Deník Anny Frankové
Anne Frank
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352871/bmid_denik-anny-frankove-xmp-352871.png
4
3395
3395
Tmavovlasá dívka s plachým úsměvem. Když si ve třinácti letech začne psát deník, přemýšlivá Anna netuší, jak se její osud dramatický změní. Ocitne se s židovskými rodiči a dalšími lidmi v přísně utajené skrýši. Venku zuří 2. světová válka, ona se v deníku svěřuje vymyšlené kamarádce Kitty: upřímně, se stopami pubertálního vzdoru i zbytků dětské bezelstnosti, líčí sny, touhy a naděje…... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno:
2017
,
Alpress
Originální název:
Het Achterhuis / Anne Frank Tagebuch, 1947
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem dlouho nechtěl číst, čišela pro mě z knihy povinnost, které jsem se bránil. Tomu povinnému, hromadnému a až komerčně vyjádřenému nesouhlasu s hrůzami holokaustu.
Pravda, o knize jsem kromě nejzákladnějších informací nic nevěděl - jen že jde o deník mladého židovského děvčete, o skrývání před nacisty, o jejím tragickém konci.
Při samotné četbě se člověk může kriticky zamýšlet nad tím, jak mohla Anne díky bohatým rodičům téměř pohodlně přežít válku, jiní židé přitom neměli šanci. Možná i samotné zápisky jsou někdy dětinské výlevy rozmazleného fracka, někdy naopak filozofické úvahy, které snad ani nemohla psát dospívající dívka.
Důležitý je známý fakt, že autorka autentického deníku nepřežila válku a zemřela nakonec po prozrazení skrýše v koncentráku. Jde tímto pohledem o velmi, velmi silnou výpověď. Anne přes svůj věk dokázala plasticky popsat spolubydlící, pomáhající, celý dům, měnící se atmosféru, své vlastní pocity dívky dospívající ve skrýši. Občas mně připadalo, že jsem v úkrytu schovaný také, tak dobře zná čtenář všechny skrývající se, i ty co jim hrdinně pomáhají.
Ke konci už se mi číst ani nechtělo, bylo jasné, že zápisky nemohou dál pokračovat a přijde jen doslov, kde zjistím kdo přežil a kdo jak zemřel. Dočetl jsem až po sedmičce vína.
Knížku jsem přečetla asi před rokem a od té doby je to má nejoblíbenější knížka. Mám hroznou chuť si ji přečíst znovu, jenom se k tomu nějak nemůžu dostat. Když jsem to četla, měla jsem pocit, že si s Anne velice rozumím. Mnohokrát mě napadlo, že kdyby žila dnes byly bychom skvělé kamarádky.
Za mě určitě 10/5 :-)
Líbilo se mi, že přes veškerou situaci si Anna F. zachovávala optimismus a pozitivní mysl. Myslím, že i dnešní společnost by se mohla řídit jedním Anniným rčením : "Všechno je jen tak zlé, jak to sami vnímáme". Mrzí mě, že si nemohla splnit všechny sny, které v sobě měla. Čest její památce.
Kdybych měl jedním slovem vyjádřit, o čem kniha byla především - pak řeknu o dospívání. O hledání sama sebe, nezávislosti na rodičích a jejich kritice, o růstu sebevědomí a vyrovnávání se s pocity méněcennosti. O hledání důvěrnosti, intimnosti a přítele. Holocaust není hlavní téma, jen tohle všechno urychlil. Kniha je stejně rozpolcená, jako její hlavní hrdinka. První polovinu píše kritická hádavá holčička, druhou polovinu melancholická bytost, která hledá sama sebe a své místo ve světě. Je mi líto, že nikdy nemohla dospět a splnit si tak svůj sen stát se spisovatelkou. Na druhou stranu by tak asi nikdy nevyšel její deník. Myslím, že by ho přepracovala na knihu o zadním domě.
Vždycky, když si přečtu tuhle knihu, dojde mi, že by mohlo být i hůř. Daleko hůř. Forma knihy mi vyhovovala, každá myšlenka tak dostává jasný výraz. Třeba to pomůže i vám, když dneškem nastala další "těžká doba".
Při čtení jsem měla různé pocity. Na jednu stranu všechny obdivuju, že své "vězení" vydrželi tak dlouho. Na mnoha místech je cítit, že trpěli ponorkovou nemocí. Nad jinými pasážemi jsem se schovívavě usmívala, jako člověk, který své vlastní dospívání prožíval a vnímal podobně a teď o mnoho let později ví, jak byl tenkrát naivní nebo dokonce hloupý.
Každopádně je to zajímavá sonda do duše dospívající dívky žijící v nelehké době.
Kniha, která je na hodnocení velmi těžká, protože je to vlastně deník napsaný obyčejnou dívkou. Žádným profesionálním spisovatelem. A přesto zasáhla miliony lidí, mezi něž se počítám i já. Není tolik o druhé světové válce jako o dospívání v té nejtěžší době. Zároveň vám ale nabídne pohled na to, jak vypadala tato doba v Nizozemí, což není tak obvyklá lokace pro knihy o tomto tématu.
Nenajde se tu vylíčení války, ani události té doby, co se dělo, jak probíhala válka, kdo vyhrával, kam se jaká armáda přesunula atd. Celá kniha, je skutečným a jedinečným životem židovské rodiny a několikero dalších členů, jež se skrývají před smrtí. Nemohu popisovat, jaká kniha byla, zda nudná, či napínavá, páč to neni vymyšlený příběh, kde hodnotíme fantazii a kreativitu. Nedokážu pobrat, jak ti lidé museli žít, jak to dokázali. Roky se mačkat v malém prostoru s dalšími lidmi, zažívat tu bezmoc, strach, nevědět, kdy to zkončí, pokud vůbec konce někdy bude. Jen návštěva toalety, jak byla obtížná pokoušet se udržet v kondici, aby v tom malilinkym prostoru, kde nemůžou z okénka vykouknout se jim nezbortily svaly, nevedět, co se děje za dveřmi, jaká je realita, nezblbnout a vyčkávat, kdy přijde člověk, co jim pomáhá, zda vůbec přijde a nevykašle se na ně, hádky, co mezi sebou měli, odcizení ...... Nikdy nepochopim a nepřestanu smekat nad tím, co člověk dokáže vydržet a přežít. Bože díky za tuto dobu. Neochopitelný příběh utrpení lidí, tím spíše národa, který se ničim neprovinil.
"Člověk v sobě má pud k ničení, pud k zabíjení, k vraždění a běsnění, a pokud celé lidstvo bez výjimky neprojde proměnou, bude zuřit válka, bude všecko, co se vystavělo, vypěstovalo a vyrostlo, opět zdupáno a zničeno, a pak to začne nanovo."
Neuvěřitelně silný příběh. Anně se přeci jen splnil jeden z jejich snů. A to, že díky jejímu deníku, zůstala živá i dlouho po své smrti.
Tento deník mě chytil za srdce. Představa, že tohle všechno zažívala ve svých čtrnácti letech je hrozné, ale Anne Franková to brala svým způsobem stále pozitivně.
Nebudu lhát, že mi neukápla slza u čtení.
Kniha mi dala neskutečný emoční zážitek. Jsem velmi ráda, že tento deník svolil její otec vydat. Protože ne, že nám přibližuje světovou válku, ale také život a pocity židovské rodiny, které se skutečně staly.
Jsem moc ráda, že tento deník existuje. O druhé válce toho tam teda moc není, ale pro mě je to poklad.
Zdržím se toho, abych tomu dávala nějaký počet hvězdiček. Koneckonců, co bych vlastně měla hodnotit? Jak je to napsané? Psala to od svých třinácti do patnácti let, naprosto laicky a hlavně si to psala jen pro sebe. Tak mám hodnotit jak moc zajímavé a čtivé ty příběhy byly? To byl ale něčí život a ne vymyšlené povídky. Tohle se opravdu stalo.
Přiznám se, že jsem knihu nepřečetla na jeden zátah. Ani mi to nešlo. Měla jsem ale tak spoustu času srovnat svůj běžný život se životem Anne. A když si povšimnete, ona sama sebe kárá za to, že si dovolila být nevděčná, protože to co teď měli, bylo vlastně obrovské bohatství a štěstí oproti ostatním Židům. Člověku to otevře oči.
Paradoxní mi také přišlo, jak se sama sebe ptá, zda se jí jednou podaří napsat velké dílo jako ostatním velkým spisovatelům. A já jsem mezitím seděla na balkoně, v malém městě, v České republice a četla tyto řádky z knihy, která je pro mě velkým dílem.
Anne byla velice intelektuální a věřím, že kdyby to tehdy přežila, má světu ještě spoustu co nabídnout.
Plné naděje, snů a přesto smutné, duševní posun Anne za dobu pobytu v Zadním traktu je až neuvěřitelný.
Annin deník jsem dlouho odkládala a nebýt synovy čtenářské výzvy, asi bych se do knihy nepustila ani teď. Kniha mě nijak nelákala a musím přiznat, že se mi ani nijak zvlášť lehce nečetla, přesto jí nelze upřít jedinečnost. Stala se důležitým svědectvím z válečného období. Na pozadí každodenní rutiny ukazuje odhodlání a vnitřní sílu lidí, kteří svůj život nevzdali a věřili, že jejich životy budou po válce pokračovat tam, kde před válkou skončily a také neuvěřitelnou odvahu těch druhých, kteří se je snažili zachránit. Hodnocení pro mě není lehké, za mě 3,5*.
(7/20)
"Z doby kamemné "
Příběh dívky, která se nikdy nestala dospělou, ale pro svět se stala tou nezapomenutelnou, která po své smrti ukázala všem, že život za to stojí.
Normálně nečtu knihy, které se týkají holokaustu, ale tuhle jsem si přečetla. Nelituji. ... To uvědomění si, že to opravdu kdysi proběhlo. Že se ty události, které kniha popisuje, v životě Anny Frankové opravdu staly... Zároveň mě příjemně překvapily velmi vyspělé názory a myšlenky Anny. Také jde v knize pochytit, jak roste - dospívá. Její názory se časem trochu mění atd. I já jsem se nad některými jejími úvahami musela zamyslet.
Tuto knihu nelze číst jako příběh, ale opravdu jako deníkové záznamy. Důležité je také přenést se do věku Anne a snažit se pochopit její problémy. Vlivem událostí popsaných během celého deníku se z dětské a možná i trochu naivní Anne stává dospělá žena.
Velmi působivá kniha.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) deníky zfilmováno Anne Frank, 1929-1945 dospívání autobiografické prvky Nizozemsko Amsterdam, Amsterodam holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 1956 |  Deník Anne Frankové |
| 2020 | Povídky a příhody ze zadního domu |
| 2022 | Souborné vydání |
Tuto knihu bych nehodnotila jako normální dílo, ale jako něco, co se doopravdy stalo. Moc se mi líbilo, jak se Anna postupně vyvíjela a vnímala svět kolem sebe. Ani bych neřekla, že to dopadlo tak špatně jako většina lidí, protože nejvíce snila o tom, aby po ní tady něco zůstalo (a to se jí povedlo). Připadalo ji horší žít a nic nedokázat než prožít krátký život, ve kterém něco zanechá.