Den otce
Harry Bissinger
Dvojčata Buzze Bissingera se narodila jen tři minuty po sobě - ale dělí je obrovská propast. Starší Gerry vystudoval Pensylvánskou univerzitu a připravuje se na dráhu učitele. Jeho bratr Zach chodil jen do speciálních škol. Nikdy nebude řídit auto, nikdy se neožení a nikdy nebude schopen bydlet sám. Zach je savant, trpí závažnými intelektuálními nedostatky, ale na druhou stranu je nadán zcela mimořádnou pamětí, výjimečnou orientací a bezprostřední upřímností, kvůli které je společensky neobratný, ale občas i překvapivě moudrý. Buzz si uvědomuje, že i když byl vždycky starostlivý otec, ve skutečnosti o Zachově vnitřním životě neví skoro nic. A tak se s ním jednou v létě vypraví na cestu, aby navštívili místa, kde během čtyřiadvacetiletého Zachova života pobývali. Zach si libuje ve vzpomínkách a Buzz doufá, že cesta do jejich společné minulosti je sblíží a dá mu proniknout do mysli a srdce jeho syna. Cestou z Filadelfie do Los Angeles oba poznávají to nejlepší a nejhorší z Ameriky i ze sebe navzájem. Buzz postupně objevuje, že Zachův pohled na svět má svou vlastní logiku, která si zaslouží obrovský respekt, a zjišťuje, že charakter je daleko důležitější než intelekt.... celý text
Přidat komentář
Osobně mě kniha příliš nenadchla, našly se v ní samozřejmě zajímavé pasáže, ale většinou byl děj zbytečně zdlouhavý, místy i nudný. Na druhou stranu je obdivuhodné, že se autor odvážil odkrýt svůj osobní život a svěřit se s nelehkou úlohou rodiče dítěte, které má speciální potřeby a hlavně už vlastně není dítě.
V době, kdy se nejvíc cení kariéra a úspěch, je docela těžké být hrdý na takto postiženého syna. Namísto chvály a obdivu se takový rodič dočká pouze soucitného pohledu.
Takže hodně působivý pohled do nitra otce, který se pokouší tyhle špatně rozdané karty překonat a najít k synovi pozitivní vztah a najít na něm něco, za co by si ho mohl vážit a obdivovat. Aby se mu tohle podařilo, musí se ale nejdřív sám vyrovnat se svým životem, občasnými profesními neúspěchy, depresemi, i se vztahem k již zemřelým rodičům.
Kniha o hledání cesty otce ke svém postiženému synovi. Komické i smutné zároveň.
Tohle je kniha o odhalení lásky a také strachu. Nikdo z nás, komu se takovéhle děťátko nenarodí, nemůže pochopit, co rodič prožívá. Ono nejde jen o to vyrovnat se s postižením dítěte a je úplně jedno, zda se jedná o postižení fyzické či psychické, ale také o to, jak se vyrovnat se svými pocity selhání, studu a někdy i odtažitosti.
Jsem speciální pedagog, takže tahle kniha mi poskytla krásný náhled do pocitů rodiče, který se vyrovnává se vztahem k svému dítěti.
Krásně napsané, realistické a velice otevřené, psané bez studu za své pocity. A ještě k tomu jde o roadtrip, které miluji.
Za mě plný počet, je to skvělá kniha.
No popravdě mne to nenadchlo. Osobně mi přijde hloupé, aby muž- otec udělal to přiblížení se svému děcku tak pozdě a ještě se tím chlubil formou knihy.
Ano, řekla bych to samé jako čtenář přede mnou, upřímná zpověď otce postiženého syna, který přiznává jak se mnohdy těžko v životě vyrovnával s chováním syna, i se styděl, což je přirozené, ale odvážné se k tomu přiznat.
Je to o touze pochopit synův svět a přiblížit se mu.
Dobrá kniha
Kniha Buzze Bissingera je vyjádřením hluboké otcovské lásky k synovi a zároveň nekompromisní, zcela otevřenou zpovědí, ve které je naprosto upřímný především k sobě samému. S novinářskou precizností prokládá své vyprávění pasážemi vycházejícími z odborných a historických pramenů, stejně čtivými a zajímavými, jako je jeho líčení cesty napříč Amerikou a do Zachova nitra. Brilantně napsané a plně procítěné. Rozhodně nepřeháním, když řeknu, že Den otce je Buzzův životní počin.
Štítky knihy
USA (Spojené státy americké) dvojčata otcové a synové lidé se zdravotním postižením cesta, roadtrip
Den otce
odstrašující příklad toho, jak sebenenávist ničí nejen majitele, ale i jeho vztahy. snad až příliš otevřená zpověď narcistního otce, který za 25 let nedokázal přijmout fakt, že je jeden z jeho synů postižený: tedy nedokonalý, v dospělosti navíc už ne krásný a vůbec jako otcovo zrcadlo nefungující ostuda -
kniha je nadto dost možná i vykalkulovaná, autor je novinář a píše technicky skvěle, byť depresivně a negativně. závěrečné emo prozření působilo až příliš chtěně. dočetla jsem jen pro osobnost autorova savantského syna, ten mě ba