Deník
Anne Frank
https://www.databazeknih.cz/img/books/65_/657/mid_denik-Y5M-657.jpg
4
3395
3395
Proslulá kniha (přeložená z holandského originálu s přihlédnutím k německému překladu) obsahuje deníkové záznamy židovské dívky, která se s rodinou za války ukrývala před nacisty ve skrýši starého domu na předměstí Amsterodamu. V průběhu dvou let 1942 až 1944, od svých třinácti do patnácti roků, zaznamenává dívka své úvahy, zážitky, pocity a drobné všední události, jak je přinášel život ve stísněném prostoru bez možnosti soukromí. Nakonec byl úkryt rodiny prozrazen a všichni jeho obyvatelé odsunuti do koncentračního tábora. Z celé rodiny přežil pouze dívčin otec, který také po válce korigované deníky své dcery vydal. Kniha pak byla po letech znovu vydána v úplné podobě.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2006 , TriádaOriginální název:
Het Achterhuis / Anne Frank Tagebuch, 1947
více info...
Přidat komentář
Člověk si u čtení řekne, že se tam nic neděje. Že se nudí, že tam není žádný děj... Avšak pak vám dojde, že tohle se skutečně stalo. Že jste vtrhli do života jedné dívenky, která neměla nikoho, komu by svěřila své myšlenky.
Je mi docela smutno, že tento deník vidělo více lidí, než by si ona sama přála. A věřím, že ona sama by nechtěla být jen tou, která zemřela v koncentračním táboře. Promiň Anno, že jsme vtrhli do tvého soukromí a že jsme z tebe, tvého deníku a z domu kde jste se ukrývali, udělali turistickou atrakci...
Nevím proč, ale nechápu tak vysoké hodnocení této knihy. Na tuto knihu jsem čekala přes rok v knihovně. A upřímně to za to nestálo. Ano, jedná se o svědectví z hrozné doby, ale mě to prostě přišlo, jako deníček rozmazlené teenagerky, bohužel se špatným koncem. Možná, že čtení ani nepomáhá to, že všem je známý osud Anny.
Knih s tematikou holokaustu a druhé světové války už jsem přečetla docela dost, proto jsem váhala, jestli s Deníkem Anny Frankové začít. Protože je ale tak známý, usoudila jsem, že bych ho přečíst měla. Nelituji, je to zase trochu jiný pohled na jinou formu strádání, než je koncentrační tábor. Musím říct, že mě překvapilo, jak dospěle na mě Anne působila. I když v některých pasážích bylo znát, že si prochází pubertálním obdobím, byla to nesporně inteligentní slečna. Možná tomu napomohl překlad a jiné úpravy textu, ale věřím, že z ní mohla být dobrá spisovatelka.
Deník Anny Frankové jsem četla kdysi na střední škole, tedy to starší vydání z roku 1957. Už tehdy na mne kniha zanechala obrovský dojem a vyvolala ve mne velký obdiv k dívce, která nedostala šanci svůj nesporný talent uplatnit dál. Nyní už mám v knihovně desítky knih a pamětí o holokaustu a byla jsem zvědavá na nový překlad deníku. Musím říci, že je psán mnohem svěžejším jazykem rozhodně bližším k jazyku dnešní mládeže. V novém překladu byly použity i části, které v původní verzi chyběly. Některé tyto části nám čtenářům ještě více přiblížily niterný a citový svět Anne. Samotnou mne to až uvedlo do rozpaků a občas mne vytanula na mys otázka, co by tomu řekla Anne, že si tu teď čtu její myšlenky, které měly zůstat tajné.
I když se vlastně jedná jen o deník mladé dívky, je hrozně důležité, aby ho lidi četli a aby věděli o všech těch hnusech, jaké se za války děly a jak se lidem během té doby žilo. Mrzí mě, že jsem se k němu dostala až teď.
Hrozně se mi líbilo, jak Anne byla pozitivní a neustále věřila tomu, že válka brzy skončí a už zase bude chodit do školy a dělala si plány do budoucna. Zároveň mě to samozřejmě hrozně štvalo, protože všichni víme, že to nakonec dopadlo špatně.
Obdivuju je, že tam takhle zvládli žít.
Kniha na zamyslenie ...hlavne v tejto konzumnej dobe...klobúk dole čo to tam zvládli ....
Mám ráda knihy s tematikou 2.svetové války. Tady jsem maličko zklamana. Ano, je úctyhodné co si dospívající Anne musela prožít, jak dospívala, v jakých podmínkách žila... Je dechberouci jak dokázala psát. To co uměla ona, jen tak někdo nedokáže. Škoda že to špatně skončilo ( kdoví jak by vypadala kniha v jejím podání - ne jen prepsany deník ) Přes to všechno mi tam "něco " chybělo a proto hvězdička dolů.
Druhá světová válka přinesla mnoho utrpení, mnoho křivd, mnoho osobních tragédií a také mnoho odvahy obyčejných lidí, kteří za to často zaplatily životem.
Tato kniha je smutným pohledem do utrpení židovské rodiny z Holandska.
Kniha, kterou lze přečíst jedním dechem a zamilovat si ji i přes její smutek...bolest...stesk.
I přesto, že o původu a pravosti knihy (deníku) se hodně spekulovalo, nic z toho neubírá na tom, jaký byl život a smrt ve válce.
Ráda čtu knihy o době 2. světové války. Takže tato kniha pro mě byla povinná četba. Knihu i film jsem viděla víc jak jednou. Doporučuji všem, protože na tuto dobu se zapomínat nejde, ani nemůže.
Tato kniha se asi jinak hodnotit neda. Celou dobu jsem si pripominala, ze dennik Anne psala, kdyz ji bylo 13-15. Ty uvahy o zivote, o tom, jaka je, a jakej by mel svet byt, toho nekdy nedosahnou ani dospely. Je skoda, ze tahle nadana mlada dama mela takovej osud. Velika skoda.
Na začátku knížky jsem si říkala, že to celé bude jen popis toho, co mladá dívka zažila. Ovšem záznamy Anne jsou především plné toho, co prožívala. Kromě toho, co všechno musela přetrpět, je hrozné, že nenašla spřízněnou duši. Přesto byla neskonale silná a uvědomělá. Až mi to vyrazilo dech. Samozřejmost, se kterou psala, mě dokázala vtáhnout do prožívaného. Škoda, že se jí nesplnil sen a nestala se tím, po čem toužila.
Ani nevím, co napsat, kniha mi vzala všechna slova. Anne byla neuvěřitelně zajímavou osobností a ještě jsem se u náctileté(ho) nesetkala s takovou mírou životní moudrosti, sebereflexe a nezdolné chuti pracovat na své osobnosti a na tom stát se lepším člověkem. Velká škoda jejího tragického osudu, mohla toho opravdu hodně dokázat...
S touhle úžasnou knížkou jsem se setkala prvně už v dětství.Spíš než válečné hrůzy nám odkrývá dívčiny niterní pochody a citové dozravání.
Nejklasičtější klasika, kterou by si dle mého měl každý alespoň jednou za život přečíst!
K Deníku Anne jsem se s podivem dostala až v dospělosti a jsem tomu ráda. Nedá se říct, že by šlo o knížku poutavou, ale byla pro mne velmi hodnotná. Ke konci jsem si Anne oblíbila a obdivovala jsem obrovský vývoj v její osobnosti, který nastal v průběhu dvou let strávených v úkrytu. Poslední měsíce deníku jsem četla pomaleji, abych ji "udržovala naživu".
"Každý den cítím, jak vnitřně rostu, jak se blíží vysvobození, jak krásná je příroda. ... Proč bych tedy měla být zoufalá?"
Nelze jinak, než plný počet hvězd. Můj názor- nelze hodnotit jako běžnou knihu. Vždyť Anne Frank psala svůj vlastní deník, takže jak je kniha napsaná, je vedlejší. Je to deník dospívající dívky, tečka. Je to výpověď o době pronásledování a strachu,o smrti v koncentračním táboře. Jeden příběh z těch milionů dalších, jejichž deníky se nedochovaly. Každá kniha, podávající pravdivé svědectví o holocaustu, zaslouží milion hvězd.
Silné svedectvo pohnutej doby očami dospievajúceho dievčaťa, zintenzívnené osudom samotného dievčaťa a jej blízkych, ktorý je v absolútnom kontraste s jej snami, plánmi a vyjadrenou nádejou v očakávaní konca vojny, ktorý však pre mnohých ľudí napokon nikdy neprišiel.
Prectena zkracena skolni verze.Cetla se dobre.Planuju precist normalni verzi.Filmove zpracovsni,se mi libilo vic.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) deníky zfilmováno Anne Frank, 1929-1945 dospívání autobiografické prvky Nizozemsko Amsterdam, Amsterodam holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 1956 |  Deník Anne Frankové |
| 2020 | Povídky a příhody ze zadního domu |
| 2022 | Souborné vydání |
Další letitý dluh splacen. Díky dárku od dcery a jsem jí za to vděčen. Na tuto knihu se nedá dívat pohledem čtenáře běžné literatury. Její síla je primárně v osudu autorky a pro mě hodně překvapivě i ve zralosti úvah tak mladé dívky.
Dokonce bych si troufal poradit mladým, až jim ti starší budou předhazovat nezralost mládí, dát těm starším tuto knihu do ruky.
V komentářích už tady asi padlo vše, co může napsat běžný vášnivý čtenář. Ale přece si neodpustím jednu citaci, kterou by měli mít na paměti všichni ti, kteří nás stále vidí jako oběti dějin bez možnosti na nich něco změnit. Ten defetismus nemalé části národa je dle mého názoru naší tragédií.
"Nikdo si nevidí dál než na špičku nosu, nikdo nemyslí na to, že Angličani bojují za sebe a za svou zem; každý si myslí že jsou povinni co nejrychleji a co nejlépe spasit Holandsko.
Jaké závazky tedy Angličani mají? Čím si Holanďani zasloužili tu šlechetnou pomoc, kterou s takovou jistotou očekávaji?
Kdepak, Nizozemci se náramně pletou, Angličani se navzdory blufování rozhodně neblamují víc než všechny ostatní země a zemičky, které jsou ted okupované. Angličani se vskutku nebudou omlouvat, celá léta, kdy Německo zbrojilo, spali, stejně tak spaly všechny ostatní země, i země, které s Německem sousedí. Pštrosí politika k ničemu nevede, přesvědčila se o tom Anglie a přesvědčil se o tom celý svět, a ted za to jeden každý, a Anglie ne méně než ostatní, těžce platí."
Naprosto fascinující postřeh mladé slečny na samém pokraji dospělosti. Nemálo politiků by si tohle mělo číst každý večer před spaním.