v případě druhé knihy. Také byly proloženy kapitolami o jiných postavách. V případě Jardirovi minulosti byla jeho vina v očích čtenáře přenesena na Ineveru, v případě pasáží o Ineveře pak zase na kostky (alespoň zčásti).
Proč si myslím, že je díl asi nejlepší? Nemá slabé místo (předešlé dvě knihy ztráceli tempo zhruba v začátku druhé poloviny). Tato kniha má dvě vyvrcholení - bitva s mozkouny a jejich armádou - to jsem prostě přečetl jedním dechem, a souboj dvou hlavních postav, jejichž vztah je hnacím motorem údálostí celé série (zde to mohlo být i delší).
Celá kniha je navíc více detailní, takže svět pak vypadá větší (díky menším scénám "na cestě"). Úvodní pasáž o Arlenovi a Renně strašně připomínala Zaklínače, scéna s vesničany - za mě super - obě postavy dostávají nový rozměr. Arlen konečně dospívá, učí se nové schopnosti a hlavně o nich hovoří. Všeobecně se mi zdá, že autor konečně domyslel většinu mechanik fungování světa, s nimiž nyní plnohodnotně pracuje (a to třeba i během bitvy) - čerpání magie, odhmotnění, regenerace. Je jenom škoda, že (myslím si) neměl všechno takhle vymyšlené už před první knihou.
I postavy Rojera a Leeshi díky "novým zápletkám" dostávají novou úroveň. Scéna, kdy naštvaný Rojer začne hrát Píseň ubývání, čímž poprvé zabije skalního démona, je strašně cool. Postava Leeshi by potřebovala (kromě toho, co má nově) dostat do vínku něco víc, protože Arlen (a snad i Renna) nyní umí léčit líp než ona. Zatímco Jardir díky svému intru získal mé sympatie, to stejné se nekonalo s Ineverou, která je u mě pořád stejná mrcha. Renna je obrazem toho, čím si prošel Tetovaný a o čem se v první knize nemluvilo. Pěkně se její postavou dovysvětluje spousta dalších informací o Arlenovi. Jejich dvojice mě bavila asi nejvíc v průběhu celé knihy.
Text je poutavě napsán, kniha je strašně čtivá, nic nemusím číst dvakrát, abych pochopil a udělal si plnohodnotný obraz. Něco čtu dvakrát, ale to hlavně proto, abych si zopakoval, jak dobře je to napsané.