Den, kdy jsme se potkali
Roxie Cooper
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/429184/bmid_den-kdy-jsme-se-potkali-uhT-429184.jpg
4
159
159
Stephanie a Jamie se poznají na uměleckém kurzu a od prvního setkání je zřejmé, že jsou jako stvořeni jeden pro druhého. Jenomže jsou zadaní a svědomí jim nedovoluje způsobit bolest jejich nejbližším. Rozhodnou se své zamilovanosti vzdorovat a lásce nepodlehnout. Vrátí se ke svým protějškům a následujících deset spolu prožívají každý rok pouze jeden den jako přátelé. Den naplněný štěstím, smíchem a radostí. Mohou ale dva lidé s takto silným spojením zůstat jen přáteli napořád? Příběh o lásce, která může člověka zavést do šedé zóny mezi dobrým a špatným a přinutí ho zpytovat smysl tradičních hodnot a morálky. A také varuje, že na tomto světě nejsme navždycky a občas je lepší rozhodnout se rychle.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , MetaforaOriginální název:
The Day We Met, 2019
více info...
Přidat komentář
Kniha mě úplně neomámila, protože jsem už přečetla 9. listopad od Colleen Hooverové a hlavně Chybíš mi od Kate Eberlenové a toto pro mě byla taková kombinace obou. I když závěr si moje slzy vyloudil. Je těžké napsat něco, co ještě nebylo napsáno. Ale jinak se kniha četla pěkně, psáno z pohledu obou hlavních postav, tak jak se to dnes často dělá.
Úžasné čtení obzvlášť v autobuse, když jedete daleko, nebo v čekárně také, opravdu se mi tato knížka moc líbila a dobře četla.
(SPOILER)
Dobře, možná 3,5*.. líbilo se mi to, propracované, psychologie, realita, pravdivosti, láska i Láska...ale mělo to skončit incidentem na výstavě. Otevřený konec, vyber si čtenáři. Paráda.
Jenže neskončilo, a fakt nechápu proč je nutný brát malým dětem maminku i několikrát v jedné knize, nemáme toho kolem sebe dost? Navíc to bylo k ničemu, do té doby popsaný každý detail pocitu a pak buchbuchbuch konec ....Asi nechtěla být paní spisovatelka řazena do červené knihovny s happyendy, ale pro mě ten příběh pokazila. škoda.
(SPOILER) Moc pěkná a silná kniha, vášeň proti rozumu. Není to slaďárna od začátku do konce a ikdyž jsem hlavním hrdinům přála happyend, svým způsobem se ho i dočkali, bohužel nikdo nám neřekne, kdy ten konec "žili spolu šťastně až do smrti" příjde. Závěr jsem asi od půlky knihy trošku tušila, postavy byly sympatické - hlavně Jamie a jeho charakter a také loajálnost vůči své ženě. Do děje se lze opravdu hodně vcítit, nutí k přemýšlení nad svým životem. Doporučuji všemi deseti.
Knižka je už len po vizuálnej stránke nádherná a keď si k tomu pridáte ešte zaujímavo znejúcu anotáciu, pocítite nutkavú potrebu prečítať si príbeh, ktorý skrýva. Aspoň teda môj prípad to rozhodne bol.
Zo začiatku čítania už som bola rozhodnutá, že aj táto knižka sa zaradí do kategórie oddychovej trojleňochodovej literatúry, ktorú si môžete prečítať kedykoľvek v dobách, keď nemáte chuť na nič zložitejšie, vážnejšie, ...
Och, ako veľmi bol môj prvotný dojem úplne mimo! Príbeh sa mi dostal pod kožu a ja som sa mnohokrát nedokázala prinútiť odložiť ho.
Nebudem klamať, pravdepodobne vás emocionálne vyšťaví. Budete v sebe prechovávať nádej, ktorá bude následne pošliapaná. Budete sklamaní, zúfalí, túžiaci, prekvapení, smutní, nahnevaní, ... Áno, toto všetko a ešte omnoho viac budete prežívať spolu s hlavnými protagonistami aj vy v sprievode perfektného playlistu, ktorý nám čitateľom autorka naservírovala až pod nos. A tým, že môžete nahliadnuť do emócií oboch, budete to všetko vyššie uvedené prežívať dvojnásobne.
Skrátka a jednoducho je to príbeh nádherný ale bolestivý. Jeho čítanie baví i bolí zároveň. Ale stojí to za to.
Myslím, že moje celkové pocity dokáže najlepšie vystihnúť všetkým dobre známa veta Rona Weasleyho: Budeš trpieť, ale budeš šťastný, že trpíš.
Hezký příběh, který nutně nutí k zamyšlení nad vlastním životem.
Máme se spokojit s tím, co je, když víme, že někde jinde reálně existuje to pravé? Kolik let lze promrhat tím, než si konečně dovolíme sáhnout si na štěstí?
A v konečném důsledku: kolika lidem (včetně sebe), dokážeme ublížit, když nejsme pravdiví sami k sobě?
Odpovědi si každý musí najít sám.
Jedna hvězda dolů za ten konec. Je opravdu nutné se vyhýbat happyendům? Není to první kniha, která to tak blbě zařízne a zjevně nebude ani poslední. Chápu, proč to tam autorka dala, ale knize by to slušelo i bez toho, materiálu k zamyšlení je tam víc než dost.
Uzavřela bych to citátem z knihy, který podle mě shrnuje všechno:
"Svůj osud potkáš na cestě, kterou sis vybral proto, aby ses mu vyhnul."
Krásný, ale smutný příběh. Čekala jsem romantiku, tu jsem moc nedostala, ale nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila. Deset let se vídat jen jednou v roce, to bych nedokázala. V životě se řídím mottem, že nemá cenu se trápit, lepší je vše rychle vyřešit. Takže takovýto "vztah" můj mozek tak nějak nemohl pobrat, ale příběhově je to k zamyšlení - nic neodkládejme a pojďme za štěstím, ať nepromarníme drahocenný čas. Každému hoří svíčka jinak a nikdy nevíme jak dlouho tady budeme.
Hezký románový příběh je napsán tak, že zaútočí plnou silou na naše city a navíc nám může klást spoustu i nepříjemných otázek. Máme právo rozbít rodinu a jít za svým štěstím? A když už se k tomu rozhodneme, jak to sdělit těm nejbližším, aby nás už navždy neodsoudili? A když to udělají, bude nás vůbec ještě ten nový vztah těšit, i když jsme přesvědčeni, že jsme se hledali a že jsme pro sebe stvořeni? Proto se raději setkáme jen jednou v roce? Ale k čemu to povede? Stejně nás osud bude stále dávat dohromady, až to doopravdy bouchne a my jen ztratili deset let života. Nebylo by bývalo lepší, kdyby Stephanie a Jamie nečekali a po dni, kdy se potkali a poznali, že patří k sobě, šli za svým štěstím? Protože potom už jim mnoho času pro sebe nezbývalo. Právě tím, jak tento příběh svádí k zamyšlení, mě zaujal. Ať jsem se snažila sebevíc, nemohla jsem tak úplně pochopit, jak jim mohlo stačit být spolu jen jeden den v roce a tolik let, když se tak neuvěřitelně milovali. To mi nepřišlo reálné a ze života, ale smysl tato kniha splnila už jen tím, nad čím vším nás přinutila se zamyslet.
Knížku jsem volila do letošní CV a rozhodně nejsem zklamaná. Četla se velmi lehce. Je zde málo postav k zapamatování a styl psaní je poutavý, zajímavé prostředí děje, které se z části točí kolem umění. Našla jsem tu i pár zajímavých myšlenek a konec knihy obrečela.
Když láska přijde, nevolaná, nepozvaná
a ozáří tvůj život jako slunce zrána,
jak měsíc v temné noci mezi mraky...
když tvoje srdce vzlétne k nebi s ptáky...
Potom tu lásku, nejdražší mezi všemi,
jedinou, co tě potká, zabiješ, srazíš k zemi...
Není třeba přidávat další rozbor, je tu mnoho krásných komentářů. Tuto knihu mi asi poslal nebeský knihovník, je v ní tolik myšlenek, které mi vycházejí z duše... Pro mě rozhodně není nenáročným příběhem, naopak, je velice těžký, plný dilemat a rozpolcení hlavních postav, a soudím, že cosi podobného potkalo mnoho lidí.
Myslím, že taková láska, jakou poznali hrdinové tohoto románu, je tak zřídkavá, jako pasoucí se jednorožec v rosném ránu na naší zahradě :-). A tuším proč asi. Každý člověk má v sobě určité jedinečné energie, sobě vlastní receptory, prostě cosi, co nikdo druhý nemá. Vlastně má - ten druhý, jediný pro něj pravý. Když se takoví dva potkají, energie se protnou, receptory zavibrují, jedno jedinečné ozubené kolečko zapadne do druhého a ejhle - je to tady..!
No jo, když na planetě je osm miliard - či víc - lidí... tak kde mezi nimi to jediné dokonalé kolečko najít? A když navíc už je člověk ve svazku, tak jako Jamie a Stephanie, tak jako spousta skutečných lidí, a necítí se být povolán ho zničit?
Jo, je to řádné hafo trampot na tom světě... :-)
P. S. Ex post jsem si vzpomněla na jinou knihu o té tolik nedostižné dokonalé absolutní lásce. Není to věc pro "háklivé" čtenáře - ky, je velmi drsná až krutá, jako život sám. Ale je v ní tolik ukryté citovosti, tolik bolesti, čekání, ztracených nadějí a nekonečných usilovných bojů... až se nakonec ty dvě duše k sobě konečně, po dlouhém odloučení znovu vrátí, a doufám, že jsou šťastné na věky - to už totiž, jako obvykle, v knize není :-). Bryn Greenwood - Mezi krásou a ošklivostí. Četla jsem dvakrát a hodlám určitě zas někdy... s rozechvěním v srdci prožít příběh Wavy a Kellena :-).
Dva lidé, kteří se náhodně potkají a toto osudové setkání oběma hlavním postavám změní život. Zatím to zní jako otřepané klišé z brakové literatury, ale to v tomto případě není pravda.
Stephanie a Jamie, novodobá Julie a Romeo v moderní podobě. Ona ve vztahu, on ženatý, čtenář tuší nevěru, ale tak přízemní to v této knize není. 10 let sledujeme jejich životy, to kam směřují, jak se mění, vyvíjí,každý zvlášť a vlastně spolu. Jeden bez druhého a přesto spojeni imaginárním poutem.
Kniha ze života, o životě jaký je a umí být, o tom, co nám nabízí a my to nevidíme, protože stojíme zrovna na jiné koleji. Je to sladkobolný příběh, který je zároveň lidský a uvěřitelný. A ano, plakala jsem, možná pro ty dva,možná pro to, co zůstalo skryto, možná jen proto, že už je konec. Ať je to jakkoliv, bylo mi smutno, že zavírám knihu, která mi byla tak úžasnou společnicí po několik večerů a tolik jsem si z její blízkosti odnesla.
Příběh se hezky čte. Je to nenáročné a oddychové i když ne žádná úplně červená knihovna se sladkým koncem. Přesto se nudit nebudete.
„Vesmír vždy nájde spôsob, ako Vás dať do hromady s tým, kto Vám je súdený.“
Myslíte si, že žijete s človekom, ktorý Vám je súdený? Ktorý je Vaša druhá polovička a nikto iný už pre Vás neexistuje?
Tento príbeh je o osudovej a silnej láske. Čítate, čítate a čítate až si uvedomíte, že fandíte podvádzaniu, hoci by ste to nikdy v živote nechceli zažiť. No čo je lepšie? Žiť v manželstve, kde sú všetci nešťastný alebo žiť šťastne s človekom, ktorého milujete, no s tým, že mnohým pri tom ublížite. Život je náročný a dáva nám pod nohy prekážky, ktoré musíme zdolať. A keď ich už zdoláme a tešíme sa, že všetko zlé je za nami príde ďalšia prekážka, ktorá nás buď posilní, alebo úplne zničí.
Deň, keď sme sa stretli je príjemný oddychový román z umeleckého prostredia plný krásnych odkazov na rôzne piesne, ktoré si k čítaniu môžete pustiť. Za mňa určite dobrá voľba na únik z reality, no musím priznať, že nemám rada smutné konce ..
Knížka se mi líbila, jedno osudové setkání, jejich odříkání kvůli vlastní rodině, 1 den v roce který spolu měli, knížka mě hodně donutila přemýšlet nad vlastním životem vztahem, je tam hezky popsané že pokud se oba partneři nedívaji na stejný cíl, nerostou spolu, jejich životy se pomalu ale jistě rozdělí. Tohle je svatá pravda.
Proč si vaše polovička hledá jinde? Protože ji něco chybí... Nedovolte aby se to stalo vám.
Život je krátký. Konec knihy mi dal slzy do očí, proto milujme dokud žijeme.
Dojemný příběh Stephanie a Jamieho, kteří byli stvořeni jeden pro druhého, ale osud jim nebyl příznivě nakloněn. Kniha se hezky četla, ráda se k ní jednou vrátím.
Těžké hodnocení...
Do půlky jsem zvažovala, jestli to má smysl číst. Děj mi přišel utahaný, nezajímavý, místo aby se autorka držela hlavní linie, tak zápletku tříštila nedůležitými rozhovory a vedlejšími linkami.
Od půlky to konečně nabralo spád a věděla jsem, že knihu dočtu. Na konci jsem uronila slzu, tohle by nechalo chladným snad jen cynika.
Nicméně souhlasím s mou oblíbenou čtenářkou Květ, že mi celá zápletka a hlavně konec přišly umělé, prvoplánovité a melodramatické. Prostě cílem bylo napsat doják. Což o to, občas si ráda popláču, ale chci k tomu nezapomenutelný příběh, který si prožiji s postavami. Ty mi tady ale přišly mělké, nemastné a neslané a nakonec zbyla snaha šokovat, aby se to vyvážilo.
Nápad se mi líbil, zpracování mě ale nechytilo. Co se mi ale velmi líbilo, bylo zakomponování skladeb. Vzpomínka na ně mi vždy vykouzlila úsměv na rtech.
Jsem ráda, že se knížka líbí, pro mě ale jen průměr.
Den, kdy jsme se potkali
Neuvěřitelně dojemný příběh pro všechny příznivce Jednoho dne, Každý rok ve stejnou dobu ad... Mnohokrát zpracovaná látka, která přesto překvapí a pořádně chytne za srdce.