Deník Anne Frankové
Anne Frank
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491798/bmid_denik-anne-frankove-tVX-491798.jpg
4
3400
3400
Deník v dopisech 12. červen 1942 – 1. srpen 1944 Po dvaceti pěti letech vychází zcela nový překlad deníku Anne Frankové. Poprvé v češtině s názvem, který svému dílu zamýšlela dát sama jeho autorka. Deník v dopisech si Anne Franková vedla od 12. června 1942 do 1. srpna 1944. Psala si ho jen pro sebe až do chvíle, kdy na jaře 1944 vyslechla z vysílání londýnského Rádia Oranje projev nizozemského exilového ministra školství. Vyzýval, aby lidé po skončení války shromáždili a zveřejnili všechna svědectví o utrpení nizozemského lidu za německé okupace. Jako příklad uvedl mimo jiné deníky. Pod dojmem tohoto projevu se Anne Franková rozhodla, že po válce vydá knihu. Základem k ní měl být její deník. Anne si k tomu 29. března 1944 zapsala: Milá Kitty, včera večer mluvil v Rádiu Oranje ministr Bolkestein o tom, že po válce bude uspořádána sbírka deníků a dopisů z téhle války. Samozřejmě se hned všichni vrhli na můj deník. Vždyť si představ, jak zajímavé by bylo, kdybych vydala román Zadní dům. Už jenom z titulu by lidé měli dojem, že je to detektivka. Od května 1944 začala deník přepracovávat a přepisovat, zanášela do něj opravy, vynechávala pasáže, které nepovažovala za dostatečně zajímavé, a jiné po paměti připisovala. Současně pokračovala v psaní původního deníku (badatelé ho později nazvali verze A – na rozdíl od přepracovaného deníku, který se označuje jako verze B). Poslední zápis Anne Frankové je z 1. srpna 1944. Již 4. srpna všech osm obyvatel úkrytu zatkla tzv. zelená policie. Pomocnice ve skrývání Miep Giesová s Bep Voskuijlovou Anniny zápisky hned v den zatčení odnesly do bezpečí. Miep Giesová je uložila v zásuvce svého psacího stolu, a až když se potvrdilo, že Anne věznění v koncentračním táboře nepřežila, předala je, aniž je četla, Anninu otci Ottovi Frankovi. Otto Frank se po zralé úvaze rozhodl, že splní přání své zemřelé dcery a zápisky vydá knižně. Za tím účelem sestavil z obou Anniných verzí, původní (verze A) a vlastnoručně přepracované (verze B), zkrácenou třetí verzi (C). Aktuálně po celém světě vydávanou, autorizovanou verzi připravila z pověření basilejského Fondu Anne Frankové německá spisovatelka a překladatelka Mirjam Presslerová. Převzala Frankův výběr záznamů z verze C a doplnila jej pasážemi z deníkových verzí A a B. Nový, celkem už třetí překlad deníku do češtiny, pořídila Magda de Bruin Hüblová. Vrací se k názvu, jejž si Anne pro svoji zamýšlenou knihu přála a s nímž vychází deník v nizozemštině. Ke svému pojetí překladu napsala Magda de Bruin Hüblová: „K deníku Anne Frankové lze při překládání přistupovat dvěma způsoby: jako k dokumentu, což vyžaduje co nejpřesnější překlad, nebo jako k literárnímu dílu, což umožňuje jisté uhlazení textu s ohledem na mladé čtenáře. Protože se nový překlad má stát součástí souborného vydání díla Anne Frankové, v němž poprvé v češtině vyjdou i autentické, ,neučesané‘ verze A a B, přiklonila jsem se k první možnosti. Můj překlad tak zachovává víc než předchozí české překlady zvláštnosti předlohy.“ Annelies Marie FRANKOVÁ (12. června 1929 – únor 1945) v roce 1933 s rodiči a starší sestrou Margot emigrovala z Německa do Amsterodamu. Od července 1942 se tu rodina skrývala v zadní části domu, který patřil otcově firmě, aby unikla pronásledování Židů. Dospívající Anne si psala od 12. června 1942 až do prozrazení úkrytu na začátku srpna 1944 deník. Po zatčení byla rodina deportována do koncentračních táborů v Německu a na území dnešního Polska, přežil jen otec. Anne zahynula v Bergen-Belsenu. Po válce otec Annin deník vydal, byl přeložen do mnoha jazyků, zdramatizován a zfilmován. Toto vydání přináší nový překlad do češtiny.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2022 , TriádaOriginální název:
Het Achterhuis / Anne Frank Tagebuch, 1947
více info...
Přidat komentář
Příběh dívky, která se svojí židovskou rodinou spolu s dalšími cizími lidmi se museli ukrývat na půdě proti gestapu. Anna sice v úkrytu zažila chvíle štěstí, radosti, první lásku, ale jediný kdo nakonec vyvražďování přežil byl její otec. Deník Anny Frankové je silný a zároveň těžký příběh, který jsem prožívala s vědomím, že se tyto hrůzy skutečně odehrávaly. Toto je jedna z knih co by měla být ve školách za povinnou četbu.
Deník ani ne 15-ti leté dívky. Tak zní upoutávka. Na škole jsem ji nečetla a jsem ráda, že jsem si ji přečetla až jako dospělá. Zpočátku mě kniha občas pobavila. Vrátila jsem se do dob svého dospívání. Spory s maminkou (ano, dnes je to pro mě opravdu maminka, tehdy jsem pro ni měla i jiná jména), milující otec, podobné pohledy na své okolí a neustálý zmatek v hlavě. Postupem času se obsah mění. Překvapilo mě, jak rychle Anna názorově dospěla. Já tedy v 15 rozhodně takové hluboké myšlenky neměla. Je otázka, na kolik jsou opravdu její a zda nedošlo později k otcově úpravě.
Pro mě má kniha hluboký filozofický podtext – úvahy o údělu Židů, o postavení žen a mužů, o charakteru člověka, dospívání a výchově. To jsou jen některé, které mi utkvěly v hlavě.
Schválně ponechám stranou její popis válečné doby. Bylo napsáno mnoho jiných knih a popsáno mnoho jiných skutečných příběhů lidí, kteří takové "štěstí" neměli. Bohužel ani tento příběh nemá šťastný konec. O to smutnější, že se velmi blížil konec těch hrůz.
Můj obdiv patří především lidem, kteří celé dva roky nasazovali vlastní život, aby Annu a její rodinu a ochránili.
„Buďte stateční! Chceme zůstat věrni svému poslání a nereptat, však ono se najde východisko. Bůh náš národ ještě nikdy neopustil, Židé přežili celá staletí a po celá staletí museli trpět. Ale za celá ta staletí také nabyli síly. Slabí padnou, ale silní zůstanou a nikdy nezahynou!”
"Zasloužit si štěstí znamená pracovat a činit dobro, nikoli spekulovat a být líný. Lenost může vyhlížet přitažlivě, ale práce přináší uspokojení."
"Každé dítě se musí vychovávat samo."
"Neboť v podstatě je mládí mnohem osamělejší než stáří."
Anne je úplně normální dospívající dívka se sny o budoucnosti, která bohužel přišla o možnost tuto budoucnost prožít. Místy pro mě bylo čtení pomalejší, ale při představě, že text psala mladá dívka zavřená desítky měsíců jsem knihu četla dál a dál a přála si, aby Anne mohla své sny naplnit.
Příběh s nešťastným koncem, který zná jistě každý, ale stejně do posledních řádků tajně doufáte, že se stane zázrak, válka skončí a Anna s celou rodinou budou žít šťastně další léta..ale bohužel. Kromě popisu běžného života, šarvátek, všeobecné ponorky v úkrytu a všeho kolem musím ocenit neskutečnou vyspělost samotné Anny. Velmi mi překvapilo, o čem všem ve svých letech už přemýšlela, jaké měla názory a pohled na svět (a v některých věcech jsem se s ní zcela ztotožnila). Už samotné zápisky jsou znamenité a věřím, že kdyby přežila, byla by z ní skvělá spisovatelka (jak si sama přála) - rozhodně to v sobě měla. Krásná a dojemná kniha, vřele doporučuji!
Na knihu jsem se těšila, protože jsem čekala něco úžasného. Je to asi hlavně kvůli tomu, že o této knize všichni básní snad celý můj život a stále je kolem toho velký rozruch.
Bohužel vidím Annu jen jako slečnu, která žila před ukrýváním v dostatku a z mého pohledu byla rozmazlená. Během ukrývání dospívala a to bylo tedy něco... Obešla bych se bez tak niterných výlevů. Vlastně celá kniha byla příběhem, který se téměř vůbec nedotýkal událostí vně domu. Jen občas vidíme trošku nástin. Vše, co se v domě děje je vlastně následkem nesnesitelné ponorkové nemoci, kterou by po takové době měl snad každý a také dospíváním, kdy dochází ke konfrontaci stejných i odlišných generací.
Co mě nejvíc mrzí je, že všichni obyvatelé měli velkou smůlu. Do konce války zbývala jen chvilka proti tomu, jak dlouho se ukrývali.
Na hodnocení se nedívejte, je spíše pro mě. Dle mého názoru nejde dost dobře hodnotit deník, který, i když možná prošel určitým filtrem, je stále plný až příliš osobními myšlenkami.
Anna žije so svojimi rodičmi a sestrou Margot v Holandsku. Od roku 1942 sa ukrývajú v nepoužívaných priestoroch firemného skladu, pretože sú židia. V týchto priestoroch žijú dva roky - tak že o nich skoro nikto nevie - všetkých židov na okolo berú do koncentračných táborov. V roku 1944 bol ich úkryt prezradení. Všetkých 8 členov odviezli jednotky SS a boli deportovaný do koncentračných táborov, kde aj zahynuli. Prežil iba otec Anny Frankovej, ktorý vydal túto knihu.
Celý dej sa odohráva zväčša iba v priestoroch kde žije 8 ľudí, je zaujímavé sledovať ich život počas 2 rokoch. Anna vo veku 14 rokoch opisuje veľmi náročné podmienky - malo stravy, mizerná hygiena, nie vždy najlepšie vzťahy. No aj napriek ťažkým podmienkam sa snažili vzdelávať - učiť sa jazyky, veľa čítať, venovať sa rôznym vedám. Bola to ťažká doba, krásne na tom bolo to že sa tešili (Anna nestrácala nádej) že raz opustia priestory v ktorých sa 2 roky skrývali a znova zažijú slobodu a budú sa môcť opäť vrátiť do bežného života.
Je velmi těžké hodnotit knihu, o které člověk od začátku ví, že popisuje podle skutečnosti poslední dny života mladé dívky. Anna by si zasloužila přežít. Stejně jako miliony dalších...
Ani nevím, jak to tu všechno napsat. Ta kniha na mne velmi zapůsobila. Ať už popisem doby ze záznamů, možností nahlédnout, co vše museli snášet lidé, kteří se ukrývali (nejen strach, nouzi o jídlo, léky a věci, nedostatek peněz a nemožnost si je vydělat, ale i konflikty se spoluukrývajícími se, hádky, ponorka, nemožnost mnoho let vyjít na vzduch, nutnost být stále potichu, boj se zlodeji). Velmi mne potěšilo, že i Anna mívala potíže se svou prostořekostí, mnohdy doplatila na svůj názor. Občas jsem se v ní viděla. A asi proto na mne velmi zapůsobila, jak dokázala se svou povahou bojovat a snažit se být lepší. Těší mne, že se stala vysněnou spisovatelkou, slavnější, než by kdy tipovala. Tragedie je, že i po tom, čím vším si museli projít, šli stejně na smrt, a to chvíli před koncem. Ale asi právě to dodalo deníku tu jedinečnost. A při pomyšlení na ty, co riskovali svůj život pro ukrývání Židů, nenacházím slov.
Knihu jsem četla ve svých 15 letech a opravdu jsem nemohla uvěřit, že někdo kdo je mladší může napsat knihu, která je světoznámá a napsaná jako kdyby ji psal někdo starší. V knize jde poznat Anny vyspělost. Je škoda toho, že se nedožila vysokého věku, pravděpodobně by napsala spousty skvělých děl.
Určitě zajímavý výlet do duše dospívající židovské dívky za druhé světové války. Výborně namluvená audiokniha. Za tu atmosféru tísně a celkového zmatku to stojí za to přečíst. Nemohu ale nepřiznat, že jsem čekal trochu více...
Neberu knize historickou hodnotu. Byť je to subjektivní výpověď, jde o obraz doby. Ale literární hodnota je podle mě nulová, je to prostě děník puberťačky. Atmosféru kolem knihy dost nechápu. Téma je silné, doba a prostředí, ve kterém se odehrává jsou příšerné, ale to nijak neovlivňuje hodnotu knihy. Četla jsem lépe zpracované příběhy. Jsem ráda, že jsem knihu četla, ale nebude to taková, ke které bych se vracela.
Anna musela být opravdu číslo! Nevím, proč jsem se tak dlouho, celé roky, odhodlávala číst její deník. Není to žádné depresivní čtení. Anna je plná života a doslova na vás vyskakuje ze stránek svého deníku. Měla jsem raději ty méně učesané části, než ty, kde se snaží o vyšší styl. Anna má opravdu vysoké nároky na svoje okolí, hlavně na rodiče. Postupem času, jak se napětí v domě zvyšuje, už to Anna nedokáže vnitřně ukočírovat (i když si myslí a píše o sobě opak). Jelikož mám aktuální rodičovskou zkušenost s puberťáky, přišlo mi to velmi reálné, i když jsem některé její výlevy proti rodičům ke konci knihy těžce nesla. Hodně často jsem při čtení myslela na Pipa (= otce), jak neskutečně náročné a zároveň krásné to pro něj muselo být, když deník po válce četl a později dělal celou redakční práci.
Vzhledem k Anniným liberálním názorům mě docela překvapuje, že se z knihy stal takový bestseller. Přijde mi, že v mnoha ohledech předběhla svou dobu, některé její názory musely být v 50. letech dost šokující, nebo ne?
Celý deník je dokonalý ve vylíčení reálií. Všechny ty detaily o korespondenčních kurzech jazyků a těsnopisu, všechny ty příhody o jídle, ucpaném záchodě, častých nájezdech zlodějů na sklad atd., byly velmi zajímavé (pobavila mě třeba debata, zda je vhodný jako dárek pro Annu k Chanuce Nový zákon). Obdivovala jsem všechny členy té malé uzavřené společnosti, jak se učili jazyky a stále na sobě pracovali. Ráda bych se někdy podívala do muzea AF do Amsterodamu, snad se mi to podaří.
Knihu mám jako audioknihu a je to možná lepší, než kdybych jí četl sám. Velmi silný příběh mladého děvčete. Měl by si přečíst každý.
Je neuvěřitelné, co všechno se dělo. Anny je pro mě vzorem. Ať už se děje cokoliv život je důležitý brát takový jaký je z té nejlepší stránky. Děkuji. Doopravdy stojí za to přečíst si to všechno málo, z kterého vznikne to velké.
Kniha o 13 leté dívce, která ačkoli neměla to štěstí stát se velkou spisovatelkou, její jméno bude svět doprovázet ještě dlouho.
Cekala jsem od knihy mnohem vice. Zajimave je, jak lze v pribehu pozorovat zmenu mezi Annou - ditetem a Annou - zenou. Dle psani hlavni hrdinky jde videt, jak se zmeni povaha a uvazovani divky/zeny diky hormonalnim zmenam v tele. Toto mne celkem prekvapilo. Popisovani zivota v dome bylo zajimave. Clovek si nedokaze predstavit, jake to je, nemit moznost zit normalnim zivotem a byt odkazan pouze na pomoc druhych, nehnout se nekolik hodin, jist jen v minimalni mire, aby se udrzel pri zivote.... Prekvapilo mne vsak, ze v obdobi narozenin a dalsich podobnych udalosti, se obyvatelum podarilo sehnat veci i potraviny jinak nedostupne.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) deníky zfilmováno Anne Frank, 1929-1945 dospívání autobiografické prvky Nizozemsko Amsterdam, Amsterodam holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 1956 |  Deník Anne Frankové |
| 2020 | Povídky a příhody ze zadního domu |
| 2022 | Souborné vydání |
Anne bylo třináct, když začala psát svůj deník. Kniha zachycuje 2 roky skrývání, ve kterých se z malé holky stává na svůj věk neuvěřitelně vyspělá mladá žena.
Základ.