Deník Anny Frankové
Anne Frank
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352871/bmid_denik-anny-frankove-xmp-352871.png
4
3395
3395
Tmavovlasá dívka s plachým úsměvem. Když si ve třinácti letech začne psát deník, přemýšlivá Anna netuší, jak se její osud dramatický změní. Ocitne se s židovskými rodiči a dalšími lidmi v přísně utajené skrýši. Venku zuří 2. světová válka, ona se v deníku svěřuje vymyšlené kamarádce Kitty: upřímně, se stopami pubertálního vzdoru i zbytků dětské bezelstnosti, líčí sny, touhy a naděje…... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno:
2017
,
Alpress
Originální název:
Het Achterhuis / Anne Frank Tagebuch, 1947
více info...
Přidat komentář
"Kdo je šťastný, způsobí štěstí i druhým, kdo má odvahu a důvěru, nikdy nepodlehne útrapám."
Těžko se hodnotí takový fenomén, kterým toto dílo je. Ale tak aspoň pár postřehů:
1. Nedá se přehlédnout, že deník je napsaný puberťačkou, která má vnitřní svět jako většina jejich vrstevníků - žije svá zklamání, lásky, radosti. a to i uprostřed tak těžké situace, v které se nachází. A zároveň se nedá přehlédnout, jak se za ty dva roky, kdy si píše svůj deník, posunula a vyspěla.
2. Co se týká psaní, navzdory svému mladému věku, měla Anna fakt talent. A věřím, že kdyby to celé dopadlo dobře, mohla být velmi slavná spisovatelka. Ale ona je vlastně slavná spisovatelka i tak.
3. Děj celého deníku není v podstatě o ničem jiném, než o tom, jak si všichni obyvatelé zadního domu jdou na nervy. Ale upřímně, komu z nás by nehráblo, být dva roky v kuse zavřený se stejnými lidmi.
4. Velmi cenný je i pohled Anny, jak prožívá fakt, že je židovka. A že si velmi přeje, aby jednou Židé měli stejná práva jako ostatní. Toto mi v podstatě na celé knize přišlo děsivé, žít s uvědoměním, že v očích světa znamenám o dost méně, protože jsem jiné rasy.
5. Konec, kde se popisují osudy postav, je velmi smutný. Tak málo chybělo.
Jsem velmi ráda, že jsem si tuto klasiku všech klasik mohla přečíst a rozhodně toho nelituju.
Poslouchala jsem jako audioknihu a určitě bych ji zařadila do povinné četby. Vlastně ani nevím, jak knihu hodnotit, a nevím vlastně, co jsem od knihy čekala. Vím ale, že si k doplnění přečtu knihu Moje kamarádka Anna Franková od Hannah Pick-Goslar. Kniha je pro mě řekneme neobvyklým dílem, který popisuje hrůznosti 2. světové války.
Těžko se mi kniha hodnotí...I když se mi kniha někdy četla hůře, jelikož "děj" sám o sobě není tak čtivý, ale zároveň si člověk musí uvědomit, že čte něčí život, který v té době určitě nebyl nudný, naopak byl plný děje, emocí a strachu z každého dne...
Smutné, ale přitom předávající tolik lásky, naděje a touhy žít. Povinná četba pro každého školáka!
Není skutečně žádný div, že Deník Anny Frankové je jednou z nejvlivnějších, hojně diskutovaných a zlomových knih nejen dvacátého století. Pravda, není to jediný obdobný dětský deník té doby, stejně jako osud Anny není jedinečný. To, proč zrovna se zrovna ona stala tím symbolem dětských obětí nacistického režimu, je po přečtení velmi snadné pochopit. Knížka, která je plná emocí a která ve čtenáři spustí bouři citů.
A než se zmíním o vlastním deníku je tu jedna z myšlenek, které mi celou dobu opakovaně kolovaly hlavou. Jde o obdiv Otty Franka. Jednak skláním poklonu, že deník uveřejnil a splnil tak Annino vyslovený (vypsaný) cíl: "Rozhodně chci po válce vydat knihu "Zadní dům"." Naprosto si nedovedu představit, jak se Otto musel cítit, když mu po návratu z koncentračního tábora předali Annin deník a jak se musel cítit, když skrze jeho stránky teprve poznával svou ztracenou dceru... Přitom zbývalo sotva pár dní, stačilo aby pár dní se Annina silná osobnost držela touhy žít...
Protože Anna dobře ví, že "papír snese všechno" z plna se otevře její vnitřní já. Zatímco navenek, uzavřená v zadním domě, je přehlížená, nepochopená, dopovaná antidepresivy(!), osamocená a rychle dospívá. Za daných podmínek je rychlé dospívání prakticky nevyhnutelné. Od pubertální dívky rychle dospívá v dospělou ženu, bijí se v ní vnitřní konflikty, kdy její dosud dětská fantazie naráží na pragmatickou mysl již dospělého člověka a návaly emocí ještě nedovede zcela ovládat.
Pozorujeme vnitřní peklo všech zúčastněných. Jakkoli na jednu stranu na tom byly obě rodiny oproti jiným relativně dobře, to vnitřní rozpolcení, tlak na psychiku, uzavřenost od světa venku muselo být každým dalším týdnem naprosto nesnesitelné.
Anna nepozoruje jen sebe sama - poslední zápis a rozbor sebe sama je famózní, kritika vlastních činů, snaha vysvětlit si je, píle se něco naučit je obdivuhodná - pozoruje i ostatní, stejně jako dění venku. A tak je to nejen zpověď jednotlivce, ale skutečný dokument. Vžíval jsem se do situací, nadšení ze zpráv BBC. Dokonce jsem rodině fandil, že to dají, přestože znám konec. Je snadné Annině osobnosti podlehnout. Chytrá, vzdělaná, pilná, trochu rozverná, možná chvílemi těžko pochopitelná, ale cílevědomá. Svět přišel o potenciální autorku a historičku, zatímco její sestra inklinovala spíš k poezii. Přesto se patnáctileté Anně podařilo po sobě zanechat ohromující odkaz a svým způsobem svět změnit.
Jak ovšem řečeno, není to knížka pouze o dospívající dívce, která dospět nestačila, je to dokument skupiny osmi lidí, kteří se dlouho ukrývaly před nejbrutálnějším režimem. A téměř, prakticky v cílové rovince, dosáhli osvobození. Silná kniha.
Knížku jsem si přečetla díky dceři, která ji měla jako povinnou četbu a i když jsem měla povědomí o Deníku Anne Frank, i přes to mně osud a celý krátký život Anny a její rodiny dojal. Jak moc děvčátku porozumíte a pochopíte jeho myšlenkové pochody a pak jeho život stejně ukončí hrozná válka. Je to pro mě velmi těžká knížka. Dcera je stejně stará, jako Anne když zemřela.
Docela dobře se to četlo a taky jsem viděl seriál a tak mě zajímala knižní podoba.
Když to člověk čte s vědomím, že je to skutečný deník a ví jak příběh Anne skončí tak z toho opravdu mrazí. Ze začátku je to deník dítěte zažívající normální dny, ale postupně je až s údivem vidět jak Anne roste a dospívá a pozdější kapitoly jsou až filozofické úvahy a je opravdu až s podivem jak Anne asi dva roky zavřená v malém domě posunula jak po osobní stránce tak po té literární. Snila o tom být spisovatelkou a sen se ji splnil, i když už u toho nemůže být. Velmi dojemný a silný příběh.
Anna se s námi na stránkách deníku dělí o svůj pohled na žití a přežívání v tajném úkrytu. Popisuje běžnou denní rutinu, drobné i vážnější roztržky uvnitř komunity, své niterné pocity. Překvapivě jen velmi málo píše o válce samotné. Z toho děvčete se skutečně mohla stát velká spisovatelka, kdyby měla možnost žít, vyrůst, dospět. Za ty dva roky se z třináctiletého děvčátka stala mladá žena s vyzrálými názory a moudrými úvahami. Z deníkových zápisků je poznat, jaký pokrok za dobu skrývání udělala, jak byla okolnostmi přinucena dospět.
Před návštěvou Domu Anny Frank to pro mě byla tak trochu povinná četba. Na konci knihy jsem nebrečela, ale brečela jsem téměř celou návštěvu v Domě Anny Frank, kde jsem se strávila zaručeně nejdelší čas ze všech návštěvníků. A chce se mi brečet i teď, při psaní komentáře, kdy od četby a návštěvy už uplynulo více než půl roku.
Z Nizozemska byla Anna a její blízcí odvezeni 3.září 1944. Byl to úplně poslední transport do vyhlazovacích táborů na východě. Jak málo scházelo a mohli přežít!
Na tuhle knihu se dá napsat jen jedna recenze - a to taková, že to nejde. Jsou to myšlenky, zápisky, postřehy čtrnáctileté dívky, která se s rodinou ukrývala před Němci v době druhé světové války. V jedné recenzi jsem se dočetla, že někdy části textu nedávají smysl - a vy to snad dáváte mladé dívce, která je na svůj věk vyspělejší než ostatní, se zkušenostmi, jaké by si nepřál nikdo z nás, s nekonečnem emocí a pocitů, co musela prožívat, za zlé? Neberte to jako běžnou knihu, ale jako náhled do mysli dívky, co si přála být spisovatelkou (sen, který se nikdy nevyplnil), při čtení si zkuste představit to, co prožívala
Neuvěřitelné, že tento deník napsala 14ti letá holka. Celou knihu jsem přečetla jedním dechem a velmi mě mrzí, že kniha neměla šťastný konec. Vůbec si nejde ani představit, co museli prožít a také dál prožívat v koncentračních táborech.
Je neuvěřitelné, že takový deník si vedla teprve 14ti letá dívka...a je neuvěřitelné co všechno zažila a přitom 2 roky nevylezla z domu ven...absolutně nechápu jak to mohli všichni vydržet a je mi moc líto jak to se všemi dopadlo. Hrozně by mě zajímalo jestli by spolu Anne a Pete byli, kdyby se dožili konce války a co rozhodně vím...z Anne by byla skvělá spisovatelka. Přijde mi zajímavé, že jediný kdo to ze zadního domu přežil byl její otec. Ten, kterého měla tak ráda a za kterého se nejvíc modlila...Nejsem věřící, ale tady musím napsat, že alespoň v tomhle Bůh vyslyšel její modlitby. Kdyby to jen vydržela o měsíc déle (v koncentračním táboře) mohla se dožít osvobození. To je na tom to hrozné.
Nemohl jsem se od toho odtrhnout. Dočetl jsem knihu, pohladil ji a založil.
Kdysi jsem se zapřísáhla, že se do něho za nic na světě nepustím. Nevím, co se stalo, možná je to tím, že jsem starší, ale najednou jsem se do Zadního domu prostě musela pustit a musím říct, že i útlocitné dušičky, jakou je ta moje, tohle čtení zvládnou.
Všechno důležité o tomto díle už bylo řečeno: Anna byla neskutečně uvědomělé děvče a takové sebereflexe by asi nebyli schopni ani někteří dospělí.
Smutné vyprávění 13.-leté židovské dívky Anny, která se skrývá se svou rodinou před Němci a ještě smutnější, že její sen stát se spisovatelkou se nemohl neuskutečnit...
I přes to, že mi kniha nesedla, musela jsem se do čtení nutit a kolikrát ke konci přeskakovala, oceňuji její hodnotu. Na síle dostane v doslovu, kdy zjistíte, že všechny plány, které Anne měla (a že na svůj věk a dobu byly docela ambiciózní), nikdy nebyly zrealizované.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) deníky zfilmováno Anne Frank, 1929-1945 dospívání autobiografické prvky Nizozemsko Amsterdam, Amsterodam holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 1956 |  Deník Anne Frankové |
| 2020 | Povídky a příhody ze zadního domu |
| 2022 | Souborné vydání |
K této knize mne přivedlo její komiksové zpracování, které podle mého názoru není příliš povedené a tak jsem sáhnul po předloze.
Deník Anne Frankové je výpovědí o době, která přinesla spoustu bolesti, utrpení a smrt mnoha lidem. Zároveň je to psychologická sonda do duše dospívající dívky, která byla vnitřně nesmírně silná a odvážná. A uvědomovala si to.
Myslím, že osobnost Anne nejlépe vystihne krátký úryvek: "Jsem stále nezávislejší na rodičích, navzdory svému mládí mám víc životní odvahy, ve srovnání s mamkou správnější a nepochroumaný smysl pro spravedlnost. Vím, co chci, mám cíl, mám mínění, mám víru a lásku. Nechte mě, ať můžu být sama sebou, to mi stačí ke spokojenosti. Vím, že jsem žena s vnitřní silou a velkou odvahou!" To mluví za sebe a nemám co bych dodal.
Deník Anne Frankové pro mne byl velkým překvapením. Je to kniha, ve které lze nalézt inspiraci pro současnou dobu a podle mého názoru se zcela oprávněně zařadila mezi světovou literaturu. Myslím si, že kdyby Anne přežila válku, tak by se z ní stala velká spisovatelka. Ale když o tom přemýšlím, tak ona se tou vekou spisovatelkou nakonec stejně stala.