Deník 1938–1945
Helga Hošková-Weissová
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136438/mid_denik-1938-1945-Oef-136438.jpg
5
296
296
V roce 1938, kdy si Helga začala deník psát, jí bylo devět let. Spolu s rodiči prožívala první příkoří, kterých se Židé v protektorátu dočkali, a jen bezmocně přihlížela postupným deportacím svých kamarádů, spolužáků i příbuzných. Roku 1941 se Weissovi dostali do Terezína, kde žili společně až do otcovy deportace do Osvětimi v roce 1944. Dva dny po jeho nuceném odjezdu byly do transportu zařazeny i Helga s matkou. Školní sešit, do kterého Helga po celé ty roky tužkou zapisovala děsivý vývoj událostí i své pocity, zazdil její strýc do jedné z terezínských zdí. Helžin tatínek byl v Osvětimi zavražděn, ale Helga i její maminka jako zázrakem přežily pobyt v Osvětimi, Freibergu a Mauthausenu i náročnou cestu zpátky domů do Prahy. Helze je patnáct a půl, když do deníku dopisuje své zážitky od odjezdu z Terezína. Je jednou z mála Židů, kteří se do Prahy vrátili a i po válce ve městě zůstali.... celý text
Literatura faktu Válečné Historie
Vydáno: 2012 , JotaOriginální název:
Deník 1938-1945, 2012
více info...
Přidat komentář
Trochu jiné čtení o holocaustu, psáno rukou dítěte. Čte se snadno, ale o to více mě bolelo u srdce, nevím, proč jsem tuto knihu prožívala ještě více než jiné knihy o holocaustu, asi že jde o deník a vše je tak barvité. Moc se mi líbila ta dětská duše, která přetrvala, kdy Helga v Terezíně měla radost z maličkosti, chvíli se mi zdála i spokojená. Jediné, co mě opravdu rozcilovalo byly ty vysvětlivky vzadu… neustále listovat knihou bylo otravne.
Deník se svědectvím jedné mladé židovské dívky o krutém období druhé světové války v několika koncentračních táborech. Pasáže transportu, loučení a čekání na mír byly velmi emotivní. Navíc jsou v něm autentické kresby paní Helgy Hoškové-Weissové a rodinné fotky.
Na knížku jsem přišla díky Hyde Park Civilizaci, ve kterém bylo citlivé interwiev s touto paní malířkou.
"Z pravěku"
Knihu jsem dostala od kamarádky, protože věděla o mém zájmu v oblasti druhé světové. Příběh židovské dívky, která to neměla v životě zrovna lehké jsme začaly číst spolu a zbytek jsem potom přečetla sama za zbytek dne.
Ke knize - silný příběh malé holky ,která se zdá být úplně obyčejná, ale není to tak. Je Židovka stejně jako mnoho dalších lidí v té době. zákazy a veřejné ponižování kvůli její rasy je pro tak malou holku něco nepochopitelného. Hlavně později, když jede s celou rodinou transportem někam na východ... co se tam hodně lidem stane je asi všem jasné. Krásný, ale krutý a autentický příběh psaný dětskýma očima, které takhle vnímají válku a její zvěrstva.
Pohled na hrůzy holokaustu dětskýma očima. Přesně taková je kniha autorky. Kniha je psána stylem deníku. Mnohdy chybí datum, sama autorka tvrdí, že mnohdy nebyl čas se zabývat datem.
Kniha je určitě ideální zejména pro čtenáře, kteří se chtějí dozvědět něco o holokaustu, ale nemají až tak silný žaludek na popisované zvěrstva.
Jako bonusem jsou nádherné kresby autorky, které danou situaci vystihují mnohdy daleko lépe než samotná slova.
Neskutečný příběh s dobrým koncem. Můj obdiv patří všem, kdo tohle hrozné období přežil a ještě o něm dokáže napsat.
Lidský osud, osud jedné rodiny, osud celé generace židovských obyvatel Československa ve zhuštěné podobě. Ve velmi emotivním deníku malého děvčátka, které poznává svět z té nejhorší stránky. Rozum zůstává stát nad zvěrstvy v té době páchanými i nad tím, že v podstatě za ně nebyl nikdy nikdo potrestán.
Opravdu emotivní, deník, který byl zazděn v Terezíně, aby pak mohl být doplněn o další prožitá muka a pak se dostal do našich rukou. Děkuji za tu možnost. Číst něčí minulost z této doby je pro mě větším přínosem než otevřít knihu historie. I když se snažím si to vždycky představit, tak to prostě v tom popisovaném měřítku nejde. Je to za hranicí toho, v čem žijeme teď. Něco tak příšerného se nedá.... S úctou jim všem, kteří to v té době museli prožít ...
Díky popularitě deníčků, které si holčičky v té době psaly, se dozvídáme jejich neradostné příběhy. Žádné bezstarostné dětství, ale doba strachu a utrpení, co musely ty děti zažívat a kolik se jich už nikdy nevrátilo domů.
Autentické deníky dětí jsou velmi cenný pramen k dalšímu bádání. Děkuji za jeho vydání.
Knihu jsem před několika lety odložila jako nedočtenou. Nyní asi uzrála doba, abych si svědectví těch hrůz dočetla. Zajímavý pohled dětskýma očima. Je dobře, že se deník podařilo uchovat, aby později mohl podat svědectví o životě v ghettu.
"Z doby kamenné "
Koupený dárek k narozeninám udělá radost velkou, hlavně ten typu sama sobě:)
Příběh židovské holky, která se vrátila. Svědectví, vzpomínky na dětství, nařízení samotný transport . Silné čtení
Kniha určitě stojí za přečtení, člověk si pokaždé uvědomí, jak se vlastně má dobře a jeho problémy jsou malicherné. Co ale stojí za povšimnutí je, jak Helga píše, že ve vlaku do Mauthausenu a pak v autě od vlaku do tábora porodily dvě ženy. Velmi pravděpodobně se jedná o Prisku a Anku z knihy Narodili se, aby přežili.
Opět deník, opět veliká výpovědní hodnota. Setkala jsem se s tím, že deníky Anny a Helgy byly porovnávány - bohužel, porovnávat je totiž nemůžeme, ano obě sice byly náctileté slečny, ale dá se v těchto případech vůbec ještě mluvit o tom, že tehdejší události viděly dětskýma očima? Myslím, že v momentě, kdy se státy celé Evropy nuceně halily do vlajky s hákovým křížem každé dítě dítětem být přestalo, všichni museli rychle dospět. Navíc každá z těch dívek žila v jiném státě, takže je srovnávání nemístné, navíc každá byla úplně jiná. Helga deník prokládala obrázky, malovala co viděla a zažila, když si člověk uvědomí, že to malovalo dítě, je to o to děsivější. Nepoužívala třeba tak vzletné fráze jako Anna, ale malovala a přesto pro mě z nepochopitelných důvodů její deník tak známý není i když je úplně stejně silný.
Velice zajímavá knížka, která ukazuje, co zažila židovská dvanáctiletá dívka v období války u nás. Velice detailně zde popisuje svůj život v Terezíně a potom i v dalších vyhlazovacích táborech. Dost mě překvapilo jak vyspěle je deník napsaný na tak mladou dívku. Autorka píše v předmluvě , že deník není nijak upravován. Knížku jsem si se zájmem přečetla, ale s Deníkem Anny Frankové se opravdu srovnávat nedá.
Hrůzy které židé zažívaly během 2.světové války jsou až neuvěřitelné. Kniha se velmi dobře a rychle četla. Jen jsem se nemohla ubránit myšlence, zda jde opravdu o deník..... Nejde mi na mysl, jak dívka, která u sebe nesměla mít nic, byla schopná schovávat papíry a tužku aby psala deník (hlavně ke konci).A jak detailně zapisovala právě odehrávající drama..... Neumím si představit, že by za pochodu kdy šlo o život psala deník..... Z deníkem Anny Frankové se srovnávat moc nedá.
Dobrá kniha. Pohled další oběti druhé světové války na tehdejší dění, zážitky. Tyto knihy by neměly zůstat zapomenuty.
Příběh pražské židovské dívky, která přežila. Je zvláštní, jak se děti dokáží přizpůsobit dění kolem sebe. Jen mě překvapilo, že věděla o 3 narozených miminkách, když oni sami o sobě nevěděli podle knihy Narodili se aby přežili?
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) deníky Terezín české dějiny holokaust, holocaust podle skutečných událostí přeživší holokaustuAutorovy další knížky
| 2012 |  Deník 1938–1945 |
| 2020 | Nikdo nás nečekal |
| 2004 | Maluj, co vidíš |
Tato kniha byla mojí první knihou s válečnou tématikou, kterou jsem přečetla.