Deník Anne Frankové
Anne Frank
https://www.databazeknih.cz/img/books/72_/72993/mid_denik-anne-frankove-5l1-72993.jpg
4
3436
3436
Proslulá kniha obsahuje deníkové záznamy židovské dívky, která se s rodinou za války ukrývala před nacisty ve skrýši starého domu na předměstí Amsterodamu. V průběhu dvou let 1942 až 1944, od svých třinácti do patnácti roků, zaznamenává dívka své úvahy, zážitky, pocity a drobné všední události, jak je přinášel život ve stísněném prostoru bez možnosti soukromí. Nakonec byl úkryt rodiny prozrazen a všichni jeho obyvatelé odsunuti do koncentračního tábora. Z celé rodiny přežil pouze dívčin otec, který také po válce korigované deníky své dcery vydal. Kniha pak byla po letech znovu vydána v úplné podobě.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 1957 , Svobodné slovo - MelantrichOriginální název:
Het Achterhuis / Anne Frank Tagebuch, 1947
více info...
Přidat komentář
V životě jsem si vždycky říkal, že každou knihu dočtu už jen kvůli úctě vůči autorovi. Tady to prostě nešlo. Knížka stojí a padá na tom že jde o deník, v podstatě se dá říct, že kdyby jste našli na ulici deník jakékoliv mladé slečny dočtete se tam tak nějak to samé (samozřejmě s ohledem k době). Myslím že jedna z nejvíc přeceněných knih vůbec.
Knihu jsem četla v době, kdy jsem byla přibližně stejně stará jako Anna, takže mě samozřejmě velmi hluboce zasáhla. Pamatuji si, že jsem to vůbec nedokázala pochopit, proč jí někdo ublížil, přece to byla malá holka a za nic nemohla. Její smrt mi přišla hrozivě nesmyslná, pořád jsem čekala, že se někde dočtu, že to dobře dopadlo a Anna přežila, i když jsem věděla, jak to dopadlo. Prostě moje dětská či dospívající mysl to nedokázala pochopit. Dnes už to vidím s odstupem, že Anna byla jedna z mnoha. O to je to ale děsivější, protože kolik takových holčiček zbytečně zemřelo... A kolik dalších lidí.
Kniha mě mile překvapila, doba je popsána tak nějak mimochodem, nenásilně vykresluje, jak se Židům v utajení žilo. I přesto však probíhal v rámci možností "normální" život dospívající dívky, se starostmi i radostmi všedních dnů.
Vracet se k ní ale rozhodně nebudu, příliš mě neuchvátila.
Knížku jsem dočetla do půlky a odložila. Příběh smutný a určitě silný ale kniha samotná mě nebavila.
Tato kniha mne moc nechytla. Možná je to tím, že deníky moc nemusím, ale přečetla jsem.
Byla jsem smutná, když jsem četla jak si Anne plánuje budoucnost a přitom jsem věděla jak to všechno bohužel dopadne. Ještě smutnější jsem, když si uvědomím, že takových lidí byly tisíce. Co tisíce - miliony. Tohle je jen jeden ze všech těch srdcervoucích příběhů, které zůstaly zaznamenány a budou nám navždy připomínat, čeho jsou lidé schopni.
I když tragický příběh Anny a její rodiny znají všichni a víte jak knížka skončí, stejně doufáte v šťastnější konec, který se nakonec nekoná. S Annou si prožijete dva roky a zaznamenáte proměnu malé puberťačky ve skoro dospělou rozumnou mladou dámu. Díky stylizaci zápisů do dopisu máte pocit, že je Anna vaše kamarádka a příběhy ze zadního domu vypráví přímo vám. Nebudu vám lhát, i když jsem věděla, že to s ní neskončí dobře, brečela jsem jako želva.
Tak nějak nevím, jak hodnotit. Knížku jsem přečetla hlavně díky čtenářské výzvě, jinak bych se sama od sebe k ní nedostala. Knihy na téma válek a koncentračních táborů nemám ráda, ale poslední dobou jim nějak přicházím na chuť. Čím to je, to netuším.
Nicméně, kniha se četla dobře a rychle, ale moc mě nebavila. Bavit mě začala skoro až ke konci, kdy Anne začala objevovat kouzlo první lásky. Na druhou stranu nechci nijak zlehčovat život všech lidí, kteří žili v zadním domě. Obdivuji Anne za její odvahu a chuť se i nadále vzdělávat, za její plány, kterým věřila a ke kterým se upínala. Rozhodně bylo zajímavé pozorovat, jak během nedobrovolného ukrývání dospívá a jak se mění její pohled na život.
Souhlasím s ní v tom, že dokud máme přírodu, ze které se můžemě těšit a čerpat z ní sílu, nejsme na tom nijak špatně.
Uf, dočteno. Roky jsem se této knize nějak vyhýbala, nejblíže jsem k přečtení byla minulý rok v Čtenářské výzvě, nakonec jsem si ale vybrala jako knihu, psanou formou deníku, něco jiného. Nakonec jsem si řekla, že je to taková klasika, že ji přečíst prostě musím. Moje hodnocení asi bude vzhledem k popularitě, jakou kniha má, trochu kacířské - nelíbílo se mi to. Anna mi byla vysloveně nesympatická. Vnímala jsem ji jako rozmazlenou sebestřednou puberťačku, která má pocit, že ji nikdo nechápe a všichni jí křivdí. Já vím, že to k tomuto věku patří, ale nedokázala jsem se přes to přenést a velmi to ovlivnilo můj dojem z celé knihy. Samozřejmě nezlehčuji hrůzu dvouletého ukrývání, které nakonec stejně mělo tragický konec. (I když například v porovnání s knihou Clařina válka, kde se také popisují skutečné události, ukrývaní v zadním domě žili přímo královsky). Byla to hrozná doba, během které lidé zažívali věci, které si neumíme představit ani v nejhorších snech, ale Annin deník pro mě osobně není dílem, které by na mě nějak výrazně zapůsobilo.
Možná už jsem těch knih o holocaustu přečetla moc :-)
Na to, jak se mi knihu zpočátku nechtělo číst, to bylo super! Nečekala bych, že se do této knihy dá tak dobře začíst :)
Aj ja si myslím, že túto knihu by mal prečítať každý, aj keď knihu písalo 13-ročné dievča a možno práve preto. To, čo to mladé dievča zažilo, ako vnímalo, že sa musí s rodičmi a ďalšími ľuďmi skrývať, a to vo veku, keď by malo život si užívať a nie so strachom žiť, že čo bude ďalej. Anna ten denník písala a takto "pisala listy priateľke Kitty" preto, aby sa aspoň takouto formou podelila s tým čo robí, čo ako prežíva.
Kniha núti človeka zamyslieť sa nad dobou, v ktorej Anna žila a nad všetkou tou nezmyselnou nenávisťou proti Židom, nad všetkým tým utrpením, ktoré museli zažiť a pre nás je ťažké čo len na to pomyslieť.
"Papier je trpezlivejsi viac nez ludia." Je to velmi zvlastna kniha, nie je to romanova literatura ani zivotopis, netreba od toho cakat spoved ako Mengeleho dievca a ine obdobne knihy. Zarazajuce je, kolko zvlastnych myslienok a postrehov si okrem klasickych dennikovych poznamok 13-rocnej slecny Anna poznacila. Za mna 80 percent.
Jedná se o deník třináctileté holky a tak je k tomu třeba přistupovat......četla jsem ho ze zvědavosti a kvůli výzvě........je krásné, že otec splnil své dceři její sen........ale jinak je kniha prostě jen deníkem třináctileté holky, nečekejte žádný literární zázrak. Jsou to myšlenky, první lásky.........je ale zajímavé, že jsem z té knihy vůbec necítila strach a beznaděj jako z jiných podobných.........proto asi tři hvězdy.
Zajímavé bylo sledovat myšlenkové pochody pubertální Anne před ukrytím, během a ke konci, jak se její mysl vyvíjela z umíněné a často ukřivděné malé holky, v dospívající slečnu, která umí přiznat chyby a přemýšlí o následcích svého jednání. Ta mi byla sympatická víc. Je mi smutno z toho, že obyvatelé zadního domu nepřežili. Otázkou ale je, zda by se deník Anne proslavil, kdyby bývala přežila. Jsem ráda, že otec myslel na velké přání své dcery, stát se spisovatelkou a umožnil vydat její dílo, čímž posmrtně splnil její velký sen.
Pokud jde o mne, četl jsem kdysi dávno a nijak knížka mně nijak neupoutala. Dnes, s odstupem řady let/desetiletí jsem se na knížku díval trošku jinak.Vnímal jsem ji jako psychologickou studii, kterou píše nedospělá ale inteligentní dívka.Zachycuje mezní situaci, do které se ona, její rodina a další lidé dostali. Zachycuje atmosféru a její vývoj v průběhu izolace kterou prožívá. A nejen ona, ale i lidé, kteří jim pomáhali. Zachycuje změnu chování lidí, kteří jsou vystavení extrémním podmínkám a nebezpečí, životu v atmosféře "ponorkové nemoci". Kdy každý překáží každému a každý každému leze na nervy. Ukazuje vývoj od relativně pohodlných podmínek a příjemné atmosféry až po situace kdy jen nebezpečí života dokáže udržet tyto lidi pohromadě. Neidealizuje a zřejmě ani nedramatizuje - což je právě výsledek věku autorky. Ve věku který je ideální pro to aby byla dostatečně vnímavá, je dostatečně vyspělá k tomu, aby dokázala vnímat realitu kolem sebe a popsat ji, a je ve věku kdy dokáže být dostatečně rebelská k tomu, aby popsala vše tak jak vnímá. Což vede po válce k tomu, že její otec některé části "odfiltrovává" jako nevhodné. A při tomhle vnímání má kniha pro mne mnohem silnější vypovídací hodnotu, než by se zdálo. Není to román, je to studie.
Neuvěřitelně krásná kniha.Donutí zamyslet se nad tím, co všechno máme a nevážíme si toho. Dopuručuju přečíst.
Silná kniha vyprávěná dospívající dívkou, která sepisuje své pocity do svého deníku. Muselo to být hodně těžké pro ni i pro ostatní, kteří museli přežívat v zadním traktu. Četla jsem i knihu "ZACHRÁNIT", kterou napsala žena, která je ukrývala a pracovala pro otce Anny Frank a mohu ji doporučit.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) deníky zfilmováno Anne Frank, 1929-1945 dospívání autobiografické prvky Nizozemsko Amsterdam, Amsterodam holokaust, holocaustAutorovy další knížky
| 1956 |  Deník Anne Frankové |
| 2020 | Povídky a příhody ze zadního domu |
| 2022 | Souborné vydání |
Poslouchala jsem audio knihu. Čekala jsem trochu víc, ale i tak nelituji, že jsem si ji poslechla. Neustále o tom musím přemýšlet. Na to, že to psala docela malá holčina, jsou nějaké myšlenky opravdu k zamyšlení. Ta doba byla špatná a je dobré, že se dochovalo něco takového a snad jsme se dostatečně poučili na to, aby se to už neopakovalo.