Den jako tenhle
Kelley McNeil
Co kdyby všechno, co jste kdy milovali, znali, vše, čemu jste věřili… prostě zmizelo? Annie Beyersová má všechno – krásný dům, milujícího manžela a rozkošnou dceru. Když veze Hannah k pediatrovi, je to den jako každý jiný... Dokud se o několik hodin později neprobudí v nemocnici a nezjistí, že měla autonehodu. Když se ale ptá po své dceři, zmatení doktoři jí sdělují, že žádná Hannah neexistuje. Vlastně nic není tak, jak si Annie pamatuje. Šťastných pět let jejího života se zjevně nikdy nestalo. Její manželství se chýlí ke konci. Už nebydlí v milovaném žlutém domě na severu New Yorku, teď je z ní úspěšná umělkyně žijící na Manhattanu. Sestra Marcie, se kterou se roky neviděla, je najednou její nejlepší kamarádka a pes Charlie, na jehož smrt si vzpomíná, je živý a zdravý. S každým dalším dnem se minulost a neznámá přítomnost začínají smývat. Annie znepokojují vzpomínky na Hannah a znalost věcí, které nedokáže vysvětlit… To jí všichni lžou? Hledání odpovědí přivede Annie na cestu, která jí má pomoci sladit vzpomínky s realitou a zjistit pravdu o životě, který žije.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2022 , JotaOriginální název:
A Day Like This, 2021
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Chápu, že pro své téma kniha nesedne každému, ale mně se líbila moc. Ze začátku jsem předpokládala, že se možná bude jednat o nějakou otřepanou zápletku, a překvapilo mě tak, kterým směrem se děj odvíjel. S Annie jsem prožívala emoce často jako na houpačce a držela jí palce, ať se znovu setká se svou Hannah. Díky tomu, že vystupuje jako nespolehlivý vypravěč, jsem sama cítila zmatek téměř do ¾ románu. Ten ve výsledku čtenáři nabízí zajímavé zamyšlení nad životem, časem, prostorem a možnými "kdyby". Za podnětné považuji také otázky k diskuzi na konci. Měla jsem upřímnou radost z happyendu, protože Annie si ho po všem tom tápání bezpochyby zasloužila. Knížka je rozhodně originální, navíc psaná čtivým, nevtíravým stylem. Bavila mě od začátku do konce.
Překvapivě čtivé a svěží čtení, které vás ohromí svou laskavostí. S hrdinkou a její hlavou uvězněnou mezi kdo ví čím jsem sympatizovala, příběh byl vystavěný šikovně a ač je možná trochu přitažený za vlasy, jako odpočinková četba obstojí.
Den jako tenhle je pro mě první kniha tohoto typu, na tohle téma, a pro mě překvapivě čtivá. Přidávám se k některým komentářům: začátek mě strhnul a nadchnul, konec nepřekvapil a nevybočil z řady předvídatelných. Překlad mi občas trochu nesedl (zvláště molekula vzduchu), ale soudím, že našim čtenářkám by se kniha mohla zamlouvat. A mně se zamlouvaly závěrečné otázky a témata k diskuzi, jen u té předposlední mě překvapilo, že oslovuje pouze ženy.
"Kuřátka pochází z oplodněného vajíčka. Oplodněného. Obyčejné vejce z obchodu je prostě jen vejce. Žádný tatínek. Žádné miminko."
Knížka podle mého gusta. Jen ten příběh pro mne není ničím šokujícím nebo tak něco, protože mám smysl pro "nesmysl" a propletené světy pro mne nejsou nic neuvěřitelného. Vlastně jsem se celou dobu bála v nějaký rozplyzlý konec, a že to bude všechno jinak, ale dopadlo to mnohem lépe, než v co jsem doufala. Vlastně skvěle!
Představte si, že se jednoho dne probudíte v nemocnici a Váš život je úplně jiný než si pamatujete. Vaše dcera možná vůbec neexistuje, šťastné manželství je v troskách a vysněný dům na venkově je prodaný. Je to jen výplod bujné fantazie hlavní hrdinky Annie Beyersové nebo si s ní život hraje jiným způsobem?
Annie si po těchto zkušenostech není jistá svým duševním zdravím. Všichni ji ujišťují a utvrzují v tom, že žádnou dceru nemá. Jak je ale možné, aby si pamatovala každou chvíli se svou Hannah? Od narození celých 5 let? Pamatuje si jejich život na venkově do detailu až do osudné nehody. Annie se vydává po záblezcích vzpomínek ze své mysli.
Já vše proživala s ní. Najde svou milovanou Hannah? Je to krásná knížka k přečtení a především k zamyšlení.
https://www.instagram.com/p/CpQpRkjLhAQ/
Za mě ztráta času, snažila jsem se, ale bylo fakt těžké to dočíst. Tak jsem tu druhou půlku aspoň prolistovala ...
Mně se to velmi líbilo, myslím, že spisovatelce se velmi sugestivně podařilo vykreslit dva různé životy Annie a záleží jen na nás, jak dalece uvěříme, zda je či není to možné. Konec mě nezklamal, naopak považuji za povedené, jak jsou obě cesty, oba životy hrdinky spojeny. Bylo to fascinující. Vždyť asi každý z nás a možná i dost často se zamýšlí nad tím, kde by nyní byl, čím a s kým by byl, kdyby se v určitém rozcestí rozhodl jinak. A kdo má jen trochu fantazie, dokáže si představit, jak by své různé cesty mohl spojit, tak jak se to povedlo Annie.
U této knížky záleží na čtenáři, jestli bude jejím závěrem spokojený nebo rozpolcený nebo naštvaný. Mně se to četlo dobře a konec mi vyhovoval, zvlášť po otázkách autorky, které čtenářům klade. Vadily mi přehnané romantické popisy, výrazy jako ,,zlomená srdce", ,,zoufale zalomila rukama" a podobně, zkrátka přehnanost emočních výrazů.
Co kdyby všechno, co jste kdy milovali, znali, vše, čemu jste věřili…prostě zmizelo? To přesně se , jednoho deštivého dne, stalo Annie. Po nehodě se probudila v nemocnici a rázem nemá svůj oblíbený dům, nežije již se svým manželem, ale hlavně vůbec nemá dceru. Přestože si pamatuje každičký detail, od vůně vlasů její dcery Hannah, přes její hračky, vybavení domu, po vůni rozkvetlých šeříků, které vysadili s manželem na terase, teď ji doktoři přesvědčují, že nic z toho neexistuje.
„Kolik detailů si člověk musí vybavit, aby dokázal, že byly skutečné.“
Ten moment ztráty byl pro Annie k zbláznění, šťastných 5 let jejího života se evidentně nestalo. Noční můra každé matky nebo si to beru jako novopečená maminka 2 leté dcerky moc k srdci?
Annie začíná docházet na terapii, poznává svůj nový život a vydává se hledat pravdu. Přestože jsem si na začátku knihy říkala, o čem to celé může být, příběh mě naprosto pohltil. Přes smutnou zápletku, jsem si užila citlivý příběh plný emocí a laskavosti.
Den jako tenhle mě bavil od úplného začátku až do konce. Bylo to velmi zajímavé, originální a svým způsobem napínavé čtení. Jak se Annie snaží přijít na kloub, co se jí vlastně stalo, kde je pravda. Lžou jí lidé v jejím okolí? Nebo se snad zbláznila jako její matka? :O
No bomba! Čtení je návykové, chcete vědět, co bude dál.. v jednu chvíli tempo trochu zpomalí, ale stále to je skvělé. A ten konec? Pro někoho zklamání, pro mě naopak.. Dojalo mě to. :)
Byla jsem z knihy nadšená víc jak první polovinu, vtáhla mě, žila jsem prostřednictvím hlavní hrdinky, ale rozuzlení mě bohužel zklamalo. Kniha jako taková není vůbec špatná, námět je bezesporu originální, ale mě to přišlo "splácané", nevím jak jinak to vyjádřit. Konec jsem čekala úplně jiný než byl, tak asi proto přišlo zklamání. Jinak je kniha hezky napsaná, čte se velmi dobře, ale jak jsem psala, myslím si, že ten konec mohl být lepší, ne jiný, ale já bych to čekala úplně jinak, proto dávám 4*.
Asi takto – první půlka knihy byla skvělá, z těch stránek jste úplně cítili zmatek hlavní hrdinky, ten její vnitřní boj, kdy prostě neví, co je pravda, co je skutečnost, co je lež, zbláznila se nebo jí lžou všichni kolem? Měla jsem několik možných variant příběhu a nakonec jsem byla docela zklamaná... Jak byla cca první půlka opravdu velice zajímavá, tak ta druhá ztratila úplně dech. Když bych to měla zhodnotit v hvězdičkách, za první část bych dala plný počet 5 hvězdiček, za tu druhou stěží 3.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Určitě to nebylo špatné a děj byl opravdu originální, ale naneštěstí mi styl psaní až příliš připomínal červenou knihovnu, což je žánr který absolutně nemusím. Neustálé popisy pocitů hlavní postavy a potřeba je všechny rozebrat a prodiskutovat až do mrtě mě deprimovaly. Mám raději, když v knize něco občas zůstane nevyřčeno nebo se to jen naznačí a čtenář si něco musí domyslet, protože je to jakoby skryté pod povrchem. Tady bylo potřeba mě urputnou sentimentalitou a vodopády emocí praštit do hlavy v každé druhé větě a bylo toho už tolik, že to mělo negativní vliv na uvěřitelnost a autenticitu příběhu.
Annie se vzbudila po nehodě v úplně odlišné realitě. Jiný účes, kabelka, bydliště jsou ty nejmenší starosti.
Když ji všichni okolo včetně manžela tvrdí, že nemá pětiletou dceru, která byla před nehodou součástí jejího života, začíná ta pravá zápletka.
Je to sakra věrohodné. Ta její bezmoc pramenící z nepřítomnosti dítěte a jak se s tím vyrovnává.
Ze začátku jsem zuřivě otáčela stránky a hltala, co bude dál a v kterém žánru vlastně jsem. V mysteriózním thrilleru nebo románu pro ženy?
Postupně se ale na můj vkus napětí vytrácelo, ubírání knihy ustálilo směr a do konce vplulo bez větších (nepředvídatelných) zvratů.
Já ale nehodnotím nízko, protože oceňuji námět, co se mnou kniha dělala v první půlce a krásný jazyk.
Já nevím, já mám teď tolik smíšených pocitů jako měla hrdinka životů... Táhlo se to, vyústilo to v něco, co se asi nedá odhadnout předem. Ale o thriller se nejedná, je to spíš jeden neveselý příběh.