Den pro Šakala
Frederick Forsyth
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/124273/den-pro-sakala-124273.jpg
5
1122
1122
Strhující, promyšlený a brilantně napsaný příběh, který byl rovněž úspěšně zfilmován, patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co Frederick Forsyth napsal – Den pro Šakala se ve svém žánru stal klasikou a vstoupil do dějin literatury jako určující a současně nepřekonatelný mezník ve vývoji politického thrilleru.
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 1999 , Knižní klubOriginální název:
The Day of the Jackal, 1971
více info...
Přidat komentář
Byl 22. srpen 1962 třetího roku vlády prezidenta Charlese De Gaullea, den, kdy měl zemřít. Legendární zfilmovanou verzi příběhu jsem viděla nejednou, tak jsem konečně sáhla i po knize. Typický Forsyth, detaily všeho druhu a spousta technických, osobnostních i geografických popisů. Nevím, jestli Forsythova pečlivá a věrná reflexe míst událostí (názvy ulic, hotelů a jejich popisy) plynou z jeho úsilí o maximální věrohodnost svých děl nebo z nedostatku fantazie, ale mně to vyhovuje. Taky jsem uvítala doslov překladatele, který skutečnou realitu kolem atentátů na de Gaullea podrobně objasňuje.
Jedno se ale Forsythovi moc nepodařilo. Ten prohnaný a na vše připravený Šakal udělal v samotném závěru největší akce svého života dle mého jednu neskutečně triviální chybu, která jej stála nejen vavřínový věnec ze stovek milionů dolarů. De Gaulle žil dlouho, takže od počátku je zřejmé (vzhledem k autorově věrnosti realitě), kdo v tomto duelu nakonec vyhrál, byť na straně prezidenta stál postarší, obtloustlý policajt před důchodem. Dost potměšilý osud Forsyth připravil pro svého Supermana, pro čtenáře mnohem sympatičtější postavu, než jak vykreslil představitele vlády a zákona. Přitom to nebyl žádný Robin Hood, ale nájemný vrah. Většinou přitom Forsyth vykresluje v těch nejlepších barvách muže na straně zákona.
Pro mě tedy velký zážitek. Moje první kniha tohoto typu. Zvlášť poslední třetina strhující. Perfektně vystavěný příběh promyšlený do detailů. Velký obdiv k autorovi. Film jsem neviděla a jak skončí kniha, jsem taky nevěděla. Jen bylo jasné, že se atentát nezdaří (historický fakt). Původně jsem myslela, že byl Šakal opravdová postava. Až v doslovu jsem se dočetla, že je to čistě autorova fabulace. Doslov jsem četla pečlivě - skutečné politické pozadí. Nečekala jsem, že bych dala 5 *. To si nechávám jen pro naprosto excelentní knihy, ale 5 * si kniha podle mě zaslouží.
Opět jeden "příběh", který znám prvně z filmového zpracování z roku 1973. Po přečtení této skvělé knihy mi v mysli leží tyto dvě myšlenky: Kdo byl onen "Chacal"? A chtěl bych se o něm dozvědět víc!
O kousek zábavnější, než Boží pěst. Výtky opět směřuji ku překladu, ovšem tady jsem měl problém pouze s nadužíváním pravidla "z povrchu pryč", velice rušivé. (1980).
Verím tomu, že de Gaull mnohým ležal v žalúdku a možno mnohým ešte aj leží. Osobne nedokážem fandiť žiadnemu politikovi, a v tomto prípade som nedokázal držať palce ani generálovi, ani atentátnikovi. Pre mňa sú obaja odporní, studení a idúci za cieľom cez mŕtvoly. Za ďalšie, nebavia ma politické thrillery, v podstate sa pri nich otriasam od hnusu, ale to nie je chyba autora. Všetky tieto atribúty spôsobili, že toľko vychvaľovanú knihu (pre niekoho až kultovú) mám za úplne priemerné a z rady nikam nevybočujúce dielo. Čítal som to odosobnený už niekedy veľmi veľmi dávno (vtedy ešte nepoškvrnený politikou) a teraz som si to zopakoval, predsa len, či nezmením vekom pohľad na tento príbeh. Nestalo sa tak. Najlepšia časť knihy je pre mňa prostredná - detektívna a najnezáživnejšia prvá. V konečnom dôsledku som sa aj pristihol pri popise strely míňajúcej generálovu hlavu o povestný chlp, že škoda, lebo na konci to mohlo byť jedna jedna. Skóre však ostalo v prospech Francúza. Či to tak bolo dobre, je úloha pre historikov. My, čitatelia, sa len môžeme ponoriť do literárneho spracovania skutočnej udalosti.
Kniha, ve které je naprosto jasný záporák, ale vy mu přesto fandíte. :D
Bylo zajímavé doprovázet Šakala při přípravě atentátu na francouzského prezidenta a zároveň sledovat jeho stíháním ze strany policie a dalších bezpečnostních orgánů. I když pro mě byla detektivní část občas trochu nudná a žádná z postav mi nějak nepřirostla k srdci. Měla jsem celkem strach, že se nedovím, o jaký úkryt Šakalovy zbraně se vlastně přesně jedná. Výsledek mi přišel prostě dokonalý.
Klasický napínák s prvky politického i špinoážního thrilleru. V příběhu není nic přehnaného, vše je uvěřitelné a v mezích toho, co známe z politcké reality. Pár nezáživných pasáží sice trochu nudí, ovšem pro pochopení děje jsou asi nezbytné. Celkově je však kniha nesmírně čtivá.
Kromě toho, co tady bylo už napsáno musím zavzpomínat, jakou hrůzu ve mě jako v celkem mladičkém čtenáři tohoto románu ona F. Forsythem tak mistrně stvořená postava Šakala vyvolala. Naprosto bezcitný psychopat s geniálním mozkem a chladnou hlavou vyráží na svoji vražednou misi a běda každému, kdo se mu postaví do cesty, ať už úmyslně (onen belgický podvodníček - falzifikátor) a nebo neúmyslně (poslední v řadě je onen nebohý venkovský četník, který ale nakonec nedobrovolně poskytne komisaři Lebelovi zbraň k závěrečnému účtování). Šakal mě v mládí děsil především proto, že to není žádný superpadouch s nadpřirozenými schopnostmi, ale uvědomoval jsem si (a uvědomuji si to i dnes), že takoví lidé zcela jistě existují. Kniha je v zásadě pozoruhodná i tím, jak Frederick Forsyth popisuje všechny zúčastněné osoby i děje velmi chladným, nezaujatým způsobem, jakoby bez emocí, bez subjektivních soudů a bez nějakého morálního hodnocení. To nechává na nás. I když člověk ví, že Šakal neuspěje, napadlo mě při jednom z přečtení, nebo možná i shlédnutí filmu, jak je relativní náš pohled na podobnou situaci. I když Francie nepatří k mým oblíbeným zemím a na CH. de Gaulla mám svůj názor, teroristé z OAS nejsou rozhodně ta strana, která by měla byť jen maličký náznak mých sympatií. Jenže v knize je zmíněna i jedna událost, která celou tu věc ještě víc relativizuje - skutečný úspěšný atentát na dominikánského diktátora Trujilla, z kterého je podezřelý onen Charles Calthrop, o kterém se SY domnívá, že je oním Šakalem. Tento atentát byl sice proveden ne osamělým střelcem, spíš to byla akce podobná té z počátku románu, ale Trujillo byl krvavý diktátor typu třeba Castra nebo argentinských generálů (do jejich řad se mohl řadit i počtem obětí, i když "kvalit" kubánského komunistického caudilla nedosáhl). Jeho odstranění bylo nesporně pozitivním činem. Tady bychom úspěšnému atentátníkovi asi i těch "pár" nevinných obětí i odpustili. A asi bychom začali spekulovat, koho byla škoda a kdo si to nakonec i zasloužil. Pokud knihu čtete poprvé, čtete ji jedním dechem, o filmu platí to samé. Ale čtete-li ji víckrát, podobné otázky vás dříve nebo později napadnou. Ale primárně a jako literatury - drze zopakuji to, co napsal konicekbilly - poklad světové literatury a co poněkud rozvedl woodward - etalon žánru.
Velmi dobrá dnes již klasika, odehrávající se v srpnu, takže ideální kniha na léto. Bavilo.
Ze začátku jsem měla problém se do knihy začíst, kvůli autorovu stylu. Ale nakonec se mi to podařilo a byl to úžasný a napínavý příběh. I když byly pasáže, které byly slabší a nezáživné, tak jsem se od knihy nemohla odtrhnout.
pydla, není několikrát zfilmovaný ......podle Forsythovy knihy jen jednou
a já musím přidat hodnocení, jinak by mi to úderník co sedí za moderátorským stolem přesunul do diskuze
Tak tedy - vynikající kniha, nejlepší Forsajtovka, nejlepší nájemný vrah v knihách ...co dodat
100% a k tomu mých oblíbených 321%
Druhý flm Šakal je béčko mezi politickými thrillery a nemá s knihou nic společného a nezachránila to ani trojice osvícenců.
Willis, Gere a Poitier
Klasický, několikrát filmově zpracovaný příběh, který by měl být v povinné četbě. Nájemný vrah, který má za úkol zabít francouzského prezidenta de Gaulla a policisty, který jde po stopě nejhledanějšího profesionálního zabijáka, jehož tvář nikdo nezná, a který se dokáže velmi dobře infiltrovat.
Romány F.F. mám rád a tento jsem četl opakovaně. Je to jeden z nejlepších thrillerů, které znám a ta geopolitická linka /Alžír/ je hodně zajímavá. V předešlých komentářích zejména čtenářky fandí placenému zabijákovi, který ochotně vraždí muže i ženy, jen aby mohl odstřelit svůj cíl. Vidět romantického hrdinu v mnohonásobném vrahovi, tak to opravdu nemohu. Jediným správným chlapem v této knize, je nenápadný policista Lebel.
(SPOILER) Napínavé, jak kšandy. Tenhle příběh dal myslím obživu mnoha hollywoodským scénáristům a ve výsledku i hercům. Postava záhadného Šakala, co chodí jen se slunečními brýlemi a klátí na horských hotelech sexy čtyřicátnice, je sice z dnešního pohledu, pravda, celkem úsměvný, ale vliv měl obrovský.
Knížku jsem si vybrala do výzvy. Počáteční kapitoly byly pravda trochu nudné, ale důležité. Jak se na scéně objevil Šakal, bylo to napínavé a také jsem fandila zločinci. Určitě se znovu i podívám na film.
Úplně super kniha mě moc bavila hlavně ten konec je super. Dávám 100% na 100%.
Autorovy další knížky
| 1975 |  Den pro Šakala |
| 2004 | Boží pěst |
| 2008 | Vyjednavač |
| 2005 | Ikona |
| 2014 | Seznam smrti |
Moje další letní čtenářské zastavení patří Fredericku Forsythovi a jeho „Šakalovi“. Řekl bych, že je to takové typické pánské letní čtení, a to i dnes - po padesáti letech.
Jako čtenář jsem tohoto autora objevil před pěti lety a dosud jsem přečetl deset jeho knih. Nejsem přitom velký fanda tohoto žánru a jiné autory v podstatě nečtu. K Forsythovi jsem si našel cestu pro jeho spisovatelskou profesionalitu. Přestože jde o nenáročnou a oddychovou literaturu, díky autorovu přístupu přesahuje hranice žánru a dokonce i hranice beletrie a vždy lze část jeho knihy označit jako literaturu faktu. Vždy si najde dost prostoru, což ale na druhou stranu řadě čtenářů vadí, pro popis dobového kontextu a geopolitické komentáře a vysvětlivky. Mám respekt k tomu, jakou péči věnuje přípravě a věcné správnosti svých knih. Analýza situace mne v každé jeho knize nesmírně baví a zároveň poučuje. Např. jeho popis uspořádání islamistických, džihádistických a různých zločinných organizací, metody jejich náboru, motivace atd. dává čtenáři větší představu o tom, jak to tam chodí než akademické komentáře tzv. bezpečnostních expertů. Jeho dokumentaristický styl naplno vyniká v „Příběhu Biafry“, kterým debutoval. „Den pro Šakala“ – jeho první beletristické dílo - si matně vybavuji z velmi povedeného filmového zpracování, ale právě výše zmíněné atributy Forsythovy tvorby dělají z knihy něco více. I když to pro mne ještě není typický Forsyth – ten z přelomu tisíciletí – už v Šakalovi je patrná autorova preciznost a systematičnost.
Samozřejmě se člověk usmívá nad momenty, které jako by z oka vypadly z filmového Jamesa Bonda v podání Seana Conneryho, ale vzhledem ke stáří obou děl, je žádoucí přimhouřit oko.
Forsyth každou svoji knihou zrál jako víno.
Léto a dovolené ještě nekončí, a tak je pořád ještě čas nějakého Forsytha do kufru přibalit. A nemusí to udělat jen pánové…