Den, kdy jsem se naučil žít
Laurent Gounelle
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/241944/bmid_den-kdy-jsem-se-naucil-zit-241944.jpg
4
767
767
Nový román autora světoznámého bestselleru Muž, který chtěl být šťastný je poutavě napsaným příběhem, který osloví každého, kdo se zamýšlí nad sebou samým, hledá odpověď na otázku po smyslu života a chce se stát strůjcem svého osudu. Představte si, že se jednoho obyčejného nedělního odpoledne procházíte po nábřeží v sanfranciském přístavu, celkem nezúčastněně pozorujete dění kolem, když v tom vás chytne za ruku mladá cikánka a nabídne se, že vám z dlaně přečte budoucnost. Nebráníte se a pro pobavení a snad trochu i ze zvědavosti nabídku přijmete. Cikánka si vaši dlaň zkoumavě prohlíží, po chvíli však její tvář zbledne, v jejích očích se zračí nepředstírané zděšení. Zlověstná věštba, kterou posléze vysloví, vás nenechá chladným, a třebaže jste racionálně založený člověk a na věštecké předpovědi nevěříte, od tohoto okamžiku už nemůžete žít poklidným, stereotypním způsobem jako doposud a váš život se převrátí vzhůru nohama. Co když cikánka nelhala, co když na jejích slovech něco je? A proč vzápětí po vyslovení věštby zmizela, aniž vás požádala o peníze?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , Rybka PublishersOriginální název:
Le jour où j'ai appris à vivre, 2014
více info...
Přidat komentář
Jednoduché, milé čtení, které je typické pro tento žánr. Pro někoho objevné, pro jiného nudné a povrchní. Každopádně má několik příjemných míst, na které je dobré se zaměřit a zamyslet se nad nimi, kniha tedy má co předat. Na můj vkus ale byla poměrně povrchní psaná oním "popovým" stylem, aby ji četlo co nejvíce lidí. Rozhodně se z ní dalo vytěžit více dle mého.
Mám to tak půl napůl. Četlo se to dobře. V knize je řada velmi silných momentů k zamyšlení, to se nedá upřít. I hlavní myšlenka je dobrá - nejsme tu jen sami pro sebe, každý tady máme nějaký úkol. Jonathan je sympaťák, i když místy mi jeho počínání připadá příliš na sílu. Ale co, dělá, co umí a co v tu chvíli vnímá jako správné. Fandila jsem mu. Postava tetičky Margie na mě působila ambivalentně - na jednu stranu z ní padají velká moudra, na stranu druhou dojmem uspořádaného života a vyrovnané osoby na mě příliš nepůsobí. Hlavní zápletka s cikánkou, kterážto se na konci knihy rozuzlí a kterou nechci prozradit, mi připadala vysloveně pitomá a dosti ubrala na dojmu z celé knihy. Některé postavy z knihy bych vynechala úplně, některé pasáže působily jako navíc a téměř až jako z úplně jiné knihy. Co mi tam ale chybí úplně, je nějaký přesah - jsem zkrátka přesvědčená, že pokud je život založen jen na naší snaze, byt sebelepší - že to jaksi k naplněnému životu nestačí.
Mě tato kniha zas tak nenadchla. První polovina byla pro mě docela nuda, druhá polovina mě bavila více. Nicméně jako o dechovka na nudné nedělní odpoledne ideální. Nicméně znám daleko více lepších motivačních knih, než je tahle.
Velmi milé čtení. Autor do docela prostého příběhu zakomponoval několik hlubokých myšlenek o životě. Rozhodně stojí za přečtení.
Z téhle knihy si každý může odnést něco. Moc mě bavily pasáže, které vedou člověka k zamyšlení. Za mě rozhodně pět hvězdiček a doporučuji k přečtení.
"Když si neuděláme čas na to, abychom naslouchali své duši a vnímali to, co přichází z hloubi našeho nitra, může se stát, že nakonec nebudeme znát sami sebe. A když neznáme sami sebe, dovolujeme, aby náš život ovládaly iluze."
"Svět je výslednicí činů každého jednotlivce.
Změnit sebe sama je jedinou cestou k lepšímu světu.
Lepšímu světu, kde se dobře žije."
Moc krásně napsáno,pěkné čtení ..Téma knihy osobní rozvoj , životní hodnoty byli popsány tak ,že se to čte samo...Inspirativní čtení ,které by si měl každý z nás přečíst...
Krásná kniha. Srdce rozhoduje o všem. Naše společnost natolik uvěřila tomu, že se všechno odehrává v hlavě, že jsme se odřízli od zbytku těla. Uznáváme výhradně mozek.
Úžasná kniha plná skvělých myšlenek. Teď jsem ji dočetla a mám chuť ji začít číst zase hned znova :)
Kniha je plná krásných myšlenek a připomíná důležitost přítomných okamžiků. Jak snadno se někomu změní život když zjistí jak snadno mu může skončit. S knihou jsem byla spokojená a myslím, že si v ní každý může najít co hledá.
Typický příklad sebezlepšující literatury. Připomínalo mi to čtyři dohody, zde ovšem hrdinovi dělá duchovního guru tetička. Přišlo mi to zvláštní, protože když se řekne tetička, představím si Jirotkovu tetu Kateřinu. Četlo se to pěkně, žádné převratné myšlenky ale nečekejte. Rozhodně nic, na co by hlavní hrdina nedošel normálním selským rozumem i bez tetičky. Dávám hvězdu navíc, občas jsem se zasmála.
Tuto knihu jsem obdržel jako dárek od Martiny. Při čtení jsem váhal, jaké hodnocení zvolím u této knihy, ale nakonec jsem se rozhodl, že knihu ohodnotím na 5*.
Hlavní postavou je Jonathan, pojišťovací agent, který se jednoho dne potká s cikánkou, která mu vyčte z ruky, že brzy zemře. Ačkoliv nikdy nevěřil kartářkám, věštkyním a podobně, dostane strach a neustále uvažuje o tom, co mu předpověděla cikánka. Jestli se její předpověď naplní či nikoliv, se dočtete v knize. Jonathan postupně začíná přehodnocovat svůj dosavadní život.. Oblíbil jsem si také jeho tetu, kterou navštívil v jejím domě. Probírali spolu různá témata. Zajímavá byla také informace o MORFICKÉM POLI a dalších tetiných názorů na život, přírodu, svět.. V knize se vyskytují další postavy, které nejsou úplně šťastné, poněvadž si z minulosti nesou určité „jizvy“, které nejsou zacelené. Závěr knihy byl docela překvapivý.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Kdo mluví jazykem hlupáků, je mezi idioty králem.
Teprve na sklonku života pochopil, že většina jeho problémů byla odrazem jeho chápání světa, a nikoli jeho příčinou.
Je-li opravdu jeho údělem zemřít mladý, musí si každý okamžik naplno užít, a ne trpně snášet den po dni a naříkat nad svým osudem.
Jsme celistvé bytosti a příroda nám umožňuje hluboce tuto celistvost či úplnost prožívat, zatímco společnost v nás neustále vytváří pocit nedostatku. Umí nás přesvědčit o tom, že k tomu, abychom byli šťastní, nám stále něco chybí. Brání nám, abychom byli spokojení s tím, co máme a kým jsme. Pořád nám namlouvá, že nejsme úplní.
Prostě jde o to, že páchat hřích neznamená ani tak činit zlo jako spíše mýlit se a vzdalovat se svému cíli.
Čím víc budeš hledat uspokojení venku, tím více budeš pociťovat nedostatek. Čím víc se budeš honit za uspokojením svých tužeb, tím mně budeš spokojený.
Dej mi odvahu změnit to, co změnit mohu, dej mi klid, abych dokázal přijmout to, co změnit nemohu, a moudrost, abych dokázal odlišit jedno od druhého.
Lepší je zapálit vlastní svíčku než proklínat temnotu.
Většina lidí má pocit, že musí dělat to, co dělali vždycky, i když jim to nepřináší štěstí. Zakazují si naslouchat svým niterným touhám, protože jsou přesvědčeni, že by to stejně k ničemu nevedlo. Přitom je to právě naopak. Naše hluboké touhy, a nikoli povrchní přání vnucená společností, jsou indiciemi, které nás vedou na cestě za naším posláním.
Jelikož jsme všichni navzájem propojení, znamená to, že bojujeme-li s druhými, bojujeme vlastně sami se sebou.
Tak už to v životě někdy chodí: netušíme, že to, co považujeme za problém, je vlastně řešením!
Někdy potřebujeme právě ty, které považujeme za své nepřátele.
Bůh se směje lidem, kteří litují následků, jejichž příčiny milují.
Pouze důvěra v život nám umožňuje jít kupředu, odrazit se ode dna a naučit se oceňovat všechno, co se právě děje.
Vnitřní mír, to je ten klíč. Vědět, kým opravdu jsme, být v každém okamžiku naplno sami sebou a odmítnout být čímkoli jiným.
Kdyby si byl každý z nás vědom své vlastní hodnoty, svět by vypadal úplně jinak. Žijeme však ve společnosti, v níž není zvykem říkat druhým, čeho si na nich vážíme. Ve vyjadřování jsme velice nesmělí a zdrženliví. Každý si své pozitivní názory drží tajně v sobě, jako by to byla semínka, která raději necháme pomalu usychat v kapse, než abychom je zaseli a svěřili větru, zemi a dešti. To je možná i příčinou toho, že lidé nejsou zvyklí taková sdělení přijímat. Je proto obtížné složit člověku upřímnou poklonu, aniž by to někdo špatně interpretoval nebo vám připisoval pokrytecké úmysly. A pokud náhodou máte neobyčejné štěstí a vaše upřímnost není zpochybněna, propadne daný člověk jakémusi záchvatu skromnosti, který má zakrýt rozpaky z toho, že dostal tak neobvyklý dárek, a bude se všemi možnými způsoby snažit umenšit přednost, kterou u něj oceňujete.
Naše společnost zavírá před smrtí oči a to ji ničí. Děláme, jako by neexistovala. Dokonce se schováváme za různá metaforická vyjádření: když nám zemře strýček, říkáme, že odešel, že nás opustil, že jsme o něj přišli. Řekneme, že odešel, jako kdyby se měl každou chvíli vrátit z procházky se psem.
A přitom právě uvědomění si vlastních omezení může být osvobozující. Když je plně přijmeme, můžeme vzkvétat, naplno rozvinout svou tvořivost, a dokonce uskutečnit velké věci. A jelikož tou největší hranicí, tou ze všech nejnevyhnutelnější, je právě smrt, začíná náš život teprve v den, kdy si uvědomíme, že jednou zemřeme, a plně to přijmeme.
Moc pěkně se čte. Také jsem měla potřebu si hodně věcí vypisovat, zvláště rozhovory s tetičkou. Kniha se mi moc líbila.
Úžasná kniha se zamotaným dějem, který na konci vytvoří neskutečně zapadající celek o životě.
Chtěla jsem si vypisovat, co mě v knize zaujalo. Zjistila jsem, že bych ji musela opsat téměř celou.
Nádherná knížka plná mouder, která vás přiměje změnit úhel pohledu na některé věci. Doporučuji přečíst všem
Přečetla jsem dost motivačních knížek, tato však má přidanou hodnotu v příběhu. Knížka mě bavila stejně jako knížka Bůh chodí po světě vždycky inkognito.
Štítky knihy
filozofie seberealizace hledání smyslu života sebepoznání, sebepoznávání rozvoj osobnosti, osobní rozvoj esoterismus, ezoterikaAutorovy další knížky
| 2008 |  Muž, který chtěl být šťastný |
| 2015 | Den, kdy jsem se naučil žít |
| 2010 | Bůh chodí po světě vždycky inkognito |
| 2013 |  Filozof, který nebyl moudrý |
| 2017 | A objevíš poklad, který v tobě dřímá |
Doporučila bych ji lidem, kteří jsou na začátku cesty za poznáním sama sebe a v rámci osobního rozvoje se ještě moc nevzdelavali. Po pokročilejší v této tématice bude kniha spíše nudnejsi, ovšem pár krásných myšlenek se vždy najde. Moc mi nesedlo sledování příběhů více lidí, uvítala bych spíš jen příběh hlavní postavy, který by byl rozebrán víc do hloubky.