Den, kdy jsem se poznala

05.06.2024

Inspirativní příběh o snaze a odvaze změnit svůj život. Autorka si v životě prošla mnoha nelehkými cestami, ale vždy se snažila jít dál. Každý z nás asi ví, že život není jen procházka růžovým sadem a přináší nám různé příkoří, překážky, trápení, ztráty a mnoho dalšího.
To se nevyhnulo ani autorce, musela vyrovnat s opravdu množstvím těžkostí, od ztráty rodičů, přes znásilnění po nedostatek peněz a nemoci.

Pro Editu přišel zlom v životě, když se ocitla v Bolívii (tam samozřejmě také zažila některé z těžkostí), kde pomalu začala nabírat na sebevědomí. Začala si budovat “nový život - stala se z ní úspěšná módní návrhářka, podnikatelka a také maminka.

V knížce se s námi podělí o tuto svou životní cestu a předává nám své poznatky, které ji pomohly překonat nelehká období, zvýšit sebevědomí, najít samu sebe a dosáhnout vnitřního klidu.

Knížku bych rozdělila na dvě části - 1. část je životopisná a autorka nám popisuje čím vším si musela projít. Tento popis bych si sama za sebe představila více detailnější, byl však bohužel trochu strohý.
Druhá část byla motivační, která se mi líbila paradoxně o poznání více.

Snaží se nám předat spoustu myšlenek, nad kterými se jistě stojí zamyslet a uvědomit si základní věc - Nikdy se nevzdávej a jdi si za tím, čeho chceš dosáhnout. Ne, nikdy to nebude hned, cesta nikdy nebude lehká, ale celé je to o tom, nevzdat to a nenechat se odradit.

Knihu 'Den, kdy jsem se poznala' od Edity Vojtkové jsem četla s velkými očekáváními, která bohužel nebyla naplněna. Celý příběh působí neuvěřitelně samolibě, a i přesto, že se jedná o osobní zpověď, autorka nezachází do hloubky svého vnitřního rozvoje, ale spíše se opakuje a zdůrazňuje své úspěchy, které přicházejí až přehnaně idealizovaně. Zvláště mě zklamala část o jejím působení ve vězení, která působí spíše jako povrchní poznámka vzhledem k tomu, jak krátkou dobu tam strávila. Knihu lze shrnout jako sérii klišé a motivačních citátů bez hlubšího obsahu, která by se vešla do několika stránek časopisu, nikoli do samostatné publikace.

Ti, kteří skutečně pomáhají druhým, to dělají bez potřeby neustálého vyzdvihování vlastních činů.

Zvažte, zda je opravdu důvod vydávat knihy jen na základě rodinné příslušnosti k veřejně známým.

22.04.2024

Životní příběh Edity Vojtkové je téměř neuvěřitelný. Nikdy mě nepřestane fascinovat, jak roztodivně osud dokáže rozdat karty. Mnozí by to na jejím místě třeba dávno vzdali. Ona naopak neustále hledala, rostla a rozvíjela se a svojí knihou dává spoustu podnětů k zamyšlení. K opakovanému zamyšlení. Ve mně nejvíc zarezonovala věta “Nauč se milovat sám sebe, protože jediná osoba, která s tebou bude celý život, jsi ty.