Deníček moderního páru aneb Ženy jsou z Venuše a muži jsou debil
Zuzana Hubeňáková , Dominik Landsman
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/307332/bmid_denicek-moderniho-paru-aneb-zeny-js-QfZ-307332.jpg
3
1078
1078
Kdo by neznal eskapády „moderního fotra“, které Dominik Landsman zachytil ve svých úspěšných Deníčcích? Nová kniha, kterou napsal společně s blogerkou a spisovatelkou Zuzanou Hubeňákovou, se pouští na stejnou půdu, ale zpátky do doby, kdy ještě nebyl otcem. Jindřich a Nataša s ironií a černým humorem sobě vlastním popisují své seznámení, sestěhování a nakonec i početí dítěte a mezitím neodolatelně glosují rozdíly mezi muži a ženami, vztahové stereotypy, různé fáze zamilovanosti nebo nástrahy společného bydlení. Deníček moderního páru zachovává styl předchozích dílů, ale díky spoluautorství je bohatší o dva rozdílné, ale srovnatelně humorné styly. Pojďte zjistit, co se dělo předtím, než na svět přišel Čeněk!... celý text
Přidat komentář
Tahle kniha nebyla tak skvělá jako deník moderního fotra ale přesto má stále něco do sebe člověk se u toho hodně zasměje. Líbí se mi pojetí prostě obyčejného života přesně tak jak to funguje. Určitě se chystám i na další knihy tohoto spisovatele protože se mi hrozně líbí jak píše.
Poslechnuto asi 30 minut, pak vypnuto , dost stupidní humor o obracení slipů několikrát týdně, svatba mého 25letého kamaráda s 50 letým mužem, performerka demonstruje menstruaci atd.
Tento typ humoru sa mi velmi páči. Skvele som sa bavila... A čo si budeme hovoriť, u žiadneho slovenského spisovatela som nečítala niečo podobné.
Co napsat do komentáře k této moderní slátanině? Knihu jsem si vybrala v rámci čtenářské výzvy. Dělala jsem si iluze, že se něco dozvím o odlišnosti obou pohlaví, jak každý z nás, mužů a žen, odlišně bere určité situace a jak na ně reaguje. Dozvěděla jsem se, bohužel ale tady byli zástupci dvou odlišných pohlaví, osoby mírně řečeno, dost ujeté. Jistěže, mladým čtenářům se kniha mohla líbit. Byla v ní řada zábavných, někdy až přemrštěně legračních situací. Musím uznat, že i já jsem se někdy zasmála. Celkově mi toho ale kniha moc nedala. Hodnotím dvěma hvězdičkami, jednu pro autora muže, a druhou pro spoluautorku ženu.
Výzva 2024 - aneb kniha s podtitulem.
Ale jo, celkem často jsem se dusil smíchy - v práci už mi cpali kus klacku do pusy, abych si při tom zjevném epileptickém záchvatu nepřekousl jazyk. Naštěstí se však všechno vysvětlilo - stačilo přečíst pár odstavců o několikahodinovém nakupovacím maratonu, o odklízení jogurtu, nebo o tom, jaká je babička kalička a že na návštěvu se jezdí zásadně s několika flaškami rumu...
Na druhou stranu knížek na toho téma jsem četl už dost (proč muži lžou a ženy pláčou, či proč jedni neposlouchají a druzí neumí číst v mapách atd.) a taky vím že je to brané s nadsázkou (alespoň doufám)... No, v rámci možností horší čtyři hvězdy. A neptejte se mne proč :)
Nedávno mi švagrová doporučila tuto autorku, že je to sranda. Tak co, já přečtu všechno. Sranda to tedy byla, ale trochu nezáživná a trapná. Hubeňáková se tady snaží napodobit lidový humor a příliš tlačí na pilu, ale někomu tento styl možná vyhovuje. Pokud já znovu sáhnu po humoru, dám radši potřetí Denik Ostravaka, to je jiný level. Naštěstí žena čte úplně jiný druh knih a tak nemá šanci se u Nataši inspirovat v zacházení s mužem. A na okraj, zásadně odmítám chodit se ženou na nákupy a pokud něco potřebuji pro sebe, je tu přece e-shop.
Místy vtipné, místy jsem se cítila trapně hlavně za ženský pohled ... Největším bizárem byla manipulace ke koupi auta s nutností osobního řidiče.
Pokud chce člověk vypnout hlavu a někdy se pousmát, tak dobrý.
Dostala jsem od kamarádky jako odpočinkovou četbu do nemocnice. Místy jsem se i zasmála, takže účel knížka splnila, byly tam některé opravdu vtipné pasáže. Na druhou stranu snaha udělat fórek v každé větě většinou nefunguje. Cca od půlky knihy mě moc nebavily části "ženského pohledu" na věc, tam mi ten humor za každou cenu opravdu moc nebavil. Takže nikdo od toho nemůže čekat hodnotnou literaturu, nijak zvlášť nenadchne, ale taky neurazí.
Humor mi přišel chvílemi dost trapný, tomuto počinu moc nerozumím,ale asi si to své čtenáře najde.
Už když jsem si knihu půjčila v knihovně jsem ji hlavně brala na odreagování a zasmátí se. A to celkem splnila, teda aspoň v první části, pak mi to přišlo už přehnané... např. Nataša chce od Jindřicha dostat auto, nakonec ho zaplatí bez pár korun ze svého, abychom na konci kapitoly zjistili, že nemá řidičák.
Doporučuji ji pro lidi, co se chtějí zasmát a nehledají náročnou literaturu.
Zprvu mě knížka bavila a smála jsem se jejim vtípkům a líbily se mi různé pohledy na stejnou událost, od poloviny jsem knížku, chtěla hlavně dočíst. Už mi humor přišel trapný, situace přitažené za vlasy a postava Natašy mě teda dost štvala. Beru jako oddechovou četbu, kterou bych ale podruhé nevytáhla.
Z Moderního fotra mám trochu osypky. Tedy nikdy jsem ho nečetl, z ukázek mi to přišlo až přehnané a taky ty příběhy tak nějak posbíráné z různých vtípků a zážitků někoho jiného... tohle ke mně doputovalo ani nevím jak a než jsem zjistil, že to je prequel moderního fotra, už jsem byl v půlce a skvěle jsem se bavil :)
Moc se mi líbily ty dva pohledy (mužský a ženský) na stejné události. To bylo za mě TOP.
Docela mě zaráží tolik negativních komentářů. Knížka super. Typický humor obou autorů. Pokud někdo tento styl nemusí, v pořádku, každému se líbí něco jiného. Ale napsat třeba, že slabé jako všechny knihy autora? .... Tak je nečtu, když mi žánr nesedí.
K přečtení této knihy jsem se rozhodla na základě mnoha doporučení a úspěchu knihy Deníček moderního fotra. Musím přiznat, že začátek byl famózní a opravdu jsem se dobře pobavila. Bohužel to trvalo jenom zhruba do poloviny knihy, kdy začal být tzv. humor tlačený přes slzy. Mužský pohled se ještě dal číst, ale ženský jsem přeskakovala. Je mi jasné, že pravděpodobně existují ženy jako je Nataša, ale mě to přišlo až moc přehnané.
Bylo to o malý chloupek lepší než Karanténa. To plus navíc je za mužské a ženské pohledy na jednu věc, tedy za ten nápad. Protože jinak to opět bylo slaboduché, humor školácký, klišé přehnaná do absurdity (ta asi byla cílem). Jestli se někdy budu chovat jako Nataša, prosím, propleskněte mne. Bylo mi za ni za celé ženské pokolení hanba. A prosím Ježíška, ať mi další obdobné pokusy o literaturu nenosí, díky.
Tak jsem zase jednou sáhl vedle, očekával jsem humorné čtení, ale dostal jsem trapárnu plnou úporné snahy autorů o humor za každou cenu. I když přece jen jeden plus to pro mě mělo, tím bylo varování, abych se jejich další knize raději vyhnul.
Já Landsmana můžu, takže jsem se těšila i na tuhle knížku. S rodinou jsme si poslechli audio verzi. Rozjezd byl opravdu slibný a docela jsme se nasmáli. Pak to začalo trochu ztrácet. Lepší byly kapitolky z pohledu muže, ale druhá polovina už byla taková nemastná, neslaná a plná klišé.