Deník jednonožce
Jiří Švihálek
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/446309/bmid_denik-jednonozce-Zqy-446309.jpg
5
25
25
Jiří Švihálek (a.k.a. pacholek) ve svém deníku bez servítků a s humorem sobě vlastním den po dni popisuje, co prožívali s manželkou Kačkou po nehodě na motorce. Amputace nohy, nesnesitelné bolesti, přemísťování kostí v těle a zotavování. Nevzdal to a svými upřímnými, sarkastickými texty motivoval čtenáře, kterých bylo postupně přes dvě stě tisíc, k pozitivnímu přístupu k životu. Jak bolí noha, kterou nemáte? A co všechno se změní, když přijdete o končetinu? Nahlédněte do osobní zpovědi Jirky a zjistěte, jak takovou situaci prožívají rodiče, sourozenci, přátelé a manželka a jak na vážnou nehodu vzpomínají hasiči a lékař. Pacholkův blog se umístil na třetím místě v anketě Křišťálová lupa – Cena českého Internetu a všimla si ho také kategorie Blog roku v anketě Magnesia Litera.... celý text
Přidat komentář
Tak tohle byla paráda! Neuvěřitelné jak se vám ve vteřině může zcela změnit život. Úžasný smysl pro humor především zasmát se v těžkých chvílích a?brát to jak to přijde. Kniha má skvělé ilustrace, žádné dlouhé nudné a utrapene vypravovani ale naopak přival energie, obdiv za každodenní posun a chuť žít! Skvělá kniha a fantastický příběh který je inspiraci do zivota
Pacholkův blog pacholek.com jsem objevila ve chvíli, kdy TMBK na svůj instagram nasdílel hlasování do Křišťálové lupy a zmínil tam právě Jirku, který byl do ankety nominován.
Od chvíle, kdy jsem rozklikla odkaz s blogem, jsem se od něj nemohla odtrhnout a přečetla jsem skoro všechny příspěvky najednou. Autor mě okamžitě zaujal svou upřímností, otevřeností a bezprostředností.
Jirka na svém blogu a později i v knize popisuje den po dni, co spolu s manželkou Kačkou prožívali od nehody na motorce, kterou nezavinili. Autor popisuje amputaci nohy, přemisťování kostí a celkově bolestivé zotavování z nehody jeho i své manželky. Celé to ale popisuje tak trochu s humorem, nadhledem a s pořádnou dávkou sarkasmu. A to se mi líbí úplně nejvíc. Že i přes tak vážnou nehodu, kdy jim šlo o vteřiny, nezanevřeli na život a naopak se snaží zapojit do běžného života co nejdříve i přesto, že to není vůbec jednoduché. Smekám před Jirkou i Kačkou, že to takhle zvládají a podporují sebe navzájem.
V knize se kromě zápisků, které můžete znát z blogu, setkáte například i s rozhovory se záchranáři, kteří u nehody byli, nebo s rodinnými příslušníky. Navíc skoro na každé stránce máte nějaký čárový kód, který odkazuje buď na video, fotku, nebo třeba gif, který souvisí s textem, který právě čtete.
Hltala (a stále hltám) blogýsek, zhltla jsem bez problémů i knihu a vůbec mi nevadilo číst to znovu. Rozhovory se záchranáři a rodinnými příslušníky jsou velkou přidanou hodnotou. Jirka a Kačí zaslouží velký obdiv jak se s celou touhle situací vypořádávají a ještě o ní píší. Jsou velkou inspirací... Kniha samotná je krásně zpracovaná, design miluju, je radost mít ji v knihovně. Díky! A vřele doporučuji všem.
Knížky jsem se po sledování blogu nemohla dočkat a doslova jsem se na ní vrhla, jakmile mi konečně dorazila. Naprosto splnila moje očekávání a ještě mnohem víc. Grafické zpracování a použití QR kódů se mi moc líbí. Knihu určitě doporučuji všem. Je úžasné číst a vidět na fotkách, že ani tak šílená nehoda s ještě šílenějšími následky nemusí znamenat "konec života".
Četla jsem pravidelně blog, ale musela jsem mít i knížku! Je úžasná, chválím hravé grafické zpracování, spoustu obrázků a motivující text. Díky za váš příběh.
Skvělé a vtipné a vlastně i poučné čtení, krásné zpracování se spoustou QR kódů odkazující na videa a další obsah...
Tohodle pacholka Pacholka jsem objevila náhodou, bylo to v době kdy na blogu (https://pacholek.com/) měl dopsaný asi týden. Hltala jsem každé písmeno a když jsem zjistila že bude kniha, tak jsem si blog zakázala, abych si vše užila v knižní podobě.
Deník je nejen obsahově bezva, ale i vizuálně - graficky si s tím opravu vyhráli, vřele doporučuju :)
Deník jednonožce
Hned na úvod bych chtěla napsat, že kniha má hrozný formát a je strašně těžká na držení v rukou. Takže jsem si říkala, když tak hanil podnosy na jídlo v nemocnicích, které nemůžou pacienti zvednout (pardon, ale tak těžké fakt nejsou a ještě vám s tím někdo může pomoct v nejhorším případě), tak mě překvapilo, jak nepraktickou knihu si nechal udělat.
Navíc mě mrzí, že mi nefungovalo ani jedno video, které jsem díky QR kódům načetla.
Nevím, mně se kniha moc dobře nečetla, strašně pomalu mi to utíkalo, autor mi nebyl ani moc sympatický a možná mi i vadilo, že to bylo všechno až tak moc optimisticky nadneseno. Já jsem optimista celý život, ale zrovna tady bych klidně uvítala i sondu do nitra pana Švihálka, se kterou by se spoustu lidí po nehodách/operacích atd. mohlo ztotožnit a možná by to mělo o to lepší efekt, že se z tohoto dá vyhrabat.
Dočetla jsem to do 83 dne a pak jsem přeskočila na úplně poslední kapitolu.
Manželům přeji jen to nejlepší, také jejich rodině a přátelům, protože ti si zaslouží veliký obdiv, jak to zvládali a já jdu knihu věnovat kolegyni fyzioterapeutce, snad u ní bude mít kniha větší úspěch.