Deník Anne Frankové
Anne Frank
https://www.databazeknih.cz/img/books/72_/72993/mid_denik-anne-frankove-5l1-72993.jpg
4
3448
3448
Proslulá kniha obsahuje deníkové záznamy židovské dívky, která se s rodinou za války ukrývala před nacisty ve skrýši starého domu na předměstí Amsterodamu. V průběhu dvou let 1942 až 1944, od svých třinácti do patnácti roků, zaznamenává dívka své úvahy, zážitky, pocity a drobné všední události, jak je přinášel život ve stísněném prostoru bez možnosti soukromí. Nakonec byl úkryt rodiny prozrazen a všichni jeho obyvatelé odsunuti do koncentračního tábora. Z celé rodiny přežil pouze dívčin otec, který také po válce korigované deníky své dcery vydal. Kniha pak byla po letech znovu vydána v úplné podobě.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 1957 , Svobodné slovo–MelantrichOriginální název:
Het Achterhuis / Anne Frank Tagebuch, 1947
více info...
Přidat komentář
Ach Anne... Je to krásné, nahlédnout do duše tak moudré mladé dívky. Když jsem se rozhodla, že si začnu psát svůj osobní deník, řekla jsem si, že pro inspiraci nahlédnu do nějakého známého. Protože psát si deník (pokud na to člověk najde čas a má na to chuť) je skvělou psychohygienou, časem věnovaným pouze sám sobě, rozmotáním vlastních leckdy pořádně zauzlovaných myšlenek. Jak řekl L. N. Tolstoj: "Dva roky jsem nepsal deník a myslel jsem si, že se už nikdy nevrátim k této dětinskosti. Ale to nebyla dětinskost, ale rozhovor s sebou, s tím pravým svým božským, který žije v každém člověku. Celou tu dobu jsem spal a neměl jsem s kým besedovat."
Byla jsem ale v šoku. Anne, a to i ve věku třinácti let, byla velmi moudrá, měla vysoké morální hodnoty a její myšlení by překonalo hravě myšlení každého druhého dospělého. Sama si moc dobře vzpomínám na chvíle, kdy jsem jako dítě nechápala, proč se dospělí chovají tak, jak se chovají. Jejich nesmyslné počínání. Často hloupá a povrchní a sobecká rozhodnutí. A jejich odpovědí bylo, jak jinak, že tomu nemohu rozumět, protože jsem dítě. Nebo taky, že tomu porozumím, až mi bude čtyřicet a pak se teprve pobavíme. Ale ani s věkem se mé názory nemění (na určité otázky, jinak je přirozené, že myšlení člověka se mění a získává nové zkušenosti) a taky jsem zjistila, že to, že je někdo dospělý a má více let opravdu neznamená, že je moudřejší. Díky této knize jsem si tohle vše znovu uvědomila. I děti myslí jako (možná malí) dospělí. A je třeba s nimi takto zacházet a respektovat jejich názory. A možná se nechat občas i poučit, protože ještě nejsou tak "otupělí" životními nezdary. Slibuji, že se na to vše pokusím myslet, až budu mít své vlastní děti a budu jim naslouchat. Takže Ti, Anne, moc děkuji a na závěr jen dodám to, cos psala i Ty. A totiž, že "Papír je trpělivější, než lidé".
Krásná výprava do nitra mladé slečny, která byla poznamenána dobou a okolnostmi, ve kterých žila a dospívala. Kniha skvěle ukazuje její duševní posun v pár zápiscích během pár let.
Některé pasáže deníku jsou sice nudné, ale jeho autorka přece nepočítala s tím, že by si ho někdy přečetl třeba člen její rodiny, natožpak celý svět. Je to moc zvláštní pocit číst myšlenky člověka, který žil před více než 70ti lety. Nejděsivější na celém deníku je pročítat se dívčinými úvahami o budoucnosti, když všichni dopředu víme, že nic z jejích představ či přání se nikdy neuskuteční.
Pro čtenáře, kterého zajímá téma holokaustu a osudu Židů za války, je Deník Anny Frankové povinná četba, základ knihovny. Nemůžu hodnotit čtivost nebo styl psaní - je to deník malé holky. Tato kniha je pro mě hodně emotivní čtení právě proto, že se jedná o jednu dívku. O konkrétní Annu, jejíž tvář známe z fotografií. Víme, že ta dívka existovala a dokážeme se (můžeme se snažit) do jejích pocitů vžít. Popis osudu konkrétní osoby nás vždycky víc zasáhne než informace o milionech anonymních obětí. Zamrzí zbytečná zkáza takovéhle dívky, která se jeví být velmi milá, citlivá a inteligentní. Na mysl se mi dere srovnávání s dnešními náctiletými a o to víc je mi z toho smutno.
Z deníku je velmi zřejmé, jak lidsky dobrá, nadaná, chytrá a dobře vychovaná dívka Anna byla. Kombinace vyspělých úvah a zároveň určité dětinskosti podtrhuje celou smutnou ironii osudu... Četbu bych doporučila v teen letech, myslím že to kniha nejvíce zasáhne. Pokud jste to ale nestihli, jako já, určitě neváhat v žádném věku. Příběh je hodnotným dobovým svědectvím.
Je opravdu škoda,že Anne válku nepřežila, mohla se z ní stát proslulejší spisovatelka. Musela být opravdu moc nadaná, když napsala něco takového už jako dítě. Moc smutný osud.
Hned teď se seberte , běžte do knihovny , do knihkupectví , nebo klidně kupte hned přes internet . Tohle je povinnost ! Viděla jsem film ,nemohla jsem dýchat . Četla jsem knihu , nemohla jsem dýchat . Nic jiného psát nebudu , prostě si ji přečtěte.
(SPOILER)
Můj učitel na dějepis řekl, že vypadám jako ona
A já bych opravdu chtěla být jako ona
mrtvá
Hodně vyspělá zpověď s přihlédnutím na věk samotné autorky deníku. Tyto zápisky jsou neskutečně upřímné, odvážné i depresivní, uvědomělé, smutné, zamilované a naivní. Ale hlavně jsou plné naděje, kterou Anna a její rodina ke konci pociťovala vzhledem k událostem. Naděje, která se zdála být skoro hmatatelná... Skoro.
Dětská naivita v kontextu krutého konce. Tomu se říká život. A ten popsala Anne výborně.
K obsahu se jistě není třeba vyjadřovat, jen bych chtěla pochválit audioknihu v podání Věry Slunéčkové.
Již poněkolikáté se mi potvrdilo, že některé knihy k Vám prostě musí přijít ve správný čas - a já se v tomto případě opět o pár let sekla. Nicméně si myslím, že do seznamu povinné četby nepatří tohle dílko jen tak. Povinnost.
Četla jsem knihu jedním dechem, jako malá třináctiletá holka, před 17 lety. Zanechala ve mě tak hluboký dojem, že si ji pamatuji dodnes.
Nikdy jsem nebyla jako spousta lidí do druhé světové války, ale když jsem Deník zahlídla v knihovně, neodolala jsem. V budoucnu bych chtěla navštívit ten pověstný dům Anne Frankové a přečíst si její myšlenky by před prohlídkou nebylo na škodu.
A tak jsem se ponořila do zápisků, kdy Anne popisuje své měnící se okolí a svoje pocity. Pro milovníky historie tato kniha není, protože Anne historické dění moc nemapuje a spíše se zaměřuje na svoji rodinu, školu a sama na sebe. Z naivního a jak Anne popisuje, povrchního děvčete, se stává více hloubající a frustrovaná žena. Bylo vidět, že Anne se z věcí kolem hodně vypisovala, ten zmatek, zlost nebo třeba i pokora jsou ze stránek přímo cítit.
Nějaké zápisky byly trochu únavné, například, při popisu šarvátek, co se mezi dvěma rodinami děly. Z Deníku mám ale vcelku pozitivní dojem, přestože pár much by se našlo.
O deníku jsem slyšela hodně a měla jsem v plánu si ho sama přečíst. K četbě jsem se ale nemohla ,,dokopat'', protože jsem asi měla pocit, že už příběh Anne znám a přečtení není úplně nutné. Avšak po navštívení Domu Anne Frank v Amsterodamu jsem si deník ihned koupila a pustila se do čtení. A jsem za to opravdu ráda.
Při čtení některých pasáží se může kniha jevit jako obyčejný deník malé holky, která si zapisuje svoje trable spojené s jejím věkem. Jiné pasáže vám však připomenou, co dívka prožívala a v jakém světě musela žít.
Určitě kniha, kterou by si měl každý přečíst.
Forma deníku mi nevadí, avšak tato kniha mě nudila často zbytečně natahovanými pasážemi. Jako deník,který vypráví o podmínkách žití v Zadním traktu je to pěkně napsané, od tak mladé slečny v této době a situaci.
Příběh samotný je zajímavý, ale styl, jakým je tato knížka napsána, mi nevyhovoval. Příliš zdlouhavé a až moc do detailů popsané události obyčejného každodenního života. Ze začátku zajímavé, ale ke konci se mi zdálo, že se to částečně opakuje.
Nemá smysl to nějak komentovat. Pravdivý deník, který by si měl každý přečíst ne jen na základě povinné četby.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) deníky zfilmováno Anne Frank, 1929-1945 dospívání autobiografické prvky Nizozemsko Amsterdam, Amsterodam holokaust, holocaustAutorovy další knížky
| 1956 |  Deník Anne Frankové |
| 2020 | Povídky a příhody ze zadního domu |
| 2022 | Souborné vydání |
Tohle by si měl opravdu každý přečíst!