Deník kantora aneb učitel, ten tvrdý chleba má
David Mach
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/223364/bmid_denik-kantora-aneb-ucitel-ten-trvdy-223364.jpg
3
36
36
Kdo umí, umí. Kdo neumí, učí. Kdo neumí a neučí, sedí v parlamentu! Chcete vědět, co je na tom vlastně pravdy? Pak třímáte v rukou tu pravou knížku. Jsou učitelé ulejváci, nebo nedocenění pracovníci? Zažívají muka, nebo zábavu? Názory se různí, kdo by se s tím nesetkal. Pojďte prožít školní rok 2013/2014 ještě jednou – den po dni, vážně i nevážně – a zjistěte to sami. Nahlédněte pod pokličku každodenní práce pedagoga a tajuplného dění na jedné „normální“ škole. O nás kantorech koluje řada řečí, polopravd a omylů. Chtěl bych v tom udělat trochu pořádek. Ale žádný strach, nepůjde o dlouhosáhlé rozpravy nad postavením učitele ve společnosti. Vše se musí brát s humorem, tak proč neodlehčit i tohle.... celý text
Přidat komentář
Hmmm. Má to "aneb", takže to jde zařadit do Výzvy. Toliko výčet pozitiv.
Jinak naprosto tuctová kniha, která se snaží být vtipná za každou cenu. Jako každý druhý blog tohoto typu, ať už je o jakémkoli povolání nebo životní situaci.
O reálném životě ve škole se moc nedozvíte, o chudáčkovi učiteli taky moc ne...
Ještě, že se to dá přečíst rychle..
Dost průměrně popsaná situace na jedné české střední škole. Autor totiž nešel moc do hloubky ani do šířky. Snaha o humor dost skřípala, moc jsem se nezasmál. I když jsem učitel a vím, že situace na dosti školách v mém okolí se popsané situaci podobá.
Ze života. Sledovala jsem autora na facebooku, kam tyto příspěvky postoval. Vřele doporučuju.
Dost dlouho byla kniha tak narvaná vtipy, až mi to vtipné vůbec nepřišlo. Další část už mi sedla více a dokonce i vtipy mi přišly vtipné. Na konci už vtip upadal, což připisuji opouštění školy a celkově už to ke konci bylo takové nijaké. Celkově jsem si s autorem asi úplně nesedla a proto knihu hodnotím tak, jak ji hodnotím.
A jen tak na závěr... Kdybych měla tohoto učitele na matiku, asi bych jej proklínala, protože ten ostrovtip napovídá, že to byl pěkný drtič studentů. A to jsem měla matiku ráda. :D
Autora této knihy s úžasným ostrovtipem jsem měla na matematiku. Jakožto knihovníky nás považoval za naprosté idioty a lůzry neschopné sečíst jedničku se dvojkou. Neustále nás shazoval ubohými vtipy a my mu (nebo aspoň já) uvěřili, že jsme blbí. Naštěstí odešel. Příští školní rok si o naší škole a učitelích napsal tuto stupidní, primitivní a brakovou knihu. Stačilo mi přečíst pár stránek, abych pochopila, že nemá smysl pokračovat. Na matematiku nás dostala nová učitelka. Jednala s námi jako rovná s rovnými, neshazovala nás a hezky nám látku vysvětlila. Výuka se ihned dostala na úplně jinou úroveň. Nejvíc mě pobavilo, že ten kokot měl tu drzost nabídnout nám, které pomlouval a shazoval, autogramiádu a autorské čtení. Najednou jsme vám byli dobří, my knihovníci, že pane Mach?
Nesedl mi autorův smysl pro humor, přesněji řečeno jeho množství, Jakoby bylo povinné udělat vtip na každé stránce. A taky odmítám ten setrvalý přístup ke studentům "kdo s koho". Snad to jde v 21. století i jinak.
Každodenní příběhy ze života středoškolského učitele mapují den po dni kromě víkendů a prázdnin. Myslím si, že si autor dost situací přikrášlil, protože situace ve školství je dost tristní. Kdyby učil na učňáku, napsal by možná zápisky z kriminálu nebo blázince. Sem tam vtipná hláška, ale pro většinu čtenářů, kteří se nepohybují ve školství, to bude nuda.
Při písemce:
"Sakra, já se na to vyseru!"
Co dělat? Hrát si na to, že jsem to neslyšel, protože drtivá většina ostatních očividně ne. Bez mrknutí oka jdu k oknu a otvírám ho.
"Ne, pane učiteli, tady je zima," prosilo mě osazenstvo.
"Já vím, ale nechci, aby to smrdělo, že jo, Radku?" upřel jsem pozornost na dotyčného mafiána.
"Cože?" nechápal.
"No, ne, až uděláš, co jsi říkal, tak abychom tě z té vůně všichni nenásledovali."
"Aha," směje se od ucha k uchu. "Omlouvám se."
"V pohodě, beru," uzavřel jsem epizodku.
Sednu si a po chvíli odezírám z úst Martiny z první lavice uprostřed zcela jasné: "To je v prdeli."
"Tak z těchto míst už to raději nevytahuj," poškádlím ji nahlas.
Většinu situací velmi dobře znám i ze svých hodin a setkání s rodiči atd. Obrovská škoda, že tuto knihu nikdo kromě učitelů neocení, protože jsou jednotlivé příhody velmi strohé a chybí jim vtip. Šlo by to napsat mnohem lépe. Tak třeba příště...
Knížka se mi dobře četla. Docela jsem se nasmála a zjistila, že některé situace se dějí i v mé třídě :D ještě aby ne :) na knize neshledávám nic špatného, a proto dávám pět * :D
Něco mezi odpadem a jednou hvězdičkou. Poslední kapitola mne obměkčila a přece jen hodnotím.
Štítky knihy
studenti střední školy učitelé, učitelky pro rodiče
Autorovy další knížky
| 2014 |  Deník kantora aneb učitel, ten tvrdý chleba má |
| 2019 |  Desetiminutovky: Zlomky |
Neurazí, nenadchne.