Deník běžkyně v nejlepších letech
Zuzana Součková
Nikdy jsem nevěřila, že dokážu doběhnout dál než na roh naší ulice. Je možné, aby ženská, která nedostala do vínku sportovní talent, začala před padesátkou, ve věku, kdy její vrstevnice končí, běhat? Dnes, několik let po padesátce, vím, že to dokážu. Na svém kontě mám nejen půlmaratony, maratony, 24hodinové běhy, ale i terénní triatlony a horské běhy. Dokazuji tím svému okolí, že všechno jde, když se chce. Věk je jenom číslo a všechno je to v hlavě. Po celý jeden rok jsem zapisovala formou deníku svá běžecká dobrodružství, své myšlenky, niterné pocity, vnitřní monology, pochybnosti o sobě i o svém konání. Radosti a strasti na trati běžecké i životní. V knize nehledejte tréninkové plány, ale určitě v ní najdete myšlenky, které zastihnou občas každého z nás, emoce, které nejsou nikomu cizí, možnost ztotožnit se. Doufám, že vás pobaví, rozesměje, přinese radost i motivaci. Podařilo se mi splnit cíl, který jsem na začátku roku vyslovila, a to uběhnout v jednom roce tisíc mil? Co jsem v onom roce prožila, co mě dostalo na kolena, co mě rozesmálo či rozplakalo? A naopak, co mi pomohlo překonat trable všedních dnů? To všechno, a ještě mnohem víc, se dozvíte v mé knize. Pro své čtenáře jsem do ní zapsala i recepty na jídla, která jsou nejen pro běžce více než vhodná.... celý text
Přidat komentář
Pro amatérské běžce, mezi které se řadím i já je to skvělé čtení, ale věřím že by kniha mohla k běhu dostat i někoho, kdo zatím neběhal. Aby to nevyznělo jinak. I mezi rekreačními sportovci jsou rozdíly a já se svými výkony se autorce zdaleka nemůžu rovnat. Jsem narozdíl od autorky jen sezónní běžec. Přesto taková pozitivní nálada, když porazíte sami sebe tím že vyběhnete, překonáte svůj starší čas a užíváte si běh v přírodě, to je něco co dobře znám a co vytváří závislost na běhu.
Pokud za sebou máte příběh, kdy jste začali jako autorka až později, nebo jako já po zhubnutí více kilogramů, kdy jsem dříve nemohl skoro uběhnout ani kilometr, tak je to o to lepší pocit. Někdo se pak bojí závodů. Já běhávám tratě max 10-15 km a můžu říct že je úplně jedno kdo je poslední, ikdyž jsem zatím nikde poslední nebyl. Komunita běžců je jedna z nejlepších co jsem kdy potkal a vedoucí závodníci se často vrací zpět na trať, aby pomohli do cíle nám, co to hlídáme vzadu. Kniha je krásným popisem toho jak může být amatérský běh krásný.
"Začít běhat není těžké. Stačí udělat jeden krok navíc.
Stačí zvednout zadek z gauče."
Milá, pohodová kniha pro každého běžce. Nejvíce jsem se našla v kapitole o závislosti na běhu :D
Ke konci už mi přišel děj stále se opakující, ale to je asi tím, že já zavodům neholduji a paní spisovatelka jich naopak absolvuje požehnaně :)
I tak to bylo moc fajn čtení!
Přečetla jsem jí už před pár lety doslova "jedním dechem" a strašně jsem litovala, že to čtení tak rychle uteklo a že je konec. Naprosto úžasné pohodové čtení, kdy jsem se pobavila, zasmála...V té době jsem také běhávala a v něčem jsem se i viděla....prostě bomba kniha
Mile a vtipně napsaná kniha, ze které tryská radost ze života, běhu, překonávání sebe sama i předsudků, které má člověk v hlavě, nebo je slyší z okolí. Autorka má velmi lidský styl psaní a kniha hodně baví. Díky za ní i za motivaci, kterou jste nám předala.
Mila odpocinkova kniha. Rozpustila ve mně hned nekolik běžeckych předsudku. Treba, ze behat velké akce typu Pražský pulmaraton je jen móda a pozerstvi. Že usmívat se na fotografa je nepřípustné, musim prece makat, soustředit se a dělat, že tam není. A pokud bych měla přejít do chůze, radši se ani neprihlasim.
Díky Zuzko! Pohybu a běhu zvlášť zdar!
Pohodové a nenáročné čtení, hlavně pro hobby běžkyně. Do půlky jsem se nemohla chytnout, ale pak jsem si zvykla a odsýpalo to. Jak tu někteří píší, namotivovalo mě to, protože když může Zuzka, tak já taky :-D.
Mě kniha tolik nenadchla, ale to bude moje chyba. Kniha se jmenuje Deník běžkyně, překvapivě je to opravdu deník běžkyně. Čte se hezky, občas mě pobavila a musím uznat, že mě motivovala k větším výkonům.
Štve mě, že když si člověk chce přečíst nějaké povídání o běhání nebo jiném sportu, jsou všechno jenom příručky, návody, jídelníčky a plány. Podobných povídání je pomálu. Takže jsem za knihu tak či tak ráda.
Bezva knížka, pobavila, nabudila, donutila mě se zase hýbnout (a ejhle je z toho osobáček na známé trati ) :-)
Hlášky a názory s kterými nelze nesouhlasit a s kterými se dokážu ztotožnit. A konečně mi někdo promluvil rovnou z duše : ,, každý má své tempo" , kterou jsem přečetla svému muži, pro jistotu hned dvakrát :-))
Hezké a vtipně podané vyprávění Zuzky o běhání, mě velice mile naladilo a nejednou vykouzlilo úsměv na tváři. Děkuji a těším se na další Zuzky knížku.
Milé, vtipně napsané. Pro mě je knížka o to víc sympatická, že běhám naprosto stejně jako autotka, úplně mi mluvila z duše.
Knížku jsem dostala k Vánocům a přečetla za 4.dny. Všem vřele doporučuji je to oddechovka a ponavite se.
Jak ráda bych běhala! Bohužel zdravotní potíže mi to nedovolí, proto jsem si chtěla o běhání alespoň přečíst. Když od knihy nebudete příliš očekávat, pak vás nezklame. Sama autorka v anotaci píše, že nemáme očekávat rady jak běhat. Je to kniha o tom, jak se autorce žije s velkou vášní jménem běh. Běhá hodně, běhá ráda, účastní se mnoha závodů, prožívá bolest i euforii. Jednoznačně mě nejvíc zasáhla kapitola, kterou autorka psát nechtěla.
Super knizka, ktera me bavila od zacatku az do konce. Diky. Jen tak dal. Tesim se na dalsi;-)
Tato knížka, kterou napsala Zuzka Součková mě velice zaujala a dodala mi sílu i v 49 letech se rozběhnout :-)
Knížek o běhání je spousta, tady dávám body za to, že jsem se několikrát smála i nahlas, a taky za recepty. Zapisuju si za uši hlásku, že nejhorší počasí je vždycky za oknem.
Autorovy další knížky
2018 | Běh života s úsměvem |
2019 | Diagnóza žena |
2014 | Když se dáma rozběhne... ani v padesáti není pozdě |
2016 | Deník běžkyně v nejlepších letech |
2022 | Po schodech nahoru, po čumáku dolů |
Tyhle knížky mám nejraději. Pořídím si ji, protože má slušně hodnocení. Zároveň od ní moc nečekám. Ego chlapa. Co se budu rovnat s ženskou a jejími pocity...?:-)
A pak nakonec výborné čtení od kterého se nechcete odtrhnout, dáte ji na jeden zátah a je vám líto, že končí. Napsáno s nadhledem, humorem, inspiraci a chvílemi jsem se v knize sám poznával.