Deník Anne Frankové
Anne Frank
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491798/bmid_denik-anne-frankove-tVX-491798.jpg
4
3396
3396
Deník v dopisech 12. červen 1942 – 1. srpen 1944 Po dvaceti pěti letech vychází zcela nový překlad deníku Anne Frankové. Poprvé v češtině s názvem, který svému dílu zamýšlela dát sama jeho autorka. Deník v dopisech si Anne Franková vedla od 12. června 1942 do 1. srpna 1944. Psala si ho jen pro sebe až do chvíle, kdy na jaře 1944 vyslechla z vysílání londýnského Rádia Oranje projev nizozemského exilového ministra školství. Vyzýval, aby lidé po skončení války shromáždili a zveřejnili všechna svědectví o utrpení nizozemského lidu za německé okupace. Jako příklad uvedl mimo jiné deníky. Pod dojmem tohoto projevu se Anne Franková rozhodla, že po válce vydá knihu. Základem k ní měl být její deník. Anne si k tomu 29. března 1944 zapsala: Milá Kitty, včera večer mluvil v Rádiu Oranje ministr Bolkestein o tom, že po válce bude uspořádána sbírka deníků a dopisů z téhle války. Samozřejmě se hned všichni vrhli na můj deník. Vždyť si představ, jak zajímavé by bylo, kdybych vydala román Zadní dům. Už jenom z titulu by lidé měli dojem, že je to detektivka. Od května 1944 začala deník přepracovávat a přepisovat, zanášela do něj opravy, vynechávala pasáže, které nepovažovala za dostatečně zajímavé, a jiné po paměti připisovala. Současně pokračovala v psaní původního deníku (badatelé ho později nazvali verze A – na rozdíl od přepracovaného deníku, který se označuje jako verze B). Poslední zápis Anne Frankové je z 1. srpna 1944. Již 4. srpna všech osm obyvatel úkrytu zatkla tzv. zelená policie. Pomocnice ve skrývání Miep Giesová s Bep Voskuijlovou Anniny zápisky hned v den zatčení odnesly do bezpečí. Miep Giesová je uložila v zásuvce svého psacího stolu, a až když se potvrdilo, že Anne věznění v koncentračním táboře nepřežila, předala je, aniž je četla, Anninu otci Ottovi Frankovi. Otto Frank se po zralé úvaze rozhodl, že splní přání své zemřelé dcery a zápisky vydá knižně. Za tím účelem sestavil z obou Anniných verzí, původní (verze A) a vlastnoručně přepracované (verze B), zkrácenou třetí verzi (C). Aktuálně po celém světě vydávanou, autorizovanou verzi připravila z pověření basilejského Fondu Anne Frankové německá spisovatelka a překladatelka Mirjam Presslerová. Převzala Frankův výběr záznamů z verze C a doplnila jej pasážemi z deníkových verzí A a B. Nový, celkem už třetí překlad deníku do češtiny, pořídila Magda de Bruin Hüblová. Vrací se k názvu, jejž si Anne pro svoji zamýšlenou knihu přála a s nímž vychází deník v nizozemštině. Ke svému pojetí překladu napsala Magda de Bruin Hüblová: „K deníku Anne Frankové lze při překládání přistupovat dvěma způsoby: jako k dokumentu, což vyžaduje co nejpřesnější překlad, nebo jako k literárnímu dílu, což umožňuje jisté uhlazení textu s ohledem na mladé čtenáře. Protože se nový překlad má stát součástí souborného vydání díla Anne Frankové, v němž poprvé v češtině vyjdou i autentické, ,neučesané‘ verze A a B, přiklonila jsem se k první možnosti. Můj překlad tak zachovává víc než předchozí české překlady zvláštnosti předlohy.“ Annelies Marie FRANKOVÁ (12. června 1929 – únor 1945) v roce 1933 s rodiči a starší sestrou Margot emigrovala z Německa do Amsterodamu. Od července 1942 se tu rodina skrývala v zadní části domu, který patřil otcově firmě, aby unikla pronásledování Židů. Dospívající Anne si psala od 12. června 1942 až do prozrazení úkrytu na začátku srpna 1944 deník. Po zatčení byla rodina deportována do koncentračních táborů v Německu a na území dnešního Polska, přežil jen otec. Anne zahynula v Bergen-Belsenu. Po válce otec Annin deník vydal, byl přeložen do mnoha jazyků, zdramatizován a zfilmován. Toto vydání přináší nový překlad do češtiny.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2022 , TriádaOriginální název:
Het Achterhuis / Anne Frank Tagebuch, 1947
více info...
Přidat komentář
Z deníku je velmi zřejmé, jak lidsky dobrá, nadaná, chytrá a dobře vychovaná dívka Anna byla. Kombinace vyspělých úvah a zároveň určité dětinskosti podtrhuje celou smutnou ironii osudu... Četbu bych doporučila v teen letech, myslím že to kniha nejvíce zasáhne. Pokud jste to ale nestihli, jako já, určitě neváhat v žádném věku. Příběh je hodnotným dobovým svědectvím.
Je opravdu škoda,že Anne válku nepřežila, mohla se z ní stát proslulejší spisovatelka. Musela být opravdu moc nadaná, když napsala něco takového už jako dítě. Moc smutný osud.
Hned teď se seberte , běžte do knihovny , do knihkupectví , nebo klidně kupte hned přes internet . Tohle je povinnost ! Viděla jsem film ,nemohla jsem dýchat . Četla jsem knihu , nemohla jsem dýchat . Nic jiného psát nebudu , prostě si ji přečtěte.
(SPOILER)
Můj učitel na dějepis řekl, že vypadám jako ona
A já bych opravdu chtěla být jako ona
mrtvá
Hodně vyspělá zpověď s přihlédnutím na věk samotné autorky deníku. Tyto zápisky jsou neskutečně upřímné, odvážné i depresivní, uvědomělé, smutné, zamilované a naivní. Ale hlavně jsou plné naděje, kterou Anna a její rodina ke konci pociťovala vzhledem k událostem. Naděje, která se zdála být skoro hmatatelná... Skoro.
Dětská naivita v kontextu krutého konce. Tomu se říká život. A ten popsala Anne výborně.
K obsahu se jistě není třeba vyjadřovat, jen bych chtěla pochválit audioknihu v podání Věry Slunéčkové.
Již poněkolikáté se mi potvrdilo, že některé knihy k Vám prostě musí přijít ve správný čas - a já se v tomto případě opět o pár let sekla. Nicméně si myslím, že do seznamu povinné četby nepatří tohle dílko jen tak. Povinnost.
Četla jsem knihu jedním dechem, jako malá třináctiletá holka, před 17 lety. Zanechala ve mě tak hluboký dojem, že si ji pamatuji dodnes.
Nikdy jsem nebyla jako spousta lidí do druhé světové války, ale když jsem Deník zahlídla v knihovně, neodolala jsem. V budoucnu bych chtěla navštívit ten pověstný dům Anne Frankové a přečíst si její myšlenky by před prohlídkou nebylo na škodu.
A tak jsem se ponořila do zápisků, kdy Anne popisuje své měnící se okolí a svoje pocity. Pro milovníky historie tato kniha není, protože Anne historické dění moc nemapuje a spíše se zaměřuje na svoji rodinu, školu a sama na sebe. Z naivního a jak Anne popisuje, povrchního děvčete, se stává více hloubající a frustrovaná žena. Bylo vidět, že Anne se z věcí kolem hodně vypisovala, ten zmatek, zlost nebo třeba i pokora jsou ze stránek přímo cítit.
Nějaké zápisky byly trochu únavné, například, při popisu šarvátek, co se mezi dvěma rodinami děly. Z Deníku mám ale vcelku pozitivní dojem, přestože pár much by se našlo.
O deníku jsem slyšela hodně a měla jsem v plánu si ho sama přečíst. K četbě jsem se ale nemohla ,,dokopat'', protože jsem asi měla pocit, že už příběh Anne znám a přečtení není úplně nutné. Avšak po navštívení Domu Anne Frank v Amsterodamu jsem si deník ihned koupila a pustila se do čtení. A jsem za to opravdu ráda.
Při čtení některých pasáží se může kniha jevit jako obyčejný deník malé holky, která si zapisuje svoje trable spojené s jejím věkem. Jiné pasáže vám však připomenou, co dívka prožívala a v jakém světě musela žít.
Určitě kniha, kterou by si měl každý přečíst.
Forma deníku mi nevadí, avšak tato kniha mě nudila často zbytečně natahovanými pasážemi. Jako deník,který vypráví o podmínkách žití v Zadním traktu je to pěkně napsané, od tak mladé slečny v této době a situaci.
Příběh samotný je zajímavý, ale styl, jakým je tato knížka napsána, mi nevyhovoval. Příliš zdlouhavé a až moc do detailů popsané události obyčejného každodenního života. Ze začátku zajímavé, ale ke konci se mi zdálo, že se to částečně opakuje.
Nemá smysl to nějak komentovat. Pravdivý deník, který by si měl každý přečíst ne jen na základě povinné četby.
To je prostě srdcovka... Tak znamy, smutny, pravdivy pribeh musí každý, kdo to myslí vážně s literaturou faktu, přečíst.
Samotný příběh je opravdu skvělý a srdcervoucí, ale bohužel většina kapitol mi přišla nudná a nezajímavá.
Nedočteno. Deníkovou formu psaní mám ráda, ale po přečtení půlky knihy a prodlužování výpůjční doby v knihovně, jsem to vzdala.
Tohle byla opravdu silná kniha a já se přiznávám, že nevím, jak ji hodnotit.
Nebýt povinné četby, knihu bych si pravděpodobně nepřečetla. Byla by to opravdu škoda.
Anne byla na svůj věk neuvěřitelně chytrá. Bylo vidět, jak doba, ve které žila ovlivnila její dospívání a vlastnosti.
Hodně mě překvapil její vztah s matkou.
Na to, že to psala v takovém věku, popsala zadní dům neuvěřitelně. Stejně jako lidi v něm.
Na to, že je to kniha s vážným tématem, se četla velmi dobře.
Autorčin příběh je smutný a dojemný. Kniha mě rozplakala.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) deníky zfilmováno Anne Frank, 1929-1945 dospívání autobiografické prvky Nizozemsko Amsterdam, Amsterodam holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 1956 |  Deník Anne Frankové |
| 2020 | Povídky a příhody ze zadního domu |
| 2022 | Souborné vydání |
Pro čtenáře, kterého zajímá téma holokaustu a osudu Židů za války, je Deník Anny Frankové povinná četba, základ knihovny. Nemůžu hodnotit čtivost nebo styl psaní - je to deník malé holky. Tato kniha je pro mě hodně emotivní čtení právě proto, že se jedná o jednu dívku. O konkrétní Annu, jejíž tvář známe z fotografií. Víme, že ta dívka existovala a dokážeme se (můžeme se snažit) do jejích pocitů vžít. Popis osudu konkrétní osoby nás vždycky víc zasáhne než informace o milionech anonymních obětí. Zamrzí zbytečná zkáza takovéhle dívky, která se jeví být velmi milá, citlivá a inteligentní. Na mysl se mi dere srovnávání s dnešními náctiletými a o to víc je mi z toho smutno.